Judikáty - strana 4

10 Afs 48/2021 – 77 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: P. H., zast. advokátkou Mgr. Nikolou Jílkovou, Drobného 72, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, čj. 48724/18/5300–21441–712599, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, čj. 30 Af 1/2019–78, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2021, čj. 30 Af 1/2019–78 se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2018, čj. 48724/18/5300–21441–712599 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 34 656 Kč do rukou jeho zástupkyně Mgr. Nikoly Jílkové, advokátky, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj, Územní pracoviště ve Vsetíně („správce daně“), vydal dne 27. 11. 2017 na základě daňové kontroly sedm platových výměrů, kterými žalobci za 2. až 4. čtvrtletí 2013 a 1. až 4. čtvrtletí 2014 doměřil DPH ve výši celkem 803 675 Kč. Daň byla žalobci doměřena v souvislosti s pořízením zboží z jiného členského státu EU (z Polska), dále mu byla doměřena DPH na výstupu z některých tuzemských zdanitelných plnění (zčásti poskytnutých žalobcem a zčásti jím přijatých v režimu přenesení daňové povinnosti) a správce daně současně neuznal nároky žalobce na odpočet DPH z řady přijatých tuzemských zdanitelných plnění. [2] Proti platebním výměrům správce daně podal žalobce odvolání, které žalovaný nyní napadeným rozhodnutím zamítl a dané platební výměry potvrdil. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu u krajského soudu, který ji zamítl. II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika žalobc

III.ÚS 2618/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) a soudců Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti obchodní společnosti DOMINOTRANS OPAVA s. r. o., sídlem Hlavní 88/129, Opava, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem, sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. července 2022 č. j. 10 Afs 281/2020-70 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. července 2020 č. j. 25 Af 82/2019-36, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny, princip rovnosti a zákazu svévole orgánů veřejné moci podle čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), jakož i zásada eurokonformního výkladu. 2. Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen "správce daně") doměřil stěžovatelce (žalobkyni) daň z přidané hodnoty celkem ve výši 390 500 Kč za zdaňovací období třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2012 a druhé až čtvrté čtvrtletí roku 2013. Podle správce daně stěžovatelka neprokázala, že přijala reklamní služby (reklamy na sportovních vozech) v tvrzeném rozsahu a ceně od dodavatele obchodní společnosti Insider Solution, s. r. o. Nebylo totiž ani prokázáno, že by tato společnost v tomto období uskutečňovala ekonomickou činnost, či že by měla výnosy podléhající dani. Stěžovatelka podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání, která vedlejší účastník ří

9 Afs 174/2022 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: EG Advisors.cz s.r.o., se sídlem Vrázova 2243/7, Praha 5, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2021, č. j. 33269/21/5100–41453–712735, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 Af 22/2021–43, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 28. 6. 2021 podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), tři zajišťovací příkazy s okamžitou vykonatelností na zajištění úhrady DPH za zdaňovací období duben 2020 až červen 2020, a to pod č. j. 5863788/21/2005–80542–110120, č. j. 5864910/21/2005–80542–110120 a č. j. 5865204/21/2005–80542–110120. Odvolání žalobkyně proti zajišťovacím příkazům žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. [2] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“¨), který ji zamítl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Uvedl, že první část žaloby je velmi obecným shrnutím právní úpravy a judikatury, neobsahuje vymezení sporu ani konkrétní námitky vůči postupu správce daně. Námitky nepodloženosti a nedostatečnosti odůvodnění rozhodnutí žalovaného a nenaplnění podmínek pro vydání zajišťovacích příkazů považoval městský soud za velmi obecné, a proto pouze obecně odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, které svou podrobností námitky vyvrací. Shrnul, že hlavním důvodem pro vydání zajišťovacích příkazů byla nestanda

