Judikáty - strana 1

2 Afs 323/2021 – 56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Grandi Stazioni Česká republika, s. r. o., se sídlem Žitná 1578/52, Praha 2, zastoupená JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 8. 2017, č. j. 6499404/17/2002–52521–109829 (dále jen „platební výměr“), jímž byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen 2016 ve výši 134 701 492 Kč. [2] Daňové orgány dospěly k závěru, že na plnění spočívající v přenechání technického zhodnocení stěžovatelkou jako nájemcem za náhradu pronajímateli při ukončení nájmu se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti dle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni 16. 10. 2016 (dále jen „zákon o DPH“). [3] Právní předchůdkyně stěžovatelky, GRANDI ST

1 Afs 143/2023 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: JITEX Písek, a. s., se sídlem U Vodárny 1506, Písek, zastoupen JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem Sokolovská 49, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5574/22/5200–11434–711926, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2023, č. j. 61 Af 3/2022 – 63, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dodatečnými platebními výměry ze dne 20. 8. 2019, č. j. 1900982/19/2208–50522–307266, č. j. 1904526/19/2208–50522–307266, č. j. 1904558/19/2208–50522–307266, č. j. 1904561/19/2208–50522–307266 a č. j. 1904577/19/2208–505622–307266, Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) stanovil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2013 – 2017. Ty následně žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2022, čj. 5574/22/5200–11434–711926 potvrdil. [2] Předmětem sporu byla otázka daňové uznatelnosti úroků z korunových dluhopisů, které byly emitovány žalobcem dne 7. 12. 2012 a které byly upsány nejprve právnickou osobou a následně fyzickými osobami s ním spojenými. Správce daně a následně též žalovaný označil postup daňového subjektu a upisovatelů dluhopisů za ekonomicky neracionální a za zneužití práva, a proto dodatečnými platebními výměry doměřil daň; z nákladů snižujících základ daně vyloučil úroky z těchto dluhopisů. [3] Proti rozhodnutím správních orgánů se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) shora o

Řízení před soudem: zohlednění důvodů zrušení trestního rozsudku, ze kterého správní orgán vycházel v době rozhodování k § 75 soudního řádu správního Správní soud musí prolomit pravidlo obsažené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, rovněž v případě, kdy byl po vydání rozhodnutí správního orgánu zrušen trestní rozsudek, na jehož závěrech postavil správní orgán své rozhodnutí. V takovém případě musí správní soud zohlednit důvody zrušení trestního rozsudku a posoudit, jestli rozhodnutí správního orgánu nadále obstojí. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2023, čj. 10 Afs 104/2023-59) Prejudikatura: č. 442/2005 Sb. NSS, č. 1572/2008 Sb. NSS, č. 1936/2009 Sb. NSS, č. 2312/2011 Sb. NSS, č. 3528/2017 Sb. NSS a č. 3948/2019 Sb. NSS. Věc: T. K. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o porušení rozpočtové kázně, o kasační stížnosti žalobce. V této věci šlo o vyměření odvodů za porušení rozpočtové kázně. Ústřední právní otázka se ovšem týkala výkladu soudního řádu správního (§ 75 odst. 1) a spočívala v tom, zda měl krajský soud přihlédnout ke zrušení trestního rozsudku, který s věcí souvisel a na kterém žalovaný dílem postavil své závěry o porušení rozpočtové kázně (ke zrušení trestního rozsudku došlo poté, co ve věci rozhodl žalovaný, ale předtím, než o žalobě rozhodl soud). Ministerstvo průmyslu a obchodu schválilo v roce 2013 žalobci poskytnutí dotace na projekt „Rekonstrukce objektu Holubí Zhoř“ v celkové maximální výši 16 mil. korun. Projekt se skládal ze dvou etap a jeho cíl spočíval v rekonstrukci objektu a na něj navazujících ploch; po ukončení rekonstrukce měl být objekt uzpůsoben ke strojírenské výrobě ocelových konstrukcí. Ještě tentýž rok byla žalobci vyplacena dotace k první etapě projektu ve výši 8,1 milionů korun. Následující rok (2014) provedl finanční úřad u žalobce kontrolu, při

