Jan Molín

V minulém čísle Daňového experta byl uveřejněn první díl článku o mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, který se věnoval vymezení povinnosti mlčenlivosti, způsobům zproštění mlčenlivosti a situacím, které se nepovažují za porušení povinnosti mlčenlivosti AUDITORŮ. Ve druhé části se autor zaměřuje na DAŇOVÉ PORADCE a některé situace související s povinností mlčenlivosti u obou profesí. (Poznámka redakce)

Jak je všeobecně známo, mlčenlivost je jedním ze základních stavebních kamenů, na kterých je vybudována profese auditorů, daňových poradců, účetních či řady dalších oborů. Je nepochybně pravdou, že vztahy mezi pracovníky těchto profesí na straně jedné a jejich klienty na straně druhé jsou založeny na důvěrnosti, jakož i na poskytování citlivých informací, ať již se týkají obchodního či ryze osobního charakteru. Je proto logické, že u řady těchto profesí na tuto skutečnost reaguje právní řád, a to tím, že zavazuje jejich členy k dodržování povinnosti mlčenlivosti ohledně informací, které se při výkonu své činnosti dozvědí. Je současně realitou, že rozsah povinnosti mlčenlivosti se v čase mění. V poslední době lze spatřovat tendence spočívající spíše v tom, že rozsah povinné mlčenlivosti se zužuje, konkrétně pak tím, že právní řád stanovuje stále více situací, kdy se povinnost mlčenlivosti prolamuje. Tyto úpravy jsou často odůvodněny snahou státu odhalovat nejzávažnější formy protiprávního jednání, resp. zabraňovat jeho dokonání. Cílem tohoto příspěvku je v tomto kontextu vymezit povinnost mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, provést komparaci mezi těmito profesemi, jakož i diskutovat otázky týkající se vývoje rozsahu mlčenlivosti.

Od 1. ledna 2011 nabyly účinnosti některé novely, jež změnily právní úpravu týkající se účetnictví a daní. Cílem tohoto článku je vyložit novou úpravu sankcí v zákoně o účetnictví, který byl taktéž novelizován, a to zákonem č. 410/2010 Sb. , vyhlášeným ve Sbírce zákonů dne 29. prosince 2010.