4 Afs 24/2023–34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Tomáše Kocourka a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: JPD Hodonín s.r.o., IČO 02905248, se sídlem Horní Plesová 4375, Hodonín, zast. JUDr. Marií Cackovou, advokátkou, se sídlem Čelakovského 6, Blansko, proti žalovaným: 1) Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, 2) Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného 1) ze dne 12. 10. 2020, č. j. 38378/20/5100–31461–012952, a rozhodnutím žalovaného 2) ze dne 6. 11. 2020, č. j. 4593453/20/3010–00460–712414, a ze dne 17. 12. 2020, č. j. 4966729/20/3010–00460–712414, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2022, č. j. 30 Af 76/2020–49, ve znění usnesení ze dne 2. 2. 2023, č. j. 30 Af 76/2020–68, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Smlouvou ze dne 8. 4. 2015 si žalobkyně (stavebník) a spoluvlastníci zatíženého pozemku, Ján Jordán a Petr Jordán, sjednali zřízení práva stavby. Dne 20. 4. 2018 provedl Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Hodonín, k návrhu žalobkyně vklad práva stavby do katastru nemovitostí, a to s právními účinky ke dni 23. 3. 2018. Mezitím byla na pozemku, na němž shora uvedené strany smluvně vyjádřily vůli zřídit právo stavby, postavena stavba vyhovující právu stavby – Polyfunkční dům. [2] Žalobkyně coby nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci (právu stavby) ve smyslu § 1 odst. 1 zákonného opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí (dále jen „zákonné opatření“), nepodala v zákonné lhůtě daňové přiznání, proto ji k tomu žalovaný 2) vyzval. Žalovaný 2) následně v rámci postupu k odstranění pochybností nechal vypracovat zn

5 Afs 22/2021 – 25 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lukáše Hloucha v právní věci žalobce: IPOT s.r.o. v likvidaci, se sídlem Bělehradská 858/23, Praha 2, zastoupen Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 5 Af 31/2017–30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal zajišťovací příkaz ze dne 30. 1. 2015, č. j. 669440/15/2004–00540–1110411, na dosud nestanovenou daň, jímž žalobci uložil povinnost složit jistotu ve výši 2 137 463 Kč k zajištění úhrady DPH za zdaňovací období měsíce prosince 2014. Vydání zajišťovacího příkazu bylo odůvodněno tím, že správce daně při vyhledávací činnosti zjistil, že na bankovní účty žalobce, které nebyly oznámeny správci daně (což správce daně chápal jako pokus o zatajení příjmů), byla připsána platba a proveden vklad v celkové výši 12 315 861 Kč, přičemž správce daně předpokládal, že tyto peněžní prostředky představovaly úplatu za dodání zboží či služby, které bylo u žalobce předmětem DPH na výstupu, a to ve výši stanovené zajišťovacím příkazem. Správce daně šetřením nezjistil, že by žalobce disponoval peněžními prostředky či jiným majetkem, které by postačovaly k úhradě této dosud nestanovené daně. V souvislosti s těmito skutečnostmi, které založily obavu správce daně o dobytnost daně v době její splatnosti, správce daně rovněž konstatoval, že žalobce systematicky a hrubě porušuje své zákonné povinnosti, neboť za zdaňovací období listopadu ani prosince 2014 dosud nepodal daňové přiznání k DPH, byť zákonná lhůta již up

3 Afs 306/2020 – 34 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: Mikys group s.r.o., se sídlem Jinonická 804/80, Praha 5, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 99, Chrudim, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 3. 2019, č. j. 10667/19/5300–21441–711676, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. 15 Af 17/2019 – 39, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě provedené daňové kontroly platebním výměrem ze dne 30. 1. 2018, č. j. 705438/18/2005–53523–402212 (dále jen „platební výměr“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období prosinec 2016 ve výši 279 731 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 3. 2019, č. j. 10667/19/5300–21441–711676 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) zamítl a platební výměr potvrdil. Žalobkyně se následně prostřednictvím žaloby podané k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného. Městský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítnul. [2] Městský soud nejprve shrnul obsah rozhodnutí žalovaného a procesních podání, jež účastnící řízení učinili v rámci soudního řízení. Předmětem sporu je otázka, zda žalobkyně splnila ve vztahu k přijatým zdanitelným plněním od dodavatelů (i) Růžolící chrochtík, spol. s r.o. se sídlem Noutonická 512/39, Praha 5 (dále jen „Růžolící chrochtík“), (ii) COOL GRAY s. r. o. se sídlem U Mlýna 1797/1, Praha 4 (dále j

