Václav Dobrozemský - strana 4

Minulý příspěvek1) se zabýval problematikou nejvyššího orgánu spolku, přičemž nejvíce pozornosti bylo věnováno členské schůzi. Členská schůze je standardním zastupitelským orgánem, jehož podstata spočívá v tom, že jde o orgán tvořený všemi členy spolku, kteří tak dostávají možnost demokraticky rozhodovat a podílet se na činnosti a směřování spolku. Ustanovení § 247 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), však ponechává spolkům možnost, aby ve stanovách samy určily, který orgán bude nejvyšším orgánem spolku. Neurčí-li stanovy nic, je jím členská schůze. Občanský zákoník však upravuje dvě modifikace působnosti členské schůze – dílčí členskou schůzi a shromáždění delegátů. Zakotvení některé z těchto forem členské schůze, které jsou inspirovány právní úpravou družstev, budou přicházet v úvahu zejména v případě spolků s rozsáhlou, prostorově rozšířenou členskou základnou, či v případě spolků se složitější organizační strukturou.

Charakteristickým rysem každé právnické osoby, což platí i o spolku, je jeho organizační struktura, tedy systém orgánů, mezi které jsou rozděleny jednotlivé kompetence v oblasti jejího fungování (rozhodovací, kontrolní, rozhodčí atd.). V oblasti spolkového práva ponechává zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), ve stanovení vnitřní organizace, s ohledem na princip nezasahování státu do spolkové samosprávy, volnost spolku. Konstruuje pouze povinnou bipartici spolkových orgánů, kterým je statutární orgán a nejvyšší orgán. Oba orgány se zapisují do spolkového rejstříku. Jak se budou jmenovat, jak budou utvářeny, jaká bude jejich působnost, upraví stanovy.

K naplňování cíle (poslání, účelu), pro který byl spolek založen,1) vede více cest. Existuje více prostředků, jak vytyčeného cíle dosahovat, a záleží na spolku (jeho zakladatelích), jakým způsobem tyto prostředky (aktivity) ve svých stanovách vymezí. Spolky mohou svého účelu dosahovat buď přímo (prostřednictvím hlavní činnosti), nebo nepřímo (prostřednictvím vedlejší hospodářské činnosti). Platná právní úprava v § 217 odst. 2 obč. zák. uvádí výčet možných forem vedlejší hospodářské činnosti. Těmi může být, kromě podnikání, také jiná výdělečná činnost, za podmínky, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku. Mezi typické aktivity spadající do jiné výdělečné činnosti patří pronájem spolkového majetku nebo poskytování reklamy třetím osobám (sponzoring). O těchto dvou aktivitách, včetně daňových souvislostí a problematiky evidence tržeb (EET), pojednává následující příspěvek.

Právní řád České republiky poskytuje obcím možnost vydávat právní předpisy s působností na území dané obce. V rámci primární (originární) novotvorby to jsou obecně závazné vyhlášky, v rámci sekundární (derivativní) novotvorby pak nařízení obcí. Zmocnění k vydávání obecně závazných vyhlášek je dáno přímo ústavním zákonem č. 1/1993 Sb. , Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Ústava “), a sice v čl. 104 odst. 3, a dále je upraveno v § 10 a § 84 odst. 2 písm. i) zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “). Oprávnění k vydání nařízení obce pramení z čl. 79 odst. 3 Ústavy , § 11 zákona o obcích a § 102 odst. 2 písm. d) zákona o obcích . S ohledem na skutečnost, že se jedná o právní předpisy (byť podzákonného charakteru), klade právní řád na jejich schvalování, vydávání, platnost a účinnost, podepisování a publikaci určitá pravidla.

Obcím jako veřejnoprávním korporacím ukládají právní předpisy povinnost nechat přezkoumat své hospodaření za uplynulý kalendářní rok. Problematikou zajištění výběru subjektu, který přezkum hospodaření obce provede (auditor), se zabývá následující příspěvek.

V následující druhé části příspěvku (první část jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 12/2017 na s. 3) pokračujeme v bližší specifikaci vybraných typů právnických osob, které může obec zřídit nebo založit. Tentokrát se mj. zaměříme na schvalování zakladatelských dokumentů členskou obcí či na situaci, kdy je obec členem orgánu obchodní společnosti.

V uplynulých měsících došlo ke dvěma změnám dopadajícím významně na neziskový sektor. Jedna z nich se týká vyhlášení zákona č. 303/2017 Sb. a změn z toho vyplývajících, druhá pak změny v evidenci tržeb u veřejně prospěšných poplatníků. Obě výše uvedené změny si podrobněji přiblížíme v následujícím textu.

Obec jako územní samosprávný celek a společenství občanů na určitém území pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Dle § 35 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “), pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku. Zákon o obcích neříká, jakými formami by měla obec tyto úkoly plnit. Není tak vyloučeno, aby obec k zajištění výkonu uvedených činností založila či zřídila další právnické osoby, ovšem pouze pro činnosti spadající do samostatné působnosti obce.1)

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), zakotvuje možnost, aby spolky v rámci své organizační struktury zřídily speciální kontrolní orgán, a sice kontrolní komisi. Jedná se tedy o fakultativní orgán spolku, jeho existence není povinná. V dosavadní praxi spolků (dříve občanských sdružení) se nejedná o žádnou novinku, neboť i spolky fungující před rokem 2014 měly ve svých stanovách upraven systém vnitřní kontroly představovaný zřízením orgánů kontrolního či dozorčího typu.

