Jaroslav Kobík - strana 1

Dne 1. prosince loňského roku nabyl účinnosti zákon č. 321/2016 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku (dále jen „zákon“). Dlužno dodat, že jde o zákon dlouho očekávaný, jehož návrh byl odbornou i neodbornou veřejností diskutovaný a hojně kritizovaný. O tom, zda tato kritika, které předkladatel návrhu zákona z větší části nevyhověl a která má i ústavněprávní rozměr, byla či nebyla oprávněná, nepochybně rozhodnou až soudy. Přestože se chci dále věnovat zejména dosud opomíjené problematice praktické realizace tohoto zákona, dovolím si připomenout alespoň dvě zásadní námitky jeho kritiků.

Na konci roku 2008 byly Ústavním soudem vyhlášeny dva překvapivé nálezy, které se týkaly výkladu právní úpravy daňového řízení, zakotvené v zákoně č. 337/1992 Sb. , o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů, a které vyvolaly řadu bouřlivých polemik ohledně správnosti závěrů v nich obsažených.