Karel Janoušek - strana 2

V praxi se při poskytování cestovních náhrad podle části sedmé zákoníku práce v etapě vyúčtování cestovních náhrad a jejich vypořádání se zaměstnancem vyskytují často chyby, o kterých pojednává následující příspěvek. V dalších číslech časopisu podrobně rozebereme jednotlivé případy.

V celém širokém spektru řízení týkajících se vozidel z hlediska zákona o daních z příjmů 1), zákona o dani z přidané hodnoty 2), zákona o dani silniční 3), živnostenského zákona 4) anebo správního řízení, má rozhodující roli druh anebo kategorie vozidla, o které v příslušném řízení jde.

V celém širokém spektru řízení týkajících se vozidel z hlediska zákona o daních z příjmů 1), zákona o dani z přidané hodnoty 2), zákona o dani silniční 3), živnostenského zákona 4) anebo správního řízení, má rozhodující roli druh anebo kategorie vozidla, o které v příslušném řízení jde.

Před zpracováním daňového přiznání k dani silniční (termín pro jeho podání za rok 2019 je do 31. 1. 2020) je vhodné připomenout, jaké chyby se v této oblasti nejčastěji vyskytují. Jde zejména o nesprávné: – určení, kdy je vozidlo předmětem této daně, – zjištění sazby daně a stanovení výše záloh na daň a daně, – rozhodnutí, kdo je poplatníkem daně při prodeji (koupi) staršího vozidla. Nejčastěji se v uvedených oblastech dopouštějí chyb fyzické osoby-podnikatelé a z právnických osob pak zejména příspěvkové organizace, z nichž mnohé se stále zcela nesprávně domnívají, že jsou od daně silniční osvobozeny.

Daň silniční je upravena zákonem č. 16/1993 Sb. , o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů. Jeho poslední změna byla provedena zákonem č. 375/2011 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zdravotních službách, zákona o specifických zdravotních službách a zákona o zdravotnické záchranné službě. Protože daň silniční se týká silničních vozidel, je k jejímu správnému uplatnění nezbytná znalost zákona č. 56/2001 Sb. , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 56/2001 Sb. ), a to alespoň ustanovení upravujících oblast evidence vozidel, rozdělení vozidel do druhů a kategorií, státních poznávacích značek, technických průkazů a zápisů do nich, dále vyhlášky č. 243/2001 Sb. , o registraci vozidel a některých dalších předpisů týkajících se vozidel.

Poskytování cestovních náhrad zaměstnancům upravuje zákon č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), nejen v části sedmé, ale i v dalších ustanoveních. Pro poskytování cestovních náhrad zaměstnancům zaměstnavatelů uvedených v § 190 odst. 3 zákoníku práce (dále jen „státní a příspěvková sféra") jsou v zákoníku práce stanovena v zásadě pevná pravidla (viz § 173 zákoníku práce), pro zaměstnance zaměstnavatelů neuvedených v § 190 odst. 3 zákoníku práce (dále jen „podnikatelská sféra") v zásadě platí, že jim zaměstnavatel může poskytnout i náhrady jiné a vyšší, za cestovní náhrady se však podle § 156 odst. 3 zákoníku práce považují pouze náhrady poskytnuté zaměstnanci v souladu s § 152 zákoníku práce.

Přestože zákon č. 16/1993 Sb. , o dani silniční (dále jen „ZDS“), nebyl pro zdaňovací období roku 2010, za které je poplatník daně povinen podat do 31. 1. 2011 daňové přiznání a doplatit svou daňovou povinnost, proti roku 2009 změněn, došlo k určitému vývoji či úpravám výkladu některých ustanovení ZDS. Tyto nové přístupy v následujícím článku připomínám.