Václav Dobrozemský - strana 3

V minulém příspěvku jsme se podrobně zabývali právním postavením tajemníka obecního úřadu coby nejvyššího úředníka vykonávající úkoly zaměstnavatele vůči zaměstnancům zařazeným do obecního úřadu. V obci však může nastat situace, kdy funkce tajemníka obecního úřadu není vůbec zřízena, nebo není dočasně obsazena. Těmito aspekty se zabývá následující příspěvek.

Funkce tajemníka obecního úřadu představuje jednu ze stěžejních postav v obci. Jde o jakéhosi personálního ředitele obecního úřadu, „prvního úředníka“. Tajemník je nadřízen všem zaměstnancům obce zařazeným do obecního úřadu a plní vůči nim úkoly zaměstnavatele. Je odpovědný za plnění úkolů obecního úřadu v samostatné i přenesené působnosti s tím, že tuto odpovědnost má přímo vůči starostovi obce.

V posledním období přinesla činnost Nejvyššího soudu ČR mnoho zajímavých rozhodnutí, která se dotýkají a formují praxi v oblasti neziskových organizací. Přestože v českém právním prostředí nemají soudní rozhodnutí precedentní povahu, zaujímají významnou úlohu v utváření práva v praxi, vyplňování mezer v zákonech i jako návod pro činnost a fungování cílové skupiny subjektů. Vydaná rozhodnutí se zabývala problematikou spolků včetně pobočných spolků, odborových organizací, obecně prospěšných společností, společenství vlastníků jednotek, ale i politických stran a hnutí. Výběr z těchto rozhodnutí přinášíme níže. Právní věta soudního rozhodnutí obsahuje to podstatné, o co v dané věci šlo, a jaký právní názor k tomu soud zaujal.

V souvislosti s vývojem epidemiologické situace na území České republiky v důsledku výskytu a šíření onemocnění koronaviru SARS-CoV-2 rozhodla dne 12. 3. 2020 vláda ČR o vyhlášení nouzového stavu. Postupně na základě usnesení vlády nebo mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví byla stanovena různá omezení a krizová opatření, zejména týkající se omezení pohybu a shromažďování, konání hromadných akcí, uzavření škol, zákazu vycestování do zahraničí nebo uzavření provozoven. Ke dni zpracování tohoto příspěvku se předpokládá ukončení nouzového stavu dnem 17. 5. 2020.

Novelou zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “), která byla provedena zákonem č. 99/2017 Sb. , došlo s účinností ode dne 1. 1. 2018 k rozsáhlé změně právní úpravy odměňování členů zastupitelstev obcí. Nově byl mimo jiné zakotven výslovný zákonný zákaz poskytování darů členům zastupitelstev, a to i po skončení výkonu funkce. Součástí předmětné novely je také zavedení možnosti poskytovat členům zastupitelstev mimořádnou odměnu za splnění mimořádných nebo zvláště významných úkolů obce. Právě o tomto institutu pojednává následující text.

Spolek je typickou právní formou korporace, jeho charakteristickým znakem je existence členské základny. Spolek tvoří členové, tedy osoby vedené společným zájmem, k jehož naplňování byl spolek založen. Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), upravuje v § 236 nový institut, kterým je seznam členů.

V následujícím příspěvku Vám přinášíme dokončení příspěvku, který jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 12/2019 na s. 3. V následujícím textu pokračujeme v náležitostech stanov spolku a přinášíme Vám i vzor stanov spolku.

Typickým případem založení (ustavení) nové právnické osoby je přijetí (schválení) zakladatelského právního jednání. V případě spolku, tedy právnické osoby korporačního typu (společenství osob), se jedná o přijetí stanov. Zakladatelé (nejméně tři osoby vedené společným zájmem) založí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov. Stanovy jsou pro právní život spolku nejdůležitějším dokumentem. Právě o náležitostech stanov pojednává následující text.

Každá právnická osoba se vyznačuje organizační strukturou a ustavením orgánů, které činnost daného subjektu řídí, rozhodují, kontrolují jeho činnost či mají jiné úkoly. Nejinak tomu je i u ústavu. Právě systematikou orgánů a vnitřní organizační strukturou ústavu se zaobírá následující příspěvek.

Právnické osoby soukromého práva, které nejsou založeny za účelem podnikání, a jejichž právní život reguluje zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník “)1), se vyznačují organizační strukturou, tedy systémem statutárních, nejvyšších, kontrolních a dalších orgánů. Ty jsou v drtivé většině obsazovány fyzickými osobami. V praxi se již dlouhou dobu řeší otázka souběhu výkonu funkce v orgánech těchto právnických osob a pracovního poměru. Existuje nepřeberné množství případů, které byly v judikatuře řešeny, zejména v oblasti obchodních korporací. Nejvyšší soud se však již vyjádřil k této problematice i v případě, který se týkal neziskového sektoru.

Při činnosti subjektů, jenž nejsou založeny nebo zřízeny za účelem zisku (nevýdělečné organizace), dochází ke styku se státními orgány, které na základě právních předpisů za svou činnost či konkrétní úkony vybírají správní nebo soudní poplatky. S ohledem na skutečnost, že nevýdělečné organizace vyvíjejí či poskytují různé obecně prospěšné činnosti, rozhodl zákonodárce poskytnout těmto subjektům určité úlevy, a to v podobě osvobození od placení některých soudních či správních poplatků. Právě na osvětlení tohoto institutu a jeho dopady pro praxi nevýdělečných organizací je zaměřen následující příspěvek.

