Libor Novotný - strana 2

Postupy při správě daní jsou v zákoně č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), vymezeny v části druhé, hlavě VI (Řízení a další postupy) dílu 2 (Postupy při správě daní). Daňový řád rozlišuje pět postupů při správě daní - vyhledávací činnost, vysvětlení, místní šetření, daňovou kontrolu a postup k odstranění pochybností.

Právní úpravě doručování je věnována hlava III, části druhé zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), která je dále rozdělena na pět dílů - obecná ustanovení o doručování, elektronické doručování, doručování prostřednictvím zásilky, zvláštní způsoby doručení a prokázání doručení.

Právní úpravě doručování je věnována hlava III, části druhé zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), která je dále rozdělena na pět dílů - obecná ustanovení o doručování, elektronické doručování, doručování prostřednictvím zásilky, zvláštní způsoby doručení a prokázání doručení.

Zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), nahrazuje dosavadní právní úpravu společenství vlastníků jednotek vymezenou v zákoně č. 72/1994 Sb. , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů “). Změny se dotýkají poměrně velkého počtu společenství vlastníků jednotek. Dle dat Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2013 celkem 55 174 společenství vlastníků jednotek. Občanský zákoník nově vymezuje společenství vlastníků jako právnickou osobu založenou za účelem zajišťování správy domu a pozemku. Přičemž určuje, že společenství vlastníků je při naplňování svého účelu způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků však nesmí podnikat, ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů, ani být jejich společníkem nebo členem. Členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky. Za dluhy společenství vlastníků ručí člen tohoto společenství vlastníků v poměru podle velikosti svého podílu na společných částech. Platí, že společenství vlastníků může nabývat majetek a nakládat s ním pouze pro účely správy domu a pozemku. K právnímu jednání, kterým společenství vlastníků zajistí dluh jiné osoby, se nepřihlíží. Společenství vlastníků právně jedná v mezích svého účelu s vlastníky jednotek i s třetími osobami. Vzniknou-li vlastníkům jednotek práva vadou jednotky, zastupuje vlastníky jednotek při uplatňování těchto práv společenství vlastníků. Společenství vlastníků je také osobou odpovědnou za správu domu a pozemku. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.

Následující příspěvek se zabývá převážně tématem povinnosti mlčenlivosti úředních osob a osob zúčastněných na správě daní. Tato problematika je vymezena především v § 52 až 55 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). Dále je v příspěvku popsána informační povinnost správce daně a naproti tomu i poskytování informací správci daně vymezené v § 57 daňového řádu . Nechybí ani problematika vyloučení úřední osoby z řízení nebo jiného postupu při správě daní či nahlížení do spisu a daňové informační schránky.

Následující příspěvek se zabývá nejprve vymezením registračního řízení popsaného především v § 125 až 130 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Dále je v příspěvku popsána registrace k dani z přidané hodnoty upravená v § 94 až 98 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty “), a zrušení registrace k dani z přidané hodnoty, k němuž se vztahuje především § 106 a § 106b až 107a téhož zákona . Poslední část tohoto příspěvku se pak zabývá registrací podle zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “). Konkrétně pak registrační povinností poplatníka daně z příjmů fyzických osob, registrační povinností poplatníka daně z příjmů právnických osob a registrační povinností plátce daně.

Předmětem tohoto příspěvku není komplexní vymezení všech daňových subjektů definovaných zákonem č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Příspěvek se zabývá pouze dvěma v tomto zákoně vymezenými daňovými subjekty - skupinou a identifikovanou osobou. Stěžejní vymezení skupiny nalezneme v § 5a až 5c zákona o DPH , ve vztahu k registraci skupiny je pak podstatný § 95a. Identifikovaná osoba je v zákoně o DPH vymezena v § 6g až 6i a její registrace pak především v § 97 .

