Milena Otavová - strana 2

Obecně platí, že mezinárodní přeprava osob je osvobozena od daně z přidané hodnoty, pokud se jedná o leteckou přepravu. Mezinárodní silniční přeprava osob však zdanění podléhat může. Směrnice Rady o dani z přidané hodnoty totiž umožňuje odchylky v rámci zdaňování přepravy osob. Mezinárodní přeprava osob je proto poměrně složitou oblastí.

V České republice (ČR) se dlouhodobě kolem zdaňování neziskových organizací vedou diskuze, a to dříve zejména z důvodu pojmově nedostatečného právního vymezení, které by činnost těchto organizací upravovalo. Částečně byla tato pojmová nedostatečnost odstraněna v souvislosti s účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), který významně zasáhl do právní úpravy neziskových organizací. NOZ s účinností od 1.1.2014 ovlivnil i úpravu daňových předpisů. Do konce roku 2013 byly v ČR daňové výhody poskytovány všem neziskových organizacím, a to pouze na základě jejich právní formy, což vyvolávalo určité pochybnosti, zejména z důvodu jejich možného zneužívání. Od roku 2014 má nárok na daňové výhody pouze taková nezisková organizace, která je zároveň veřejně prospěšným poplatníkem (dále jen „VPP“). Zdanění VPP je však z hlediska vlastního provedení i dle současně platných předpisů stále obtížné. Komplikovanost v oblasti daně z příjmů právnických osob spočívá v povinnosti členit dosažené příjmy do skupin a k nim následně přiřazovat výdaje na dosažení, udržení a zajištění příjmů. V daňových zákonech jsou pro neziskové subjekty vytvořeny podmínky, které jsou pro ně výhodnější ve srovnání s ostatními poplatníky daně. Následující příspěvek bude zaměřen na zdaňování příjmů VPP daní z příjmů právnických osob.

Režim přenesení daňové povinnosti je při uplatňování DPH režimem specifickým. V rámci režimu přenesení daňové povinnosti je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce plnění. Tento režim byl zaveden do českého zákona o dani z přidané hodnoty od 1.1.2006, a to u dodávek zlata. Od 1.4.2011 došlo k rozšíření uplatňování přenesení daňové povinnosti u tuzemských plnění, od tohoto data začal být režim uplatňován u dodání strusky, odpadů a kovových šrotů vymezených v příloze č. 5 zákona o DPH a u obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů. Od 1.1.2012 je režim přenesení daňové povinnosti aplikován také u stavebních a montážních prací, čímž dochází k výraznému rozšíření okruhu plátců DPH, kterých se toto ustanovení může dotknout. Od 1.4.2015 byl tento režim zaveden u dalších druhů zboží a služeb.

Podat daňové přiznání k dani z příjmů a také vyrovnat svou daňovou povinnost je základní povinností jak fyzických, tak i právnických osob. Ustanovení § 135 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ “), stanovuje, že řádné daňové přiznání je povinen podat každý daňový subjekt a dále je povinen si sám vyčíslit daň a uvést i případné další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Lhůty pro podání daňových přiznání jsou následně stanoveny v § 136 DŘ , na základě něhož plyne povinnost podat daňové přiznání nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. Pokud se bude jednat o daňový subjekt, kterému je zákonem uložena povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem nebo je mu daňové přiznání zpracováváno daňovým poradcem, je nutno podat daňové přiznání nejpozději do 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období. V tomto případě je však nutno pamatovat na povinnost s ohledem na doručení plné moci, která je udělena daňovému poradci, příslušnému správci daně, a to nejpozději do 3 měsíců po skončení zdaňovacího období. Uvedené je platné v případě, že zdaňovací období trvá 12 měsíců. Poplatník má také možnost požádat místně příslušného správce daně o prodloužení zákonné lhůty pro podání daňového přiznání. Tu lze prodloužit za podmínky, že žádost o prodloužení lhůty byla podána před jejím uplynutím. Lhůtu může příslušný správce daně prodloužit až o 3 měsíce. V případě, že součástí předmětu daně jsou i příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může být lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena správcem daně až na 10 měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Zaměstnavatelé k plnění svých úkolů nebo k zabezpečování svých potřeb mohou uzavírat s fyzickými osobami dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr. Jedná se konkrétně o dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti, které jsou vymezeny zákonem č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP “), v Části třetí. Příjmy, které plynou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jsou zdaňovány jako příjmy ze závislé činnosti a v některých případech podléhají odvodům sociálního a zdravotního pojištění. Podívejme se nyní na vymezení těchto dohod a také na určitá omezení, která musí být respektována při jejich uzavírání.

Za zaměstnanecký benefit (výhodu) lze považovat plnění zaměstnavatele ve prospěch zaměstnance nad rámec stanovený zákonem a také nadstandardní pracovní či mimopracovní podmínky, k jejichž vytváření a poskytování zaměstnavatel přistupuje dobrovolně.