8 Afs 181/2021–79 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: EUROBELT s.r.o. v likvidaci, se sídlem Lešetín I 355, Zlín, zastoupená společností TOMÁŠ GOLÁŇ, daňová kancelář s.r.o., se sídlem Jiráskova 1284, Vsetín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2017, čj. 3688/17/5300–22441–712084, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, čj. 15 Af 42/2017–54, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 5. 2021, čj. 15 Af 42/2017–54, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu v dané věci je podvod na DPH v souvislosti s reklamou umístěnou na závodním vozidle, především se zde Nejvyšší správní soud zabývá otázkou vědomosti žalobkyně o podvodu na DPH a přijatých opatření k zamezení účasti na něm. [2] Finanční úřad pro Ústecký kraj (dále „správce daně“) doměřil žalobkyni podle § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“), a podle § 147 a § 143 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále „daňový řád“), dodatečnými platebními výměry ze dne ze dne 26. 2. 2016, čj. 389040/16/2510–50521–507166, čj. 389198/16/2510–50521–507166, čj. 389274/16/2510–50521–507166, čj. 389423/16/2510–50521–507166, čj. 389470/16/2510–50521–507166, čj. 389510/16/2510–50521–507166, čj. 389537/16/2510–50521–50716, DPH za měsíce duben, červen, červenec, srpen, září, říjen a prosinec roku 2011, a to včetně penále. Správce daně neuznal žalobkyní uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatého reklamního plnění od dodavatele DG Advantage s. r. o. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně byla zapojena do podvodu na DPH. Proti dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání, které žalo

10 Afs 413/2021 – 63 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Zdeňka Kühna a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: EG Therm s. r. o. v likvidaci, Ústecká 27/396, Praha 8, zastoupené advokátem JUDr. Gabrielem Brenkou, Štěpánská 653/17, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 1387/7, Praha 4, proti rozhodnutí ze dne 26. 11. 2019, čj. 43938–2/2019–900000–313, sp. zn. 26152380/5792/2018–04, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2021, čj. 9 Af 6/2020–87, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Tento rozsudek se zabývá otázkou, zda společnosti EG Therm vzniklo legitimní očekávání ve vztahu k vrácení spotřební daně z minerálních olejů použitých při výrobě tepla. Není zde třeba řešit žádné nové otázky, protože soud ve stejné věci již mnohokrát rozhodoval (jen ve vztahu k jiným zdaňovacím obdobím). Rozsudek proto jen shrnuje dosavadní judikaturu. 1. Vymezení věci [2] Celní úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) vydal dne 22. 5. 2019 platební výměr, jímž neuznal nárok společnosti EG Therm na vrácení spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období duben 2018. Společnost podle něj neprokázala, že minerální oleje (konkrétně lehké topné oleje, LTO) prokazatelně použila pro výrobu tepla, a tím nesplnila podmínku podle § 56 odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Odvolání, které proti tomuto platebnímu výměru společnost podala, zamítlo Generální ředitelství cel (nyní vystupuje jako žalovaný) rozhodnutím ze dne 26. 11. 2019. [3] Společnost nebyla úspěšná ani se svou správní žalobou, kterou napadla rozhodnutí žalovaného. Ani podle Městského soudu v Praze nebyla společnost osobou, která sama vyráběla teplo z LTO. Skutečnou výrobu tepla měli pod kontrolou její odběratelé –

