Miroslav Kocman - strana 1

Ohledně záloh na podíl na zisku toho již bylo v odborném tisku napsáno mnoho. V řadě článků byla věnována pozornost otázkám, které nejsou jednoznačně řešeny zákonem o obchodních korporacích (č. 90/2012 Sb. ) ani zákonem o účetnictví (č. 563/1991 Sb. ). Jedná se například o podmínky, za kterých statutární orgán společnosti může zálohu na podíl na zisku vyplatit, jaké je přípustné stáří zatímní závěrky nebo zda mají povinně auditované společnosti povinnost nechat zatímní závěrku ověřit auditorem. Oproti tomu informací k problematice zdanění záloh na podíl na zisku není mnoho. Cílem tohoto článku je shrnout poznatky související se zdaněním záloh na podíl na zisku a upozornit na vybrané problémové oblasti.

Problematika rozpouštění opravných položek k pohledávkám se zdá být na první pohled jednoduchá, nicméně z důvodu neustálých změn legislativy se i výklady o tom, kdy je nutné či možné opravné položky rozpustit liší. Každoročně každý podnikatelský subjekt řeší otázku nezaplacených pohledávek. Daňový subjekt musí provést inventarizaci svého majetku, a tedy i pohledávky a s nimi související opravné položky. V tomto okamžiku vznikají na straně poplatníka pochybnosti o správné tvorbě a rozpuštění opravných položek, aby nedocházelo ke zbytečnému doměření daně ze strany správce daně.

Společnosti uskutečňující obchodní transakce v rámci skupiny jsou považovány dle ustanovení § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), a dle článku 9 Smluv o zamezení dvojího zdanění za tzv. spojené osoby.