Veřejná obchodní společnost i komanditní společnost patří k alternativním formám podnikání pro menší podnikatele. Obě tyto formy patří do kategorie osobních obchodních společností a z hlediska zákona o daních z příjmů jsou považovány za právnické osoby. Zákonná úprava veřejné obchodní společnosti je upravena § 95 až 117 zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích ). V témže zákoně je upravena komanditní společnost, konkrétně v rámci § 118 až 131 .

Zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), vymezuje pro oblast poskytování cestovních služeb tzv. zvláštní režim, který je obsažen v § 89 ZDPH . Zvláštní režim patří mezi speciální ustanovení ZDPH , která mají přednost před obecnými pravidly obsaženými na jiných místech tohoto zákona. V § 89 ZDPH jsou uvedeny podmínky, za kterých se použije postup při uplatňování daně z přidané hodnoty při poskytování cestovní služby, kdy v rámci zvláštního režimu bude proveden výpočet daně z přidané hodnoty z marže poskytovatele cestovní služby. Zvláštní režim pro cestovní služby je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi.

Problematika dlouhodobého majetku je u nestátních nevýdělečných organizací (dále jen „NNO“) upravena zákonem č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ “), vyhláškou č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „vyhláška č. 504/2002 Sb. “), ve znění pozdějších předpisů, a také prostřednictvím Českého účetního standardu č. 409 pro účetní jednotky, které účtují podle vyhlášky č. 504/2002 Sb.

Nestátními nevýdělečnými organizacemi1 jsou chápány účetní jednotky, které se řídí dle vyhlášky č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví (dále jen "vyhláška č. 504/2002 Sb. "). Vzhledem k podstatě neziskových organizací, jíž je všeobecně prospěšná činnost a ne vytváření zisku, je jejich veškerý příjem určen na financování těchto aktivit. Pro nevýdělečné organizace je charakteristické vícezdrojové financování, protože zajištění finančních prostředků je pro organizace tohoto typu zásadním problémem.

Vysoké náklady práce v souvislosti se závislou činností způsobují obcházení zákona, tj. rozmach šedé ekonomiky spočívající mimo jiné v uzavírání obchodněprávních vztahů namísto klasických zaměstnaneckých poměrů sjednaných pracovní smlouvou. Zdanění práce zaměstnanců je natolik vysoké, že podnikatelé hledají jinou schůdnou cestu. Proto někteří podnikatelé upouští od klasických zaměstnaneckých poměrů a přechází na tzv. švarcsystém, kdy pro podnikatele lidé nepracují jako zaměstnanci, ale jsou najímáni jako živnostníci. Takový způsob se jeví výhodnější, jednodušší a efektivnější, ale často se jedná o způsob nelegální. V souvislosti s uzavíráním obchodněprávních vztahů, které nahrazují zaměstnanecké poměry, je pro OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná) výhodná možnost volby pro uplatňování výdajů na dosažení, udržení a zajištění příjmů. Zde se poplatníkovi zajisté vyplatí neuplatňovat prokazatelně vynaložené výdaje, ale využít možnost uplatnit výdaje procentem z dosažených příjmů, tzv. paušální výdaje.

Základní právní normou, která upravuje účetnictví v České republice, je zákon č. 563/1991 , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚ"), který má v sobě zakomponovány všeobecné účetní zásady. Účetnictví je na základních účetních zásadách postaveno, i když nejsou formulovány samostatně žádným právním předpisem. Představují soubor pravidel dodržovaných při vedení účetnictví, sestavování účetních výkazů a předkládání účetních výkazů uživatelům.

V České republice v současné době existuje celá řada různých právních forem neziskových organizací. Patří mezi ně například občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy, příspěvkové organizace a jiné. Neziskové organizace nejsou zakládány nebo zřizovány primárně za účelem podnikání, tj. dosahování zisku (tyto organizace ovšem nemusí být vždy nutně neziskové). Je pro ně charakteristické vícezdrojové financování. Toto financování je nutností, protože většina nevýdělečných organizací nevyprodukuje dostatek vlastních zdrojů na svou činnost. Jsou často závislé na vnějších zdrojích, kam patří např. dotace, dary, sponzorování, dědictví apod. Předkládaný příspěvek bude zaměřen na problematiku získávání prostředků nestátních neziskových organizací formou darů a sponzoringu. Bude uveden pohled na tuto problematiku jak ze strany příjemce, tak ze strany poskytovatele. Nestátními neziskovými organizacemi jsou chápány účetní jednotky, které se řídí dle vyhlášky č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 504/2002 Sb. ").