Daň z přidané hodnoty: doktrína esenciálních výdajů k § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Použití doktríny esenciálních výdajů nemůže mít v případě daně z přidané hodnoty místo, a to s ohledem na princip nároku na odpočet daně (§ 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). V případě přidané hodnoty totiž nemusí nutně každý náklad představovat přijaté zdanitelné plnění, ze kterého by plynul nárok na odpočet daně, resp. nemusí být nutně na každé uskutečněné zdanitelné plnění vynaloženo přijaté zdanitelné plnění (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 11. 2018, Vădan, C-664/16). (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2023, čj. 5 Afs 91/2022-48) Prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 11. 2018, Vădan (C-664/16). Věc: The President, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce. Žalobci byla rozhodnutími Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (správce daně) ze dnů 19. 4. a 4. 5. 2018 vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen a říjen 2017, a to z důvodu neuznání odpočtu z vykázaných zdanitelných plnění. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2020 odvoláními napadnutá rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, ve které – mimo jiné – namítal, že mu byla doměřena daň, která nebyla spolehlivě zjištěna na základě dokazování, a proto je třeba na doměřenou daň pohlížet jako na nezákonnou; poukázal na to, že podal daňové přiznání k DPH za srpen 2017 v řádném termínu dne 25. 9. 2017 a v rámci tohoto daňového přiznání deklaroval nadměrný odpočet ve výši 1 535 686 Kč. Ačkoliv byl dne 19. 10. 2017 dle informací uvedených v daňové informační schránce žalobce nadměrný odpočet v tvrzené výši vyměřen, bylo hned 20. 10. 2017 správcem daně vydáno oznámení o zahájení daňové kontroly za zdaňovací období srpen 2017. I přes oznámení o zahájení daňové kontroly byl dne 25. 10. 2017 vyp

Daň z příjmů: povinnost oznámit bezúplatné nabytí „balíku“ podílových listů jako osvobozený příjem k § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 a § 38v odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Bezúplatný převod (darování mezi manžely) několika podílových listů učiněný na základě jednoho právního titulu, v jeden čas, mezi stejnými osobami a se stejným záměrem, představuje jednorázový převod majetku. Zvýšení majetku na straně obdarovaného představuje jeho příjem, který je od daně osvobozený [§ 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů]. Pokud ale takový příjem překročí zákonnou hranici pro oznamování osvobozených příjmů podle § 38v odst. 1 téhož zákona, pak je příjemce povinen tento příjem oznámit správci daně. Není významné, že hodnota žádného z dílčích podílových listů tuto hranici nepřekročila. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2023, čj. 8 Afs 370/2021-43) Prejudikatura: č. 843/2006 Sb. NSS. Věc: M. Š. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu, o kasační stížnosti žalovaného. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (správce daně) vyhledávací činností zjistil, že na žalobkyni byly dne 14. 4. 2016 převedeny podílové listy v celkové hodnotě 15 735 394,55 Kč. Žalobkyně ovšem nepodala za zdaňovací období roku 2016 oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob ve smyslu § 38v odst. 1 zákona o daních z příjmů. Správce daně proto žalobkyni k podání tohoto oznámení vyzval. Poté, co jej žalobkyně zaslala, vydal platební výměr, jímž jí podle § 38w odst. 1 písm. b) téhož zákona uložil za neoznámení osvobozeného příjmu pokutu ve výši 10 % z částky neoznámeného příjmu. Žalovaný posléze rozhodnutím ze dne 10. 3. 2020 změnil platební výměr správce daně tak, aby obsahoval popis skutku a vyhověl tím usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 461/2005 Sb. NSS. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného broj

7 Afs 33/2023 – 45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jana Kratochvíla a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: O. S., zastoupený JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2021, č. j. 8318/21/5200–10422–711473, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2022, č. j. 22 Af 23/2021–72, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (správce daně) v rámci vyhledávací činnosti zjistil, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2017 prodal akcie emitované společností MONTIX, a. s. Žalobce obdržel za tento prodej akcií osvobozený příjem od daně z příjmů fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve výši 193 574 368,50 Kč. Tento osvobozený příjem byl žalobce povinen oznámit správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017, tedy do 3. 4. 2018. Žalobce tuto svoji povinnost nesplnil, a proto správce daně dne 2. 10. 2019 vydal výzvu k podání oznámení o osvobozených příjmech. [2] Žalobce na výzvu reagoval zasláním oznámení o osvobozených příjmech podle § 38v zákona o daních z příjmů. Na oznámení byl otisk podacího razítka s pořadovým číslem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, územního pracoviště v Novém Jičíně a datum 08–01–2018. Správce daně však oznámení ze dne 8. 1. 2018 v evidenci svých písemností neevidoval a nebylo založeno ani v daňovém spise žalobce. [3] V rámci postupu k odstranění pochybností správce daně dále prováděl ověření pravosti otisku podacího razítka na žalobcem předložené listině. Od Policie ČR