Územní samosprávné celky mohou k zajištění svých činností zřídit speciální druh organizace – organizační složku. Organizační složka je zařízení bez právní subjektivity zřízená k plnění úkolů ve veřejném zájmu, zejména k hospodářskému využívání majetku obce a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, a to pouze v samostatné působnosti obce. Základní úpravu této problematiky obsahuje zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech “). Následující příspěvek se bude zabývat organizační složkou zřízenou obcí.

Realizaci činnosti, kterou hodlá spolek vykonávat, si nelze představit bez zajištění finančních prostředků. Častým zdrojem financování činnosti spolku jsou právě členské příspěvky, o kterých pojednává následující text.

Právní úprava spolkového práva v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), upravuje specifický typ právnické osoby, a sice pobočný spolek. Jedná se o organizační jednotku spolku, kterou spolek může založit, s vlastní (byť omezenou) právní osobností. Dřívější právní úprava (do 31. 12. 2013) tyto subjekty označovala jako organizační jednotky občanských sdružení.

Spolky jsou součástí každodenního života již od poloviny 19. století. Každé spolčování lidí s sebou nese riziko vnitřních sporů. Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), zakotvuje možnost, aby spolky v rámci své organizační struktury zřídily speciální orgán „soudního“ typu, a sice rozhodčí komisi.

Některé činnosti, které má obec zajišťovat, mohou být pro obec samotnou neefektivní, nákladné či přímo nerealizovatelné. Za tímto účelem umožňuje zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon obcích“), sdružování obcí a jejich kooperací v určitých činnostech. Zákon o obcích upravuje několik forem spolupráce obcí. Výslovně však vylučuje, aby se na spolupráci obcí užila ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), o spolku a o smlouvě o společnosti. Jednu z forem spolupráce představuje dobrovolný svazek obcí.1) Zákon v tomto případě vytváří specifický typ právnické osoby veřejného práva.

Územní samosprávné celky mohou pro činnosti v jejich působnosti, které jsou zpravidla neziskové, a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu, zřizovat speciální typ právnické osoby – příspěvkovou organizaci. Problematiku těchto subjektů reguluje zejména zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech “). Jako každá právnická osoba i příspěvková organizace musí mít ustaven statutární orgán.

Každý subjekt právních vztahů musí být přesně identifikován. Jednak aby mohl být přesně určen a zároveň aby byl nezaměnitelně odlišen od jiných subjektů práv a povinností. Mezi základní identifikační znaky právnické osoby patří její sídlo. Sídlo právnické osoby je důležitým identifikačním znakem a je dle § 123 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) obligatorní součástí jejího zakladatelského právního jednání. Sídlo je jedním z údajů, který se zapisuje do veřejného rejstříku. O problematice sídla právnické osoby, resp. nevýdělečných organizací, pojednává následující text.

Zákon č. 250/2000 Sb. , o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rozpočtových pravidlech “) vymezuje speciální typ právnické osoby – příspěvkovou organizaci. Jedná se o subjekt veřejného práva zřízený k plnění úkolů ve veřejném zájmu a jde o jednu z forem veřejného ústavu. 1) Příspěvkové organizace podle tohoto zákona mohou zřizovat územní samosprávné celky (obce, kraje) pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové, 2) a jejichž rozsah, struktura a složitost vyžadují samostatnou právní subjektivitu. Může se typicky jednat o školy a školská zařízení, nemocnice, zařízení sociálních služeb, kulturní zařízení (kina, divadla, kulturní domy, muzea), organizace zajišťující správu a údržbu komunikací, domovního fondu apod. Zákon o rozpočtových pravidlech obsahuje speciální úpravu týkající se majetkové problematiky příspěvkových organizací a vztahu k jejich zřizovateli.

Na základě zákona č. 221/2015 Sb. , kterým se mění zákon č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, vznikla některým subjektům zapisovaným do veřejného rejstříku s účinností od 1. 1. 2016 nová povinnost, a sice povinnost zveřejňovat účetní závěrky ve svírce listin veřejného rejstříku, kde jsou tyto subjekty vedeny. Nově se problematika dotýká zejména neziskového sektoru.

Český právní řád nezakazuje, aby právnické osoby označované běžně jako neziskové či nevýdělečné organizace, tedy založené za jiným účelem, než je podnikání, nebo výkonem jiné výdělečné činnosti, nemohly výdělečnou činnost vykonávat vůbec. Tuto výdělečnou činnost (nebo také vedlejší hospodářskou činnost) ovšem nesmí vykonávat jako činnost hlavní. Jak již označení těchto aktivit napovídá, nesmí je vykonávat jako činnost hlavní, ale pouze jako činnost vedlejší, tedy sloužící k podpoře hlavní činnosti (k naplňování jejich poslání). Právní teorie i praxe zná několik typů vedlejší hospodářské činnosti – podnikání, jinou výdělečnou činnost a tzv. nepřímé podnikání. Právě o třetí formě této činnosti pojednává následující příspěvek.

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák. “), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014, přinesl do právního řádu novou statusovou vlastnost právnických osob – veřejnou prospěšnost. Obč. zák. sice zakotvil definici veřejné prospěšnosti, ale dosud nebyl přijat zákon,1 1) který by stanovil podmínky, za kterých má veřejně prospěšná právnická osoba právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku, a další s tím související otázky. Současná úprava posuzování veřejné prospěšnosti je neúplná a v zásadě bez možnosti a způsobů využití. Již tři roky tak trvá situace, kdy právní řád sice zná status a definici veřejné prospěšnosti právnických osob, ale těmto subjektům v důsledku absence právní úpravy neumožňuje, aby jej vůbec získaly. V současné době je připraven vládní návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti a o změně souvisejících zákonů (dále jen „návrh“).2 2)