49/2020 Sb.m.s.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 29. října 2019 byla v Pretorii
podepsána Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Botswanské republiky o zamezení
dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky
Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 1 dne 26. listopadu
2020 a její ustanovení se budou provádět v souladu se zněním článku 27 odst. 2 písm.
a) a b).
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA MEZI VLÁDOU ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDOU BOTSWANSKÉ REPUBLIKY O ZAMEZENÍ
DVOJÍMU ZDANĚNÍ A ZABRÁNĚNÍ DAŇOVÉMU ÚNIKU V OBORU DANÍ Z PŘÍJMU
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY A VLÁDA BOTSWANSKÉ REPUBLIKY,
přejíce si dále rozvíjet
hospodářské vztahy mezi oběma státy a posílit spolupráci v daňových záležitostech
prostřednictvím uzavření smlouvy o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění
nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbaní se daňové
povinnosti,
se dohodly takto:
Článek 1
OSOBY, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
Článek 2
DANE, NA KTERÉ SE SMLOUVA VZTAHUJE
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem každého ze
smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob
vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu
nebo z částí příjmu, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.
3. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v Botswaně:
(i) daň z příjmů; a
(ii) daň ze zisků ze zcizení majetku;
(dále nazývané „botswanská daň“); a
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob; a
(ii) daň z příjmů právnických
osob;
(dále nazývané „česká daň“).
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného nebo v zásadě
podobného druhu, které budou ukládány po datu podpisu Smlouvy vedle nebo místo současných
daní Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich daňových zákonech.
Článek 3
VŠEOBECNÉ DEFINICE
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz „Botswana“ označuje Botswanskou republiku;
b) výraz „Česká republika“ označuje území České republiky, na kterém jsou, podle
českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná
práva České republiky;
c) výrazy Jeden smluvní stát“ a „druhý smluvní stát“ označují, podle souvislosti,
Českou republiku nebo Botswanu;
d) výraz „společnost“ označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo jakéhokoliv nositele
práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
e) výraz „příslušný úřad“ označuje:
(i) v Botswaně, ministra financí a rozvojového
plánování zastoupeného generálním komisařem botswanské sjednocené daňové správy nebo
jeho zmocněným zástupcem; a
(ii) v České republice, ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
f) výraz „podnik“ se vztahuje k vykonávání jakékoliv činnosti;
g) výrazy „podnik jednoho smluvního státu“ a „podnik druhého smluvního státu“ označují,
podle souvislosti, podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
h) výraz „mezinárodní doprava“ označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď provozována nebo letadlo
provozováno pouze mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz „státní příslušník“ označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním
občanem některého smluvního státu; a
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost
nebo sdružení zřízenou nebo zřízené podle právních předpisů platných v některém smluvním
státě;
j) výraz „osoba“ zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
a
k) výraz „Činnost“ zahrnuje vykonávání svobodného povolání a jiných činností nezávislého
charakteru.
2. Pokud jde o provádění ustanovení této smlouvy v jakémkoliv čase některým
ze smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován, pokud souvislost
nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu náleží v tomto čase podle právních
předpisů tohoto státu pro účely daní, na které se tato smlouva vztahuje, přičemž
jakýkoliv význam podle používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad
významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto smluvního státu.
Článek 4
REZIDENT
1. Výraz „rezident smluvního státu“ označuje pro účely této smlouvy každou
osobu, která je podle právních předpisů tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění
z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa hlavního vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento stát a jakýkoliv nižší správní útvar
nebo místní úřad tohoto státu. Tento výraz však nezahrnuje žádnou osobu, která je
podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem obou
smluvních států, bude její postavení určeno následovně:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu, ve kterém má k dispozici
stálý byt; jestliže má k dispozici stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko
životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá k dispozici stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že
je rezidentem pouze toho státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem pouze toho státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví
příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení odstavce
1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu,
v němž se nachází místo jejího hlavního vedení.
