Zita Drábková

Odborná veřejnost očekává předložení nového zákona o účetnictví , který bude představovat moderní koncept respektující přístup IFRS – Mezinárodních standardů účetního výkaznictví, a to v termínu do konce června příštího roku. V minulém příspěvku, který jsme uveřejnili v DHK č. 5/2021 na s. 39, jsme se věnovali koncepčnímu rámci nové účetní legislativy a jednotlivým principům, na kterých je účetnictví vystavěno. Na příkladech byly prezentovány rozdílné přístupy jednotlivých účetních konceptů mezi českými účetními principy a IFRS standardy.

V tomto příspěvku Vám přinášíme dokončení článku z minulého čísla časopisu DHK č. 5/2021 na s... Pokračujeme v jednotlivých částech navržené účetní úpravy a porovnání se stávající účetní úpravou.

V listopadu 2018 předložila pracovní skupina Ministerstva financí k veřejné konzultaci návrh koncepce účetní legislativy. Následovalo připomínkové řízení, které bylo ukončeno až 18. 1. 2020 a materiál byl předložen k projednání vládě. Návrh věcného záměru nové účetní legislativy byl vládou projednán a schválen 5. 10. 2020 s jasným cílem. Zbrusu nový modernizovaný zákon o účetnictví by měl být předložen do 30. 6. 2022 s tím, že je navržena jeho účinnost od ledna minimálně 12 měsíců od platnosti nového zákona. Účetní jednotky tak mají dostatečný časový prostor se „přeladit“ na nový účetní svět, seznámit se blíže s často okrajově naznačovanými účetními koncepty respektujícími moderní účetní pohled. Ten je založený na ekonomické podstatě účetnictví a umožňuje zlepšení srovnatelnosti, kvality vypovídací schopnosti účetnictví a v neposlední řadě konkurenceschopnost obchodních korporací v mezinárodním měřítku.

V následujícím příspěvku si dokončíme příspěvek týkající se účtování v cizích měnách, jehož první část jsme uveřejnili v časopisu DHK č. 1-2/2021.

Základním pilířem účetnictví je zobrazení ekonomických transakcí tak, aby byl zajištěn věrný a poctivý obraz účetní závěrky a finanční situace účetní jednotky. Předmětem účetnictví je účtování o časově rozlišených nákladech a výnosech, výsledku hospodaření a současně o pohybu aktiv a pasiv včetně pohledávek a závazků1). V případě, že transakce probíhají v jiné než tuzemské měně, má účetní jednotka povinnost přepočítat účetní případy z cizí měny na českou měnu a současně účtovat o kursových rozdílech v průběhu účetních období a k rozvahovému dni.

Pro oblast vykazování výzkumu a vývoje chybí pevné účetní a daňové opěrné body zejména co do jejich přesného vymezení, stanovení odhadů při oceňování a následném odepisování. Proto již na podzim roku 2015 zahájila Národní účetní rada práci na vytvoření příslušné interpretace účetních postupů. Aktivita ve směru tvorby interpretace byla následně doplněna o novely vyhlášky 500/2002 Sb. 1) , která s účinností od 1. 1. 2018 zapracovala vypuštění položky výzkumu z dlouhodobého nehmotného majetku. V konečné verzi spatřilo světlo světa Interpretace NUR I-40 „Vykazování výzkumu a vývoje“ se schválením 20. 1. 2020.

Dne 15. 4. 2019 Národní účetní rada schválila I-39 Interpretaci účetních postupů pro oblast inventarizačních rozdílů pro zásoby a dlouhodobého majetku. Interpretace navrhuje jednotný koncept pro účtování přebytků zásob, dlouhodobého majetku odpisovaného a neodpisovaného. Mimo jiné nabízí náhled na pojem inventarizačních rozdílů a jejich zjišťování. Současně hledá odpovědi na otázky časových dopadů, resp. v jakém období budou zjištěné inventarizační rozdíly vykázány, mají tedy dopad do běžného účetního období nebo se vykáží jako oprava minulých let.