3 Afs 300/2021 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. J., zastoupený JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem Masarykova 1120/43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Finanční úřad pro Ústecký kraj, se sídlem Velká Hradební 39/61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2021, č. j. 15 Af 35/2018 – 81, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/2501–80541–501448 a č. j. 655392/18/2501–80541–501448, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti v celkové výši 35 684 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně JUDr. Radky Procházkové, advokátky. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále též „správce daně“) vydal rozhodnutí ze dne 5. 4. 2018, č. j. 654927/18/2501–80541–501448 a č. j. 655392/18/2501–80541–501448 – exekuční příkazy na prodej nemovitých věcí žalobce. Daňová exekuce byla nařízena pro vymožení nedoplatku na dani z přidané hodnoty (DPH), včetně úroku z prodlení a nákladů na exekuci v celkové výši 3 721 395,81 Kč. [2] Podkladem (exekučním titulem) pro vydání exekučních příkazů byl vykonatelný výkaz nedoplatků pod položkou 0001, sestavený ke dni 21. 3. 2018, č. j. 654928/18/2501–80541–501448. Tyto nedoplatky se týkaly skupiny spojených osob s DIČ CZ699001765 (dále jen „skupina DPH“) dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), jejímiž členy byli žalobce a společnost GREEN COMPANY PRAHA, s. r. o. (dále jen „společnost Green Company“; nyní v likvidaci – pozn. NSS). Právě tato společnost byla zastupujíc

8 Afs 271/2021–38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Sigmabor s.r.o., v likvidaci, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 1. 2019, čj. 1687/19/5300–21442–711458, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, čj. 29 Af 28/2019–40, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je vyměření DPH podle pomůcek. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty podle pomůcek platebním výměrem ze dne 10. 11. 2017, čj. 4548233/17/3001–51525–712060, za zdaňovací období prosinec 2014 ve výši 5 197 897 Kč. Proti platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím platební výměr potvrdil a odvolání zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud dospěl k závěru, že pro stanovení daně podle pomůcek byly splněny zákonné předpoklady. Žalobkyně, ani přes výzvu správce daně, nepodala daňové přiznání. Nebyla zbavena možnosti spolupráce se správcem daně, nýbrž se o ni sama připravila. Správce daně využil veškerých použitelných informací a skutečností, které měl pro stanovení daně k dispozici. Nebyl proto důvod využít údaje od srovnatelného subjektu jako pomůcky. Není zřejmé, jaké vhodnější pomůcky by měly orgány finanční správy v dané skutkové a právní situaci použít. Postupem daňových orgánů nedošlo k poškození procesních práv žalobkyně

3 Afs 63/2022 – 35 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně PROFI–KOMINICTVÍ & KRBY–KAMNA, s. r. o., se sídlem Mladá Boleslav, Jiráskova 843, zastoupené Ing. Zdeňkem Urbanem, daňovým poradcem se sídlem Jičín, Jungmannova 319, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2022, č. j. 43 Af 6/2020 – 37, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 28. 2. 2022 kasační stížnost žalovaného (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Praze. [2] Podáním ze dne 22. 2. 2023 vzal stěžovatel svou kasační stížnost v celém rozsahu zpět. [3] Podle § 37 odst. 4 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. [4] Podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět. [5] Vzhledem k tomu, že stěžovatel vzal svou kasační stížnost zpět ještě před tím, než o ní bylo soudem rozhodnuto, postupoval Nejvyšší správní soud dle shora citovaných ustanovení, ve spojení s § 120 s. ř. s., a řízení o kasační stížnosti zastavil. [6] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo–li řízení zastaveno. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.V Brně dne 9. března 2023Mgr. Radovan Havelec předseda senátu

8 Afs 205/2021–36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Sigmabor s.r.o., v likvidaci, se sídlem Mlýnská 326/13, Brno, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2017, čj. 20837/17/5300–21442–711315, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, čj. 29 Af 60/2017–58, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je místo plnění u DPH. [2] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vyměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty platebními výměry ze dne 5. 11. 2015, čj. 3942147/15/3005–52521–706438, čj. 3945878/15/3005–52521–706438 a čj. 3957017/15/3005–52521–706438, za zdaňovací období září, říjen a listopad 2014. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím platební výměry potvrdil a odvolání zamítl. [3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Soud v rámci posouzení místa plnění při pořízení zboží z jiného členského státu vycházel z předpokladu, že skutkový stav je mezi účastníky řízení nesporný. K ukončení přepravy zboží na území České republiky nedošlo. Žalobkyně poskytovala svým dodavatelům svoje tuzemské VAT ID, přičemž neprokázala, že by zboží bylo předmětem daně v členském státě ukončení přepravy. Žalobkyni tudíž vznikla povinnost přiznat daň v tuzemsku. Postupem orgánů finanční správy nedošlo ke dvojímu zdanění. Daňovým orgánům nelze vyčítat, že se nezabývaly možným posouzením transakce jako třístranného obchodu. Žalobkyně třístranný