Článek 5
STÁLÁ PROVOZOVNA
1. Výraz „stálá provozovna“ označuje pro účely této smlouvy trvalé místo
k výkonu činnosti, jehož prostřednictvím je zcela nebo zčásti vykonávána činnost
podniku.
2. Výraz „stálá provozovna“ zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště ropy nebo plynu, lom nebo jakékoli jiné místo těžby nebo průzkumu
přírodních zdrojů; a
g) rafinerii nebo jakékoli jiné místo, kde jsou zpracovávány přírodní zdroje.
3. Výraz „stálá provozovna“ rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavební, montážní nebo instalační projekt nebo dozor s tím spojený,
avšak pouze pokud takové staveniště, projekt nebo dozor trvá déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho
smluvního státu nebo prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro tento účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest
měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že
výraz „stálá provozovna“ nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystavení zboží patřícího
podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným
podnikem;
d) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží
nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze za účelem vykonávání jakékoliv
jiné Činnosti pro podnik;
f) trvalé místo k výkonu činnosti, které se udržuje pouze k vykonávání jakéhokoliv
spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud taková činnost nebo, v případě písmene f), celková činnost trvalého místa k
výkonu činnosti je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba - jiná než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního státu, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu
v prvně zmíněném smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí
pro podnik, jestliže tato osoba:
a) má a obvykle vykonává v tomto státě oprávnění uzavírat smlouvy jménem podniku,
pokud činnosti takovéto osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly vykonávány prostřednictvím trvalého místa k výkonu Činnosti, by nezakládaly
z tohoto trvalého místa k výkonu činnosti stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce; nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném státě zásobu zboží,
ze které pravidelně dodává zboží jménem podniku.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se předpokládá, že,
nejde-li o výkon zajišťovací činnosti, pojišťovna jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu v druhém smluvním státě, pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého
státu nebo pojišťuje rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu
v druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže jsou
činnosti takového zástupce zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku
a jestliže jsou tento podnik a zástupce ve svých obchodních a finančních vztazích
vázány podmínkami, které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek,
které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, nebude tento zástupce považován
za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu,
ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem druhého smluvního
státu nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím
stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Článek 6
PŘÍJMY Z NEMOVITÉHO MAJETKU
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku,
včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví, umístěného ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz „nemovitý majetek“ má takový význam, jenž mu náleží podle právních
předpisů smluvního státu, v němž je daný majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém
případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství
a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na
pozemky, užívací právo k nemovitému majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby
za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních
zdrojů. Lodě a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého užívání, nájmu
nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku
podniku.
Článek 7
ZISKY PODNIKŮ
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto
státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny ve druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se, s výhradou ustanovení odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně
zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá
ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené
pro účely činnosti stálé provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních
výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna,
či jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké budou, placených
(jinak než proti proplacení skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku
nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize
za zvláštní poskytnuté služby nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního
podniku, ve formě úroků z peněz půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední
při stanovení zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení
skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho
kanceláří ve formě licenčních poplatků, odměn nebo jiných podobných plateb náhradou
za užití patentů nebo jiných práv nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby
nebo za řídící služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz
půjčených ústředí podniku nebo jakékoliv jiné z jeho kanceláří.
4. Jestliže je v některém smluvním státe obvyklé stanovit zisky, které
mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku
jeho různým částem, nic v odstavci 2 nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil
zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto
článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že
pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely předchozích
odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro
jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává odděleně
v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními
tohoto článku.
Článek 8
MEZINÁRODNÍ DOPRAVA
1. Zisky podniku smluvního státu z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní
dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Pro účely tohoto článku a bez ohledu na ustanovení článku 12, zisky
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují:
a) zisky z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky a
b) zisky z používání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů a souvisejícího
zařízení pro přepravu kontejnerů) používaných pro přepravu zboží, pokud je takový
pronájem nebo takové používání, údržba nebo pronájem, podle toho, o jaký případ jde,
nahodilý ve vztahu k provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě.
3. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky z účasti na poolu, společném
provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Článek 9
SDRUŽENÉ PODNIKY
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole
nebo kapitálu podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo kapitálu podniku
jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu a jestliže v těchto případech
jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami,
které sjednaly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek,
byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být
zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a
následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto
druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem
prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké
by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví tento druhý stát přiměřeně částku
daně tam uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se přihlédne k ostatním
ustanovením této smlouvy a, bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se
za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužijí v případě podvodu, hrubé nedbalosti
nebo vědomého zanedbání.
Článek 10
DIVIDENDY
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, jehož
je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto
státu, avšak jestliže skutečný vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního
státu, daň takto uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou dividendy
vypláceny.
3. Výraz „dividendy“ použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií, požitkových
akcií nebo požitkových práv, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv, s výjimkou
pohledávek, s podílem na zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému
daňovému režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů smluvního státu, jehož
je společnost, která provádí platbu, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, jehož
je rezidentem společnost vyplácející dividendy, svoji Činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje
zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společností, ledaže jsou tyto dividendy vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže ke stálé
provozovně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené
zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto
druhém státě.
Článek 11
ÚROKY
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého
smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají
zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník
úroků je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 7,5 procent
hrubé částky úroků.
3. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a skutečně vlastněné rezidentem
druhého smluvního státu podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 2 zdanění jen
v tomto druhém státě, jestliže jsou tyto úroky vypláceny:
a) v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zboží nebo zařízení na úvěr;
b) z jakékoliv půjčky nebo úvěru jakéhokoliv druhu, kterou nebo který poskytla banka;
c) vládě druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího správního útvaru nebo
místního úřadu tohoto státu;
d) centrální bance druhého smluvního státu;
e) jakékoli instituci, která je vlastněna nebo ovládána vládou druhého smluvního
státu, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora exportu; nebo
f) v souvislosti s jakoukoliv půjčkou nebo jakýmkoliv úvěrem, která je zaručena nebo
který je zaručen:
(i) vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv nižšího
správního útvaru nebo místního úřadu tohoto státu, nebo
(ii) centrální bankou druhého
smluvního státu, nebo
(iii) jakoukoli institucí, která je vlastněna nebo ovládána
vládou druhého smluvního státu, jestliže smyslem existence takové instituce je podpora
exportu.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
omezení uvedených v odstavcích 2 a 3.
4. Výraz „úroky“ použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv
druhu, ať zajištěných či nezajištěných zástavním právem na nemovitosti a majících
Či nemajících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher, které se vážou
k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům. Penále ukládané za pozdní platbu
se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku. Výraz „úroky“ nezahrnuje žádnou část
příjmu, která je považována za dividendu podle ustanovení článku 10 odstavce 3.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník
úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě,
ve kterém mají úroky zdroj, svoji činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně
váže k této stálé provozovně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem
je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není rezidentem
některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny,
přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo
mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto
článku jen na tuto posledně zmíněnou Částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude
v tomto případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s
přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 12
LICENČNÍ POPLATKY A POPLATKY ZA TECHNICKÉ SLUŽBY
1. Licenční poplatky a poplatky za technické služby mající zdroj v jednom
smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky a poplatky za technické služby však mohou být
rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků nebo poplatků
za technické služby je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne
7,5 procent hrubé částky licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto omezení.
