Karel Janoušek - strana 1

Novela zákoníku práce [zákon č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoník práce “)] provedená zákonem č. 281/2023 Sb. přinesla s účinností od 1. 10. 2023 některé změny i v oblasti tzv. home office, správněji vykonávání práce z jiného místa dohodnutého se zaměstnavatelem, než je pracoviště zaměstnavatele (dále jen „výkon práce na dálku“). Takovéto vykonávání práce je podle § 317 zákoníku práce možné pouze na základě písemné dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, anebo je-li to zaměstnanci nařízeno v případě uvedeném v § 317 odst. 3 zákoníku práce .

Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDSIL“). Jeho změny účinné od 1. 1. 2024 byly provedeny zákonem č. 432/2022 Sb. , kterým se mění zákon č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ), ve znění zákona č. 307/1999 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů.

Novela zákona č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, provedená zákonem č. 142/2022 Sb. , přinesla výrazné změny v této dani, a to již za celé zdaňovací období roku 2022. Podstatou změn je, že se bude daň silniční prakticky platit pouze za některé nákladní automobily a některá přípojná vozidla určená k přepravě zboží. Tím došlo k podstatnému snížení počtu vozidel, za která se bude daň silniční platit, byly změněny roční sazby daně, zrušena jejich snížení a některá osvobození od daně. Současně byla zrušena povinnost placení záloh na daň.

V souvislosti s výrazným zvyšováním cen pohonných hmot a připravovanými změnami v zákoně č. 16/1992 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daň silniční“), tj. zejména s připravovaným zrušením povinnosti hradit tuto daň za některé druhy silničních vozidel od počátku roku 2022 rozhodl ministr financí Rozhodnutím čj. MF-8118/2022/3901-2 mj. o prominutí záloh na daň silniční na zdaňovací období roku 2022, tj. záloh na daň splatných v termínech uvedených v § 10 odst. 1 zákona o dani silniční . Jde o zálohy na daň splatné v roce 2022 v termínech do 19. 4., 15. 7., 17. 10. a 15. 12. Prominutím těchto záloh na daň nedochází k prominutí daně silniční za zdaňovací období roku 2022.

S účinností od 1. 1. 2022 byly změněny sazby, na jejichž základě se vypočítávají nároky zaměstnanců na cestovní náhrady při tuzemských a zahraničních pracovních cestách.

Podle ustanovení § 164, resp. § 171 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP “ nebo „zákoník práce “) přísluší zaměstnanci náhrada nutných vedlejších výdajů, které mu vzniknou v přímé souvislosti s pracovní cestou, a to v prokázané výši. Nemůže-li zaměstnanec jejich výši prokázat, přísluší mu náhrada ve výši odpovídající ceně věcí a služeb obvyklé v době a místě konání pracovní cesty. Praktickým příkladem je např. úhrada parkovného prostřednictvím SMS, kdy zaměstnanec nemá o úhradě žádný písemný doklad, který by mohl k vyúčtování cestovních náhrad přiložit. Vzhledem k tomu, že uvedenou cenu obvyklou lze zejména v zahraničí těžko ověřit, prakticky to znamená ve výši, kterou zaměstnanec uvede ve vyúčtování pracovní cesty. Nicméně zaměstnavatel může, podle důvodové zprávy k zákoníku práce , zaměstnancem uvedenou neprokázanou výši korigovat podle svých zkušeností o cenách věcí a služeb obvyklých v době a místě konání pracovní cesty. Je to sice složitější postup než u jiných druhů cestovních náhrad, kdy zaměstnavatel může postupovat podle § 185 zákoníku práce , ale nezbývá než postup uvedený v § 164 zákoníku práce respektovat.

Poskytování cestovních náhrad je upraveno především zákonem č. 262/2006 Sb. , zákoníkem práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “ nebo „ZP “). Pro některé osoby však platí jiné předpisy, např. zákon o státní službě , zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a další speciální předpisy. Některé z těchto speciálních předpisů odkazují z hlediska poskytování cestovních náhrad na zákoník práce , jiné ne. V tomto článku připomeneme, komu cestovní náhrady upravené zákoníkem práce přísluší a komu je lze poskytnout.

Pravidelné pracoviště je místo, které je nejdůležitějším místem pro účely poskytování cestovních náhrad. Proč?

V současné době je stále doporučováno, aby zaměstnanci, pokud je to organizačně možné, pracovali doma. S tím pak nezbytně souvisí otázka, zda zaměstnanci, který vykonává svou práci doma, lze poskytnout příspěvek na stravování, anebo zda mu přísluší stravné.

Zákoník práce umožňuje poskytovat zaměstnancům cestovní náhrady formou paušální částky. Využití této možnosti znamená výrazné zjednodušení administrativních činností souvisejících zejména s vyúčtováním cestovních náhrad. Při stanovení paušální částky je však nutno postupovat zcela v souladu s § 182 zákona č. 262/2006 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce ).

Na tuzemských i zahraničních pracovních cestách používají zaměstnanci k úhradám nebo k výběru hotovosti z bankomatu poměrně často platební karty, a to jak tzv. firemní platební karty (platební karty vystavené bankou k účtu zaměstnavatele na jméno zaměstnance), tak i své soukromé platební karty, tj. karty vystavené na jméno držitele, který je majitelem účtu. Pokud používají firemní platební karty, tak je při vyúčtování cestovních náhrad vše zpravidla bez problémů. Doporučuji ale vyúčtování cestovních náhrad provést až poté, kdy bude k dispozici výpis z účtu k této kartě. Podrobněji se na téma podíváme níže v článku.

