Ing. Michal Dušek

Již několik let se oba pravidelně a aktivně účastníme různých diskusí na téma DPH dopadů převodu nemovitostí, a to jak v rámci oficiálních setkání s představiteli Finanční správy ČR, tak v rámci neformálních rozprav s členy odborné komunity. Jako celek je uvedené téma velmi komplexní a obsáhlé a naším cílem tak je poukázat pouze na jednu z dílčích otázek, která však je z pohledu běžné aplikační praxe poměrně zásadní. Touto otázkou je problematika vymezení stavebního pozemku pro účely DPH ve světle jeho formálních definičních znaků, tj. s ohledem na význam pojmů „správní úkony“ a „stavební povolení“ použité v § 56 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“)1).

Daň z převodu nemovitostí byla s účinností od 1.1.2014 nahrazena daní z nabytí nemovitých věcí.1) Jednou z podstatných změn, které nová právní norma přinesla, bylo zrušení (podmíněného) osvobození vkladu nemovitosti do základního kapitálu obchodní společnosti nebo družstva (nově jsou tyto dva pojmy podřazeny pod pojem obchodní korporace).2) Vzhledem k poměrně bohaté judikatuře3) zabývající se výkladem tohoto osvobození se může jevit, že jakýkoli vklad nemovité věci4) společníka do vlastního kapitálu obchodní korporace od 1.1.2014 podléhá dani z nabytí nemovitých věcí. Tento obecně přijatý výklad podporuje jak systematika předmětné právní normy, tak záměr zákonodárce vyjádřený v důvodové zprávě. Autoři tohoto článku se však s tímto výkladem neztotožňují. Cílem článku je předložit argumenty pro výklad opačný a zároveň poskytnout ucelený pohled na tuto komplexní daňově-právní problematiku.

Sledování daňové judikatury patří již řadu let do běžné činnosti daňových poradců, ale i samotných daňových poplatníků. Shrnutí aktuálních vybraných soudních rozhodnutí, zejména rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, jsou běžnou součástí časopisů zaměřených na daňovou problematiku. Obdobně daňoví poradci seznamují své klienty s větším či menším počtem zajímavých rozhodnutí. Přesto si jistě každý z nás již položil otázku, zda je konkrétní rozhodnutí možné zevšeobecnit a vztáhnout myšlenky v něm uvedené i na jinou (svoji) situaci. V tomto článku se krátce zamýšlíme nad tím, za jakých podmínek lze uvažovat o zobecnění rozhodnutí soudu, a kdy naopak je odůvodnění soudu relevantní pouze pro posuzovaný případ.