3.
a) Výraz „licenční poplatky“ použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoliv druhu
obdržené jako náhrada za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv autorského práva
k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů, a
filmů, pásek nebo jiných prostředků obrazové nebo zvukové reprodukce, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu,
nebo za užití nebo za právo na užití jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého
zařízení, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové,
obchodní nebo vědecké.
b) Výraz „poplatky za technické služby“ použitý v tomto článku označuje jakoukoliv
platbu za jakoukoliv službu technického, poradenského nebo manažerského charakteru,
avšak nezahrnuje platby za služby uvedené v Článku 5 odstavci 3 písmenu a) a v článcích
8, 14, 15, 16 a 18. Výraz rovněž nezahrnuje platby uskutečněné fyzickou osobou za
služby poskytnuté za účelem osobní potřeby fyzické osoby a platby za výuku uskutečněné
vzdělávacím institucím nebo vzdělávacími institucemi.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních
poplatků nebo poplatků za technické služby, který je rezidentem jednoho smluvního
státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky nebo poplatky
za technické služby zdroj, svoji Činnost prostřednictvím stálé provozovny, která
je tam umístěna, a jestliže právo, majetek nebo služba, které dávají vznik licenčním
poplatkům nebo poplatkům za technické služby, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případe se použijí ustanovení článku 7.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky a poplatky za technické služby
mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže
však plátce licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby, ať je nebo není
residentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve
spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky nebo poplatky za technické
služby, a tyto licenční poplatky nebo poplatky za technické služby jdou k tíži takové
stálé provozovny, předpokládá se, že tyto licenční poplatky nebo poplatky za technické
služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků nebo poplatků za technické služby,
které se vztahují k užiti, právu, informaci nebo službě, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma
z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto Článku jen
na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Článek 13
ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého
majetku uvedeného v článku 6 a umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku
stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem),
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky podniku smluvního státu ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných
v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku sloužícího k provozování těchto lodí
nebo letadel podléhají zdanění jen v tomto státě.
4. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze zcizení akcií
nebo jiných podílů na společnosti, která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je uveden v odstavcích
1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Článek 14
PŘÍJMY ZE ZAMĚSTNÁNÍ
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění
jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání
vykonávaného ve druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce
1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce vykonává zaměstnání ve druhém smluvním státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období začínajícím nebo
končícím v příslušném daňovém roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
druhého státu; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písmenu a) se zahrnují následující
dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti, včetně dní příjezdů a odjezdů; a
b) dny strávené mimo stát Činnosti, jako jsou soboty a neděle, státní svátky, dovolené,
a služební cesty přímo spojené se zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých
bylo v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz „zaměstnavatel“ zmíněný v odstavci 2 písmenu b) označuje osobu,
která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost a riziko spojené s vykonáváním
práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto Článku mohou být odměny pobírané
z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozované nebo provozovaného
podnikem smluvního státu v mezinárodní dopravě zdaněny v tomto státě.
Článek 15
TANTIÉMY
Tantiémy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního
státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného obdobného orgánu společnosti,
která je rezidentem druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Článek 16
UMĚLCI A SPORTOVCI
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na veřejnosti
vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo
hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem
neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7 a 14 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou Činnosti
umělce nebo sportovce vykonávány.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí na příjmy pobírané z činností
vykonávaných v jednom smluvním státě umělcem nebo sportovcem, který je rezidentem
druhého smluvního státu, jestliže návštěva prvně zmíněného státu je zcela financována
z veřejných fondů druhého státu nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních
úřadů. V takovém případě podléhá příjem zdanění jen v tom státě, jehož je umělec
nebo sportovec rezidentem.
Článek 17
PENZE
1. Penze a jiné podobné platy (včetně penzí souvisejících s výkonem veřejných
funkcí a plateb uskutečňovaných na základě legislativy o sociálním zabezpečení) mající
zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu podléhají
zdanění jen v prvně zmíněném státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se použije bez ohledu na skutečnost, zda jsou
platby tam uvedené vypláceny z důvodu dřívějšího zaměstnám, a bez ohledu na to, zda
jsou vypláceny pravidelně nebo jako paušální platba.
Článek 18
VEŘEJNÉ FUNKCE
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo útvaru nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která
je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se
nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu prokazování těchto služeb.
2. Ustanovení článků 14, 15 a 16 se použijí na platy, mzdy a jiné podobné
odměny za služby prokazované v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní činností vykonávanou
některým smluvním státem nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu.