7 Afs 53/2023 – 67 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jana Kratochvíla a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: FEROCON PLUS s. r. o., Zlechov 177, zastoupená Mgr. Michalem Varmužou, advokátem se sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2023, č. j. 31 Af 57/2019–186, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (správce daně) vyměřil žalobkyni osmi platebními výměry ze dne 24. 8. 2017 daň z přidané hodnoty za srpen 2014 až březen 2015. Přitom žalobkyni neuznal nárok na odpočet DPH v celkové výši 1 543 434 Kč za přijatá zdanitelná plnění – nákup hutního materiálu od společností Boreston s. r. o. a DIMO Corp s. r. o. Správce daně měl za to, že žalobkyně byla součástí obchodního řetězce stiženého podvodem na DPH. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2019 dodatečné platební výměry potvrdil a zamítl odvolání žalobkyně. Své rozhodnutí však odůvodnil odlišně než správce daně. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že v daném období hutní materiál skutečně nakoupila od společností Boreston a DIMO, jak tvrdila. Neprokázala tak splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z těchto plnění. [3] Žalovaný uvedl, že žalobkyně během daňového řízení tvrdila, že ohledně dodávek hutního materiálu komunikovala se společností STELKO s. r. o., která přesunula dohodnuté dodávky na společnosti Boreston a DIMO. Na ústním jednání konaném dne 16. 4. 2015 dále uvedla, že nikdy nevedla jednání v sídlech těchto obchodních společností, nezná jejich jednatele a nikdy se s nimi nesetkala. Žalobkyně v průběhu řízení nedoložila žádné pí

8 Afs 167/2023–64 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: TRIMETAL, s. r. o., se sídlem Hájecká 1194/12, Brno, zastoupená JUDr. Zlatavou Codrovou Davidovou, CSc., advokátkou se sídlem Přívrat 1454/12, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, čj. 32149/20/5300–22444–711887, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, čj. 29 Af 73/2020–179, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vydal 9. 8. 2019 sedm dodatečných platebních výměrů, kterými žalobkyni po provedené daňové kontrole doměřil daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období leden až červenec 2014 v celkové výši 38 953 192 Kč a penále v celkové výši 7 790 635 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil. [2] Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Současně s podáním kasační stížnosti podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který Nejvyšší správní soud usnesením z 19. 7. 2023, čj. 8 Afs 167/2023–34, zamítl. [3] Následně stěžovatelka podala druhý návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Znovu poukázala na nemožnost uhradit vyměřenou daň ve výši přes 46 mil. Kč. Ta, navíc bez příslušných úroků z prodlení, mnohonásobně převyšuje finanční prostředky, kterými stěžovatelka disponuje. Výkon rozhodnutí by tak znamenal úpadek stěžovatelky a její

2 Afs 187/2022 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Lenky Oulíkové v právní věci žalobkyně: PALETY Mutěnice s. r. o., se sídlem Lomená 930, Mutěnice, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2019, č. j. 11072/19/5300–22441–702127, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, č. j. 29 Af 45/2019–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou projednávané věci je otázka naplnění a prokázání hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) ve smyslu § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH). [2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 11. 10. 2017, č. j. 4239001/17/3010–50521–705109 a č. j. 4239109/17/3010–50521–705109, jimiž byla žalobkyni vyměřena DPH za období leden a březen 2016. [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Brně. Krajský soud řízení přerušil, aby vyčkal rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C–154/20 Kemwater ProChemie a navazujícího rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017–208, č. 4336/2022 Sb. NSS. Po vydání těchto rozhodnutí krajský soud žalobu zamítl. [4] Krajský soud neshledal důvodnými námitky žalobkyně ohledně nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí. Správce daně nepochybil, pokud neprovedl výslechy některých svědků, které žalo

