V režimu "nepřihlášeného" uživatele můžete zobrazit 5 dokumentů z neplacené části obsahu. Počet zbývajících dokumentů: 4.
Schválený 31. 1. 2001 Účinný od 23. 2. 2001 do 31. 12. 9999
TRESTNÍ PRÁVO PROCESNÍ.; ZÁKLADNÍ ZÁSADY TRESTNÍHO ŘÍZENÍ.; PRAVOMOC A PŘÍSLUŠNOST SOUDU.; STRANY V TRESTNÍM ŘÍZENÍ.;
Článek 36 odst. 1 Listiny stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Článek 37 odst. 3 Listiny stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Článek 38 odst. 2 Listiny praví, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Článek 1 Ústavy praví, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.
Ústavní soud se proto soustředil na otázku, zda napadené ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu není s citovanými ústavními kautelami v rozporu. V souvislosti s tím považoval za nezbytné zabývat se - alespoň v základních rysech - otázkou postavení poškozeného v trestním řízení a smyslem napadeného ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu.
Komentář k napadenému ustanovení trestního řádu uvádí (cit. dílo, str. 185), že důvody umožňující krajskému soudu rozhodnout o nepřipuštění poškozených - a tedy i smysl ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu - mohou spočívat např. v tom, že se v řízení projednávají otázky státního tajemství, jedná se o závažnou, složitou a rozsáhlou trestní věc, kde rozhodování o náhradě škody může přesahovat rámec účelu trestního stíhání nebo kde krajský soud může mít potíže s doručováním s ohledem na velký počet poškozených, kteří jsou jako osoby fyzické cizími státními příslušníky nebo cizími právnickými osobami, čímž by mohlo dojít k porušení zásady rychlosti řízení apod.).
I tato okolnost - podle názoru Ústavního soudu - zakládá protiústavnost napadeného ustanovení trestního řádu.
Jestliže je totiž podle čl. 1 Ústavy Česká republika demokratický právní stát, znamená to - mimo jiné - že její právní řád má odpovídat principu předvídatelnosti důsledků právního předpisu a jeho určitosti a srozumitelnosti. Pouze takový zákon, u něhož lze jeho důsledky jasně předvídat, totiž odpovídá uvedenému pojetí demokratického právního státu. V případě ustanovení § 44 odst. 2 trestního řádu však dodržení principu předvídatelnosti zákona není nezpochybnitelné, jelikož toto ustanovení umožňuje krajskému soudu rozhodnout o nepřipuštění účasti poškozeného v trestním řízení prakticky bez jakýchkoliv blíže specifikovaných kritérií. Možné riziko je umocněno i tím, že příslušné rozhodnutí není přezkoumatelné soudem vyššího stupně. Protiústavnost napadeného ustanovení proto spatřuje Ústavní soud i v tom, že porušuje právo poškozeného (jakožto strany a tedy účastníka trestního řízení) na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Blíže nespecifikovanou možností vyloučení účasti poškozeného v řízení je porušován rovněž ústavní princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a ve svých důsledcích také čl. 38 odst. 2 Listiny zaručující každému, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Vaše zpráva byla úspěšně odeslána.
Nastala chyba, Vaše zpráva nebyla bohužel odeslána.