5/2017 Sb.m.s. o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Chilskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
5/2017 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. prosince 2015 byla v Santiagu de Chile podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Chilskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst. 1 dne 21. prosince 2016 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním písmen a) a b) téhož článku.
České znění Smlouvy a anglické znění, jež je pro její výklad rozhodné, se vyhlašují současně.
  
Příloha
SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A CHILSKOU REPUBLIKOU O ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU A Z MAJETKU
Česká republika a Chilská republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
 
ČÁST I
ROZSAH SMLOUVY
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
Článek 2
DANĚ, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku, nebo z částí příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Chilské republice, daně ukládané podle zákona o daních z příjmů (dále nazývané "chilská daň"); a
b) v České republice,
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitých věcí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě podobného druhu a na daně z majetku, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich daňových zákonech.
 
ČÁST II
DEFINICE
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Chilská republika" označuje území Chilské republiky;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují, podle souvislosti, Českou republiku nebo Chilskou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou rezidentem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je taková doprava pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
h) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Chilské republiky, ministra financí nebo komisaře daňové správy nebo jejich zmocněné zástupce;
(ii) v případě České republiky, ministra financí nebo jeho zmocněného zástupce;
i) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním státě.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz "rezident smluvního státu" označuje pro účely této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státe, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou smluvních států:
a) předpokládá se, že je tato osoba rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
b) jestliže osoba není státním příslušníkem žádného ze států, příslušné úřady smluvních států se budou snažit upravit tuto otázku vzájemnou dohodou a stanovit způsob provádění Smlouvy ve vztahu k takové osobě. V případě nenalezení takové dohody nebude osoba oprávněna k jakékoliv úlevě nebo osvobození od daně, která je stanovena nebo které je stanoveno Smlouvou.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé místo k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo týkající se průzkumu nebo těžby přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený, pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než 183 dnů;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných osob najatých podnikem pro tento účel, pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
Pro účely počítání časových lhůt v tomto odstavci se považují činnosti vykonávané podnikem sdruženým podle článku 9 této smlouvy s druhým podnikem za činnosti vykonávané podnikem, s nímž je podnik sdružen, jestliže dané činnosti:
a) jsou v zásadě stejné jako činnosti tam vykonávané posledně zmíněným podnikem a
b) týkají se totožného projektu,
pokud tyto činnosti nejsou vykonávány současně.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje: a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se pro podnik udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vykonávání vědeckého výzkumu nebo podobné činnosti,
a to za předpokladu, že činnosti uvedené v písmenech a) až e) jsou přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, osoba (jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 tohoto článku) jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle vykonává oprávnění uzavírat smlouvy na účet podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu činnosti, by nezakládaly z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže jsou tento podnik a zástupce ve svých obchodních a finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
 
