Markéta Pravdová

V důsledku ekonomické krize se někteří zaměstnavatelé dostávají do situace, kdy nemají pro své zaměstnance práci, a to například v důsledku přechodného omezení poptávky po výrobcích či službách zaměstnavatele. Často se stává, že zaměstnavatelé v těchto případech nechtějí ukončovat se zaměstnanci pracovní poměr, například z důvodu, že se jedná o zkušené a kvalifikované zaměstnance, a navíc předpokládají, že dojde opět ke zvýšení poptávky. Potom zaměstnavatelé hledají možnosti, jak tuto situaci řešit, aniž by bylo nutno se zaměstnanci ukončovat pracovní poměr.

Dne 1. ledna 2012 nabyl účinnosti zákon č. 365/2011 Sb. , kterým došlo k poměrně významné novelizaci zákoníku práce (dále jen „novela ZP“). V tomto článku bychom se chtěli zabývat těmi změnami, u kterých vznikají při jejich praktické aplikaci problémy, a to problematikou závislé práce, pracovního poměru na dobu určitou, dočasného přidělení k jinému zaměstnavateli a výpovědním důvodem z titulu porušení léčebného režimu.

Na počátku roku 2011 vzbudil velkou pozornost médií rozsudek Nejvyššího správního soudu1, kde byla deklarována nepřípustnost souběhu funkce jednatele a ředitele společnosti (tj. stavu, kdy jednatel společnosti zároveň zastává pozici ředitele společnosti, a to na základě pracovní smlouvy).2 Z tohoto nepřípustného souběhu pak bylo vyvozeno, že žalobce (jednatel a zároveň ředitel) nebyl účasten ani nemocenského pojištění zaměstnanců. Na bouřlivou diskuzi způsobenou uvedeným rozhodnutím reagoval zákonodárce přijetím novely obchodního zákoníku, která má souběh funkcí umožnit.3 Tím by mělo dojít k „legalizaci“ stávajícího stavu, neboť v praxi je souběh funkcí u jednatelů a členů představenstva velmi obvyklý. Zároveň došlo k úpravě daňových předpisů. Autorky se zabývají souběhem funkcí podle aktuální úpravy.