6 Afs 307/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: PEFASTAV, s.r.o., sídlem Bobkova 718/11, Praha 9, zastoupená JUDr. Monikou Bakešovou, advokátkou, sídlem Štefánikova 16/29, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 2. 2021, č. j. 3247/21/5300–22442–706033, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2021, č. j. 11 Af 16/2021–47, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem řízení v nyní souzené věci je otázka, zda žalobkyně prokázala, že přijala zdanitelná plnění od společnosti AutoDop–E s.r.o. (dále jen „AutoDop–E“) spočívající ve výkopových, bouracích a stavebních pracích a pronájmu lešení v rozsahu deklarovaném na sporných daňových dokladech, a splnila tak hmotněprávní podmínky pro přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) dle § 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“). [2] Finančnímu úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) na základě dokazování provedeného v rámci daňové kontroly vznikly pochybnosti ohledně předložených daňových dokladů, konkrétně zda dodavatel AutoDop–E žalobkyni poskytl zdanitelná plnění na vstupu v deklarovaném rozsahu. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně důkazní břemeno neunesla, neboť neprokázala, že k dodání plnění došlo tak, jak bylo deklarováno na daňových dokladech, a proto jí dodatečným platebním výměrem ze dne 26. 8. 2019, č. j. 7069737/19/2019–52523–110779, doměřil DPH za zdaňovací období listopad 2017 a sdělil výši pená

6 Afs 12/2022 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: P. D., zastoupeného Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, sídlem Škárova 809/16, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2020, č. j. 29106/20/5200–10422–711473, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2021, č. j. 29 Af 62/2020 – 37, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu pro kraj Vysočina ze dne 10. 8. 2017 byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, po provedené daňové kontrole doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2014 ve výši 200 963 Kč a současně byl žalobce vyrozuměn o vzniku zákonné povinnosti uhradit související penále ve výši 40 192 Kč. [2] Rozhodnutím ze dne 25. 9. 2018 žalovaný zamítl odvolání žalobce a napadený dodatečný platební výměr potvrdil. Zamítavé rozhodnutí napadl žalobce žalobou, Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2020, č. j. 29 Af 132/2018–37, rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2018 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 7. 2020 byla doměřená daň snížena na částku 123 283 Kč a penále na částku 24 656 Kč, neboť žalovaný, vázán právním názorem krajského soudu, uznal pro účely stanovení základu daně z příjmů výdaje vynaložené na opravu automobilu MAN. [4] Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2020 žalobce napadl žalobou. [5] Krajský soud shledal, že rozsah kontroly byl vymezen v souladu se zákone

7 Afs 128/2021 – 24 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: P. V., zastoupen JUDr. Pavlem Zahradníkem, advokátem se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 4. 2021, č. j. 31 Af 52/2020–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 26. 6. 2020, č. j. 24757/20/5200–10422–711919, žalovaný podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Kraj Vysočina (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 5. 2018, č. j. 1005172/18/2910–50521–711427, a č. j. 1006725/18/2910–50521–711427, jimiž byla žalobci za použití pomůcek doměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2013 a 2014 a současně byla uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně a daňového bonusu a z doměřené ztráty. II. [2] Žalobce podal proti výše uvedenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. 31 Af 52/2020–44. [3] Krajský soud byl názoru, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek. Žalobcem předložená evidence majetku (skladová evidence za rok 2013 a 2014) byla neprůkazná, neúplná, nevěrohodná a nesprávná, a tato tedy nemohla být podkladem pro stanovení daňové povinnosti žalobce. Správci daně nadto vznikly oprávněné pochybnosti, zda žalobcem přiznaná daň z příjmů fyzických osob v daňových tvrz