2 Afs 363/2019 – 50 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Aleše Roztočila, Lenky Krupičkové, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem U Hranic 3221/16, Strašnice, Praha 10, zastoupená JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. 49632/17/5100–41457–712281 a 49633/17/5100–41457–712281, o kasačních stížnostech žalobkyně proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 9 Af 1/2018 – 53 a 9 Af 7/2018 – 46, takto:I. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 9 Af 1/2018 – 53 a 9 Af 7/2018 – 46, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 11. 2017, č. j. 49632/17/5100–41457–712281 a 49633/17/5100–41457–712281, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o žalobách a o kasačních stížnostech částku celkem 57 866 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Mileny Novákové, advokátky se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci jde o posouzení právní otázky, zda pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší platí vedle objektivní lhůty odpovídající lhůtě pro stanovení daně i lhůta subjektivní, jež by běžela do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž daňový subjekt zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň. II. Dosavadní řízení [2] Žalobkyně podala dne 29. 9. 2016 k poštovní přepravě dodatečná daňová přiznání na nižší daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 a červenec 2008. Správci daně byla podání doručena dne 5. 10. 2016. Za den zjištění rozd

10 Afs 19/2023 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: EURO NÁŘADÍ, s. r. o., Komořany 281, zast. advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, Havlíčkova 1680/13, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2021, čj. 7504/21/5300–22443–712712, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2022, čj. 30 Af 27/2021–99, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Tento rozsudek se zabývá podvodem na dani z přidané hodnoty (DPH) u reklamních plnění. NSS zde řeší, zda správce daně po právu odmítl nárok na odpočet DPH a zda neporušil legitimní očekávání daňového subjektu. I. Popis věci [2] Žalobkyně (v řízení před NSS stěžovatelka) se zaměřuje na dovoz a prodej ručního nářadí pro kutilské, zahrádkářské a další obdobné potřeby. Stěžovatelka jako každý jiný podnikatel se chce zviditelnit na trhu. Navázala tedy spolupráci se společností PREMIE group, s. r. o., která stěžovatelce zajišťovala různé reklamní a jiné marketingové služby. O rozsáhlosti spolupráce svědčí množství smluv, které v letech 2014 a 2015 stěžovatelka se společností PREMIE group uzavřela. [3] Finanční úřad pro Zlínský kraj zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu za zdaňovací období 2014 a 2015, během kontroly se zaměřil právě na reklamní plnění přijatá od společnosti PREMIE group. Podezření pojal u reklamy pro sportovní florbalový klub v Rousínově. Finanční úřad identifikoval dva podezřelé řetězce: – za zdaňovací období 2014 [OBRÁZEK] – za zdaňovací období 2015 [OBRÁZEK] (*pozn.: FBC Rousínov, z. s., se v letech 2014 a 2015 jmenovala FBC EURO NÁŘADÍ Rousínov, NSS však dále pro úsporu místa hovoří o FB

7 Afs 321/2021 – 23 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: HIVAGO s. r. o., se sídlem Křenová 89/19, Brno, zastoupen JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2021, č. j. 6 Af 49/2019–26, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2021, č. j. 6 Af 49/2019–31, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Správce daně dne 20. 12. 2016, rozhodl o uložení pokuty ve výši 10 000 000 Kč daňovému subjektu DP&K–CZQ s.r.o., v likvidaci (dále též „daňový dlužník“), za provozování tzv. kvízomatů v rozporu se zákonem. Za účelem vymožení neuhrazené pokuty (a nákladů řízení) nařídil žalovaný exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2018 daňovou exekuci prodejem movitých věcí. [2] Žalovaný provedl v rámci daňové exekuce soupis věcí k vymožení nedoplatků daňového dlužníka, a to mimo jiné i v prostorách provozovny žalobce, kde měl daňový dlužník umístěny kvízomaty. Do soupisu věcí zahrnul také převzatou finanční hotovost ve výši 435 522 Kč. [3] Žalobce posléze podal návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce – převzaté finanční hotovosti. Tvrdil, že mu svědčí právo k finanční hotovosti nepřipouštějící provedení exekuce. Žalovaný tento návrh rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018 zamítl a k odvolání postoupil Odvolacímu finančnímu ředitelství. V mezidobí Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 22 Af 83/2017–88, zrušil rozhodnutí o uložení pokuty a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Žalovaný dne 18. 1. 2019 z moci úřední zastavil daňovou exekuci daňového dlužníka nařízenou příkazem na pro

