Petr Beránek

Přesto, že tomu je již více než 12 let, co byla zavedena daňová evidence, a podnikatelé - fyzické osoby - nevedou jednoduché účetnictví, jsou tyto dva pojmy dodnes často zaměňovány, popř. ztotožňovány.

Kursové rozdíly, i když se většinou nejedná o zásadní částky, působí neziskovým organizacím často problémy a způsobují některé zbytečné chyby při účtování a výpočtu daně z příjmu.

Cestovní náhrady NNO1 se, co se týče pravidel a zákonných podkladů, v ničem neliší od cestovních náhrad podnikatelského sektoru. Jejich oddělené rozebírání by se tedy mohlo zdát zbytečné, protože veškeré postupy a pravidla jsou shodné s postupy a pravidly u zaměstnanců podnikatelských subjektů. Podstatným rozdílem mezi NNO a podnikateli je však okruh problémů, které se při poskytování cestovních náhrad řeší. Problémy, které si zde rozebereme, se u NNO objevují často, zatímco u podnikatelských subjektů se vyskytují méně.

Zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), umožňuje neziskovým organizacím uplatňovat na snížení základu daně odčitatelnou položku, kterou podnikatelé uplatnit nemohou. V zákoně není zvláštně pojmenovaná a mezi zasvěcenými se občas označuje jako „možnost odečíst 300 tis. od základu daně“ (§ 20 odst. 7 ZDP). Označím ji v tomto článku jako odčitatelnou položku pro neziskové organizace (dále také „OPN“). Tato položka částečně kompenzuje daňovou nevýhodu neziskových organizací, které narozdíl od podnikatelů, mohou jen velmi omezeně kompenzovat ztrátu z jedné činnosti se zisky z činností jiných.