4 Afs 198/2022–112 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců Mgr. Petry Weissové a Mgr. Tomáše Kocourka v právní věci žalobkyně: T. L. N., zast. Mgr. Pavlem Rybářem ml., advokátem, se sídlem Slovenská 2136, Sokolov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 11. 2021, č. j. 40961/21/5300–21444–711869, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 22. 6. 2022, č. j. 57 Af 2/2022–185, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 5.000 Kč. Tato částka bude žalobkyni zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Karlovarský kraj ze dne 29. 9. 2020, č. j. 870840/20/2403–50522–402980, č. j. 870860/20/2403–50522–402980, č. j. 870863/20/2403–50522–402980, č. j. 870864/20/2403–50522–402980, č. j. 870865/20/2403–50522–402980, č. j. 870870/20/2403–50522–402980, č. j. 870873/20/2403–50522–402980, č. j. 870875/20/2403–50522–402980, č. j. 870878/20/2403–50522–402980, č. j. 870880/20/2403–50522–402980, č. j. 870891/20/2403–50522–402980, č. j. 870894/20/2403–50522–402980 a č. j. 870895/20/2403–50522–402980, a tyto platební výměry potvrdil. Platebními výměry byla žalobkyni vyměřena daň z přidané hodnoty podle pomůcek za zdaňovací období měsíců od prosince 2015 do prosince 2016. [2] V řízení před správcem daně bylo prokázáno, že žalobkyně v období od prosince 2015 do prosince 2016 ve své provozovně na adrese Dragounská 2545/9a, 350 02 Cheb, Obchodní centrum Dragoun Cheb, prodejna č. A110 (označována také jako prodejní místo st. 149) pře

6 Afs 213/2022 – 43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Filipa Dienstbiera a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: SAGITEX CZ s.r.o., IČO 29444250, sídlem Wurmova 3924/28, Přerov, zastoupená JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. července 2019 č. j. 27942/19/5300–21442–712715, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. prosince 2021 č. j. 65 Af 25/2019–65, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) postupně zahájil v období mezi 15. zářím 2015 a 14. únorem 2017 daňovou kontrolu žalobkyně na dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí 2015 a leden, únor, duben, květen a červen 2016. [2] Platebními výměry a dodatečnými platebními výměry ze dne 2. července 2018 správce daně žalobkyni vyměřil či doměřil DPH, resp. vyměřil nadměrné odpočty za uvedená zdaňovací období (s výjimkou 4. čtvrtletí 2015 a května 2016, rozhodnutí o nich jsou předmětem samostatného řízení). Žalobkyně totiž neprokázala, že zdanitelná plnění přijatá od dodavatelů EKO Agrostav a. s. (pohonné hmoty a přeprava), Lasisvak s.r.o. (stavební materiál, nářadí) J. R. (zámečnické práce – ocelové svodnice) použila v rámci své ekonomické činnosti. Totéž platí pro pohonné hmoty, které žalobkyně nakoupila v průběhu kontrolovaných zdaňovacích období na různých čerpacích stanicích. Žalobkyně rovněž neprokázala, že se zdanitelné plnění přijaté od dodavatele DERKEN GROUP s.r.o. (zámečnické

