Milena Otavová

Zvláštní forma daňového odvodu je zajisté srážková daň neboli daň vybíraná zvláštní sazbou. Tento způsob zdanění umožňuje splnění daňové povinnosti i u těch poplatníků, kteří by svou daňovou povinnost vůči státu nemuseli splnit. Při zdanění příjmů srážkovou daní odvádí daň plátce daně a příjemce realizovaného příjmu již obdrží jeho čistou hodnotu. Daňová povinnost je tedy poplatníkovi daně sražena a daň odvádí ten, který zdanitelnou částku vyplácí. V následujícím příspěvku se zaměříme na problematiku srážkové daně především v souvislosti s příjmy ze závislé činnosti a uvedeme dopady změn, ke kterým došlo od 1. 1. 2018. Za důležité považuji hned v úvodu zmínit, že příjem zdaněný srážkovou daní se již neuvádí do daňového přiznání, pokud se pro jeho uvedení poplatník sám dobrovolně nerozhodne.

Jednou z častých forem přeměn jsou fúze. Fúze obchodních korporací jsou multidisciplinárním procesem, který zasahuje výrazně také do oblasti daňové. Při úvahách o jejím provedení je problematika zdanění pro společnosti jednou z klíčových oblastí, protože výše daňového zatížení hraje jeden z významných faktorů při samotném rozhodování, zda přeměnu uskutečnit. Největší dopad na zúčastněné společnosti má zajisté daň z příjmů právnických osob, nicméně i dopady ostatních daní nejsou zanedbatelné. Příspěvek však bude zaměřen pouze na daňové povinnosti zúčastněných korporací na přeměně z pohledu daně z příjmů právnických osob.

Pro nevýdělečné organizace je charakteristické vícezdrojové financování, protože zajištění finančních prostředků je pro organizace tohoto typu zásadním problémem. Vícezdrojové financování je tedy nutností, protože většina nevýdělečných organizací nevyprodukuje dostatek vlastních zdrojů na svou činnost. Tyto organizace jsou financovány různými způsoby, podstatným zdrojem jejich financování jsou dotace, a to ze státního rozpočtu, rozpočtů krajů, obcí nebo fondů. Kromě dotací tvoří externí zdroje financování dary a příjmy z reklam. K dalším zdrojům financování patří členské příspěvky a dále příjmy z vlastní činnosti, prováděné především v rámci činnosti vedlejší (hospodářské). Jako další možnost financování neziskových organizací jsou v některých státech zavedeny daňové asignace, kterým bude věnován následující příspěvek.

V České republice existují různé právní formy podnikání. Výběr vhodné právní formy podnikání závisí na mnoha činitelích, které jsou pro konkrétního podnikatele důležité, například jednoduchost založení, finanční náročnost, možnost účastnit se výběrových řízení, ručení za závazky atd. Při výběru vhodné právní formy je nutno zvažovat také účetní a daňové aspekty, které provází každou z forem podnikání. Daňové zatížení podnikání se jeví jako důležité kritérium při výběru vhodné právní formy. Je však nutno uvést, že pro každého podnikatele jsou důležité jiné faktory, jelikož každý člověk je individualitou s osobitými preferencemi a požadavky. V příspěvku bude zhodnocena právní forma fyzické osoby jako individuálního podnikatele podnikajícího na základě živnostenského oprávnění bez účasti další osoby a společnosti s ručeným omezeným, která je založena jedním zakladatelem. Daňovým zatížením se přitom rozumí daň z příjmů fyzických, příp. právnických, osob a také odvody na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění.

Za příjmy ze samostatné činnosti lze označit příjmy, které vymezuje zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP“) v § 7 v odst. 1 a 2 , pokud nepatří do příjmů uvedených v § 6 ZDP . Podle § 7 odst. 1 ZDP je za příjem ze samostatné činnosti považován příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, příjem ze živnostenského podnikání, jiného podnikání (podle zvláštních pravidel), podíl společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti. Dále podle § 7 odst. 2 ZDP se jedná o příjmy z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv,1) včetně práv příbuzných právu autorskému, a to včetně příjmů z vydávání, rozmnožování a rozšiřování literárních a jiných děl vlastním nákladem, příjmy z výkonu nezávislého povolání a příjmy z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku.

Zdaňování příjmů z nezávislých činností Ing. Milena Otavová Ph.D. Předkládaný příspěvek se bude věnovat příjmům z nezávislých činností, které jsou vymezeny v zákoně České národní rady č. 586/1992 Sb.,...

Příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob. Jejich vymezení je obsaženo v zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „ZDP “), v § 6 ZDP – Příjmy ze závislé činnosti. Základem daně jsou příjmy ze závislé činnosti zvýšené o částku, která odpovídá povinnému pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na zdravotní pojištění, které je z příjmů povinen platit zaměstnavatel za své zaměstnance. Pro zdárné zvládnutí zdanění těchto příjmů je nutno správně vymezit, které příjmy jsou předmětem daně a které nikoliv a dále také, které z příjmů, jež jsou předmětem daně, jsou od daně osvobozeny. Důležité je také správně zvolit režim zdaňování a režimy uplatňování odvodů sociálního a zdravotního pojištění, které se promítají do metodiky výpočtu zálohy na daň či srážkové daně.

Obecně platí, že mezinárodní přeprava osob je osvobozena od daně z přidané hodnoty, pokud se jedná o leteckou přepravu. Mezinárodní silniční přeprava osob však zdanění podléhat může. Směrnice Rady o dani z přidané hodnoty totiž umožňuje odchylky v rámci zdaňování přepravy osob. Mezinárodní přeprava osob je proto poměrně složitou oblastí.

V České republice (ČR) se dlouhodobě kolem zdaňování neziskových organizací vedou diskuze, a to dříve zejména z důvodu pojmově nedostatečného právního vymezení, které by činnost těchto organizací upravovalo. Částečně byla tato pojmová nedostatečnost odstraněna v souvislosti s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který významně zasáhl do právní úpravy neziskových organizací. NOZ s účinností od 1.1.2014 ovlivnil i úpravu daňových předpisů. Do konce roku 2013 byly v ČR daňové výhody poskytovány všem neziskových organizacím, a to pouze na základě jejich právní formy, což vyvolávalo určité pochybnosti, zejména z důvodu jejich možného zneužívání. Od roku 2014 má nárok na daňové výhody pouze taková nezisková organizace, která je zároveň veřejně prospěšným poplatníkem (dále jen „VPP“). Zdanění VPP je však z hlediska vlastního provedení i dle současně platných předpisů stále obtížné. Komplikovanost v oblasti daně z příjmů právnických osob spočívá v povinnosti členit dosažené příjmy do skupin a k nim následně přiřazovat výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů. V daňových zákonech jsou pro neziskové subjekty vytvořeny podmínky, které jsou pro ně výhodnější ve srovnání s ostatními poplatníky daně. Následující příspěvek bude zaměřen na zdaňování příjmů VPP daní z příjmů právnických osob.

Režim přenesení daňové povinnosti je při uplatňování DPH režimem specifickým. V rámci režimu přenesení daňové povinnosti je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. Tento režim byl zaveden do českého zákona o dani z přidané hodnoty od 1.1.2006, a to u dodávek zlata. Od 1.4.2011 došlo k rozšíření uplatňování přenesení daňové povinnosti u tuzemských plnění, od tohoto data začal být režim uplatňován u dodání strusky, odpadů a kovových šrotů vymezených v příloze č. 5 zákona o DPH a u obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Od 1.1.2012 je režim přenesení daňové povinnosti aplikován také u stavebních a montážních prací, čímž dochází k výraznému rozšíření okruhu plátců DPH, kterých se toto ustanovení může dotknout. Od 1.4.2015 byl tento režim zaveden u dalších druhů zboží a služeb.

Podat daňové přiznání k dani z příjmů a také vyrovnat svou daňovou povinnost je základní povinností jak fyzických, tak i právnických osob. Ustanovení § 135 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), stanovuje, že řádné daňové přiznání je povinen podat každý daňový subjekt a dále je povinen si sám vyčíslit daň a uvést i případné další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Lhůty pro podání daňových přiznání jsou následně stanoveny v § 136 DŘ , na základě něhož plyne povinnost podat daňové přiznání nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Pokud se bude jednat o daňový subjekt, kterému je zákonem uložena povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo je mu daňové přiznání zpracováváno daňovým poradcem, je nutno podat daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V tomto případě je však nutno pamatovat na povinnost s ohledem na doručení plné moci, která je udělena daňovému poradci, příslušnému správci daně, a to nejpozději do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období. Uvedené je platné v případě, že zdaňovací období trvá 12 měsíců. Poplatník má také možnost požádat místně příslušného správce daně o prodloužení zákonné lhůty pro podání daňového přiznání. Tu lze prodloužit za podmínky, že žádost o prodloužení lhůty byla podána před jejím uplynutím. Lhůtu může příslušný správce daně prodloužit až o 3 měsíce. V případě, že součástí předmětu daně jsou i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může být lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena správcem daně až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Zaměstnavatelé k plnění svých úkolů nebo k zabezpečování svých potřeb mohou uzavírat s fyzickými osobami dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jedná se konkrétně o dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti, které jsou vymezeny zákonem č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP “), v Části třetí. Příjmy, které plynou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti a v některých případech podléhají odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Podívejme se nyní na vymezení těchto dohod a také na určitá omezení, která musí být respektována při jejich uzavírání.

