Lenka Krištofíková

Na první pohled se zdá, že ministerstvo financí přistupuje k současné nepříznivé situaci na trhu s byty opravdu rozumně. Ještě v minulém roce byla ministryně financí zásadně proti návrhu senátu na zrušení daně z nabytí nemovitých věcí a nyní taková vstřícná otočka… Nenechme se mýlit. Na rozdíl od původního senátního návrhu, ve kterém se měla daň bez dalšího zrušit, přilepila Alena Schillerová k návrhu další dvě změny, a to je nemožnost odečtu úroků z hypoték a prodloužení doby vlastnictví nemovitosti pro osvobození od daně z příjmů z 5 na 10 let (původní návrh zněl 15 let). Těmito kroky se výhodnost návrhu zákona pro mladé rodiny stává diskutabilní. První výjimku zdůvodnila Alena Schillerová na půdě poslanecké sněmovny těmito slovy: „aby to bylo spravedlivé, protože máme celou řadu mladých lidí, a zejména o ty nám jde, kteří dostanou peníze od rodičů a stejně si nic neodečítají“. Druhou výjimku zdůvodnila zamezením spekulací na trhu. Je to opravdu tak?

V posledních dnech zveřejnilo ministerstvo financí informaci o tom, že dovoz ochranných pomůcek z důvodu koronavirové krize lze v některých případech osvobodit od daně z přidané hodnoty. Smysl osvobození od daně je zřejmý: jedná se o léky a zdravotní materiál, které zachraňuje lidské zdraví a životy. Zároveň přibývá případů, kdy u dovozu léků ze zahraničí stát nemilosrdně požaduje po rodičích nemocných dětí DPH, ačkoliv lék není hrazen ze zdravotního pojištění, ani se na jejich nákupu stát finančně nepodílel. Navýšení částky o DPH znamená výrazné prodloužení doby nutné pro získání peněz na nákup léku, jehož včasné nasazení u pacienta může doslova zachránit život. Stát, potažmo ministerstvo financí má v důsledku neudělení výjimky pro osvobození od DPH přímou vinu na zhoršení zdraví či úmrtnosti jedinců.

Mnozí z nás se zamýšlejí nad otázkou, jak naložit se svým majetkem, jak to zařídit, aby byl pracně nabytý majetek více chráněn a plody z majetku mohly připadnout v budoucnosti přesně té osobě a v té míře, kterou my sami zvolíme. Jednou z možností je založení svěřeneckého fondu.

Za pokuty v souvislosti s kontrolním hlášením se jen do prosince roku 2018 vybralo dle informací Generálního finančního ředitelství (GFŘ) přibližně 400 mil. Kč.1) Jejich výběr se dále zvyšuje. Ačkoliv systém sankcí za obdobná pochybení týkající se podávání přiznání k DPH je dlouhodobě zakotven v daňovém řádu , bylo od počátku zavedení kontrolního hlášení v roce 2016 schváleno speciální ustanovení v zákoně č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), obsahující extrémně tvrdé postihy pouze v souvislosti s touto novou povinností. Jednotné postupy pro výběr těchto pokut generální finanční ředitelství nastavilo Metodickou pomůckou k ukládání pokut za porušení povinnosti souvisejících s podáváním kontrolního hlášení. Následně byl zveřejněn metodický pokyn GFŘ-D-29 k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení, který represivní sankce zmírňuje jen v ojedinělých případech. Na četnosti sankcí má mimo jiné vliv i fakt, že povinnosti podávat kontrolní hlášení každý měsíc mají i ty právnické osoby, které jsou čtvrtletními plátci, a tedy podávají přiznání k DPH pouze 4 x za rok.

Dne 5. 6. 2018 nabyla účinnosti novela zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), která ukládá nové informační povinnosti vůči správci daně. Úpravou § 57 odst. 3 došlo k rozšíření informační povinnosti vůči správcům daně pro banky a další finanční instituce a dále vložením nového § 57a se stanovuje povinnost pro některé osoby podávat na vyžádání správce daně citlivé informace, které do této doby mohly být získávány pouze za účelem zamezení tzv. praní peněz a financování terorismu. Určité výjimky v podobě podávání informací pouze na vyžádání Generálního finančního ředitelství a pouze za účelem výkonu mezinárodní spolupráce při správě daní dosáhli členové profesních komor, kteří jsou vázáni mlčenlivostí z řad advokátů, daňových poradců, auditorů a soudních exekutorů.

