210/2005 Sb.
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2005 v plénu ve složení
JUDr. Stanislav Balík, JUDr. František Duchoň, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel
Holländer, JUDr. Ivana Janů, JUDr. Dagmar Lastovecká, JUDr. Jiří Mucha, JUDr.
Jiří Nykodým, JUDr. Pavel Rychetský, JUDr. Miloslav Výborný a JUDr. Eliška
Wagnerová (soudce zpravodaj) ve věci návrhu ministra vnitra Mgr. Františka
Bublana na zrušení obecně závazné vyhlášky města Prostějova č. 8/2003 o
náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města
Prostějova,
takto:
Obecně závazná vyhláška města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za
ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova se ruší
pro rozpor s § 10 písm. c) zákona o obcích interpretovaným v souladu s čl. 11
odst. 5 Listiny základních práv a svobod dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce
zákonů.
Odůvodnění
I.
Návrhem ze dne 16.11.2004 splňujícím obsahové i formální
náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších
předpisů, (dále "zákon o Ústavním soudu"), se ministr vnitra domáhá zrušení
obecně závazné vyhlášky města Prostějova č. 8/2003 o náhradách za ekologickou
újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova pro její rozpor se
zákonem.
Citovaná vyhláška nabyla účinnosti dne 1.1.2004. Opatřením
ze dne 12.10.2004 č. j. MS-1655/2-2004 zahájilo Ministerstvo vnitra správní
řízení o pozastavení účinnosti tohoto právního předpisu. Rozhodnutí o
pozastavení účinnosti citovaného právního předpisu ze dne 12.10.2004 č. j.
MS-1655/2-2004 bylo doručeno městu Prostějovu dne 1.11.2004. Protože město
Prostějov nezjednalo nápravu, podal navrhovatel Ústavnímu soudu návrh podle čl.
87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 2
písm. g) zákona o Ústavním soudu na zrušení této vyhlášky. Znění citované
obecně závazné vyhlášky je následující:
OBECNĚ ZÁVAZNÁ VYHLÁŠKA č. 8/2003 o náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města Prostějova Zastupitelstvo města Prostějova vydalo dne 18.11.2003 v souladu s ustanovením § 10 písm. c) a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tuto obecně závaznou vyhlášku. Článek 1 Předmět úpravy (1) Město Prostějov touto obecně závaznou vyhláškou stanoví v zájmu ochrany a rozvoje veřejné zeleně v majetku města Prostějova náhradu za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a za kácení dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova. (2) Tato obecně závazná vyhláška dále stanoví podrobnosti náhrady za ekologickou újmu, zejména výši náhrady, její splatnost a způsob placení. Článek 2 Vymezení některých pojmů Podle této obecně závazné vyhlášky se rozumí: a) veřejnou zelení veřejně přístupná zeleň na pozemcích v majetku města Prostějova, zejména veškeré trávníky, včetně záhonů, jakož i jednotlivě rostoucí stromy, b) záborem veřejné zeleně jakákoliv činnost, která povede k trvalému odstranění trávníku nebo jiné veřejné zeleně v souvislosti s výstavbou nebo zřízením zejména odstavného stání, parkoviště, vjezdu, případně reklamní plochy a dalších ploch, c) dřevinou rostoucí mimo les jakákoliv dřevina v majetku města Prostějova rostoucí na pozemcích v majetku města Prostějova, d) správcem zeleně město Prostějov nebo jím oprávněný uživatel nebo osoba, se kterou město Prostějov jako vlastník pozemku nebo jím oprávněný uživatel uzavře dohodu o údržbě zeleně, e) náhradou za ekologickou újmu finanční úhrada za požadovaný zábor veřejné zeleně nebo kácení dřeviny v majetku města Prostějova. Článek 3 Výše náhrady za ekologickou újmu (1) Náhrada za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně se stanoví ve výši 250 Kč za každý i započatý 1 m2 veřejné zeleně. (2) Náhrada za ekologickou újmu při kácení dřeviny rostoucí mimo les se