Za zaměstnanecký benefit (výhodu) lze považovat plnění zaměstnavatele ve prospěch zaměstnance nad rámec stanovený zákonem a také nadstandardní pracovní či mimopracovní podmínky, k jejichž vytváření a poskytování zaměstnavatel přistupuje dobrovolně.

Veřejná obchodní společnost i komanditní společnost patří k alternativním formám podnikání pro menší podnikatele. Obě tyto formy patří do kategorie osobních obchodních společností a z hlediska zákona o daních z příjmů jsou považovány za právnické osoby. Zákonná úprava veřejné obchodní společnosti je upravena § 95 až 117 zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích ). V témže zákoně je upravena komanditní společnost, konkrétně v rámci § 118 až 131 .

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), vymezuje pro oblast poskytování cestovních služeb tzv. zvláštní režim, který je obsažen v § 89 ZDPH . Zvláštní režim patří mezi speciální ustanovení ZDPH , která mají přednost před obecnými pravidly obsaženými na jiných místech tohoto zákona. V § 89 ZDPH jsou uvedeny podmínky, za kterých se použije postup při uplatňování daně z přidané hodnoty při poskytování cestovní služby, kdy v rámci zvláštního režimu bude proveden výpočet daně z přidané hodnoty z marže poskytovatele cestovní služby. Zvláštní režim pro cestovní služby je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi.

Problematika dlouhodobého majetku je u nestátních nevýdělečných organizací (dále jen „NNO“) upravena zákonem č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ “), vyhláškou č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška č. 504/2002 Sb. “), ve znění pozdějších předpisů, a také prostřednictvím Českého účetního standardu č. 409 pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 504/2002 Sb.

Nestátními nevýdělečnými organizacemi1 jsou chápány účetní jednotky, které se řídí dle vyhlášky č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále jen "vyhláška č. 504/2002 Sb. "). Vzhledem k podstatě neziskových organizací, jíž je všeobecně prospěšná činnost a ne vytváření zisku, je jejich veškerý příjem určen na financování těchto aktivit. Pro nevýdělečné organizace je charakteristické vícezdrojové financování, protože zajištění finančních prostředků je pro organizace tohoto typu zásadním problémem.

Vysoké náklady práce v souvislosti se závislou činností způsobují obcházení zákona, tj. rozmach šedé ekonomiky spočívající mimo jiné v uzavírání obchodněprávních vztahů namísto klasických zaměstnaneckých poměrů sjednaných pracovní smlouvou. Zdanění práce zaměstnanců je natolik vysoké, že podnikatelé hledají jinou schůdnou cestu. Proto někteří podnikatelé upouští od klasických zaměstnaneckých poměrů a přechází na tzv. švarcsystém, kdy pro podnikatele lidé nepracují jako zaměstnanci, ale jsou najímáni jako živnostníci. Takový způsob se jeví výhodnější, jednodušší a efektivnější, ale často se jedná o způsob nelegální. V souvislosti s uzavíráním obchodněprávních vztahů, které nahrazují zaměstnanecké poměry, je pro OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) výhodná možnost volby pro uplatňování výdajů na dosažení, udržení a zajištění příjmů. Zde se poplatníkovi zajisté vyplatí neuplatňovat prokazatelně vynaložené výdaje, ale využít možnost uplatnit výdaje procentem z dosažených příjmů, tzv. paušální výdaje.

Základní právní normou, která upravuje účetnictví v České republice, je zákon č. 563/1991 , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚ"), který má v sobě zakomponovány všeobecné účetní zásady. Účetnictví je na základních účetních zásadách postaveno, i když nejsou formulovány samostatně žádným právním předpisem. Představují soubor pravidel dodržovaných při vedení účetnictví, sestavování účetních výkazů a předkládání účetních výkazů uživatelům.

V České republice v současné době existuje celá řada různých právních forem neziskových organizací. Patří mezi ně například občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy, příspěvkové organizace a jiné. Neziskové organizace nejsou zakládány nebo zřizovány primárně za účelem podnikání, tj. dosahování zisku (tyto organizace ovšem nemusí být vždy nutně neziskové). Je pro ně charakteristické vícezdrojové financování. Toto financování je nutností, protože většina nevýdělečných organizací nevyprodukuje dostatek vlastních zdrojů na svou činnost. Jsou často závislé na vnějších zdrojích, kam patří např. dotace, dary, sponzorování, dědictví apod. Předkládaný příspěvek bude zaměřen na problematiku získávání prostředků nestátních neziskových organizací formou darů a sponzoringu. Bude uveden pohled na tuto problematiku jak ze strany příjemce, tak ze strany poskytovatele. Nestátními neziskovými organizacemi jsou chápány účetní jednotky, které se řídí dle vyhlášky č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 504/2002 Sb. ").