ČÁST III
ZDAŇOVÁNÍ PŘÍJMŮ
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má pro účely této smlouvy takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává nebo nevykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává nebo vykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, přisuzují se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst takové náklady, které jsou odčitatelné v souladu s vnitrostátními právními předpisy a vynaložené pro účely stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
8. Nic v této smlouvě se nedotýká zdaňování rezidenta České republiky v Chilské republice s ohledem na zisky přičitatelné stálé provozovně umístěné v Chilské republice jak daní první kategorie tak i dodatečnou daní, avšak pouze pokud je daň první kategorie zcela započitatelná při výpočtu částky daně dodatečné.
9. Nic v tomto článku se nedotýká jakéhokoliv ustanovení právních předpisů každého smluvního státu dotýkajících se zdaňování příjmů nebo zisků pojišťovny, která poskytuje jakýkoliv druh pojištění.
Článek 8
VODNÍ A LETECKÁ DOPRAVA
1. Zisky rezidenta smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě pro účely tohoto článku zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí a letadel bez posádky a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží,
pokud jsou takové pronajímatelské činnosti nebo takové používání nebo údržba, podle toho, o jaký případ jde, nahodilé ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát, jestliže souhlasí, že úprava učiněná prvně zmíněným státem je oprávněná, a to jak v principu, tak i pokud jde o částku, přiměřeně částku daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Rozumí se, že ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 15 procent hrubé částky dividend.
Ustanovení tohoto odstavce se nedotýkají zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy vypláceny.
Ustanovení tohoto odstavce neomezují aplikaci dodatečné daně splatné v Chilské republice za předpokladu, že daň první kategorie je zcela započitatelná při výpočtu částky daně dodatečné.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je společnost, která rozdílí zisk nebo provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základný tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky vsak mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky úroků pobíraných z půjček nebo úvěrů poskytnutých bankami nebo pojišťovacími společnostmi;
b) 15 procent hrubé částky úroků ve všech ostatních případech.
3. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, jakož i příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z půjčených peněz podle právních předpisů státu, ve kterém mají příjmy zdroj. Výraz "úroky" nezahrnuje příjem, o němž se pojednává v článku 10.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže existuje zvláštní vztah mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka úroků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahu, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Jestliže Chile souhlasí v jakékoli dohodě nebo smlouvě mezi Chile a třetím státem, který je členem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, že osvobodí od daně úroky (ať obecně nebo s ohledem na určité kategorie úroků) mající zdroj v Chile nebo že omezí sazbu daně na takovéto úroky (ať obecně nebo s ohledem na určité kategorie úroků) na sazbu nižší než jsou sazby stanovené v článku 11 odstavci 2 této smlouvy, takovéto osvobození nebo takováto nižší sazba se bude automaticky uplatňovat (ať obecně nebo s ohledem na určité kategorie úroků) podle této smlouvy jako kdyby takové osvobození nebo taková nižší sazba bylo stanoveno či byla stanovena touto smlouvou, a to s účinností od data, kterým se taková ustanovení takové dohody nebo smlouvy stanou účinná. Příslušný úřad Chile bude bez prodlení informovat příslušný úřad České republiky, že podmínky pro provádění tohoto ustanovení jsou splněny.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky licenčních poplatků za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení;
b) 10 procent hrubé částky licenčních poplatků ve všech ostatních případech.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, nebo filmů, pásek a jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce, patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce (včetně plateb za užití nebo za právo na užití zakázkového softwaru) nebo postupu nebo jiného podobného práva nebo majetku nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké. Výraz "licenční poplatky" však nezahrnuje příjmy z pronájmu lodí, letadel a kontejnerů (včetně zařízení pro přepravu kontejnerů), jestliže se o nich pojednává v článku 8.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže existuje zvláštní vztah mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, a částka licenčních poplatků přesahuje, z jakéhokoliv důvodu, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takového vztahu, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky, které pobírá rezident smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z přímého nebo nepřímého zcizení akcií, srovnatelných podílů nebo jiných práv na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
NEZÁVISLÁ POVOLÁNÍ
1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu ze svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě. Takové příjmy však mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže:
a) má tato osoba pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) se tato osoba zdržuje ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období přesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém případě jen taková část příjmů, která je pobírána z činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.
Článek 15
ZAMĚSTNÁNÍ
1. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) se příjemce zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce a
b) odměny jsou vypláceny osobou nebo za osobu, která je zaměstnavatelem a která není rezidentem druhého státu a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny, kterou má osoba, která je zaměstnavatelem, ve druhém státě.
3. Rozumí se, že výraz "zaměstnavatel" má takový význam, jenž mu náleží podle právních předpisů smluvního státu, ve kterém je zaměstnání vykonáváno. Výraz zahrnuje v každém případě osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním práce.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného v mezinárodní dopravě rezidentem smluvního státu mohou být zdaněny v tomto státě.
Článek 16
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako člen správní rady nebo obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 17
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce nebo sportovce vykonávány.
Článek 18
PENZE
Penze mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Tyto penze však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník penzí je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 15 procent hrubé částky penzí.
Článek 19
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. Ustanovení článků 15, 16 a 17 se použijí na odměny za služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Článek 20
STUDENTI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 21
OSTATNÍ PŘÍJMY
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, o kterých se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a mající zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
 
ČÁST IV
ZDAŇOVÁNÍ MAJETKU
Článek 22
MAJETEK
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem, který je vlastněn rezidentem jednoho smluvního státu a umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který patří ke stálé základně, kterou má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi a letadly vlastněnými rezidentem smluvního státu a provozovanými tímto rezidentem v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím k provozování těchto lodí nebo letadel, podléhá zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě.
 
