doc. Ing. Dana Dvořáková, Ph.D. - strana 1

Článek navazuje na příspěvek zveřejněný v předchozím čísle časopisu, který byl zaměřený na účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Věnoval se problematice oceňování, účetního zachycení a vykazování rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby. Nyní se podíváme na rostlinnou výrobu v účetnictví podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví IFRS.

Rostlinná výroba představuje specifickou oblast zemědělské činnosti. Specifika charakteru rostlinné výroby se odráží i v přístupech k jejímu účetnímu zachycení. První část článku je věnována problematice účetnictví v rostlinné výrobě podle českých předpisů. Příspěvek se zabývá oceňováním, účetním zachycením a vykazováním rostlin, které jsou předmětem či prostředkem zemědělské výroby.

Předmětem tohoto článku je problematika oceňování, účetního zachycení a vykazování zvířat chovaných v účetních jednotkách zabývajících se živočišnou výrobou, a to v souladu s českými účetními předpisy pro podnikatelské subjekty. Odlišnosti účetního zobrazení a oceňování zvířat vyplývají z charakteru těchto aktiv, specifik jejich chovu a rovněž ze specifik zemědělské výroby obecně.

Mezinárodní standard účetního výkaznictví IFRS 15 – Výnosy ze smluv se zákazníky byl vydán v květnu roku 2014, v platnost vstoupil 1. 1. 2018 a nahradil standard IAS 11 – Smlouvy o zhotovení (Construction Contracts) a standard IAS 18 – Výnosy (Revenue) i související interpretace IFRIC 13, 15, 18 a SIC 31. Standard upravuje výhradně výnosy ze smluv se zákazníky, s výjimkou výnosů ze společných činností, při kterých smluvní strany sdílejí rizika a užitky ze společně vykonávané aktivity (tyto smlouvy jsou upraveny v IFRS 11 – Společná uspořádání). Předmětem standardu nejsou rovněž výnosy z leasingu, které jsou upraveny v rámci IFRS 16 – Leasingy, výnosy z pojistných smluv upravených v IFRS 4 – Pojistné smlouvy a výnosy z finančních nástrojů a jiných smluvních práv, které jsou upraveny v IFRS 9, 10, 11, a v IAS 27 a 28. Standard rovněž neupravuje nepeněžní směny, kdy dochází ke směně produktů či služeb mezi účetními jednotkami podnikajícími ve stejném odvětví a které nepeněžní směnu, například výrobků, provádí za účelem co nejefektivnějšího uspokojení zákazníků či úspory přepravních nákladů a podobně (tyto směny mají nekomerční charakter). Standard IFRS 15 vyvolal nepochybně u řady účetních jednotek významné změny při účetním zachycování a zveřejňování výsledků plnění smluv se zákazníky. Předností standardu IFRS 15 je především to, že sjednotil přístup k rozpoznání a vykazování výnosů. Ke sjednocení dochází na základě přijetí jednotného východiska k rozpoznání výnosu, kterým je převod kontroly aktiva či služby poskytované dodavatelem na základě smlouvy na zákazníka.

V následujícím příspěvku se zaměříme na účetnictví v rostlinné výrobě, které má oproti účetnictví v jiných výrobních odvětvích řadu zvláštností, které plynou ze specifik rostlinné výroby. Ta má sezonní charakter, rozložení práce v rámci zemědělské výroby je nerovnoměrné. Hospodářský rok se navíc nekryje s rokem kalendářním. Rostlinná výroba je vysoce závislá na přírodním prostředí a je vystavena řadě rizik (například klimatickým nebo nákazovým rizikům).