6 Afs 246/2022 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška a soudců Filipa Dienstbiera a Jana Kratochvíla v právní věci žalobkyně: LYNX Invest s.r.o., IČO 25135571, sídlem Na Beránku IV 270, Ořech, zastoupená Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem, sídlem nám. Komenského 124, Tišnov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. února 2020 č. j. 4021/20/5300–22444–704601, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2022 č. j. 43 Af 16/2020–68, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. října 2022 č. j. 43 Af 16/2020–68 a rozhodnutí žalovaného ze dne 3. února 2020 č. j. 4021/20/5300–22444–704601 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24 456 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Miroslava Lahody, advokáta, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobkyně si nárokovala odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období srpen, říjen a listopad 2013. Finanční úřad pro Středočeský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry za jednotlivá zdaňovací období žalobkyni nárok na odpočet daně nepřiznal, neboť panovaly pochybnosti, zda na žalobkyni bylo převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník dle § 13 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), od společnosti ELKO TRADING, spol. s r.o. (dále jen „ELKO“). Žalobkyně proti závěrům správce daně brojila odvoláním. Žalovaný napadené dodatečné platební výměry rozhodnutím ze dne 12. září 2018 č. j. 40135/18/5300–22444–704601 změnil v části týkající se údaje o splatnosti daně a v dodatečném platebním výměru za období listopad 2013 změnil hodnotu na řádcích 20 a 22, v o

2 Afs 170/2022 – 42 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: BYWAR Invest s. r. o., se sídlem Svitákova 2902/18, Praha 5, zast. Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, advokátem se sídlem Zahradnická 223/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020, č. j. 33507/20/5300–21444–709739, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 17 Af 33/2020–51, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2022, č. j. 17 Af 33/2020–51, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně jako stěžovatelka včasnou kasační stížností napadá rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 31. 5. 2022, č. j. 17 Af 33/2020–51, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2020, č. j. 33507/20/5300–21444–709739, zamítajícímu její odvolání a potvrzujícímu platební výměr Finančního úřadu pro hl. m. Prahu ze dne 5. 4. 2019, č. j. 3064254/19/2005–52521–110434. Tímto platebním výměrem jí byla vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2017 ve výši 49 312 Kč. Důvodem bylo neprokázání nároku na odpočet daně spojený s pořízením bytu na adrese Svitákova 2902, Praha 5 a účelem jeho pronájmu a s pořízením osobního automobilu TOYOTA C–HR Hybrid (dále jen „automobil TOYOTA“) pro neprokázání využívání k ekonomické činnosti. II. Rozhodnutí městského soudu [2] Městský soud v napadeném rozsudku k žalobním námitkám směřujícím proti přenesení důkazního břemene na žalobkyni v daňovém řízení a proti nesprávnému posouzení faktického důvodu pronájmu předmětného bytu zaujal právní názor, že výzvy Finančního úřadu pro hl. m. Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 2. 2. 2018 a

I.ÚS 1010/22 I. Metodika k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění (podle § 2958 občanského zákoníku) není právní předpis ani výkladová pomůcka, která by vzešla z rozhodovací praxe obecných soudů. Aby obecný soud dostál požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je při jejím využití povinen do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky tak, aby přiznal odčinění újmy na zdraví jednotlivce, spočívající ve ztížení společenského uplatnění, ve výši odpovídající zásadám slušnosti, jak mu ukládá zákon, kterým jediným je ve své rozhodovací činnosti podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán. II. Princip předvídatelnosti soudního rozhodování požívá jako jeden ze základních principů materiálního právního státu ústavněprávní ochrany prostřednictvím samotného čl. 1 odst. 1 Ústavy, ale i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako součást práva na soudní ochranu. Aby mu obecné soudy dostály při rozhodování, jaká výše odčinění nemajetkové újmy v penězích je přiměřená, je třeba při srovnávání jiné rozhodovací praxe vzít v potaz nejen skutkovou obdobnost případu, nýbrž zasadit srovnávanou částku také do ekonomického kontextu doby jejího přiznání. III. Není souladné s právem na rovné zacházení (čl. 3 odst. 1 Listiny) a ochranou lidské důstojnosti, aby se z věku jako neovlivnitelné osobní charakteristiky jedince vytvářelo pravidelně aplikované kritérium při posuzování výše přiměřeného odčinění nemajetkové újmy na zdraví. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti B. K., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 2, Francouzská 171/28, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 369/2021-448 ze dne 10. 2. 2022 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 67/2020-393 ze dne 28. 5. 2020 a Obvodního soudu pro Prahu