Pro většinu právnických i fyzických osob je výhodnější fakturace od osoby samostatně výdělečně činné než platba odvodů souvisejících s odměnou zaměstnance. Takové služby však mohou být klasifikovány jako zastřený pracovněprávní vztah. Z důvodů možných postihů zaměstnavatele i pracovníka, který práci vykonává, je důležité dodržovat platnou legislativu včetně důsledného rozlišování mezi závislou činností a prací na živnostenský list. V případě, že kontrola napadne právní vztah mezi potenciálním zaměstnavatelem a pracovníkem,může být vyměřena nejenom nezanedbatelná pokuta, ale také daň z příjmů ze závislé činnosti ze superhrubé mzdy a odvody na sociální a zdravotní pojištění, a to včetně souvisejícího penále.

V první části v DHK č. 4/2017 jsme se zabývali vlivem správního řádu v daňovém řízení a základními zásadami správy daní a činnosti správních orgánů, které jsme si vyjmenovali v bodech 1 až 6. Jde o zásadu: 1. zákonnosti, 2. zákazu libovůle správního orgánu a správce daně, 3. ochrany práv nabytých v dobré víře, proporcionality, 4. ochrany veřejného zájmu, objektivního a nestranného postupu a legitimního očekávání, 5. materiální pravdy a 6. zdvořilosti a vstřícnosti. V tomto čísle pokračujeme ve výčtu dalších důležitých zásad:

Základní právní principy jsou esenciální součástí každého právního řádu v demokratickém státě. Dá se říci, že právní zásady převyšují a jsou nadřazené ostatním zákonným ustanovením. Jejich vliv na úspěch v daňovém řízení tedy může být zásadní. V tomto článku se budu věnovat podrobněji jednotlivým ústavním principům i dalším právním zásadám podle daňového, případně podle správního řádu , jejichž znalost může být při práci s daňovými zákony k užitku.

Z nutnosti alespoň relativně spravedlivého postupu vůči daňovým subjektům zákon obsahuje některé instituty, podle nichž může být příjemcem úroků, jako náhrady za převážně ekonomickou újmu, nečekaně i sám daňový poplatník. Úroky náležející daňovému subjektu za pochybení správce daně lze rozdělit na úroky za pozdní úhradu vratitelného přeplatku podle § 155 a úroky z neoprávněného jednání správce daně podle § 254. Co se týká první sankce pro správce daně, platí zde povinnost uhradit úrok ve výši roční repo sazby ČNB zvýšené o čtrnáct procentních bodů v případě, že dojde k vrácení přeplatku daňovému subjektu po uplynutí třicetidenní zákonné lhůty (§ 155 odst. 4) ode dne obdržení žádosti o vrácení přeplatku nebo ode dne vyměření nadměrného odpočtu. 1)

V případě pozdní platby daně existují dvě sankce. Jednou z nich je penále s pevnou procentuální výší a druhou představuje úrok z prodlení s časovým průběhem. Úrok z prodlení je povinen uhradit daňový subjekt, který je v prodlení s platbou daně, a to za každý den zpoždění s úhradou. Výše úroku se ročně vypočítá jako repo sazba stanovená Českou národní bankou platná pro první den kalendářního pololetí, zvýšená o 14 procentních bodů. Splatnost daně se odvíjí podle § 135 odst. 3 od posledního dne lhůty pro podání daňového tvrzení. V souvislosti s ustanovením § 166 odst. 1, kde zákonodárce předpokládá jako den platby teprve ten den, kdy byla platba připsána na účet správce daně a nikoliv den, kdy byla platba odeslána plátcem, byla zakotvena tolerance 4 pracovních dnů, po které se úrok nepočítá.

Jedním ze zásadních rozdílů mezi správním a daňovým řádem se nachází v ustanoveních vymezujících správní delikty a jiná pochybení fyzických a právnických osob. Předmětná ustanovení patří také v praxi k často aplikovaným částem těchto dvou obecných procesních norem s případnou návazností na vymezení porušení povinností a sankcí ve zvláštních zákonech.

O daňovém zatížení jak podnikatelů, tak živnostníků se mluví poměrně často. Obě skupiny mají pocit, že na druhé doplácejí. Nepříznivou atmosféru jistě nezlepšily ani výroky některých médií zaměřené v minulosti na živnostníky. Pro představu výše daňového zatížení jednotlivých skupin jsou proto dále uvedeny příklady výpočtu daně i odvodů na sociální a zdravotní pojištění osoby samostatně výdělečně činné, zaměstnanců i právnických osob.