Ing. Antonín Daněk - strana 1

Přijali jsme do hlavního pracovního poměru zaměstnankyni na zkrácený úvazek - 10 hodin týdně 5.500,- HM měsíčně dne 18.11.2024. Do 17.11.2024 byla v evidenci na Úřadě práce. Musíme dopočítat do minima zdravotní pojištění za 13 kalendářních dnů (18.11.24-30.11.24) nebo je zdrav. pojištění už odvedeno ÚP, kde byla pojištěna jako státní pojištěnec? Od prosince už vždy budeme dopočítávat do minimální mzdy, ale nejsme si jisti u toho přechodu v listopadu, kdy k nám do pracovního poměru nastoupila.

Zaměstnavatelé jsou rozhodujícími plátci pojistného pro příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění. Kromě plnění oznamovací povinnosti odvádějí pojistné na zdravotní pojištění za sebe a své zaměstnance v souladu s právní úpravou. U pracovní smlouvy se odvádí pojistné z jakékoli výše zúčtovaného příjmu, případně i s přihlédnutím k povinnosti zaměstnavatele zabezpečit odvod pojistného nejméně z minimálního vyměřovacího základu. Pro vznik účasti na zdravotním pojištění rozhoduje u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr výhradně výše zúčtovaného příjmu, přičemž není rozhodující, zda zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc, část kalendářního měsíce, nebo dokonce jen jeden den. Zákonné minimum musí být dodrženo také u dohod, ovšem za podmínky, že je výší příjmu dosaženo částky zakládající povinnost placení pojistného zaměstnavatelem. Z příjmu nižšího než je stanovené minimum odvádí zaměstnavatel pojistné jen v případě osob nebo situací vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. “).

Drtivou většinu svých pohledávek jsou zdravotní pojišťovny ze zákona povinny vyměřovat a v případě jejich nezaplacení i vymáhat. Z hlediska pracnosti či efektivity však zákonodárce stanovil určité podmínky, za kterých se nemusejí zdravotní pojišťovny evidovanými pohledávkami zabývat, v dané záležitosti mohou mít i zdravotní pojišťovny stanoveny interní postupy. Jednou z důležitých povinností zdravotních pojišťoven je průběžně analyzovat platební morálku plátců pojistného, kterými jsou zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné a osoby bez zdanitelných příjmů. Tato činnost zdravotních pojišťoven je důležitá zejména proto, aby byl zajištěn pravidelný přísun prostředků do systému veřejného zdravotního pojištění. V této souvislosti je zapotřebí doplnit, že významnou složkou příjmové stránky jsou také platby pojistného státem za osoby, za které stát pojistné platí (například nezaopatřené děti, poživatelé důchodů, studenti, uchazeči o zaměstnání a další). Jsou-li příjmy a výdaje alespoň v rovnováze (to znamená, že oprávněné finanční nároky poskytovatelů zdravotních služeb nepřevyšují zdrojové možnosti zdravotních pojišťoven), pak je zajištěno řádné fungování celého systému, kdy svým způsobem finální položkou těchto finančních toků jsou úhrady poskytovatelům za poskytnuté a zdravotním pojišťovnám vykázané hrazené služby. Podívejme se v kontextu výše uvedeného na pohledávky, které zdravotní pojišťovny nevymáhají.

1. Zaměstnavatel zaměstnává více než 50% osob se zdravotním postižením. 2. Zaměstnavatel uplatňoval slevu na zdravotní pojištění zaměstnance, který předložil v lednu 2024 platné potvrzení o pobírání invalidního důchodu druhého stupně. 3. Rozhodnutím ČSSZ ze dne 15.8.2024, které nabylo právní moci 4.9.2024 byl invalidní důchod zaměstnanci odejmut z důvodu přiznání starobního důchodu a starobní důchod mu byl přiznán zpětně od 7.11.2019. Je platné uplatnění slevy na zdravotním pojištění (viz. bod 1.) do doby nabytí právní moci rozhodnutí o přiznání starobního důchodu (bod. 3.) nebo musí zaměstnavatel pojištění zpětně doplatit? Zaměstnavatel jednal a odváděl pojištění v souladu s platnými přepisy, vztahuje se na něj retroaktivita rozhodnutí o zpětném přiznání starobního důchodu?

S.r.o. má pouze dva zaměstnance. Zaměstnanec A je invalidní 2. stupně a má úvazek 40 hodin týdně. Zaměstnanec B není invalidní a má úvazek 30 hodin týdně. S.r.o. nemá s Úřadem práce Dohodu o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce (tzv. chráněná dílna). Můžeme u tohoto s.r.o. brát, že více jak 50% zaměstnanců je invalidních a počítat odvody zdravotního pojištění u invalidního zaměstnance až nad částku 15.440,- Kč? Nebo je vyměřovacím základem u invalidního zaměstnance skutečně dosažený příjem za měsíc?