Článek 19
STUDENTI A ŽÁCI
Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
studia student nebo žák, který je nebo bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu byl rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státe pouze za účelem svého vzdělávání nebo studia, nepodléhají zdanění
v tomto státě za předpokladu, že takovéto platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
Článek 20
OSTATNÍ PŘÍJMY
1. Části příjmů rezidenta smluvního státu, ať mají zdroj kdekoliv, o kterých
se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužijí na jiné příjmy, než příjmy z nemovitého
majetku, který je definován v článku 6 odstavci 2, jestliže příjemce takových příjmů,
který je rezidentem jednoho smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě svoji
činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, a jestliže právo
nebo majetek, pro které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7.
Článek 21
VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ
1. V Botswaně bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
S výhradou ustanovení
právních předpisů Botswany týkajících se povolení zápočtu daně zaplacené v zahraničí
podle právních předpisů jakékoliv jiné země oproti botswanské dani, bude česká daň
zaplacená podle právních předpisů České republiky a v souladu s touto smlouvou, ať
přímo nebo prostřednictvím srážky, ze zisků nebo z příjmů podléhajících dani v České
republice, povolena jako zápočet oproti jakékoliv botswanské dani splatné z téhož
zisku nebo příjmu. Částka takového zápočtu však nepřesáhne částku botswanské daně
splatné z tohoto zisku nebo příjmu v souladu s právními předpisy Botswany.
2. S výhradou ustanovení právních předpisů České republiky týkajících se
vyloučení dvojího zdanění, v případě rezidenta České republiky bude dvojí zdanění
vyloučeno následovně:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou
být v souladu s ustanoveními Smlouvy rovněž zdaněny v Botswaně, avšak povolí snížit
částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v
Botswaně. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu Část české daně vypočtené
před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, kteiý může být v souladu s
ustanoveními této smlouvy zdaněn v Botswaně.
3. Jestliže je, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem pobíraný
rezidentem smluvního státu vyňat v tomto státě ze zdanění, tento stát může přesto,
při výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů tohoto rezidenta, vzít v úvahu vyňatý
příjem.
Článek 22
ZÁKAZ DISKRIMINACE
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou
být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou, zejména s ohledem
na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 vztahuje rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státe, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků
tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž Činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu
jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností
k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odstavce 1, článku 11
odstavce 7 nebo článku 12 odstavce 6, budou úroky, licenční poplatky, poplatky za
technické služby a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků takového
podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž kapitál je zcela nebo zčásti,
přímo nebo nepřímo vlastněn nebo kontrolován jedním nebo více rezidenty druhého smluvního
státu, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a spojené povinnosti,
kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.
Článek 23
ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států
vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy
těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem
nebo, pokud její případ spadá pod článek 22 odstavec 1, úřadu smluvního státu, jehož
je státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od prvního oznámení
opatření vedoucího ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit případ vyřešit vzájemnou dohodou
s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není
v souladu se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu na jakékoliv
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit vzájemnou dohodou
jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo provádění
této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění
v případech neupravených v této smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení
dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Článek 24
VÝMĚNA INFORMACÍ
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové informace,
u nichž lze předpokládat, že jsou relevantní ve vztahu k provádění ustanovení této
smlouvy nebo ve vztahu k provádění nebo vymáhání vnitrostátních právních předpisů,
které se vztahují na daně všeho druhu a pojmenování ukládané jménem smluvních států
nebo jejich nižších správních útvarů nebo místních úřadů, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena články 1 a 2.