Předmětem tohoto příspěvku jsou vybraná ustanovení úpravy lhůt v zákoně č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Základní úprava lhůt je v daňovém řádu vymezena v hlavě II, části druhé (tj. § 32 až 38 ). V tomto příspěvku je mimo jiné popsán institut prodloužení lhůty a navrácení lhůty v předešlý stav, tedy ty části zákonné úpravy lhůt vymezené v § 36 a 37 daňového řádu . Primární rozdíl mezi těmito dvěma instituty je dán především časovým vymezením, kdy lze podat žádost. V případě prodloužení lhůty musí být žádost podána před uplynutím lhůty, zatímco institut navrácení lhůty v předešlý stav lze využít, pouze pokud již lhůta uplynula. V příspěvku jsou dále vymezena základní ustanovení vztahující se ke lhůtám pro podání řádného daňového tvrzení [tj. daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování (§ 1 odst. 3 daňového řádu )], lhůtám pro stanovení daně a lhůtám pro placení daně.

Odpočtem daně z přidané hodnoty jako takovým se zabývá díl 10 hlavy II zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “). V § 72 až 78d včetně je legislativně vymezen nárok na odpočet daně, podmínky pro jeho uplatnění, oprava odpočtu daně, způsob výpočtu odpočtu daně v poměrné výši, způsob výpočtu nároku na odpočet daně v krácené výši, vyrovnání odpočtu daně a úprava odpočtu daně upravená v § 78 až 78d . Pro problematiku změny režimu jsou však nejpodstatnější § 79 až 79c , vymezující legislativní podmínky nároku na odpočet daně při registraci a zrušení registrace. Plátcem se může stát osoba povinná k dani dobrovolně nebo povinně. Podmínky vymezující, kdy se osoba povinná k dani stane plátcem, jsou zakotveny v § 6 až 6f ZDPH . V § 6 je stanoveno, že plátcem se stane osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně. Osoba povinná k dani splňující výše uvedenou podmínku překročení částky limitu obratu je plátcem od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat (pokud se tato osoba nestala plátcem již dříve na základě splnění podmínek jiného ustanovení v zákoně o dani z přidané hodnoty ).

V právním systému České republiky máme možnost setkat se s institutem zastupování v různých formách a za různými účely. Některé zákony se zaměřují výhradně na zastupování. Příkladem může být zákon č. 201/2002 Sb. , o Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, či zákon č. 283/1993 Sb. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, který mimo jiné vymezuje státní zastupitelství jako soustavu úřadů státu, určených k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství. Se zastupováním je možné se setkat i v zákoně č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích ), upravujícím podmínky zastoupení společníka (popř. akcionáře) na valné hromadě (popř. člena družstva na členské schůzi). Zastupování v občanském soudním řízení pak upravuje zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Obdobně zastupování ve správním soudním řízení řeší zákon č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, upravuje problematiku povolení k ustanovení daňového zástupce pro zasílání vybraných výrobků. Se zastoupením je možné se setkat i v zákoně č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů, v hlavě III. - Účastníci řízení a zastoupení. Zastupování v daňovém řízení se však týká především právní úprava zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), a občanského zákoníku, zákon č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“).

V souvislosti s novým občanským zákoníkem, zákon č. 89/2012 Sb. se v rámci českého práva nově objevuje svěřenský fond. Mnozí v institutu svěřenského fondu spatřují nové možnosti jak naložit se svým majetkem, jiní ho považují za nový prostředek ukrývání majetku a náhradu tzv. anonymních akcií (listinné akcie na majitele). Tento druh akcií nelze vydávat od 30.6.2013, jako důsledek přijetí zákona č. 134/2013 Sb. , o opatření ke zvýšení transparentnosti akciových společností. Výjimkou jsou případy, kdy o vydání tohoto druhu akcií bylo rozhodnuto již před výše zmíněným datem, ale akcie nebyly k tomuto dni dosud vydány. Podle zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích ), lze od 1.1.2014 vydat nové listinné akcie na majitele pouze jako imobilizované listiny nebo zaknihované akcie. Institut svěřenského fondu známý též jako „trust“ je běžný především v anglosaských zemích. Tvůrci nového občanského zákoníku se v případě svěřenského fondu inspirovali především v občanském zákoníku Quebecu (Civil Code of Quebec).