Pokud byl za zaměstnanec včas vyslán zaměstnavatelem k lékařské prohlídce a ten se jí nepodrobil, což zapříčinilo, že mu tak zaměstnavatel nemůže dle § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce přidělovat práci, tak se jedná o neplacenou překážku na straně zaměstnance? Pokud ano a mzda tak v měsíci nedosáhne aspoň minimálního vyměřovacího základu, musí zaměstnavatel u zdravotního pojištění provádět doplatek do MVZ? Nebo se jedná o „důležitou osobní překážku na straně zaměstnance“ a dle § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, která MVZ krátí?

Základní povinností zaměstnavatele je odvádět pojistné ve prospěch té zdravotní pojišťovny, u které je zaměstnanec aktuálně pojištěn. Pokud příjem zaměstnance na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr zakládá účast na zdravotní pojištění, přihlíží zaměstnavatel dle situace i k tomu, zda musí nebo naopak nemusí dodržet minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrnou část. Jestliže pracovněprávní vztahy na sebe plynule (tj. bez přerušení) navazují, pak zaměstnavatel žádné oznámení neprovádí. Při zaměstnávání osob ze států postupujících podle koordinačních nařízení Evropské unie je důležité, zda je při souběhu zaměstnání ve dvou státech doručen českému zaměstnavateli zahraniční formulář A1.

Plátci zdravotního pojištění jsou zaměstnavatelé, osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a osoby bez zdanitelných příjmů, přičemž stát hradí pojistné za tzv. státní pojištěnce. Zaměstnavatelé musí odvádět pojistné do 20. dne následujícího měsíce, zatímco OSVČ a osoby bez zdanitelných příjmů mají povinnost provádět platby do 8. dne následujícího měsíce. OSVČ mimoto ještě hradí po podání Přehledu o výši daňového základu doplatek pojistného, pokud to bude povinností podle dosaženého daňového základu a při případně zaplacených zálohách. Zdravotní pojišťovny jsou povinny vymáhat dlužné pojistné a penále v případě opožděných nebo nesprávných plateb. Pro vymáhání nedoplatků i vracení přeplatků platí ve zdravotním pojištění desetiletá promlčecí doba. Prominutí penále je možné po uhrazení dlužného pojistného a včasným podáním žádosti, přičemž pojistné nelze prominout, toto musí být v plné výši uhrazeno.

U zaměstnavatele je rozhodným obdobím pro placení pojistného kalendářní měsíc. Vyměřovacím základem je dosažený (zaměstnavatelem zúčtovaný) hrubý příjem zaměstnance ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. , o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb. ). Pokud se na zaměstnance vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu (18 900 Kč), musí zaměstnavatel odvést v roce 2024 za příslušný kalendářní měsíc pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč. Naopak, je-li zaměstnanec vyjmenován mezi osobami, pro které neplatí minimální vyměřovací základ (§ 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. ), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše příjmu bez povinnosti dopočtu do zákonného minima a v této souvislosti také například bez ohledu na to, zda zaměstnání trvalo pouze část kalendářního měsíce, přičemž se nepřihlíží k období případné nemoci, k dohodnutému neplacenému volnu či vykázané neomluvené absenci apod.

Pokud budeme hledat ve zdravotním pojištění opravdu problémovou oblast, pak bude tímto tématem určitě odvod pojistného zaměstnavatelem za zaměstnance v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ. Proto musí zaměstnavatelé zejména v níže popisovaných případech pečlivě dbát na to, aby při výpočtu a odvodu pojistného důsledně postupovali podle zákona. Institut minimální mzdy zaujímá ve zdravotním pojištění významné postavení, neboť v souvislosti s placením pojistného konkrétně určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, resp. jeho poměrnou část (a dále ještě stanovuje vyměřovací základ pro placení pojistného osobami bez zdanitelných příjmů). Od 1. 1. 2024 činí minimální mzda na 18 900 Kč, proto při stanovení vyměřovacího základu a navazujícího výpočtu výše pojistného vycházejí zaměstnavatelé v roce 2024 z této částky. Pokud se na zaměstnance (a tedy i na jeho zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, musí být od ledna 2024 při trvání zaměstnání po celé rozhodné období kalendářního měsíce odvedeno zaměstnavatelem pojistné nejméně ve výši 2 552 Kč (13,5 % z 18 900 Kč).

Minimum platí od počátku fungování systému veřejného zdravotního pojištění. Jeho účelem je předejít sjednávání pracovněprávních vztahů s (velmi) nízkými příjmy, což by v důsledku mohlo vést ke snížení příjmů s možným dopadem na kvalitu zdravotních služeb. Z tohoto důvodu mají minimální vyměřovací základ stanoven jak zaměstnanci (a zaměstnavatelé – plátci pojistného), tak osoby samostatně výdělečně činné. Naproti tomu minimum neplatí pro osoby bez zdanitelných příjmů, pojištěnci zařazení u zdravotní pojišťovny v této kategorii hradí pojistné sazbou 13,5 % z aktuální hodnoty minimální mzdy.

