JUDr. Eva Janečková - strana 3

Žádost o informace o výši platu je jednou z nejčastějších, které jsou podle zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “), podávány. Zejména platy vyšších úředníků nebo funkcionářů bývají předmětem zájmu novinářů i běžných občanů. V prvních letech byly tyto žádosti odmítány s odkazem na mlčenlivost a ochranu soukromí.

Podle § 106 odst. 4 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), je zaměstnanec povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.

Článek 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Nařízení“, říká, že subjekt údajů má právo na to, aby správce bez zbytečného odkladu vymazal osobní údaje, které se daného subjektu údajů týkají, a správce má povinnost osobní údaje bez zbytečného odkladu vymazat, pokud je dán jeden z těchto důvodů:

Podle § 43 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb. , o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, je lékař povinen na žádost pacienta lékařský posudek vystavit, a to do 10 pracovních dnů ode dne obdržení nebo ústního podání žádosti. Takzvaná posudková péče je totiž podle zákona zdravotní službou. K odmítnutí poskytnutí zdravotní služby je lékař oprávněn jen v zákonem stanovených případech.

Podle § 142 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, je zaměstnavatel povinen při měsíčním vyúčtování mzdy nebo platu vydat zaměstnanci písemný doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách mzdy nebo platu a o provedených srážkách. Na žádost zaměstnance předloží zaměstnavatel doklady, na jejichž základě mzdu nebo plat vypočetl.

V první řadě je třeba připomenout, že dle ustálené judikatury se osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní). Osobní příplatek nemůže tedy být snížen bez dalšího, pouhým rozhodnutím zaměstnavatele.

Nová pravidla provádění srážek přineslo rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 853/2016 ze dne 1. 12. 2016. Podle tohoto rozhodnutí odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle § 67 odst. 1 věty první zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), představuje podle ustálené judikatury soudů jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout často složitou sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele) ztratil dosavadní práci. Tím, že se odstupné poskytuje jako – v závislosti na době trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele – (nejméně) jednonásobek až trojnásobek průměrného výdělku, zákon sleduje, aby se zaměstnanci dostaly takové peněžní prostředky, jaké by jinak obdržel, kdyby pracovní poměr ještě po dobu alespoň jednoho až tří měsíců pokračoval. Odstupné má tímto způsobem kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn a poskytnout mu ke zmírnění těchto důsledků odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku.

Povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů je uvedena v článku 37 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Nařízení“. Toto Nařízení také uvádí, kdy mají soukromé subjekty povinnost jmenovat pověřence.

1) Zaměstnanec dosud nemá exekuci a oddlužení je provedeno plněním splátkového kalendáře Podle § 406 odst. 3 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. , o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon “): „V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníku.“

S blížící se účinností nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) – dále jen „Nařízení“, která nastane dne 25. 5. 2018, se musí správci i zpracovatelé zamyslet nad tím, jakým způsobem toto Nařízení implementovat do svého prostředí a jak mu přizpůsobit zpracování, které u nich probíhá. Nařízení sice nepřináší mnoho zásadní změn a úplně nových povinností, ale některé dosavadní povinnosti rozšiřuje, nebo je mírně posouvá jiným směrem, a mění tak jejich výklad.

Informační povinnost v rozsahu podle § 11 zákona č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “), je jednou ze základních povinností správce osobních údajů a je podstatnou podmínkou efektivní ochrany osobních údajů zejména proto, že na základě uvedených informací se subjekt údajů může sám na ochraně svých osobních údajů aktivně podílet, tj. svobodně se rozhodnout, zda za daných podmínek své osobní údaje poskytne, nebo se domáhat nápravy, nejsou-li jeho osobní údaje zpracovávány v souladu s právní úpravou.

Dne 29. 7. 2017 vstoupila v účinnost novela zákona o zaměstnanosti . Její součástí je i článek IV, který mění zákon o inspekci práce. Tato novela přináší správní trestání porušení § 316 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “).

V současné době je stále ještě oblast ochrany osobních údajů upravena zákonem č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “). Stále více je však zohledňována nová právní úprava ochrany osobních údajů, obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů – GDPR ), které nabude účinnosti 25. května 2018.

V současné době je stále obvyklejší podrobovat budoucí zaměstnance při přijímacím pohovoru zkoušce, která by měla dokázat jejich způsobilost k práci, o kterou se uchází. Tato práce „na zkoušku“ s ohledem na její dočasnost a krátkodobost probíhá obvykle bez uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti a, jak se zkoušení zaměstnanci obvykle přesvědčí, i bez mzdy.

V současné době je oblast ochrany osobních údajů upravena zákonem č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon byl vytvořen na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. V průběhu času se začalo ukazovat, že tato směrnice již zastarává a neupravuje některé důležité oblasti, v nichž dochází k rozsáhlému zpracování osobních údajů. Dne 27. 4. 2016 proto schválil Evropský parlament konečnou podobu Nařízení Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)1) – dále jen „Nařízení“, kterému je věnován tento příspěvek.

V současné době je stále ještě oblast ochrany osobních údajů upravena zákonem č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů “).

Mezi základní zásady stanovené GDPR – Nařízením Evropského parlamentu a Rady 2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), patří i zásada integrity a důvěrnosti, která se vztahuje na zabezpečení osobních údajů. Nejrůznější prvky a povinnosti přispívající k zabezpečení osobních údajů při zpracování se proto objevují nejen ve 2. oddílu, ale nacházejí se průběžně v celém obecném nařízení.

Cílem zákona č. 106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím “), je zajistit právo veřejnosti na informace, které mají k dispozici státní orgány, orgány územní samosprávy, jakož i další subjekty, které rozhodují na základě zákona o právech a povinnostech občanů a právnických osob.

Současnou právní úpravu ochrany osobních údajů představuje zákon č. 101/2000 Sb. , o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, která stejně jako národní úpravy ostatních států Evropské unie vznikla na základě Směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů.

Ochrana osobních údajů je v současné době v rámci Evropské unie upravena směrnicí č. 95/46/ES , o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Tento základní dokument však vznikl již v roce 1995, a neřeší proto některé situace, které se postupně objevily s rozšiřujícím se rozsahem zpracování osobních údajů v internetovém prostředí.