9 Afs 214/2022 – 77 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: EUROBIT GROUP s.r.o., se sídlem Teplého 1375, Pardubice, zast. JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2016, č. j. 44679/16/5300–22444–711307, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 Af 68/2016–331, takto:Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2022, č. j. 31 Af 68/2016–331, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zrušeno jeho shora uvedené rozhodnutí. Tímto rozhodnutím stěžovatel zamítnul odvolání žalobkyně a potvrdil dodatečné platební výměry Specializovaného finančního úřadu na daň z přidané hodnoty za měsíce květen a červen 2011 a leden až prosinec 2012, všechny z 26. 8. 2015. [2] Předmětem sporu je nárok na odpočet DPH u nakoupených pohonných hmot, resp. místo dodání zboží, za které žalobkyně považuje tuzemsko a stěžovatel území jiných členských států. [3] Krajský soud ve věci dosud rozhodoval třikrát. Ve svém prvním rozsudku vyšel ze závěrů rozsudků Soudního dvora Evropské unie z 19. 12. 2018, C–414/17, AREX CZ, a z 6. 4. 2006, C–245/04, EMAG, a rozsudků NSS z 30. 5. 2019, č. j. 9 Afs 137/2016–176, č. 3901/2019 Sb. NSS, AREX, a z 22. 12. 2016, č. j. 2 Afs 155/2016–70. Dle rozsudku EMAG při dvou po sobě následujících dodáních téhož zboží uskutečněných za protiplnění mezi osobami povinnými k dani, které zakládají jedno odeslání nebo jednu přepravu z

10 Afs 257/2022 – 60 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: ERT Automotive Bohemia s. r. o., U Vodárny 1506, Písek – Budějovické Předměstí, zast. daňovým poradcem Rödl & Partner Tax, k. s., Platnéřská 191/2, Praha 1 – Staré Město, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2019, čj. 22843/19/5200–11431–702498, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 7. 2022, čj. 50 Af 14/2019–89, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce Rödl & Partner Tax, k. s. Odůvodnění: [1] V nynější věci se NSS zabývá aplikací § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, na transakci mezi subdodavatelem a jeho odběratelem, kteří jsou tzv. spojenými osobami. NSS připomíná základní principy, které musí správce daně dodržet, pokud chce upravit takovému subdodavateli základ daně z příjmů právnických osob. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně působí v automobilovém průmyslu. Od 1. 1. 2013 do 30. 11. 2013 zajišťovala výrobu a opravy čalounických výrobků pro automobilový průmysl pro svou „sesterskou“ společnost Reiner Lasertec GmbH se sídlem v Německu (obě společnosti v té době vlastnila mateřská společnost Notos Beteiligungen GmbH, také se sídlem v Německu). Žalobkyně společnosti Reiner Lasertec poskytovala služby v podobě sešití a začištění tzv. přířezů, které jí dodávala právě tato německá společnost (zpracované materiály se pak dále používaly při výrobě automobilového dílu s označením „C218“). Žalobkyně tuto „práci ve mzdě“ pro společnost Reiner Lasertec zajišťovala za cenu ve výši 0,15 EUR za minutu práce. V prosinci

1 Afs 141/2022 – 48 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobce: P. M., zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 14/2588, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2021, č. j. 4046/21/5200–10423–709175, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 5. 2022, č. j. 59 Af 1/2022 – 58, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) identifikoval u žalobce za zdaňovací období roku 2015 rozdíl mezi známými příjmy (zhruba 3 mil. Kč, což odpovídá počátečnímu stavu na běžných účtech žalobce a jeho připsaným příjmům v podobě mzdy) a nárůstem jmění, spotřeby či jiného vydání (zhruba 14,5 mil. Kč). Proto vyzval žalobce dle § 38x zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), aby prokázal původ majetku ve výši 11,5 mil. Kč odpovídající identifikovanému rozdílu mezi příjmy a vydáním. Správce daně zjistil, že v průběhu roku 2015 žalobce osobně vložil na bankovní účet společnosti Wassa s.r.o., v níž byl jednatelem a společníkem, hotovost v celkové výši 11 900 000 Kč. Po analýze pohybů na bankovních účtech a zohlednění příjmů, které žalobce v roce 2014 a 2015 obdržel od společnosti Wassa jako zaměstnanec (její jednatel), vznikly správci daně pochybnosti o tom, zda příjmy žalobce v roce 2015 odpovídaly nárůstu jeho jmění, spotřebě nebo jinému vydání. [2] Rozhodnutím ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1423912/20/2601–51522–502788 (dále jen „platební výměr“), vyměřil správce