stanoví ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu. Článek 4 Splatnost náhrady za ekologickou újmu a způsob jejího placení (1) Každý, na jehož žádost příslušný orgán města Prostějova schválil pronájem nebo prodej pozemku k účelu spojenému se záborem veřejné zeleně, zaplatí náhradu za ekologickou újmu v příslušné výši před uzavřením nájemní nebo kupní smlouvy. Pokud náhrada za ekologickou újmu nebude městu Prostějovu zaplacena, nájemní nebo kupní smlouva nebude uzavřena. Náhrada za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně není součástí nájemného z pozemku nebo kupní ceny za pozemek při koupi pozemku. (2) Každý, v jehož zájmu je podána žádost o povolení kácení dřeviny rostoucí mimo les, zaplatí náhradu za ekologickou újmu ve výši 5 000 Kč za každou dřevinu. Po uhrazení této částky požádá odbor správy majetku města v zastoupení vlastníka pozemku města Prostějova orgán státní správy o povolení kácení dřeviny rostoucí mimo les. V případě, že bude orgánem státní správy vydáno rozhodnutí o nepovolení kácení dřeviny mimo les, bude zaplacená náhrada ve stejné výši vrácena tomu, kdo ji uhradil, a to do 1 měsíce od nabytí právní moci rozhodnutí1). (3) Náhradu za ekologickou újmu lze zaplatit a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet města Prostějova, b) v hotovosti 1. prostřednictvím peněžního ústavu nebo držitele poštovní licence na příslušný účet města Prostějova, 2. zaměstnancům pověřeným městem Prostějovem přijímat platby v hotovosti; na přijatou platbu je zaměstnanec povinen vydat potvrzení. (4) Za den platby náhrady za ekologickou újmu se považuje a) u bezhotovostních převodů z účtu banky den, kdy byla částka poukázána, b) u plateb v hotovosti den, kdy banka, držitel poštovní licence nebo zaměstnanec pověřený městem Prostějovem částku přijali nebo převzali. Článek 5 Společná ustanovení (1) Průběžnou kontrolu dodržování této vyhlášky zajišťují zaměstnanci města Prostějova zařazení do odboru správy majetku města, odboru komunálních služeb a odboru životního prostředí Městského úřadu v Prostějově. (2) Touto obecně závaznou vyhláškou nejsou dotčena práva a povinnosti stanovené zvláštními předpisy2). Článek 6 Účinnost Tato obecně závazná vyhláška nabývá účinnosti dnem 1.1.2004. ------------------------------------------------------------------ 1) § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 2) např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
II.
Navrhovatel ve svém podání tvrdí, že předmětná vyhláška je v
rozporu se zákonem, neboť stanovuje povinnosti (zákazy) bez zákonného základu a
nad rámec samostatné působnosti obce, což je v rozporu s čl. 2 odst. 3 a čl. 4
odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 4 a
čl. 104 odst. 3 Ústavy. Konkrétně namítá, že v žádném zákoně není stanoveno
zákonné zmocnění, které by dávalo možnost obci upravit problematiku náhrady
ekologické újmy závaznou vyhláškou, tedy obec v citované vyhlášce upravuje
záležitosti nad rámec samostatné působnosti. Dále navrhovatel poukazuje na
skutečnost, že definice obsažené ve vyhlášce ("ekologická újma", "dřevina
rostoucí mimo les") se liší od zákonných definic daných termínů. K ustanovení
čl. 3 odst. 1 a 2 vyhlášky pak navrhovatel uvádí, že dosud nebyl přijat zákon,
který by závazně stanovoval způsob výpočtu ekologické újmy, a proto ani obec
nemůže v tomto případě upravovat náhradu za způsobenou ekologickou újmu, neboť
k tomu bude příslušný státní orgán. Poukazuje také na to, že obec nemůže v
obecně závazné vyhlášce stanovovat smluvní podmínky soukromoprávního vztahu ani
nemůže, není-li k tomu navíc zmocněna zákonem, stanovovat správní poplatky nebo
občanskoprávní náhrady. Vzhledem k tomu ministr vnitra navrhuje, aby v záhlaví
citovaná vyhláška byla nálezem Ústavního soudu zrušena.