Znakem každé právnické osoby je její název. Název má zásadní význam jako identifikační znak organizace, uvádí se již v zakladatelském právní jednání a je její obligatorní náležitostí, neboť právě název ji individualizuje. Název je nezbytnou formální náležitostí při zápisu do příslušného rejstříku a také skutečností do rejstříku zapisovanou.1) Volba názvu organizace může být také jistým způsobem dosahování cíle tohoto subjektu.

Právní řád umožňuje obcím k plnění svých úkolů zakládat či zřizovat právnické osoby, a to pouze pro výkon samostatné působnosti.1) Mohou jimi být i obchodní korporace, tj. subjekty založené standardně za účelem podnikání (dosahování zisku). Typickou formu, kterou obce pro zajištění některé z činností volí, jsou společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, případně družstva. Podrobně o postavení obcí jako zřizovatele a zakladatele právnických osob pojednával jeden z minulých příspěvků v tomto periodiku,2) který se mimo jiné zabýval i otázkami delegace zástupců obcí do orgánů těchto společností. Následující text se bude zabývat problematikou odměňování zástupců obcí v orgánech obchodních korporací.

Obecní policie je orgánem obce, který zabezpečuje místní záležitosti veřejného pořádku v rámci působnosti obce a plní další úkoly, pokud tak stanoví zákon. Jedná se o ozbrojený sbor, který je podřízený místní samosprávě, nikoliv centrální vládě (státu). Obec není povinna obecní policii zřídit, nicméně tuto možnost jí dává přímo zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “), ve svém § 35a odst. 2. Tento orgán obce může být kdykoliv zřízen i zrušen zastupitelstvem obce v samostatné působnosti formou obecně závazné vyhlášky obce. Právní regulaci obsahuje zákon č. 553/1991 Sb. , o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obecní policii “).

Právní úprava stanoví, jakými orgány je obec spravována. Jsou jimi zastupitelstvo, rada, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce.1) Pokud jde o postavení starosty, v zásadě jde o „prvního mezi rovnými“, neboť jeho postavení v radě či zastupitelstvu je stejné, jako u ostatních členů, tedy má taktéž jeden hlas. Není jejich nadřízeným a nemůže je úkolovat. Výsadní postavení má v oblasti zastupování obce navenek, tj. projevování vůle obce, kterou vytvořil některý z jejích orgánů, navenek. Významně jsou jeho pravomoci rozšířeny v případě, kdy není volena rada obce. Rámci standardních pravomocí starosty se však vymyká tzv. sistační právo, tedy oprávnění pozastavit výkon usnesení rady obce.

Právní předpisy upravují, jakou organizační strukturou obec disponuje a jakými orgány je spravována. Jediným orgánem obce, který předpokládá Ústava ,1) je zastupitelstvo. Zákon o obcích 2) upravuje, jaké orgány obec samostatně spravují. Kromě zastupitelstva dále vymezuje tyto orgány: rada obce, starosta, obecní úřad a zvláštní orgány obce. Jako „orgány orgánů obce“ pak můžeme označit výbory zastupitelstva a komise rady. Většinu z nich můžeme charakterizovat jako kolektivní orgány, tedy orgány tvořené více osobami (sbory, shromáždění členů). Musí proto existovat pravidla pro jejich zasedání a přijímání rozhodnutí. Následující příspěvek se bude zabývat tzv. hlasováním per rollam, tedy přijímáním rozhodnutí distančně (korespondenčně), tj. bez svolání zasedání a fyzické přítomnosti členů daného orgánu na jeho jednání.

Následující příspěvek přináší souhrn významných rozhodnutí z rozhodovací praxe soudů v oblasti nevýdělečných organizací. Jedná se o problematiku vztahující se k právní úpravě spolků, nadací, nadačních fondů a obecně prospěšných společností.

Obec, i přes své postavení právnické osoby (veřejnoprávní korporace) nemá ustaven standardní statutární orgán tak, jak jej známe například u právnických osob soukromého práva (obchodních společností, spolků, fundací nebo ústavů) či veřejného práva (příspěvkových organizací či státních podniků). Vůli tvoří a projevují navenek zákonem o obcích stanovené orgány obce, kolektivní či individuální. Jednou ze standardních činností obce je výkon personální pravomoci vůči zaměstnancům obce, tedy plnění úkolů zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích. O rozdělení personální pravomoci a jejím výkonu uvnitř obce pojednává následující příspěvek.

Spolek, coby jedna z právnických osob soukromého práva, je typickým představitelem korporace, tedy subjektu, jehož charakteristickým znakem je existence členské základny. Otázky členství ve spolku, včetně problematiky jeho zániku, reguluje zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “). Zákon obsahuje základní regulaci úpravy zániku členství, přičemž s ohledem na dispozitivnost právní úpravy zároveň umožňuje, aby další způsoby (důvody) zániku členství upravovaly přímo stanovy spolku. Z platné právní úpravy a praxe lze dovodit několik způsobů zániku členství ve spolku: smrt člena – fyzické osoby, zánik člena – právnické osoby, automatický zánik členství nezaplacením členského příspěvku, vystoupení, vyloučení, zánik spolku, dohoda uzavřená mezi spolkem a členem. Z oblasti spolkového práva je právě otázka zániku členství (zejména vyloučením, tedy jednáním ze strany spolku) nejčastějším předmětem soudních sporů.

Po čtyřech letech se v obcích v termínu 5.–6. 10. 2018 uskutečnily volby do zastupitelstev. Voliči tedy zvolili nová zastupitelstva, z těchto následně vzejdou nová vedení radnice a ustaví se všechny potřebné orgány. O zániku mandátů a funkcí stávajících představitelů obcí, tzv. volebním mezidobí (tj. obdobím mezi volbami do zastupitelstva a ustavujícím zasedání nově zvoleného zastupitelstva, resp. zvolením nových orgánů obce), a o ustavení nových orgánů pojednává následující příspěvek.