Radim Botek

Transferové ceny (ceny mezi podniky ve skupině, též převodní ceny) jsou velmi zdůrazňované téma několika posledních let. Z pohledu účetního auditu se jedná o potenciální nástroj kreativního účetnictví (podvodu), a tedy možné riziko významné (materiální) nesprávnosti v účetní závěrce. Shrnout téma transferových cen do jednoho článku jednoduše nelze – dokumentace k transferovým cenám, metody cenotvorby, arbitrážní konvence, funkční a riziková analýza, legislativní vývoj transferových cen apod. – to vše by mohlo tvořit vlastní náplň samostatného článku. Cílem tohoto článku je proto jen poukázat na základní aspekty transferových cen v účetnictví a v daních. Článek je rozdělen na dvě části. První část se věnuje tématu transferových cen z hlediska účetnictví a auditu. Druhá část se potom věnuje transferovým cenám ve vztahu ke správci daně.

Se změnami, které přináší novela zákona o účetnictví , se dnes již běžně setkáváme v řadě odborných časopisů i na internetu. O poznání méně se ale již hovoří o novelách prováděcích vyhlášek. Proto jsme jako téma tohoto příspěvku zvolili právě novelu vyhlášky č. 500/2002 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví (dále jen „VPU“).