V listopadu 2018 předložila pracovní skupina Ministerstva financí k veřejné konzultaci návrh koncepce účetní legislativy pro roky 2020–2030. Cílem veřejné diskuze bylo dosáhnout co možná nejvyšší míry dohody mezi Ministerstvem financí a odbornou veřejností v jednotlivých oblastech účetnictví podnikatelů a nestátních neziskových organizací. Dne 18. 1. 2020 bylo připomínkové řízení ukončeno a nyní je materiál předložen k projednání vládě. V tomto příspěvku se budeme věnovat vybraným oblastem koncepce nové účetní legislativy a změnám, které se dotýkají českých účetních předpisů pro podnikatele a neziskový sektor.

V sérii navazujících příspěvků se budeme zabývat významnými rozdíly věrného a poctivého obrazu vymezeného českými účetními předpisy (dále jen „ČÚP“) a pohledem věrného zobrazení v souladu s Mezinárodními standardy účetního výkaznictví (dále jen „IFRS“). Záměrem je prezentovat významné rozdíly ve vypovídací schopnosti těchto dvou účetních systémů, které mohou představovat pro různé široké skupiny uživatelů účetních výkazů a reportovaných účetní informací důležité informace směrem ke zvýšení kvality jejich rozhodování na podkladě reportovaných dat společností.

V navazujícím příspěvku se budeme věnovat vybraným účetním a daňovým aspektům odpočitatelné položky na výzkum a vývoj (dále také jen „VaV“). Ukážeme si celkovou výši odpočitatelné položky, kterou lze od základu daně z příjmů uplatnit. Současně nahlédneme do jednotlivých příkladů výdajů (nákladů), které lze zahrnout do odpočitatelné položky při realizaci výzkumných a vývojových činností. Současně uvedeme příklady výdajů (nákladů), které naopak nelze uplatnit jako součást odpočitatelné položky. Zodpovíme si také otázku, v jakých zdaňovacích obdobích lze vynaložené a současně uznatelné výdaje (náklady) uplatnit v daňovém přiznání k dani z příjmů právnických, případně fyzických osob.

V posledních letech se velmi diskutuje o výhodách a rizicích nepřímé podpory pro daňové poplatníky (podnikající fyzické a právnické osoby) ve formě odpočitatelné položky od základu daně z příjmů. Jedná se o jednu z možností, jak motivovat realizaci výzkumných a vývojových aktivit (dále jen „VaV“) včetně inovačních aktivit, ale pouze těch, které obsahují významný prvek novosti za naplnění ostatních kritérií výzkumu a vývoje (inovace vyšších řádů), a to vedle investičních pobídek a přímé podpory z grantů a dalších veřejných podpor.

Dnešní příspěvek si klade za cíl informovat čtenáře o změnách v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví schválených radou IASB na základě Nařízení komise EU 2018/182 a nařízení 2018/400 .

V předchozím čísle DHK jsme se v příspěvku věnovali praktickým aplikacím Mezinárodního standardu účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky, konkrétně 1. a 2. kroku 5stupňového modelu. Nyní budeme pokračovat dalšími kroky, které bude účetní jednotka řešit při oceňování a vykazování výnosů dle nového standardu IFRS 15 s účinností od 1. 1. 2018.

Navazujeme na předchozí příspěvek, který se rámcově zabýval jednotlivými kroky pětistupňového modelu definovaného ve standardu IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky. Dnes se budeme věnovat praktickým aplikacím prvních dvou kroků pětistupňového modelu vykazování a oceňování výnosů v souladu s tímto novým standardem.

Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) a americká Rada pro standardy finančního účetnictví (FASB) vydaly nový standard IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky (Revenue from Contracts with Customers). Tento nový společný účetní standard nahrazuje všechny stávající mezinárodní i americké účetní předpisy upravující účtování výnosů a je účinný od 1. 1. 2018 (pro US GAAP – konkrétně Topic 606 se stejným názvem). IFRS 15 nahrazuje dosavadní standardy, které upravovaly výnosy, konkrétně IAS 18, IFRIC 13, IFRIC 15, FRIC 18, IAS 11, SIC 31. Hlavním cílem nového standardu je vytvoření stejného srovnatelného a jednoznačného konceptu pro uznání, oceňování a vykazování výnosů pro všechna odvětví.