Daň z přidané hodnoty: vědomá účast na daňovém podvodu k § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty K prokázání vědomé účasti na podvodu na DPH postačí, zjistí-li správce daně řadu nepřímých indicií, které ve svém souhrnu prokazují, že se daňový subjekt podvodu na DPH účastnil a že o tom musel vědět. Správce daně však nemusí prokázat, že daňový subjekt věděl o tom, u kterého článku řetězce byla identifikována chybějící daň a v jakých detailech podvodný mechanismus spočíval (§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2023, čj. 8 Afs 201/2021-74) Prejudikatura: č. 2172/2011 Sb. NSS, č. 3275/2015 Sb. NSS a č. 3705/2018 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 12. 1. 2006, Optigen a další (C-354/03, C-355/03 a C-484/03), ze dne 6. 7. 2006, Kittel a Recolta Recycling (C-439/04 a C-440/04), ze dne 21. 2. 2008, Netto Supermarkt (C-271/06), a ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid (C-80/11 a C-142/11). Věc: Edko.cz, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobkyně. Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval tím, zda byla prokázána existence podvodu na dani z přidané hodnoty v níže uvedených obchodních řetězcích a zda bylo prokázáno, že daňový subjekt musel vědět o tom, že tyto řetězce jsou zatíženy podvodem na DPH. Finanční úřad pro Zlínský kraj (správce daně) třemi platebními výměry ze dne 20. 4. 2018 vyměřil žalobkyni nadměrný odpočet na DPH celkem ve výši 2 309 329 Kč za zdaňovací období srpen až říjen 2014 a dalším platebním výměrem jí vyměřil vlastní daň ve výši 809 856 Kč za zdaňovací období prosinec 2014, a to z důvodu účasti na daňovém podvodu při obchodování s tonery do tiskáren (dále jen „zboží“). Proti rozhodnutí správce daně podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 17. 5. 2019. Podvodem na DPH mělo být podle správních orgánů zasaženo pět obchodních řetězců, jichž se ž

10 Afs 93/2021 – 69 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: STOCK Plzeň–Božkov, s. r. o., Palírenská 641/2, Plzeň, zastoupené advokátem Mgr. Vladimírem Petráčkem, Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 7. 5. 2018, čj. 20006/18/5200–11434–703000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2020, čj. 30 Af 34/2018–57, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2020, čj. 30 Af 34/2018–57, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 5. 2018, čj. 20006/18/5200–11434–703000, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 36 798 Kč do rukou jejího advokáta, Mgr. Vladimíra Petráčka, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] V této věci jde o prokázání výdajů na tři skupiny služeb: na poradenské služby pro výrobu; na podpůrné služby; a na služby související s refinancováním úvěru, které žalobkyni poskytovaly společnosti začleněné do mezinárodní struktury Stock Spirits Group. NSS vyhověl jen stěžovatelčiným námitkám týkajícím se první skupiny, tedy poradenských služeb pro výrobu. Žalovaný a krajský soud při hodnocení daňové uznatelnosti výdajů na ně zejména nesprávně vyžadovali, aby žalobkyně prokázala, že jen díky službám dodavatelské společnosti dosáhla úspor a vzrostla jí výroba. I. Popis věci [2] Specializovaný finanční úřad zahájil u žalobkyně (nyní vystupuje jako stěžovatelka) v květnu 2014 daňovou kontrolu na daň z příjmů právnických osob za rok 2011. Na základě jejích výsledků stěžovatelce neuznal výdaje: * na poradenské služby pro výrobu ve výši asi 14 milionů korun od společnosti Stock Spirits Group Services AG (S