Zákoník práce umožňuje zaměstnavateli povolit zaměstnanci přerušení tuzemské i zahraniční pracovní cesty z důvodů ze strany zaměstnance. Přestože stanoví, že během takového přerušení zaměstnanci cestovní náhrady nepřísluší, poskytují zaměstnavatelé poměrně často zaměstnancům cestovní náhrady, zejména stravné a zahraniční stravné, i za část doby tohoto přerušení.

Zákonem č. 299/2020 Sb. , kterým se mění některé daňové zákony v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, a který nabyl účinnosti k 1. 7. 2020, byly také s platností od 1. 1. 2020 sníženy roční sazby daně silniční u všech vozidel s výjimkou osobních automobilů a ostatních vozidel s největší povolenou hmotností nepřevyšující 3,5 tuny.

Jako místo nástupu a ukončení pracovní cesty je poměrně často určováno nádraží (zastávka) autobusu nebo vlaku, případně při zahraničních pracovních cestách letiště a jako začátek pracovní cesty je pak považován odjezd vlaku, autobusu, odlet letadla apod. a jako konec pracovní cesty jeho příjezd (přílet) příslušného dopravního prostředku. Za součást pracovní cesty není považován průjezd obcí, která je pravidelným pracovištěm zaměstnance ani průjezd obcí, ve které má zaměstnanec pravidelné pracoviště. Takové postupy nejsou v souladu zejména s § 153 a § 159 zákoníku práce .

Zaměstnavatelé poměrně často vyžadují, aby zaměstnanci vykonávali práci na svém pracovišti i mimo svou pracovní dobu. Přestože jsou v takovém případě povinni poskytnout zaměstnancům náhrady výdajů, které jim v této souvislosti vznikly, většinou tak nečiní. O jaké náhrady se jedná? Podle § 151 zákoníku práce je zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, a to v zásadě při cestách uvedených v § 152 zákoníku práce . Podle § 156 odst. 2 zákoníku práce se pro účely cestovních náhrad považuje za pracovní cestu také cesta uvedená v § 152 písm. c) zákoníku práce , tj. mimořádná cesta v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn v místě výkonu práce nebo pravidelného pracoviště.

V případě, kdy zaměstnavatel povolil zaměstnanci použít na pracovní cestě místo určeného hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy soukromé vozidlo, není při vyúčtování náhrady jízdních výdajů k ceně jízdného určeným hromadným dopravním prostředkem dálkové přepravy připočítávána cena jízdného MHD. Z čeho tato povinnost vyplývá?

Určitým nešvarem, zejména některých hotelů v Praze (i v jiných městech v ČR) je, že požadují uhradit ubytování v eurech a i fakturu či jiný doklad o ceně ubytování vystavují v této měně. V některých případech na vystaveném dokladu uvádí přepočet částky v eurech na české koruny, a to svým kurzem. Takový postup nelze z hlediska poskytování cestovních náhrad při tuzemských pracovních cestách akceptovat, protože při tuzemské pracovní cestě se všechny výdaje ve vyúčtování cestovních náhrad uvádí v české měně a doplatek nebo přeplatek se vypořádává se zaměstnancem v české měně. Do vyúčtování cestovních náhrad z tuzemské pracovní cesty nelze zahrnovat částky v cizí měně, není je totiž jak přepočítat na české koruny. Kurzy k přepočtu měn uvedené v § 183 a 184 zákoníku práce jsou kurzy určené pro přepočet měn při zahraničních pracovních cestách a nelze je tedy použít k jakémukoliv přepočtu měn při tuzemské pracovní cestě. Nelze k tomu ani použít kurz, který k přepočtu případně použil příslušný hotel, jiné ubytovací zařízení anebo zprostředkovatel ubytování.

Cestovní náhrady a karanténa Ing. Karel Janoušek Výkon práce v bydlišti zaměstnance Zaměstnanec se vrátil z dovolené v Itálii a zaměstnavatel mu nařídil, aby 14 dní nechodil na své...

Od 1. 1. 2020 se v Ostravě nedají v místní hromadné dopravě (dále jen MHD) koupit papírové jízdenky. Uhradit jízdné MHD v Ostravě lze podle informací Dopravního podniku Ostrava, a. s. provést buď platební kartou Visa či MasterCard, ODISkou, SMS zprávou z mobilu, anebo tzv. kreditní jízdenkou. Tato kreditní jízdenka je v podstatě kartička nabitá na určitý počet jízd. Lze ji zakoupit v automatech nebo v prodejnách dopravního podniku. Její nejnižší cena je 100 Kč a je použitelná v zásadě pro 5 jízd, je přenosná, může být použita i pro více osob a má platnost 180 dní (má ale i jiné možnosti použití).

Níže přinášíme dvě aktuální odpovědi na dotazy, které se týkají nároku zaměstnance na náhrady v případě karantény nařízené zaměstnavatelem, a dále účtování zrušené pracovní cesty do Itálie.