Účastník řízení, město Prostějov, se k návrhu ministra vnitra
vyjádřil tak, že s jeho argumentací nesouhlasí, neboť se domnívá, že přijetím
uvedené vyhlášky nedošlo k překročení zákonné úpravy dané zákonem o obcích. Ke
konkrétním námitkám navrhovatele uvádí, že pojem "ekologická újma" je sice
definován v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších
předpisů, ale to samo o sobě nemůže znamenat, že při použití tohoto sousloví mu
nemůže být dán jiný širší či svým charakterem jinak specifikovaný obsah, když v
konkrétním případě předmětná vyhláška tento pojem používá jako určitou
specifikaci názvu vyhlášky, který má charakterizovat její předmět a náplň, a
když dále ve svém textu již nijak nespecifikuje tento pojem. Stejně tak má za
to, že pojem "kácení dřevin" je v zákoně č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a
krajiny, ve znění pozdějších předpisů, uváděn jako pojem zcela obecný, což je
logické, pokud kácení dřevin chápeme jako lidskou činnost a nikoli činnost
přírodní, která jde mimo lidskou vůli. Dále uvádí, že výše citovanou vyhláškou
nedošlo k porušení čl. 2 odst. 4 Ústavy, resp. čl. 4 odst. 1 Listiny, protože
tato vyhláška byla vydána v zákonem předvídané formě a v mezích pravomoci
orgánu, který je k tomu ze zákona oprávněn, a takto upravuje vztahy mezi územní
samosprávou a obyvatelstvem, které v rámci územní samosprávy žije, což jsou
vztahy, respektive mohou být vztahy svým obsahem rozdílné ve smyslu vztahu
občan - stát, občan - obec. Citovaná vyhláška neporušuje ani ustanovení čl. 104
odst. 3 Ústavy, jelikož byla vydána v rámci ustanovení § 35 odst. 1 zákona č.
128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, když
touto vyhláškou je realizováno oprávnění, že do samostatné působnosti obce
patří spravování záležitostí, které jsou v zájmu obce a jejích občanů. Dle
názoru města Prostějova nemůže obstát ani argument navrhovatele o zásahu do
soukromoprávních vztahů, jelikož tato námitka nemá oporu v zákoně ani filozofii
právního řádu České republiky, když jako příklad pro podporu tohoto argumentu
je třeba uvést, že obec má právo v rámci vyhlášení záměru prodeje či pronájmu
majetku patřícího obci stanovit různé podmínky, kterými může podmínit uzavření
příslušné smlouvy, když rozhodně jediným kritériem nemusí být cena. Takto
vyhlášený záměr prodeje či pronájmu je veřejnoprávním aktem a pokud by se
přistoupilo na filozofii uvedenou navrhovatelem, pak by byl tento postup
protiústavní. K námitce navrhovatele, že stanovení náhrady je formou správního
poplatku, nemá dle města Prostějova tato námitka oporu ve výkladu tohoto pojmu,
protože jde o stanovení priority penuciární (zřejmě zde myšleno "pekuniární")
náhrady namísto restituční, když uvedená platba je zcela jednoznačně určena do
zvláštní kapitoly rozpočtu obce, ze které za takto uhrazené poplatky je hrazen
rozvoj veřejné zeleně v obci a podporována bioflóra. Vzhledem k uvedenému
účastník navrhuje, aby Ústavní soud návrh ministra vnitra zamítl.
Veřejný ochránce práv se k výzvě Ústavnímu soudu, zda jako
vedlejší účastník hodlá vstoupit do řízení (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním
soudu), vyjádřil, že do řízení nevstoupí.
