Martina Šotníková

V létě minulého roku, kdy byla novela daňových zákonů č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní (dále jen „novela č. 170/2017 Sb. “), předložena Poslanecké sněmovně, to vypadalo, že novela č. 170/2017 Sb. bude schválena včas, a oproti jiným rokům tak budeme mít klidnější Vánoce bez horečného nastavování systémů dle nových pravidel. Konec roku 2016 byl sice klidnější, ale nikoliv z důvodu dřívějšího schválení novely č. 170/2017 Sb. , které se nakonec o několik měsíců prodloužilo. Schválením novely č. 170/2017 Sb. až na jaře roku 2017 se její očekávaná účinnost pak posunula z 1. 1. 2017 na 1. 7. 2017. Uvedené posunutí účinnosti přitom přináší nemalé nejasnosti.

Jedním z nejvíce diskutovaných ustanovení zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o daních z příjmů“), je § 24 odst. 2 písm. zc ). Na základě tohoto ustanovení je možné jako daňově uznatelný náklad posoudit takový náklad, který je primárně daňově neuznatelný, současně však přímo souvisí se zdanitelnými výnosy. Proč toto ustanovení patří mezi ta tolik diskutovaná? Důvodem je vymezení nedaňových nákladů a jejich přímé souvislosti se zdanitelnými výnosy. Z pohledu daňových poplatníků je po celou dobu zřetelná snaha vykládat toto ustanovení v co největší šíři, naproti tomu správci daně se vždy snažili jeho uplatnění omezit.

S účinností od 1.1.2014 byla do zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZDP“), poprvé zavedena definice finančního leasingu. Doposud zákon pouze definoval podmínky daňové uznatelnosti nájemného u finančního pronájmu s následnou koupí. Důvodem zavedení definice byla z pohledu zákonodárce zejména nutnost vymezit pro daňové účely finanční leasing, aby bylo jednoznačné, na jaká smluvní ujednání se vztahují ustanovení zákona o daních z příjmů používající pojem finanční leasing.