Sestavení účetních výkazů, které tvoří účetní závěrku nevýdělečných organizací (nevýdělečnými organizacemi jsou chápany ty, které se řídí vyhláškou č. 504/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, ve znění pozdějších předpisů), je vyvrcholením účetních prací za celé účetní období. Účetní závěrce předchází účetní uzávěrka, která zahrnuje celou řadu činností. Jedná se o přípravné práce, kam lze zařadit inventarizaci, zaúčtování účetních operací na konci účetního období a dále zjištění hospodářského výsledku, zaúčtování zjištěné daňové povinnosti a uzavření všech účtů, tj. konečné zůstatky výsledkových účtů převodem na účet 96x-Účet zisku a ztráty, konečných zůstatků rozvahových účtů převodem na účet 96x-Konečný účet rozvažný.

Zaměstnanecké výhody by měly být řešeny souhrou zájmů zaměstnanců, personalistů a znalců daňové a pojistné problematiky. Patří do mzdové oblasti, která představuje náročnou ekonomickou oblast, neboť se zde střetávají zájmy zaměstnance se zájmy zaměstnavatele. Cílem je nalezení kompromisu, při kterém budou obě zúčastněné strany ekonomicky uspokojeny a současně budou dodrženy platné předpisy. Úsilí věnované optimalizaci je přínosem pro obě strany, neboť lze nalézt výhodnější způsoby řešení odměňování zaměstnanců.

Daň vybíraná zvláštní sazbou, daň u zdroje neboli srážková daň je zvláštní formou daňového odvodu. Je to způsob, při kterém daň neodvádí daňový poplatník, ale plátce daně, tj. že daňová povinnost je sražena poplatníkovi již při výplatě peněz a srážku (odvod daně místně příslušnému finančnímu úřadu) provede plátce daně (ten, který zdanitelnou částku následně vyplácí). Na tomto místě je třeba zdůraznit fakt, že příjem zdaněný srážkovou daní se už neuvádí do daňového přiznání a nezvyšuje základ daně. Hlavní důvod zavedení tohoto způsobu daně lze spatřovat v tom, že je předpoklad splnění daňové povinnosti i u těch poplatníků, kteří by svou daňovou povinnost vůči státu nemuseli splnit.

V České republice existují různé právní formy podnikání. Pro malého podnikatele jsou potenciálně přípustné právní formy v podobě individuální osoby samostatně výdělečně činné, účastníka sdružení bez právní subjektivity řídící se ustanoveními občanského zákoníku, společníka veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo také společnosti s ručením omezeným. Výběr vhodné právní formy podnikání závisí na mnoha činitelích, které jsou pro konkrétního podnikatele důležité, např. jednoduchost založení, finanční náročnost, možnost účastnit se výběrových řízení, ručení za závazky atd. Pro každého podnikatele jsou důležité jiné faktory, jelikož každý člověk je individualitou s osobitými preferencemi a požadavky. Při výběru vhodné právní formy je nutno zvažovat také účetní a daňové aspekty, které provází každou z forem podnikání. V současné době se dá říci, že daňové zatížení podnikání se jeví jako stěžejní hledisko při výběru vhodné právní formy. V příspěvku bude zhodnocena právní forma fyzické osoby jako individuálního podnikatele podnikajícího na základě živnostenského oprávnění bez účasti další osoby a společnosti s ručením omezeným, která je založena jedním zakladatelem, což jsou dvě nejčastější formy podnikání v České republice. Daňovým zatížením se přitom rozumí daň z příjmů fyzických, případně právnických osob, a také odvody na sociální zabezpečení a veřejné zdravotní pojištění.

Harmonizační úsilí v oblasti účetnictví veřejného sektoru Ing. Milena Otavová Ph. D. 1 Úvod Od počátku roku 2010 začaly v České republice probíhat změny v účetnictví veřejné správy. S...

Pro daň z příjmů je typické, že je hrazena prostřednictvím záloh a následně tyto zálohy podléhají vyúčtování buď na základě ročního zúčtování daně, nebo na základě podaného daňového přiznání. Placení záloh ovšem není tak jednoduchou záležitostí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Následující příspěvek se bude věnovat problematice placení daně z příjmů pouze u poplatníků, kteří podávají daňová přiznání.

Nemocenské pojištění je velmi aktuálním a také frekventovaným tématem. S novelou zákona č. 187/2006 Sb. , o nemocenském pojištění, která značným způsobem modifikovala předchozí úpravu, se nemocenské pojištění stalo velmi diskutovaným tématem, a to jak mezi odborníky, tak i mezi samotnými zaměstnanci a jejich zaměstnavateli. Hlavním cílem novely zákona o nemocenském pojištění je omezit zneužívání dávek zaměstnanci i zaměstnavateli a systém výplaty dávek nastavit tak, aby nedocházelo k extrémním poklesům životní úrovně při nepříznivých životních situacích.