Mgr. Bc. David Kyzlink

První část příspěvku čtenáři přiblížila ekonomický jev inflace jako takový, diferencovala mezi jednotlivými typy inflace (mírná, pádívá, hyperinflace), objasnila, jak probíhá měření inflace, nastínila, v čem inflace společnosti škodí (náklady inflace), a to včetně exemplifikace. Autor dále akcentoval, že sepjetí práva a (makro)ekonomie je nejvíce markantní v oblasti finančního práva a obecně v právu tam, kde se vyskytují kvantitativní právní normy, které jsou inflačními impakty nejvíce dotčeny. Gró předchozí části příspěvku spočívalo v osvětlení ekonomického jevu inflace v České republice a zmapovalo dosavadní inflační vývoj ve vazbě na vývoj vybraných totožných, ale českých kvantitativních právních norem, tedy ve vazbě na českou trestní legislativu (škoda nikoliv nepatrná) a daňovou legislativu (výše hranice obligatorního plátcovství DPH).

Strašákem č. 1 v roce 2022 je inflace – redukuje reálnou hodnotu úspor a úroky věřitelů stírá. Inflace neoddiskutovatelně působí též na kvantitativní právní normy, tj. právní normy vyjádřené absolutní (číselnou) hodnotou. Nejsou-li kvantitativní právní normy pravidelně novelizovány o inflaci, s narůstající mírou (kumulativní) inflace se právní norma více či méně vzdaluje svému původnímu účelu a smyslu. Již Abraham Lincoln pravil, že (reprezentativní) demokracie je vláda lidu, lidem a pro lidi. Právo je nástroj mající zajistit blahobyt lidské společnosti a její reprodukci. Řadu let nenovelizovaná kvantitativní právní norma se však pomalu, ale jistě stává nástrojem absurdity a odcizení. Nebylo by lépe, kdyby zákonodárce věnoval inflaci větší pozornost?

Objem peněz, které jsou rozpuštěny v kryptoměnách, neustále roste. Doslova boom zažily kryptoměny v lockdownu doby koronavirové, kdy hodnoty kryptoměn pravidelně atakovaly svá maxima. Kryptoměny mají své principy, své zákonitosti, dá se na nich slušně vydělat, ale i nemálo prodělat. S otázkou snadných zisků, které jsou nezřídka ve stovkách procent, jde ale i ruku v ruce otázka jejich zdanění a celkové regulace, jež neodbytně klepe na dveře všem zemím. Cílem článku je vysvětlit podstatu kryptoměn, zmapovat relevantní souvislosti a v konečné fázi analyzovat zdanění kryptoměn v České republice. V kryptoměnách je dle autorova názoru potenciál co do platebního média. Stále více lidí platí v obchodech platební kartou. Hotovost je na ústupu. Kryptoměna a kryptoplatby jsou další fází. Ruku na srdce – kdo používá více hotovost než platbu kartou? 1)

Úrok z daňového odpočtu si prošel od svého (legislativního) vzniku v roce 2015 legislativním vývojem. Tento legislativní vývoj byl však zpětně korigován, resp. znegován, vývojem judikatury Nejvyššího správního soudu. Řeč je zde především o sazbě úroku z daňového odpočtu, která se od roku 2015 až 2021 zdvojnásobovala (1 % – 2 % – 4 %). K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala na přetřes úroková sazba ve výši 1 %, jež byla v účinnosti ode dne 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017. K této otázce zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2020, čj. 1 Afs 445/2019-47 , negativní stanovisko: „Již na první pohled je bez nutnosti bližšího zkoumání zřejmé, že takto stanovená výše úroku neodpovídá úrokové sazbě, kterou by musela zaplatit povinná osoba, která není úvěrovou institucí.“ Nejvyšší správní soud uzavřel, že úroková sazba ve výši 1 % se nemá aplikovat. Pro údobí od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2017 se tedy bude – dle NSS – automaticky aplikovat stále Lex Kordárna, a tedy úrok ve výši 14 procentních bodů. Cílem článku není rozporovat věcný závěr prvního senátu, ale otevřít odbornou debatu na téma aplikace práva Evropské unie nenaplňujícího kritéria přímého účinku ve vztahu ke zjevně eurodiskonformní tuzemské pozitivní právní úpravě. 1)