ČÁST V
METODY ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
Článek 23
ZAMEZENÍ DVOJÍMU ZDANĚNÍ
1. V Chilské republice bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
a) rezidenti Chilské republiky, kteří dosahují příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy podroben zdanění v České republice, mohou započítat daň takto zaplacenou oproti chilské dani splatné s ohledem na tentýž příjem, a to s výhradou použitelných ustanovení právních předpisů Chilské republiky. Tento odstavec se použije ve vztahu ke všem příjmům uvedeným v této smlouvě;
b) rezidenti Chilské republiky, kteří vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v České republice, mohou započítat daň takto zaplacenou oproti chilské dani (pokud existuje) splatné s ohledem na tentýž majetek.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu nebo majetku, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny v Chilské republice, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Chilské republice. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem nebo majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn v Chilské republice.
3. Jestliže je v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy příjem pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo zbývajícího majetku tohoto rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
4. Metoda vynětí může být rovněž, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, ve smluvním státě používána, a to za předpokladu, že to umožňují jeho vnitrostátní právní předpisy a že je to s nimi v souladu.
 
ČÁST VI
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ
Článek 24
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo stálé základny, jež má k dispozici rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků nebo rezidentů tohoto druhého státu, které nebo kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Nic v tomto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11 odstavce 6 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Společnosti, které jsou rezidenty jednoho smluvního státu a jejichž kapitál je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné společnosti, které jsou rezidenty prvně zmíněného státu.
6. Výraz "zdanění" se v tomto článku týká pouze daní, na které se Smlouva vztahuje.
Článek 25
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem nebo, pokud její případ spadá pod článek 24 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu se Smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 26
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace, u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů, které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní, rozhodováním o opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací, aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na osobě.
Článek 27
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 28
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1. Ustanovení této smlouvy nebudou vykládána tak, že omezují Chilskou republiku v uvalování daně z převodů na kolektivní investiční účty nebo fondy (jako je například existující investiční fond zahraničního kapitálu), u nichž se vyžaduje správa rezidentem Chilské republiky a investování do aktiv v Chilské republice.
2. Pro účely odstavce 3 článku XXII (Konzultace) Všeobecné dohody o obchodu službami, se smluvní státy dohodly, že bez ohledu na tento odstavec může být jakýkoliv spor mezi nimi v otázce, zda opatření spadá do působnosti této smlouvy, předložen Radě pro obchod službami, jak je stanoveno tímto odstavcem, pouze se souhlasem obou smluvních států. Jakákoliv pochybnost, co se týče výkladu tohoto odstavce, bude řešena podle odstavce 3 článku 25 nebo, v případě nenalezení dohody na základě tohoto postupu, podle jakéhokoliv jiného postupu, se kterým budou souhlasit oba smluvní státy.
3. Nic v této smlouvě se nedotýká provádění existujících ustanovení chilského předpisu o zahraničních investicích (Foreign Investment Statute) tak, jak platí v momentu podpisu této smlouvy a tak, jak mohou být čas od času pozměněna, aniž by došlo ke změně jejich obecné zásady.
4. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
5. Jestliže podnik jednoho smluvního státu pobírá příjem z druhého smluvního státu a tento příjem je přičitatelný stálé provozovně, kterou má tento podnik ve třetím státě nebo jurisdikci, daňové výhody, které by se jinak uplatnily podle jiných ustanovení Smlouvy se vůči tomuto příjmu neuplatní, jestliže je celková daň, která je skutečně zaplacena s ohledem na takový příjem v prvně zmíněném smluvním státě a ve třetím státě nebo jurisdikci nižší než 60 procent daně, která by byla uložena v prvně zmíněném smluvním státě pokud by byl příjem podnikem dosažen nebo obdržen v tomto smluvním státě a nebyl by přičitatelný stálé provozovně ve třetím státě nebo jurisdikci. Jakýkoliv příjem, na který se vztahují ustanovení tohoto odstavce, bude podroben dani podle ustanovení vnitrostátních právních předpisů druhého státu, a to bez ohledu na jakékoliv jiné ustanovení Smlouvy.
6. Uznávajíce, že hlavním smyslem Smlouvy je zamezit mezinárodnímu dvojímu zdanění, smluvní státy se dohodly, že v případě, kdy by byla ustanovení Smlouvy využívána takovým způsobem, že by byly poskytovány výhody, o kterých se neuvažovalo nebo které nebyly zamýšleny, příslušné úřady smluvních států doporučí, a to v souladu s postupem řešení případů dohodou v článku 25, konkrétní úpravy, které by měly být ve Smlouvě učiněny. Smluvní státy se dále dohodly, že jakékoliv takové doporučení bude rychle zváženo a diskutováno s cílem, pokud to bude nutné, Smlouvu upravit.
 