III.
Ústavní soud poté, co zkonstatoval formální přípustnost
podaného návrhu, zkoumal ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním
soudu, zda napadená obecně závazná vyhláška byla vydána ústavně předepsaným
způsobem. Citovaná obecně závazná vyhláška byla řádně přijata na 12. zasedání
Zastupitelstva města Prostějova dne 18.11.2003 dvaceti šesti hlasy za
přítomnosti třiceti zastupitelů (z celkového počtu 35), přičemž jeden
zastupitel se hlasování zdržel, tři zastupitelé nehlasovali, jeden byl
nepřítomen a čtyři omluveni. Vyvěšena byla dne 28.11.2003 a sňata dne
17.12.2003. Citovaná obecně závazná vyhláška tedy byla přijata předepsaným
způsobem orgánem k tomu zmocněným [§ 12 odst. 1, § 84 odst. 2 písm. i), § 87
zákona č. 128/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Další podmínkou řízení podle § 64 odst. 2 zákona o Ústavním
soudu je také požadavek, aby během řízení nedošlo ke zrušení či pozbytí
platnosti právního předpisu, podle kterého je hodnocena zákonnost a ústavnost
napadeného předpisu, resp. ke zrušení či pozbytí platnosti těch právních
předpisů, jejichž porušení navrhovatel namítá. V daném případě došlo během
řízení o podaném návrhu ke zrušení zákona č. 368/1992, o správních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, který byl s účinností k 16.1.2005 nahrazen
zákonem č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích. Na podaný návrh však tato
změna nemá vliv.
IV.
Ústavní soud zvolil pro přezkoumání napadené
obecně závazné vyhlášky následující test:
1. Přezkoumání pravomoci obce vydávat obecně závazné
vyhlášky.
2. Přezkoumání otázky, zda se obec při vydávání obecně
závazné vyhlášky nepohybovala mimo zákonem vymezené věcnou působnost (jednání
ultra vires).
3. Vyřešení otázky, zda obec při vydávání obecně závazné
vyhlášky nezneužila zákonem jí svěřenou působnost.
4. Přezkum obsahu vyhlášky z hlediska "nerozumnosti"
(unreasonabless).
Přitom je třeba uvést, že prvá dvě kritéria jsou kritérii
formálními, zbylá dvě se vztahují k samotnému obsahu napadeného předpisu, byť i
tato dvě poslední kritéria vykazují aspekty jednání ultra vires (v materiálním
slova smyslu).
Ad 1. Ustanovením čl. 104 odst. 3 Ústavy, podle kterého mohou
zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, byly
obce nadány pravomocí vydávat obecně závazné vyhlášky. V tomto smyslu Ústavní
soud navazuje na rozhodnutí, které učinil ve věci sp. zn. Pl. ÚS 5/99,
publikované pod č. 216/1999 Sb. a uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení
Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 15, nález č. 112. Z
uvedeného plyne, že na tuto normotvorbu obcí nutno pohlížet jako na originární
tvorbu práva.
Protože napadená obecně závazná vyhláška byla vydána
zastupitelstvem obce způsobem, který je rozveden v bodu III. tohoto nálezu, lze
uzavřít, že obec postupovala co do výkonu pravomoci ústavně souladným
způsobem.
Ad 2. Rozvedením shora zmíněného čl. 104 odst. 3 Ústavy ve
smyslu stanovení působnosti obcí vydávat obecně závazné vyhlášky je ustanovení
§ 35 odst. 3 písm. a) zákona č. 128/2000, o obcích (obecní zřízení). Podle
tohoto ustanovení se obec při výkonu samostatné působnosti (ve smyslu
ustanovení § 35 odst. 1 zákona o obcích) řídí při vydávání obecně závazných
vyhlášek zákonem. Tomuto zákonnému příkazu odpovídá vymezení věcných oblastí, v
nichž je obec oprávněna originárně, tj. bez zákonného zmocnění v pravém smyslu
(nález sp. zn. Pl. ÚS 3/95, publikovaný pod č. 265/1995 Sb. a uveřejněný ve
Sbírce rozhodnutí, svazek 4, nález č. 59) tvořit právo.