Prohlášení o majetku je právním institutem, který se v právním řádu vyskytuje hned několikrát. Doručením exekuční výzvy k prohlášení o majetku se aktivuje nad dlužníkem dvojitý Damoklův meč v podobě nemožnosti dispozice s majetkem (relativní neúčinnosti vůči prakticky veškerému právnímu jednání) a možnost trestněprávního postihu. Autor článku se věnuje hlubšímu uchopení dané problematiky v souvislostech a zároveň pléduje za to, aby byla zřízena jednotná evidence exekučních prohlášení o majetku, neboť exekuční prohlášení o majetku mají stejný účel, a sice zmapování majetku dlužníka pro efektivnější uspokojení vymahatelných pohledávek. Není tedy rozumného důvodu, proč by měla být právní úprava nejednotná, pakliže její ujednocení je ku prospěchu dlužníkovi (i), který nebude opakovaně zatěžován a ohrožen případným spácháním trestného činu, exekučnímu orgánu (ii), který nebude muset vyzývat dlužníka k učinění dalšího prohlášení o majetku, a v neposlední řadě i ve prospěch oprávněného (iii), jemuž bude k dispozici prohlášení o majetku učiněné dlužníkem i v jiném exekučním řízení, než které sám inicioval.

Dne 9. 10. 2012 podepsal Václav Klaus spolu s Petrem Nečasem a Miroslavou Němcovou novelu zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “), kterou se tak od 1. 1. 2013 do českého právní řádu vrátil po cca 60 letech institut předražku. Na Slovensku je zachován právní status quo ante – absolutní absence předražku. Posledním procesním předpisem, který jej upravoval, byl rakouský exekuční řád , který byl na českém území v účinnosti do 31. 12. 1950. Předražek byl navrácen do českého právního řádu zákonem č. 396/2012 Sb. , tzv. velkou exekuční novelou, s níž přišly mimo jiné i nové právní instituty mající za cíl zvýšit výtěžnost exekucí (dražeb) – sekvestura,1) soupis na místě samém,2) možnost dražit podíl v obchodních společnostech a bytových družstvech aj. Ačkoliv úmyslem racionálního zákonodárce bylo zvýšení výtěžnosti exekucí (dražeb), možnost aplikace předražku se daňové exekuci prodejem nemovitých věcí vyhnula obloukem, a to z důvodu nešťastně formulovaného § 177 odst. 2 věta první zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále také „daňový řád “ nebo „d. ř. “). Cílem článku je aktivizovat zákonodárce k novelizaci daňového řádu tak, aby byl předražek aplikovatelný v rámci daňového řádu a tím i v rámci zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád “), neboť cesta (judikatorního) dotváření práva je vždy více či méně spjata s nežádoucím zásahem do právní jistoty adresátů právních norem.

Již od okamžiku vydání rozsudku ve věci Kordárna se zdály býti české právní (daňové) vody zase o něco průzračnější, neboť velká právní nejistota byla judikatorně překlenuta (dotvořena), a to jednoznačně in favorem plátců DPH v podobě lukrativní úrokové sazby ve výši 14 %. V návaznosti na tento rozsudek se český zákonodárce rozhodl zmíněné překlenutí uzákonit, aby učinil svému pochybení zadost v podobě nelukrativní, ale spravedlivé úrokové sazby ve výši 1 %. Není tedy divu, že se takové uzákonění, byť zcela v souladu s evropským právem, stalo dalším jablkem sváru mezi Finanční správou České republiky a plátci DPH reprezentovanými především daňovými poradci a advokáty.