6 Afs 30/2022 – 35 Institut zvláštního způsobu zajištění daně dle § 109a odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, nelze aplikovat, nedojde-li k uskutečnění zdanitelného plnění podle § 2 odst. 2 téhož zákona. Učiní-li daňový subjekt platbu jako zvláštní zajištění daně podle § 109a tohoto zákona, k níž nelze vztáhnout žádné uskutečněné zdanitelné plnění, daňové orgány vrátí platbu daňovému subjektu, který ji učinil, požádal-li o její vrácení. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Sea Clean M.B., s.r.o., sídlem 1. máje 97/25, Liberec, zastoupená Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, sídlem 1. máje 97/25, Liberec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2021, č. j. 8284/21/5300–21442–713011, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 1. 2022, č. j. 59 Af 11/2021–35, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně požádala o vrácení částky 2 190 703 Kč, kterou dobrovolně uhradila jako zvláštní zajištění daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) dle § 109a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). Z žádosti vyplynulo, že platby zajištění daně byly uskutečněny za situace, kdy žalobkyně věděla, že její dodavatel Jerdna s.r.o. (dále jen „společnost Jerdna“) překročil hranici pro zákonnou registraci k DPH, podal přihlášku k registraci k DPH a vystavoval doklady s DPH, přestože k této dani nebyl zaregistrován. Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) rozhodnutím ze dne 27. 11. 2019, č.

Spotřební daně: legislativní chyba při transpozici směrnice; malý nezávislý pivovar; spolupráce malých pivovarů k § 82 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních k čl. 4 odst. 2 větě druhé směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů (v textu jen „směrnice“) Slovo „nezávislých“ uvedené v § 82 odst. 5 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, představuje legislativní chybu při transpozici věty druhé čl. 4 odst. 2 směrnice Rady 92/83/EHS o harmonizaci struktury spotřebních daní z alkoholu a alkoholických nápojů, přičemž text, jenž tímto nedopatřením vznikl, nedává žádný rozumný smysl, který by byl koherentní s příslušnými ustanoveními téhož zákona a směrnice, a jenž zjevně při absenci vysvětlení v důvodové zprávě nebyl veden racionálními důvody předkladatele legislativního návrhu. Za této situace je nutné uvedené „přeřeknutí“ zákonodárce opravit a vycházet z toho, že jeho skutečnou vůlí při formulaci právní normy obsažené v § 82 odst. 5 citovaného zákona bylo ve shodě s čl. 4 odst. 2 větou druhou citované směrnice zmírnit podmínky pro přiznání postavení malého nezávislého pivovaru vymezené v § 82 odst. 1 až 4 téhož zákona a vytvořit právní fikci jednoho malého nezávislého pivovaru při spolupráci dvou nebo více malých pivovarů, jejichž společná roční výroba nepřevýší 200 000 hl, a to bez ohledu na vztah jejich vzájemné právní nebo hospodářské závislosti. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2023, čj. 4 Afs 102/2022-41) Prejudikatura: nálezy Ústavního soudu č. 42/1996 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 98/95), č. 121/1996 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 279/95), č. 63/1997 Sb., č. 30/1998 Sb. a č. 190/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 301/05); rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 10. 2021, A Oy a B Oy (C-221/20 a C-223/20). Věc: Jarošovský pivovar, a. s., proti Generálnímu ředitelství cel o spotřební daň, o kasační stížnosti žalobkyně. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 6. 2020 zamítl odvol

3 Afs 303/2021 – 48 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: LAMA ENERGY GROUP a. s., se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, zastoupená Mgr. Ing. Radkem Matuštíkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2021, č. j. 6 Af 46/2019 – 46, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 12. 8. 2019, č. j. 32180/19/5200–11431–706481, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 11. 2018, č. j. 8463420/18/2001–52523–110516 (dále jen „platební výměr“), na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017. [2] Žalobkyně v přiznání k dani z příjmů právnických osob uplatnila zápočet srážkové daně ve výši 3 218 084 Kč, kterou zaplatila v Kanadě z příjmů plynoucích ze zdrojů v tomto státu. Jednalo se o srážkovou daň z příjmů v celkové výši 56 875 633 Kč; tyto příjmy byly tvořeny (a) úrokovými příjmy ve výši 7 486 294 Kč; a (b) dividendovými příjmy ve výši 49 389 339 Kč. Správce daně žalobkyni vyzval k odstranění pochybností o oprávněnosti zápočtu daně zaplacené v zahraničí, neboť dle jeho názoru nebylo možné zahrnout do základu daně příjmy dividendové, které jsou v ČR od daně osvobozené. Správce daně následně vydal dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 8. 2020 (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 147 a § 139 odst. 1 daňového řádu platební výměr, v němž vyměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za dotčené zdaňovací období ve v