Leasingy bude od 1. 1. 2019 upravovat v rámci Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) nový standard IFRS 16 – Leasingy, který nahradí IAS 17 – Leasingy. Hlavním důvodem vytvoření nového standardu bylo problematické rozčlenění leasingů na operativní a finanční, které nepřinášelo úplný přehled o leasingových transakcích účetní jednotky, zejména o celkové zadluženosti nájemce. Vytvoření nového standardu o leasingu, na jehož základě by došlo k rozeznání všech závazků a práv z leasingu a to jak u pronajímatele, tak u nájemce, bylo společným projektem IASB (International Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu mezinárodních účetních standardů) a FASB (Financial Accounting Standards Board – výbor pro tvorbu obecně akceptovaných účetních principů užívaných pro regulaci účetnictví v USA – US GAAP). Standard měl být přijat shodný jak v rámci IFRS, tak v rámci US GAAP. Cíle společného projektu však byly naplněny jen částečně. Jednak nedošlo ke sjednocení úprav oblasti leasingu v IFRS a v US GAAP, protože finálně přijatý standard v US GAAP se od IFRS 16 odlišuje. Rovněž ke zrušení členění leasingů na operativní a finanční došlo pouze u nájemce, zatímco u pronajímatele se požadavky na účetní zachycení a vykázání leasingu prakticky oproti IAS 17 nezměnily. Proto se v tomto článku zaměříme především na nově upravenou oblast účtování leasingu u nájemce, ale i na další novinky, které standard IFRS 16 do účetního zobrazení leasingů vnáší.

Účetnictví v zemědělství je v řadě aspektů odlišné od ostatních oblastí. Specifika účetnictví v zemědělské výrobě vyplývají z charakteru zemědělské výroby, jejímž předmětem, prostředkem a často i výsledkem jsou živá zvířata a rostliny. Lidé při pěstování rostlin a chovu zvířat usměrňují jejich životní podmínky s cílem maximalizovat užitek pocházející z přirozených vlastností zvířat a rostlin. V tomto článku se budeme zabývat specifiky účetnictví v živočišné výrobě, která jsou odvozena od specifik živočišné výroby.

Změnily se v roce 2016 podmínky účtování nedokončené výroby dle IFRS či nikoliv oproti předchozím rokům?

Tento díl seriálu je zaměřen na požadavky IFRS1 týkající se vlastního kapitálu. Vlastnímu kapitálu není v rámci IFRS věnován samostatný standard a požadavky na účetní zobrazení a zveřejnění informací o vlastním kapitálu jsou rozprostřeny napříč několika standardy.

Tento díl seriálu je věnován požadavkům standardu IAS 37 - Rezervy, podmíněné závazky a podmíněná aktiva, který určuje pravidla rozpoznání, oceňování a vykazování rezerv, podmíněných závazků a podmíněných aktiv. Výklad je soustředěn na zejména na problematiku rezerv.

Tento díl seriálu je věnován požadavkům standardu IAS 2 - Zásoby. V oblasti zásob zemědělské produkce standard IAS 2 navazuje na standard IAS 41 - Zemědělství (viz minulý díl seriálu).

IFRS a jejich aplikace v zemědělství Biologická aktiva užívaná k zemědělské činnosti (IAS 41) doc. Ing. Dana DvořákováPh. D. Příčiny vzniku, cíl a předmět IAS 41 - Zemědělství Předmětem...

IFRS a jejich aplikace v zemědělství Specifika investic do nemovitostí, dlouhodobá nehmotná aktiva (IAS 40, IAS 38 ) doc. Ing. Dana Dvořáková Ph.D. Investice do nemovitostí (IAS 40) V...

Tento díl seriálu bude věnován oblasti oceňování, účtování a vykazování dlouhodobých hmotných aktiv2, které jsou užívány účetní jednotkou při její činnosti. V návaznosti na předchozí díly již nebudeme opakovat obecně platná východiska IFRS1, ale budeme se věnovat pouze specifikům této oblasti dlouhodobých aktiv. Pozornost soustředíme zejména na objasnění přístupů standardů, které jsou odlišné od postupů užívaných v českém účetnictví.

