Kristýna Chalupecká

V době přetrvávající finanční a hospodářské krize není pochyb o aktuálnosti otázky vymáhání pohledávek, a to jak z pohledu dlužníka, tak z pozice věřitele. Od nabytí účinnosti nového insolvenčního zákona1 se zvedla nová vlna diskuzí ohledně efektivity a způsobů vymáhání pohledávek, a s tím taktéž související postavení věřitele vůči dlužníkovi, zejména z hlediska věřitelů, jejichž pohledávka za dlužníkem je zajištěna in rem,2 a taktéž nezajištěných věřitelů v tzv. osobních bankrotech.