Z § 10 písm. c) zákona o obcích vyplývá, že obec je oprávněna
v samostatné působnosti ukládat povinnosti obecně závaznou vyhláškou mimo jiné
i k ochraně životního prostředí, zeleně v zástavbě a ostatní veřejné zeleně
(veřejná zeleň). Toto oprávnění obce, byť v jiné věcně vymezené oblasti
samostatné působnosti, reflektoval i nález sp. zn. Pl. ÚS 4/2000, publikovaný
pod č. 51/2001 Sb. a uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, svazek 20, nález č.
189.
Pokud tedy obec ve shora vymezené oblasti vydává obecně
závaznou vyhlášku, nelze takové jednání považovat za jednání ultra vires,
jinými slovy, obec se v takovém případě pohybuje ve věcné oblasti, která jí
zákonem byla svěřena do její samostatné působnosti.
V daném případě je předmětem napadené obecně závazné vyhlášky
stanovení náhrady za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně a za kácení
dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve vlastnictví města Prostějova, a to v
zájmu ochrany a rozvoje veřejné zeleně v majetku města Prostějova.
Namítá-li navrhovatel, že zákon neobsahuje zákonné zmocnění,
které by dávalo obci možnost upravit si tuto problematiku obecně závaznou
vyhláškou, tedy, že město Prostějov upravuje v obecně závazné vyhlášce
záležitosti mimo rámec své samostatné působnosti, nelze s jeho argumentací
zcela souhlasit. Z výše uvedeného totiž jasně plyne, že do věcně vymezené
samostatné působnosti obce patří ukládání povinností na poli životního
prostředí a specificky ve vztahu k veřejné zeleni. Z tohoto pohledu nelze obci
vytknout, že by vystoupila z mezí zákonem stanovených pro její věcně vymezenou
samostatnou působnost v oblasti vydávání obecně závazných vyhlášek, tj. nelze
bez dalšího tvrdit, že obec jednala ultra vires při výkonu zákonem jí svěřené
působnosti.
Ad 3. Jinou otázkou ovšem je, zda obec nezneužila zákonem jí
svěřenou věcně vymezenou samostatnou působnost.
Zneužití této působnosti představuje výkon moci v zákonem
svěřené oblasti 1. cestou sledování účelu, který není zákonem aprobován, 2.
cestou opomíjení relevantních úvah při přijímání rozhodnutí nebo naopak 3.
přihlížení k nerelevantním úvahám (srov. O. Hood Philips, Paul Jackson:
Constitutional and Administrative Law, 7. Edition, Sweet and Maxwell, London
1987, str. 666 a násl.).
V daném případě měla být deklarovaným účelem obecně závazné
vyhlášky ochrana a rozvoj veřejné zeleně v majetku města Prostějova, přičemž
prostředkem k dosažení tohoto účelu bylo stanovení náhrady "za ekologickou újmu
při záboru veřejné zeleně a kácení dřevin rostoucích mimo les, které jsou ve
vlastnictví města Prostějova" (čl. 1 odst. 1 napadené obecně závazné vyhlášky).
Jinými slovy, zákon [§ 10 písm. c) zákona o obcích] sice obci svěřuje ukládání
povinností na poli životního prostředí a veřejné zeleně, avšak obsah těchto
povinností nelze stanovit tak, že se dostane do rozporu s kogentními zákonnými
normami nebo s ústavním pořádkem.
