83/2002 Sb.m.s. o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Kanadou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem České republiky nebo jménem jejích nižších správních útvarů nebo místních úřadů a jménem Kanady, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.

4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa založení osoby nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo jakoukoliv agenturu nebo na základě veřejného práva zřízenou právnickou osobu tohoto státu, útvaru nebo úřadu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.

5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.

6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" má pro účely této smlouvy takový význam, jenž mu náleží pro účely příslušného daňového zákona smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává nebo nevykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává nebo vykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst ty odpočitatelné náklady, které byly vynaloženy na cíle sledované stálou provozovnou, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a článku 7 zisky pobírané z provozování lodí nebo letadel používaných zejména k přepravě cestujících nebo zboží výlučně mezi místy v jednom smluvním státě mohou být zdaněny v tomto státě.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky pobírané rezidentem smluvního státu z jeho účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k jiným ustanovením této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

3. Smluvní stát nezmění zisky podniku za okolností uvedených v odstavci 1 po uplynutí časových lhůt stanovených v jeho vnitrostátních právních předpisech a v žádném případě po pěti letech od konce roku, ve kterém by byly zisky, které by podléhaly takové změně, docíleny podnikem tohoto státu.

4. Ustanovení odstavců 2 a 3 se nepoužijí v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.

6. Nic v této smlouvě nebude vykládáno tak, že by zabraňovalo smluvnímu státu ukládat na zcizení nemovitého majetku umístěného v tomto státě společností obchodující s nemovitým majetkem nebo na výnosy společnosti, které lze přičíst stálé provozovně v tomto státě, daň vedle daně, která by byla ukládána na výnosy společnosti, která je rezidentem tohoto státu, pokud jakákoliv dodatečná daň takto uložená nepřesáhne 5 procent částky takových výnosů, které nebyly podrobeny takové dodatečné dani v předcházejících daňových rocích. Výraz "výnosy" označuje pro účely tohoto ustanovení výnosy, které lze přičíst zcizení takového nemovitého majetku umístěného ve smluvním státě, které mohou být zdaněny tímto státem podle ustanovení článku 13 odst. 1, a zisky, včetně jakýchkoliv zisků ze zcizení jakéhokoliv majetku, které lze přičíst stálé provozovně ve smluvním státě v roce a v předcházejících rocích po odečtení všech daní, jiné než daně dodatečné, která je tu uvedena, ukládaných na takové zisky tímto státem.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky úroků.

4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a zvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, jakož i příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z půjčených peněz podle právních předpisů státu, v němž mají příjmy zdroj. Výraz "úroky" však nezahrnuje příjmy, o nichž se pojednává v článku 10.

5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

7. Jestliže částka vyplácených úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmů a děl na filmech, páskách nebo jiných prostředcích reprodukce pro využití v souvislosti s televizním nebo rozhlasovým vysíláním, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu, nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. Výraz "licenční poplatky" však nezahrnuje příjmy, o nichž se pojednává v článku 8.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka vyplácených licenčních poplatků, které se vztahují k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Příjmy a zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně takových zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí rovněž pro zisky ze zcizení účasti na osobní společnosti do té míry, že zisky mohou být přičteny nemovitému majetku nebo movitému majetku, který je částí provozního majetku osobní společnosti.

4. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo ze zcizení movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto státě.

6. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3, 4 a 5, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.

7. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají práva jednoho smluvního státu vybírat, podle jeho právních předpisů, daň ze zisků ze zcizení jakéhokoliv majetku, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem druhého smluvního státu a byla rezidentem prvně zmíněného státu kdykoliv během šesti let bezprostředně předcházejících zcizení majetku.

8. Jestliže je pro účely zdanění fyzická osoba, která přestává být rezidentem jednoho smluvního státu a bezprostředně poté se stává rezidentem druhého smluvního státu, považována v prvně zmíněném státě za osobu, která zcizila majetek a je zdaněna v tomto státě z tohoto důvodu, fyzická osoba se může rozhodnout, že bude považována pro účely zdanění ve druhém státě za fyzickou osobu, která bezprostředně před tím, než se stala rezidentem tohoto státu, prodala a znovu nakoupila majetek za částku odpovídající jeho přiměřené tržní hodnotě v tomto čase. Toto ustanovení se však nepoužije ve vztahu k majetku, ze kterého jakékoliv plynoucí zisky mohou být, bezprostředně před tím, než se fyzická osoba stala rezidentem tohoto druhého státu, zdaněny v tomto druhém státě, ani ve vztahu k nemovitému majetku umístěnému ve třetím státě.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.

3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu zdaněny v tomto státě.

Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto tímto rezidentem osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci osobně, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.

1. Penze a anuity mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Penze a anuity mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být rovněž zdaněny ve státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Avšak v případě pravidelně se opakujících plateb penze (jiné než peněžní dávky podle právních předpisů o sociálním zabezpečení v jednom smluvním státě) a anuity, daň takto uložená nepřesáhne 15 procent hrubé částky plateb. Avšak toto omezení se nepoužije na paušální platby plynoucí ze vzdání se, zrušení, vykoupení, prodeje nebo jiného zcizení penzijního plánu nebo anuity.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na platy, mzdy a jiné odměny za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.

Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který se zdržuje v jednom smluvním státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku a který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do tohoto státu byl rezidentem druhého smluvního státu, nepodléhají zdanění v prvně zmíněném smluvním státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.

1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto státě.

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž zdaněny v tomto druhém státě. Jestliže takovým příjmem je příjem rezidenta České republiky z trustu, jiného než trustu, do kterého byly příspěvky odpočitatelné, daň takto uložená nepřesáhne 15 procent hrubé částky příjmu, jestliže příjem je zdanitelný v České republice, kde je skutečný vlastník rezidentem.

2. V případě České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:

3. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný rezidentem jednoho smluvního státu je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně z jiných příjmů, vzít v úvahu osvobozený příjem.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 rovněž použije na fyzické osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo fyzických osob tohoto druhého státu, podle toho, o jaký případ jde, které vykonávají tytéž činnosti.

3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.

4. Společnosti, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné společnosti, které jsou rezidenty prvně zmíněného státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty třetího státu.

1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u této osoby ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může se tato osoba, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, obrátit na příslušný úřad smluvního státu, jehož je tato osoba rezidentem, nebo, pokud případ této osoby spadá pod článek 23 odst. 1, na úřad smluvního státu, jehož je tato osoba státním příslušníkem, s písemnou žádostí uvádějící důvody pro požadavek revize takového zdanění. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.

2. Jestliže bude příslušný úřad uvedený v odstavci 1 považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.

3. Smluvní stát nenavýší po uplynutí časových lhůt stanovených v jeho vnitrostátních právních předpisech a v žádném případě po pěti letech od konce roku, ve kterém byly příslušné příjmy docíleny, daňový základ rezidenta tohoto nebo druhého smluvního státu tím, že by do tohoto základu zahrnul části příjmů, které byly rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě. Tento odstavec se nepoužije v případě podvodu, vědomého zanedbání nebo nedbalosti.

4. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.

5. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou, a zvláště pak za účelem zabraňování podvodům nebo únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako tajné informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které ukládá tento stát, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.

3. Jestliže je v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadována informace, druhý smluvní stát se vynasnaží získat informaci, k níž se žádost vztahuje, stejným způsobem, jako kdyby se jednalo o jeho vlastní daňovou záležitost, i když druhý stát v této době takovou informaci nepotřebuje. Jestliže je to specificky požadováno příslušným úřadem jednoho smluvního státu, příslušný úřad druhého smluvního státu se vynasnaží poskytnout informaci podle tohoto článku v požadované formě ve stejném rozsahu, v jakém taková informace může být získána na základě právních předpisů a správní praxe tohoto druhého státu, pokud jde o jeho vlastní daně.

1. Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.

2. Bez ohledu na článek 4 se pro účely Smlouvy předpokládá, že fyzická osoba, která je členem diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo stálé mise jednoho smluvního státu, která je umístěna ve druhém smluvním státě nebo ve třetím státě, je rezidentem vysílajícího státu, jestliže tato fyzická osoba je podrobena ve vysílajícím státě stejným povinnostem ve vztahu k dani z celkových příjmů, jako jsou rezidenti tohoto vysílajícího státu.

3. Smlouva se nevztahuje na mezinárodní organizace, orgány nebo úředníky těchto organizací a na osoby, které jsou členy diplomatické mise, konzulárního úřadu nebo stálé mise třetího státu nebo skupiny států a zdržující se v jednom smluvním státě, a které nejsou podrobeny v žádném smluvním státě stejným povinnostem ve vztahu k dani z jejich celkových příjmů, jako jsou rezidenti těchto států.

2. Nic ve Smlouvě nebude vykládáno tak, že by zabraňovalo smluvnímu státu ukládat daň na částky zahrnuté do příjmů rezidenta tohoto státu související s jeho účastí na osobní společnosti, trustu nebo ovládané zahraniční afilaci.

3. Pro účely odstavce 3 článku XXII (Konzultace) Všeobecné dohody o obchodu službami se smluvní státy dohodly, že bez ohledu na tento odstavec může být jakýkoliv spor mezi nimi v otázce, zda opatření spadá do působnosti této smlouvy, předložen Radě pro obchod službami, jak je stanoveno tímto odstavcem, pouze se souhlasem obou smluvních států. Jakákoliv pochybnost, co se týče výkladu tohoto odstavce, bude řešena podle článku 24 odst. 4 nebo, v případě nenalezení dohody na základě tohoto postupu, podle jakéhokoliv jiného postupu, se kterým budou souhlasit oba smluvní státy.

2. Ode dne vstupu v platnost této smlouvy přestane být mezi Českou republikou a Kanadou platná Smlouva mezi vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládou Kanady o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Praze dne 30. srpna 1990. Avšak ustanovení smlouvy z roku 1990 odpovídající ustanovením této smlouvy se budou nadále provádět, a to až do té doby, kdy se začnou provádět ustanovení této smlouvy v souladu s ustanoveními odstavce 1.