Po významných změnách českých účetních předpisů v roce 2016 a 2017 dochází k dalším změnám, a to konkrétně prováděcích vyhlášek k zákonu č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, včetně vyhlášky č. 500/2002 Sb. určené podnikatelským účetním jednotkám (změna provedena vyhláškou 441/2017 Sb. ). V důvodové zprávě se uvádí, že hlavním důvodem navržené novelizace prováděcích vyhlášek bylo doplnění možnosti členění aktiv na stálá a oběžná. Toto upřesnění umožní sjednotit členění aktiv v rozvaze účetní jednotky tak, aby bylo v souladu s předpisy Evropské unie, dále také využití dalších možností vykazování účetních informací. S účinností od ledna 2018 dochází k následujícím změnám.

Účetní závěrka je komplexně řešena zákonem o účetnictví a dále pro podnikatele vyhláškou č. 500/2002 Sb. , která vysvětluje vybraná ustanovení zákona. Ustanovení § 18 odst. 1 se zabývá obsahem účetní závěrky.

Základní podmínkou účetních výkazů tedy je, aby věrně a pravdivě zobrazovaly skutečnost. Účetní informace jsou pro většinu zájmových skupin stále jedním ze zásadních informačních zdrojů o podniku. Účetní výkazy zůstávají klíčovým zdrojem informací pro zpracování finanční analýzy podniku. Finančně zdravá obchodní korporace by měla být schopna v současnosti i ve výhledu do budoucna smysluplně naplňovat předmět své činnosti, dosahovat trvale požadované míry zhodnocení vloženého kapitálu investory, a to při úvaze rizik podnikání. Ovšem vycházet při řízení a hodnocení korporací pouze z vykázaných údajů ohodnocené korporace jako finančně zdravé je poměrně riskantní v důsledku vlivů týkajících se slabých stránek účetních výkazů, využívání legálních metod kreativního účetnictví a stále častějších účetních podvodů.

V tomto čísle DHK se budeme věnovat účetní oblasti výnosů, s aspekty oceňování a vykazování v účetních výkazech. Na konkrétních příkladech z praxe si ukážeme aspekty vypovídací schopnosti výnosů pro uživatele finančních výkazů v podmínkách vymezení věrného a poctivého obrazu dle českých účetních předpisů1). Součástí příspěvku je také případová studie kreativních technik účetnictví v kontextu dopadů legislativních sankcí za účetní chyby a podvody, v širším rámci trestního zákoníku 2) a zákona proti legalizaci příjmů z trestné činnosti3). Prezentované rizikové souvislosti účetní kategorie výnosů vyplynuly z dlouhodobé praxe daňového a účetního poradenství a výsledků vlastního výzkumu a vývoje v oblasti detekce zmanipulovaných výkazů4).

V DHK č. 21/2016 jsme se zaměřili na vypovídací schopnost účetních výkazů u dlouhodobého hmotného majetku a v DHK č. 22/2016 na dlouhodobý nehmotný majetek. V tomto čísle se budeme věnovat účetní oblasti zásob a jejich oceňování a vykazování v účetních výkazech. Pozornost bude věnována také vypovídací schopnosti zásob pro uživatele účetních výkazů v kontextu s věrným a poctivým obrazem účetnictví tak, jak jej vymezují české účetní předpisy1). Zároveň se však budeme zabývat i praktickými aspekty účetních, daňových a trestněprávních rizikových oblastí manipulací u zásob, které vyplynuly z dlouhodobé praxe daňového a účetního poradenství a výsledků vlastního výzkumu a vývoje v oblasti detekce zmanipulovaných výkazů2).