JUDr. Zdeňka Tesařová, LLM - strana 4

  • Článek
Povinnost vyplnit a podat daňové přiznání k dani silniční za rok 2013 a současně tuto daň zaplatit, resp. doplatit případný rozdíl mezi výší zaplacených záloh a konečnou výší daňové povinnosti, se blíží, pojďme si proto připomenout nejenom, kdo a za jaká vozidla má povinnost k této dani, ale také případně čeho se při vyplňování daňového přiznání vyvarovat.
Vydáno: 12. 12. 2013
  • Článek
Leniency program v evropském a českém soutěžním právu JUDr. Zdeňka Tesařová Hospodářská soutěž a s ní neoddělitelně spojená existence konkurence jsou v mnoha ekonomických teoriích označovány za základ dobře...
Vydáno: 18. 09. 2013
  • Článek
Jednou z nejvýznamnějších právní oblastí práva Evropské unie (dále jen „EU“) je oblast právní úpravy hospodářské soutěže, resp. její ochrany. Podstatou hospodářské soutěže jako takové, resp. podnikání na volném trhu je určitá interakce, obecně vnímaná jako boj mezi jednotlivými soutěžiteli o získání lepší pozice na trhu, či o zvýšení poptávky ze strany spotřebitelů, ale také jako určitý projev snahy či úsilí o maximální dosažení zisků. Hospodářská soutěž a s ní neoddělitelně spojená existence konkurence (ať již větší či menší) jsou v mnoha ekonomických teoriích označovány za základ dobře fungujícího hospodářství. Existence konkurenčního prostředí se tak nepochybně neodmyslitelně podílí na udržení rovnovážného prostředí na trhu.
Vydáno: 25. 07. 2013
  • Článek
Vzhledem k blížícímu se termínu podání přiznání k dani silniční za zdaňovací období roku 2012 je vhodné připomenout s tím související povinnosti poplatníků a upozornit na nejčastější chyby.
Vydáno: 13. 12. 2012
  • Článek
V průběhu svého vývoje dosáhlo rozhodčí řízení postupně postavení velmi uznávaného způsobu řešení sporů. Přetrvávající trend spočívající v pokračující oblibě řešení sporů prostřednictvím rozhodčího řízení, zejména pak v případě mezinárodních obchodních vztahů, lze dle mého názoru označit za fenomén současné doby. Tento trend lze pozorovat například na stále narůstajícím počtu sporných případů, se kterými se jednotliví obchodníci obracejí právě na rozhodce. Důvody jsou logické. Především časová úspora spočívající v rychlejším dosažení rozhodnutí daného sporu. V řadě případů je to zas úspora finanční, kdy namísto mnohaletého řešení sporu soudní cestou s rizikem vysokých nákladů za právní zastupování strany raději využijí služeb rozhodců. K těmto, ale i řadě dalších důvodů lze z hlediska vztahů s mezinárodním prvkem dle mého názoru zařadit také právě jistou jednoduchost procesu uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů v zemích, jež ratifikovaly Úmluvu o uznávání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřenou dne 10. června 1958 v New Yorku (dále jen „Newyorská úmluva“ či „Úmluva“). Výhody, které přináší tato Úmluva jejich signatářským státům, jsou očividné. Arbitrážní řízení se díky této Úmluvě stalo nejrozšířenějším nástrojem řešení pro mezinárodní obchodní spory. Domnívám se, že význam této Úmluvy podtrhuje také velký počet smluvních států, jejichž počet dnes je 1471. V současné době poslední stát, který k Úmluvě přistoupil v červenci 2011, je Lichtenštejnsko.
Vydáno: 20. 09. 2012
  • Článek
Timeshare, volným překladem „sdílení času“ či v pojetí českého civilního práva smlouvy o dočasném užívání ubytovacího zařízení, představuje dnes určitou alternativu k rekreačním zájezdům a dalším klasickým službám cestovního ruchu. Podstatou tohoto institutu soukromého práva je, dá se říci, úplatné získání práva strávit určitou dobu (obvykle jeden nebo několik týdnů v roce) v rekreačním zařízení v konkrétně určeném nebo určitelném časovém intervalu během roku.1 Svou podstatou se jedná o jakési „předplatné“ ubytování v rekreačním zařízení na několik let dopředu. V pohledu českého občanského zákoníku lze uvažovat o určité formě dlouhodobého nájmu. Dle názoru některých odborníků se jedná o "věcněprávně zajištěné obligační právo, jehož obsahem je užívat movitou nebo nemovitou věc v určitém předem stanoveném časovém období při současném vyloučení oprávnění jiných subjektů tohoto časově omezeného práva."2 Záměrem tohoto příspěvku je zamyšlení nad hmotněprávní úpravou tohoto institutu, a to jak v kontextu práva EU, tak rovněž české právní úpravy.
