Klára Koukalová

  • Článek
Úrok z neoprávněného vymáhání byl systematicky součástí úroku z neoprávněného jednání správce daně dle zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění do 31. 12. 2020 (dále jen DŘ ). Smyslem tohoto úroku je či bylo daňovému subjektu vyšší sazbou než u běžného úroku z neoprávněného jednání správce daně nahradit větší zásah do jeho práv v podobě nezákonné exekuce. V jednom ze svých rozsudků se Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) zabýval dobou, za niž má být úrok ve vyšší výši daňovému subjektu přiznán. Cílem tohoto článku je upozornit na specifika jednotlivých způsobů provedení daňové exekuce v kontextu závěru z rozsudku NSS zejména stran konce úročené doby.
Vydáno: 12. 12. 2021
  • Článek
Článek se zabývá zástavním právem zřizovaným správcem daně a pojmem neuhrazená daň, který je předpokladem zřízení zástavního práva. V textu je nastíněn stručný úvod ve vztahu k zástavnímu právu a poté je rozebrán pojem neuhrazená daň. Následuje pojednání o recentním rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž byl učiněn závěr o tom, že předpokladem zřízení zástavního práva je právní moc rozhodnutí o stanovení daně. Dále jsou rozebrány některé další důležité aspekty. Jako nejdůležitější z nich je nutno vnímat faktické popření zajišťovací funkce zástavního práva, které je důsledkem nutnosti zřídit zástavní právo až poté, co byla pravomocně stanovena daň. Zástavní právo je jeden z institutů, jež byl zákonodárcem svěřen do pravomoci správce daně, který jeho prostřednictvím může zajišťovat úhradu daně. Zákonodárce jako předpoklad zřízení zástavního práva stanovil neuhrazenou daň daňového subjektu. Právě tímto pojmem, resp. předpokladem se zabývá článek. V kontextu tohoto předpokladu je zejména rozebrán Nejvyšším správním soudem dovozený předpoklad právní moci rozhodnutí o stanovení pro možnost zřídit zástavní právo. Cílem tohoto článku je nejen poukázat na výše uvedené oblasti, ale také uvést, resp. rozebrat některé další aspekty, jež s tím souvisí.
Vydáno: 11. 08. 2021
  • Článek
V minulých článcích1), které se věnovaly problematice návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, jsem rozebrala předpoklady úspěšného podání návrhu a důkazní břemeno navrhovatele spolu s praktickými poznatky o často předkládaných důkazních prostředcích. Na tyto články bych nyní ráda navázala a uzavřela tak tuto problematiku. V tomto článku bude blíže rozebráno řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, a to z pohledu procesního s upozorněním na specifika tohoto řízení s důrazem zejména na druhou část tohoto řízení, řízení odvolací. V další části budou ve stručnosti rozebrány některé další otázky či problémy s tímto řízením související.
Vydáno: 18. 01. 2021
  • Článek
V minulém článku1), na který chci nyní navázat, jsem se věnovala problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, konkrétně v nosné části textu, podmínkám pro úspěšné podání návrhu. Mezi ty se řádí způsobilost majetku, aktivní legitimace k podání návrhu, existence práva nepřipouštějícího exekuci a včasnost návrhu. Nyní se budu věnovat existenci práva nepřipouštějícího exekuci, resp. otázce s tím úzce spjaté, a to důkaznímu břemenu v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce. V rámci důkazního břemene je mimo jiné mým cílem seznámit čtenáře s nejčastěji předkládanými důkazními prostředky v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a jejich úskalími.
Vydáno: 18. 11. 2020
  • Článek
V jednom ze svých minulých článku1) jsem se věnovala problematice řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce a důkaznímu břemeni navrhovatele, a to s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 7 Afs 348/2018-32 ze dne 13. 12. 2018. Tento článek se věnuje problematice vyloučení majetku z daňové exekuce, resp. tomuto řízení, komplexněji, a to zejména s ohledem na další judikaturu soudů a praktické poznatky o tomto řízení.
Vydáno: 10. 09. 2020
  • Článek
Autoři se v následujícím článku věnují problematice přezkumu rozhodnutí v daňových věcech, konkrétně možnému souběhu přezkumu dle § 121 a násl. nebo § 124 daňového řádu s přezkumem rozhodnutí ve správním soudnictví. Cílem příspěvku je upozornit na jednotlivá úskalí obou přezkumných řízení, a to zejména ve vztahu k probíhajícímu soudnímu řízení.
Vydáno: 24. 08. 2020
  • Článek
Úrok z neoprávněného jednání správce daně je upraven v § 254 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “).1) Účelem tohoto institutu je paušalizovat náhradu škody, která je způsobena daňovému subjektu v důsledku nesprávného, resp. nezákonného rozhodnutí správce daně, a předejít tak komplikovaným řízením podle zákona č. 82/1998 Sb. , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti“).2) Smyslem tohoto článku je seznámit odbornou veřejnost s vazbou lhůty pro placení daně na úrok z neoprávněného jednání správce daně a poukázat na některé aspekty tohoto vztahu, konkrétně na otázku počátku běhu této lhůty, jejího možného stavění či přerušení.
Vydáno: 09. 04. 2020
  • Článek
Rozsudkem svého rozšířeného senátu ze dne 10. 7. 2018, čj. 4 As 149/2017-121 (dále jen „rozsudek rozšířeného senátu”), vymezil Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) nově zásadním způsobem vztah insolvenčního řízení a soudního řízení správního. Cílem tohoto článku je poukázat na vybrané výkladové problémy postavení dlužníka a insolvenčního správce v daňovém řízení a soudním řízení správním, které se objevují především v souvislosti s rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu, jež obsahově navazuje právě na rozsudek rozšířeného senátu. Zvláštní pozornost bude v tomto ohledu věnována zejména konkursu jako jednomu ze způsobů řešení úpadku, mezi jehož účinky patří zejména přechod práv a povinností1) z dlužníka na insolvenčního správce.2)
Vydáno: 12. 06. 2019
  • Článek
Vyloučení majetku z daňové exekuce je upraveno v § 179 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “). Jedná se o institut sloužící k ochraně majetku třetích osob, který byl postižen daňovou exekucí vedenou vůči daňovému dlužníkovi. Důvodem zavedení tohoto institutu byl názor, že pouze majetek náležející daňovému dlužníkovi by měl posloužit k úhradě jeho daňového dluhu. 1) Tento článek se zaměřuje na řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce, zejména na důkazní břemeno navrhovatele a Nejvyšším správním soudem dovozenou povinnost správce daně, resp. odvolacího orgánu, vyzvat navrhovatele k předložení důkazů, kdy s účelností a správností tohoto závěru autorka článku polemizuje. 2)
Vydáno: 01. 04. 2019