Marie Velflová

Významnou změnou zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “), která proběhla v roce 2019, je implementace směrnic Evropské unie v otázce přímých daní označovaných jako ATAD. ATAD je zkratka anglického názvu Anti-Tax Advoidance Directive a jedná se o Směrnici rady (EU) 2016/1164, ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, ve znění směrnice schválené 21. 2. 2017 (dále jen „ATAD 1“) a Směrnici rady (EU) 2017/952, ze dne 29. 5. 2017, kterou se mění směrnice (EU) 2016/1164 , pokud jde o hybridní nesoulady s třetími zeměmi (dále jen „ATAD 2“)1). Při přípravě směrnic se Evropská unie inspirovala iniciativou BEPS (Base Erosion and Profit Shifting), kterou zpracovala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V iniciativě BEPS je popsáno celkem 15 akčních oblastí, tedy zpráv a doporučení státům v boji proti vyhýbání se daňové povinnosti. Z těchto 15 oblastí Evropská unie vybrala 5 témat, která rozpracovala ve směrnicích ATAD 1 a ATAD 2 jako minimální úroveň ochrany vnitřního trhu Evropské unie proti agresivnímu daňovému plánování. Jedná se konkrétně o: – Omezení uznatelnosti nadměrných výpůjčních výdajů (Interest Limitation Rule). – Zdanění při přemístění majetku bez změny vlastnictví (Exit Taxation). – Zdanění ovládané zahraniční společnosti (Controlled Foreign Companyrules). – Řešení důsledků rozdílné právní kvalifikace (Hybrid Mismatches). – Obecné „protizneužívací“ pravidlo (General Anti-Abuse Rule), které se implementovalo do zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „daňový řád “ nebo „DŘ “).

Daňová ztráta jako položka odčitatelná od základu daně je známý fenomén daňového práva, který v minulosti doznal poměrně podrobné úpravy. Je však třeba si někdy připomenou i věci známé, a to především pokud je úprava natolik podrobná a členitá. V následujícím textu se zaměříme na vybraná ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „zákon o daních z příjmů “ nebo „ZDP “), která mají spíše procesní charakter a týkají se daňových ztrát.

Smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů nejsou v českém podnikatelském prostředí žádnou výjimkou. Je otázkou, kdy takovou pohledávku zaúčtovat. Pokud tak ale poplatník daně z příjmů právnických osob učiní, potom nastává na straně věřitele zvláštní režim, který pro tyto pohledávky stanoví zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále také „ZDP “ nebo „zákon o daních z příjmů “). Speciální úprava pro smluvní pokuty, úroky z prodlení, poplatky z prodlení, penále a jiné sankce ze závazkových vztahů je historicky odvozena od preferenčního režimu, který je věřiteli zákonem umožněn. Věřiteli není v původním plnění řádně plněno, a proto je smysluplné netrestat ho další daňovou povinností uvalenou na smluvní sankce, které mu mohou a nemusí být dlužníkem uhrazeny. Dalším důvodem pro zvláštní přístup může být fakt, že na pohledávku z titulu smluvních sankcí nejsou v účetnictví přímo vynaložené náklady jako například hodnota prodaného zboží, hodnota prostředků k poskytnutí služby atd., proto je daňový režim preferenční a zdaňuje smluvní sankce až při jejich úhradě.