Vydáno: 23. 08. 2012
  • Článek
Politika hospodářské soutěže je jednou z nejstarších politik Evropské unie. Dá se říci, že původní úvahy se nejprve zaměřovaly na samotný pojem hospodářské soutěže a tvorbu základních předpisů. Postupem času se však myšlenky kolem hospodářské soutěže více zaměřily na její rozvoj a aplikaci v praxi. Díky tomu se řada odborníků této oblasti pravidelně věnuje ve svých odborných článcích a publikacích. Oblast ochrany hospodářské soutěže lze charakterizovat jako relativně samostatný soubor právních norem, které upravují ochranu hospodářské soutěže na trhu výrobků a služeb proti jejímu vyloučení, omezení, nebo jinému narušení či ohrožení. Základní druhy jednání, která jsou v rámci hospodářské soutěže vyloučena, jsou dohody narušující hospodářskou soutěž, zneužití dominantního postavení na trhu a tzv. spojení soutěžitelů. Z pohledu fungování obchodních vztahů jsou považovány za nepostradatelné tzv. vertikální distribuční dohody uzavírané na rozdílných úrovních trhu. Dle řady odborníků vertikální dohody mohou být jak pro spotřebitele, tak i pro samu hospodářskou soutěž na jedné straně příznivé, na straně druhé však mohou soutěž poškodit, zkreslit, omezit či vyloučit, a tím v důsledku poškodit konečného spotřebitele.1 Zcela logicky proto praxe fungující hospodářské soutěže vyústila v určitý kompromis mezi nezasahováním do tržních vztahů dodavatelů a distributorů a zasahováním, avšak s předem stanovenými podmínkami. Vrátím-li se zpět k obecně zakázaným dohodám omezující hospodářskou soutěž, jsem toho názoru, že i tyto dohody mohou v určitých případech přinášet užitek, např. zvýšením efektivity výroby či umožněním přístupu na nové trhy. Z tohoto důvodu byly přijaty určité druhy výjimek, které definují kategorie smluv, automaticky vyňatých z již zmíněného obecného zákazu. Cílem tohoto příspěvku není vyčerpávajícím způsobem se zabývat celou širokou problematikou blokových výjimek, zaměřím se pouze na vybrané otázky z oblasti blokových výjimek ze zákazu vertikálních dohod s důrazem na oblast motorových vozidel. Ačkoliv jsem si vědoma, že se jedná o téma, které je velmi specifické, je tato oblast právní úpravy dle mého názoru velmi aktuální, neboť se domnívám, že koupě a prodej motorového vozidla je běžnou součástí života každého z nás. Pro někoho je motorové vozidlo luxusním zbožím, pro jiné zas neoddělitelnou součástí jeho podnikatelské činnosti či nezbytným dopravním prostředkem, bez kterého se v dnešní době řada z nás již neobejde.
Vydáno: 24. 07. 2012
  • Článek
Vytvoření vnitřního, nebo chcete-li jednotného trhu, bývá některými odborníky označováno za jeden z dosavadních největších úspěchů Evropské unie (dále jen „EU“). Pravdou je, že díky jeho existenci můžeme bez zbytečných hraničních kontrol či větších obtíží v rámci EU například uskutečňovat služební cestu či jet na každoroční dovolenou, vybírat a nakupovat zboží v jednotlivých členských zemích apod. Tato volnost pohybu platí nejen pro osoby a zboží, ale také pro služby a kapitál. Obecně se dá tedy konstatovat, že existence těchto čtyř základních svobod, tj. svobody volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu s sebou nese řadu výhod. Vytvoření jednotného trhu však předcházela s tím neodmyslitelně spojená nutnost odstranit velké množství omezení a překážek, a to nejen právních či administrativních, ale také technického charakteru, které zmíněný volný pohyb mezi členskými státy EU znesnadňovaly či znemožňovaly. Za tímto účelem byla přijata celá řada opatření či předpisů a uskutečnila se řada reforem. Nicméně i přes veškeré úsilí k plné integraci dosud nedošlo, neboť v některých oblastech stále přetrvávají jisté překážky, které určitým způsobem úplné sjednocení trhu v rámci EU stále ještě omezují. Jednou z těchto oblastí je daňová oblast, resp. daňové systémy jednotlivých členských zemí EU, které se od sebe někdy více, někdy méně odlišují. Tento fakt platí například i pro právní úpravu majetkových daní. Pro řadu z nás koupě či jiný způsob pořízení nemovitosti je stále oblíbeným způsobem investování. Studie, které v této souvislosti byly uskutečněny, ukazují na fakt, že v období 2002 až 2010 vlastnictví nemovitostí v zahraničí v rámci EU vzrostlo o více jak 50 %.1 Ať již je důvodem práce, studium, uzavření manželství, čas důchodu či jiná životní situace jednotlivce, vypovídá tento údaj o tom, že stále více občanů se během svého života stěhuje z jednoho členského státu EU do jiného. Dá se říci, že tento trend má stále vzrůstající tendenci a lze se domnívat, že bude pokračovat i v budoucnu.
Vydáno: 21. 06. 2012
  • Článek
Do počátku 90. let minulého století lze v řadě států pozorovat, že v oblasti zdaňování vozidel se uplatňovala široká škála nejrůznějších instrumentů. Dá se říci, že v té době byly nejběžněji uplatňovány vysoké sazby spotřebních daní či daně z přidané hodnoty. V souvislosti s postupnou harmonizací nepřímých daní v rámci Evropské unie (dále jen „EU“) byly tyto nástroje z hlediska zdaňování vozidel postupně nahrazeny daněmi přímými, které se v rámci svého vývoje dále formovaly. Podíváme-li se na právní úpravu zdaňování vozidel dnes, je možné rozdělit tyto daně do tří tematických skupin. První z nich jsou daně spojené s nákupem vozidla či jeho registrací. Druhou významnou skupinou jsou daně spojené s držením, resp. vlastnictvím vozidla, a konečně třetí skupinu tvoří daně spojené s používáním vozidla.
Vydáno: 23. 02. 2012
  • Článek
Zákonem č. 402/2010 Sb. , kterým se mění zákon č. 180/2005 Sb. , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo mimo další úpravy ke změně zákona č. 357/1992 Sb. , o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí“). Přijetím tohoto zákona došlo k zavedení darovací daně z bezúplatného nabytí emisních povolenek nabytých v letech 2011 až 2012 výrobci elektřiny. Tato nová úprava, účinná od 1. ledna 2011, vyvolala řadu diskusí, souhlasů i protestů, a to jak mezi odbornou, ale také širokou veřejností.
Vydáno: 22. 11. 2011