ČÁST VII
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
Článek 29
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů požadovaných právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení.
2. Ustanovení této smlouvy se budou provádět:
a) v Chilské republice,
(i) pokud jde o daně z příjmů dosažených a částek vyplácených, připisovaných na účet, daných k dispozici nebo zaúčtovaných jako náklad k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, nebo později; a
(ii) pokud jde o daně z majetku, za předpokladu a do té míry, že budou takové daně Chilskou republikou ukládány, na daně vybírané ve vztahu k majetku vlastněnému k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, nebo později, pokud jsou takové daně v této době ukládány, jestliže nikoliv, tak k 1. lednu roku, v němž byly majetkové daně v Chilské republice zavedeny, nebo později; a
b) v České republice,
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, nebo později; a
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
3. Pokud jde o výměnu informací, které jsou v Chile předmětem Článku 1 DFL č. 707 a Článku 154 DFL č. 3, odstavec 5 článku 26 se. uplatní na informace o bankovních transakcích uskutečněných od 1. ledna 2010.
Článek 30
UKONČENÍ PLATNOSTI
1. Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost
2. Ustanovení této smlouvy se přestanou provádět:
a) v Chilské republice,
(i) pokud jde o daně z příjmů dosažených a částek vyplácených, připisovaných na účet, daných k dispozici nebo zaúčtovaných jako náklad k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později; a
(ii) pokud jde o daně z majetku, za předpokladu a do té míry, že budou takové daně Chilskou republikou ukládány, na daně vybírané ve vztahu k majetku vlastněnému k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později; a
b) v České republice,
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené nebo připisované k 1. lednu v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později; a
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď, nebo později.
3. Se žádostmi o informace obdrženými před 1. lednem kalendářního roku, který následuje po roce, v němž byla dána výpověď, se bude zacházet v souladu s podmínkami této smlouvy. Smluvní státy zůstávají vázány povinnostmi souvisejícími s udržováním informací v tajnosti a stanovenými v článku 26, a to pokud jde o jakoukoli informaci obdrženou podlé této smlouvy.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Santiagu de Chile dne 2. prosince 2015 ve dvou původních vyhotoveních, v Českém, španělském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude rozhodujícím anglický text
Za Českou republiku
Josef Rychtar
mimořádný a zplnomocněný velvyslanec České republiky v Chilské republice
Za Chilskou republiku
Rodrigo Osvaldo Valdés Pulido
ministr financí
  
  
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-129
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Chilskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Chilskou republikou ve vztahu k Úmluvě mění následovně:
1) Nový text preambule Smlouvy zní:
"Česká republika a Chilská republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2) Do článku 25 odstavce 3 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.".
3) Text článku 28 odstavce 4 Smlouvy se nahrazuje následujícím textem:
"4. Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se provádějí následovně:
1) v obou smluvních státech, pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2022 nebo později;
2)
a) v České republice, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. září 2021 nebo později;
b) v Chilské republice, pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. ledna 2022 nebo později; a
3) změna uvedená v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců 1) a 2) tohoto článku provádí na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu k 1. březnu 2021 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Chilskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 5/2017 Sb.m.s.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.