Pokud má jednatel stanovenou hrubou měsíční odměnu za výkon funkce 1 Kč, jak se zaokrouhlí výpočet zdravotního pojištění z této částky? Musí zaměstnavatel odvést měsíčně 1 Kč, nebo se zaokrouhlí výpočet matematicky směrem dolu a nemusí se hlásit ke zdravotnímu pojištění?

Členství České republiky v Evropské unii výrazně usnadňuje pohyb našich občanů mezi státy postupujícími podle koordinačních nařízení Evropské unie (viz dále), ať už je motivem tohoto počínání výkon výdělečné činnosti, nebo třeba jen cestování, či studium. Podívejme se nyní blíže na některé varianty, které mohou nastat v případech, kdy český občan začne být výdělečně činný v „evropském“ prostoru.

Každá chyba má své větší či menší důsledky a její závažnost je (nebo alternativně může být) důvodem k uplatnění sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny. Chybu – nejen ve zdravotním pojištění – udělá čas od času každý, tedy i mzdová účetní či příslušný specialista, což nevidí rád ani zaměstnavatel, ani zdravotní pojišťovna. V následujícím textu se mj. zaměříme na charakteristiku a praktický způsob řešení vzniklé chyby. Pokud není chyba důsledným postupem odstraněna, projeví se její důsledky později a často s mnohem většími dopady, ke kterým by jejím včasným odstraněním nedošlo.

Za zaměstnance je z pohledu zdravotního pojištění považována třeba i osoba jako člen statutárního orgánu. Odměny členů statutárních orgánů (například členů představenstva a dozorčí rady) jako příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP ) podléhají povinnosti placení pojistného na zdravotní pojištění. Dnem nástupu do funkce přihlašuje zaměstnavatel tyto osoby u zdravotní pojišťovny k placení pojistného jako zaměstnance (pokud mají nebo budou mít příjmy) a odvádí pojistné v souladu se zákonem. Pokud se taková osoba stala členem statutárního orgánu například od 1. 6. 2024 a zaměstnavateli je známo, že první odměna za výkon funkce bude zúčtována až do měsíce prosince 2024, přihlásí zaměstnavatel tohoto zaměstnance již k datu 1. 6. 2024. Od měsíce června jej započítává do celkového počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele. Vyměřovací základ bude nulový tehdy, pokud minimum nemusí být dodrženo (viz dále). Do měsíce prosince 2024 bude zaměstnanci zúčtována odměna s odvodem pojistného zaměstnavatelem podle zákona. I kdyby již žádná další odměna této osobě vyplacena nebyla, může odhlášení proběhnout až ke dni skončení výkonu funkce [blíže viz § 8 odst. 2 písm. i) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb. “)].

Ve zdravotním pojištění se specificky postupuje v některých situacích, například tehdy, pokud se jedná o souběžné příjmy u více zaměstnavatelů. Rozeberme si blíže v právních podmínkách roku 2024 jeden příklad z praxe.

Do konce roku 2021 byly ve výčtu osob samostatně výdělečně činných uvedeny v ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále „zákon č. 48/1997 Sb. “), například osoby podnikající v zemědělství nebo společníci veřejných obchodních společností a komplementáři komanditních společností.

Podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009 postupují občané a instituce ze států Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), ze Švýcarska a případně také ze Spojeného království (u všech těchto států budeme v dalším textu používat pojem „členský stát“). Při zaměstnávání osob ze členského státu je aplikován jeden z důležitých principů těchto nařízení, a sice pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti.

Máme zaměstnance s invaliditou II. stupně, který pracuje na zkrácený úvazek v rámci standardního pracovního poměru (pracovní smlouva). Jelikož pracuje na 1/2 úvazek, jeho měsíční mzda je na hranici minimální mzdy. Tento zaměstnanec již vyčerpal celou řádnou dovolenou a požádal zaměstnavatele o neplacené volno, kdy mu zaměstnavatel vyhověl. V měsíci, kdy čerpá neplacené volno tento zaměstnanec však nedosáhne minimální mzdy. Bude se na tohoto zaměstnance vztahovat minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění (18 900 Kč) nebo lze i v případě neplaceného volna odvést zdravotní pojištění pouze z jeho skutečného výdělku za tento měsíc? Pokud má při zkráceném úvazku příjem nedosahující minimální mzdy, vím, že plátcem je i stát, tedy není nutné u něj odvést z jeho mzdy ZP z minimálního vyměřovacího základu, ale jde mi o to, že příjem nedosáhne z důvodu, že čerpá neplacené volno a jde mi pohled ze strany zaměstnance.

Je nutné dopočítat zdravotní pojištění do minimální mzdy u odměny jednatele 5 000 Kč (hrubá mzda), pokud má tento ještě jiný pracovní poměr se mzdou vyšší než je minimální?