Minulý díl tohoto seriálu byl věnován obecným východiskům oceňování v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví (dále jen „IFRS“) - bylo probráno ocenění při prvotním zaúčtování (tedy v okamžiku pořízení aktiva, respektive vzniku závazku) a ocenění ke dni sestavení účetní závěrky v tzv. historických cenách - tedy v cenách, které navazují na původní pořizovací ceny a mohou být pouze snižovány v případě, kdy dojde ke snížení hodnoty aktiv. V tomto pokračování bude probráno užití ocenění ve fair value (reálnou hodnotou1) ke dni sestavení účetních výkazů. Mezinárodní standardy užívají tohoto ocenění v daleko větší míře než české účetní předpisy, které ocenění ve fair value v případě podnikatelských subjektů2 na základě § 27 zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, redukují pouze na povinné přeceňování některých skupin cenných papírů, derivátů a pohledávek určených k obchodování (v případě akvizic a fúzí se povinnost přecenění rozšiřuje).

Cílem této části seriálu je seznámit čtenáře se základními přístupy k oceňování, které jsou užívány v jednotlivých standardech IFRS1. Z tohoto přehledu budeme vycházet v následujících dílech, kdy začneme probírat jednotlivé segmenty rozvahy (skupiny aktiv a pasiv) podrobněji.

Cílem tohoto dílu seriálu je seznámit čtenáře se součástmi účetní závěrky sestavené v souladu s IFRS a s definicemi základních stavebních prvků účetní závěrky - tedy s definicemi aktiv, závazků, vlastního kapitálu, nákladů a výnosů. Těmto definicím se věnuje Koncepční rámec Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (IFRS) a všechny standardy z něj vycházejí. Znalost definic je tedy klíčová pro porozumění jednotlivým standardům, a navíc pokud žádný jednotlivý standard podrobně neupravuje účetní zachycení a vykázání určité konkrétní položky či transakce, vychází účetní řešení často pouze z logické aplikace zmíněných definic. Čtenáři si jistě v této souvislosti uvědomí, že česká úprava účetnictví se definicím čehokoliv téměř důsledně vyhýbá. V zákoně č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU“), není definováno, co je aktivum, pasivum, závazek, náklad, výnos, a to přestože se s těmito pojmy běžně pracuje a stávají se obsahem účetních výkazů.

Cílem tohoto seriálu článků je seznámit čtenáře s požadavky Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (International Financial Reporting Standards - dále IFRS). Vzhledem k rozsahu problematiky, které se IFRS věnují, je třeba zvolit standardy, jejichž obsah je pro sestavení účetní závěrky v zemědělských podnicích nejvíce relevantní. Jednotlivé části připravovaného seriálu se budou postupně zabývat dlouhodobými hmotnými a nehmotnými aktivy, zásobami, specifická pozornost bude věnována účetnímu zobrazení biologických aktiv (živých zvířat a rostlin v zemědělské výrobě). Dále se bude výklad věnovat základním typům finančních nástrojů, vlastnímu kapitálu, rezervám, problematice zachycení daní v účetnictví. V závěru seriálu budou shrnuty obecné požadavky na obsah účetní závěrky dle IFRS - tedy na sestavení rozvahy, výkaz peněžních toků, výkaz o úplném výsledku hospodaření (výkaz nahrazující výsledovku) a komentář k účetním výkazům.

V tomto příspěvku pokračujeme problematikou zásob podle IFRS podle IAS 2 Zásoby. V předcházející části jsme se věnovali vymezení zásob a otázce ocenění zásob při prvotním vykázání. V této části se zaměříme na možnost využití tzv. oceňovacích technik (technik určení pořizovací ceny zásob), na oceňování zásob po prvotním vykázání, na oblast snížení hodnoty zásob (impairment) a na problematiku odúčtování zásob (vyřazení zásob z rozvahy - výkazu o finanční situaci).

V tomto příspěvku pokračujeme v našem seriálu zaměřeném na příklady a případové studie na aplikaci IFRS v praxi oblastí zásob. Protože požadavky „plných" IFRS na oceňování a vykazování zásob jsou shodné s požadavky IFRS pro malé a střední podniky (IFRS for SMEs), bylo možno při přípravě tohoto příspěvku plně využít Výukový materiál, který vytvořilo oddělení vzdělávání Nadace IFRS, a který je zdarma na internetových stránkách Nadace IFRS (www. IFRSF.org). Oblasti zásob budou věnovány dva příspěvky. První z nich je zaměřen na oblast vymezení zásob podle IAS 2 Zásoby a na oblast oceňování zásob při prvotním vykázání.