2. Veškeré informace obdržené smluvním státem podle odstavce 1 budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace získané podle vnitrostátních právních
předpisů tohoto státu a budou poskytnuty pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a
správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, které jsou uvedeny
v odstavci 1, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto dam, rozhodováním o
opravných prostředcích ve vztahu k těmto daním nebo dozorem výše uvedeného. Tyto
osoby nebo úřady použijí tyto informace jen k .těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace
při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích. Informace obdržené
smluvním státem mohou být bez ohledu na výše uvedené použity pro jiné účely, pokud
takové informace mohou být použity pro takové jiné účely podle právních předpisů
obou států a pokud příslušný úřad státu poskytujícího informace dá souhlas k takovému
použití.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy a správní praxi
tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které nemohou být získány na základě právních předpisů nebo
v běžném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní, hospodářské, průmyslové,
komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení
by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
4. Jestliže jsou v souladu s tímto článkem jedním smluvním státem požadovány
informace, druhý smluvní stát použije svých opatření zaměřených na získávání informací,
aby získal požadované informace, i když tento druhý stát takové informace nepotřebuje
pro své vlastní daňové účely. Povinnost obsažená v předchozí větě podléhá omezením
odstavce 3, ale v žádném případě nebudou tato omezení vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že nemá domácí
zájem na takových informacích.
5. Ustanovení odstavce 3 nebudou v žádném případě vykládána tak, že umožňují
smluvnímu státu odmítnout poskytnout informace pouze z toho důvodu, že informacemi
disponuje banka, jiná finanční instituce, pověřenec nebo osoba, která jedná v zastoupení
nebo jako zmocněnec, nebo proto, že se informace vztahují k vlastnickým podílům na
osobě.
Článek 25
ČLENOVÉ DIPLOMATICKÝCH MISÍ A KONZULÁRNÍCH ÚŘADŮ
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů diplomatických misí
nebo konzulárních úřadů, které jim přísluší na základě obecných pravidel mezinárodního
práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Článek 26
SMÍŠENÁ USTANOVENÍ
1 . Pro účely Smlouvy se rozumí, že příslušný úřad jednoho smluvního státu
může po konzultaci s příslušným úřadem druhého smluvního státu odepřít jakékoli osobě,
nebo pokud jde o jakoukoli transakci, výhody plynoucí ze Smlouvy, jestliže by podle
jeho názoru poskytnutí těchto výhod znamenalo zneužití této smlouvy.
2. Ustanovení Smlouvy v žádném případě nezabraňují smluvním státům provádět
ustanovení jejich vnitrostátních právních předpisů určená k zabraňování situacím
vyhýbaní se daňové povinnosti nebo daňovým únikům.
Článek 27
VSTUP V PLATNOST
1. Smluvní státy si vzájemně diplomatickou cestou oznámí splnění postupů
požadovaných jejich vnitrostátními právními předpisy pro vstup této smlouvy v platnost.
Tato smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z těchto oznámení.
2. Ustanovení Smlouvy se budou provádět:
a) v Botswaně:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. červenci, který následuje po datu, kterým Smlouva vstoupí v
platnost, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý
daňový rok začínající 1. července, který následuje po datu, kterým Smlouva vstoupí
v platnost, nebo později;
b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy
za každý daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce,
v němž Smlouva vstoupí v platnost, nebo později.
Článek 28
UKONČENÍ PLATNOSTI
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním
státem. Každý smluvní stát může diplomatickou cestou podáním výpovědi ukončit platnost
Smlouvy, a to nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího
po období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém případě se Smlouva
přestane provádět:
a) v Botswaně:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. červenci, který následuje po datu, kterým byla dána výpověď,
nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý daňový rok
začínající 1. července, který následuje po datu, kterým byla dána výpověď, nebo později;
b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
nebo připisované k 1. lednu kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla
dána výpověď, nebo později;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmů, na příjmy za každý
daňový rok začínající 1. ledna kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla
dána výpověď, nebo později.
Na důkaz toho podepsané k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno v Pretorii dne 29. října 2019 ve dvou původních vyhotoveních v českém
a anglickém jazyce, přičemž oba texty jsou autentické.
Za vládu České republiky Za vládu Botswanské republiky Michal Král Lameck Nthekela mimořádný a zplnomocněný velvyslanec velvyslanec Botswanské republiky České republiky v Botswanské republice v Jihoafrické republice