Jakkoli vyhláška nazývá finanční plnění "náhradou", stanoví
zároveň, že tato "náhrada za zábor veřejné zeleně" není součástí nájemného z
pozemku ani součástí kupní ceny za pozemek (čl. 4 odst. 1 napadené obecně
závazné vyhlášky). Nejde-li tedy o součást smluvního plnění, je zřejmé, že jde
o platbu odvedenou obci za účelem zabezpečení jejího zájmu, resp. zájmu jejích
občanů, kteří mají (dle názoru obce - viz její vyjádření) prospěch ze
zabezpečování tohoto zájmu. Adresát norem v obecně závazné vyhlášce obsažených
tak má odvádět obci svou podstatou veřejnou dávku za účelem získání prospěchu,
který je mu obcí poskytován, i když ne vždy půjde o zcela ekvivalentní vzájemné
plnění. Platba má být vybírána jednorázově. Z této charakteristiky vyplývá, že
platbu předvídanou napadenou obecně závaznou vyhláškou, která je samotnou
vyhláškou označována jako náhrada, je třeba z povahy zaváděného právního
institutu považovat za poplatek, který ovšem zákon (v daném případě zákon č.
565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) nepředvídá
(viz Slovník veřejného práva Československého, sv. III, Brno 1934, str. 204,
nebo M. Bakeš a kol., Finanční právo, 3. vydání, C. H. Beck, Praha 2003, str.
21, 85, 195, 325).
Ústavní soud k výše uvedenému dodává, že zákon č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, předvídá v
ustanovení § 9 odst. 3 vydání zvláštního zákona, kterým by byl do rozpočtu obce
stanoven odvod za kácení dřevin. Vzhledem k tomu, že takový zákon dosud nebyl
vydán, neexistuje ani zákonný podklad pro úpravu obsaženou v napadené obecně
závazné vyhlášce.
Povinnost, kterou má obec možnost uložit v rámci věcně
vymezené samostatné působnosti ve smyslu § 10 zákona o obcích je tudíž třeba
interpretovat tak, aby se ukládaný zákaz či příkaz nedostal do rozporu s
kogentními zákonnými normami nebo dokonce s ústavním pořádkem. V daném případě
plyne restriktivní výklad § 10 zákona o obcích především z čl. 11 odst. 5
Listiny základních práv a svobod, podle něhož daně a poplatky lze ukládat jen
na základě zákona. Tímto zákonem je na úrovni obecních poplatků výše zmíněný
zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.
Nové poplatky tedy obec nesmí stanovit obecně závaznou vyhláškou ani v oblasti
věcně vymezené samostatné působnosti, takové oprávnění náleží toliko Parlamentu
České republiky.
Tím, že napadená obecně závazná vyhláška zavedla, sice v
rozsahu věcně vymezené samostatné působnosti obce, právní institut - poplatek,
a přitom přehlédla, že jeho zavedení je vyhrazeno toliko zákonu, dopustila se
obec zneužití své věcně vymezené samostatné působnosti tak, že její výkon
realizovala při současném opomenutí vzít v potaz příkaz plynoucí z ústavního
pořádku, tj. z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod při aplikaci a
interpretaci § 10 písm. c) zákona o obcích.
Vzhledem k tomuto zjištění považuje Ústavní soud za
nadbytečné zabývat se dalšími výhradami uváděnými navrhovatelem, neboť samo
uvedené zjištění musí vést ke zrušení napadené obecně závazné
vyhlášky.
Z téhož důvodu také již nebylo možné přistoupit k aplikaci 4.
kroku shora uvedeného testu.
Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu, než
vyhovět návrhu ministra vnitra a vyhlášku města Prostějova č. 8/2003 o
náhradách za ekologickou újmu při záboru veřejné zeleně v majetku města
Prostějova zrušit bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků řízení v
celém rozsahu pro její rozpor s § 10 písm. c) zákona o obcích interpretovaným v
souladu s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Citovaná obecně
závazná vyhláška bude zrušena v celém rozsahu dnem uveřejnění tohoto nálezu ve
Sbírce zákonů (§ 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.