Ing. Jan Matějka - strana 7

Při platbě daně došlo k chybnému vyplnění variabilního symbolu – místo identifikačního čísla bylo omylem vyplněné identifikační číslo jiného daňového subjektu, který finančnímu úřadu dluží na daních a současně je pro finanční úřad nekontaktní osobou. Jak postupovat v této situaci?

Podnikatel - OSVČ - uplatnil dne 29. 3. 2019 u správce daně plnou moc udělenou daňovému poradci na odklad daňového přiznání do 1. 7. 2019, která měla platnost do 9. 7. 2019. Přiznání do tohoto termínu se nestihlo podat, bylo podáno až 22. 7. 2019 z datové schránky OSVČ vzhledem k omezené plné moci. Lhůta pro podání přiznání zůstává ke dni 1. 7. 2019 nebo uplynula dnem 1. 4. 2019?

U s. r. o. probíhá kontrola finančního úřadu. Ve Výzvě k prokázání skutečností správce daně uvádí: „V likvidačním protokolu není uveden čas provedení likvidace. Protokol o likvidaci tedy neprokazoval veškeré skutečnosti, které je k prokázání likvidace poplatník povinen předložit dle § 24 odst. 2 písm. zg) zákona o daních z příjmů“. Jaký dopad může mít neuvedení konkrétního času (den je uveden) likvidace? Je možné dodatečně dodatkem k likvidačnímu protokolu doplnit čas provedení likvidace? Případně jakým způsobem je možné dodatečně uvést likvidační protokol do bezchybného stavu?

Jak dlouho archivovat přiznání k dani z příjmů právnických osob, přiznání k DPH, kontrolní hlášení - stačí 10 let? Pak lze skartovat?

Problematika posečkání je velmi složitá a choulostivá nejen z hlediska dokazování, ale mnohdy i z důvodů sociálních a obecně lidských, zejména v případech rozhodování o žádostech fyzických osob. Z judikatury sice vyplývá, že v případě naplnění zákonných podmínek posečkání existuje právní nárok na kladné vyřízení žádosti, avšak prokázat tyto podmínky je značně obtížné, už proto, že se týkají budoucích skutečností. K zákonným podmínkám navíc přistupují další podmínky, uvedené v metodickém pokynu Generálního finančního ředitelství k posečkání. Přestože deklarovaným cílem metodického pokynu Generálního finančního ředitelství k posečkání je „sjednocení rozhodovací praxe finančních úřadů v rámci celého území státu a zajištění vyloučení diskrece při rozhodování“, jeho další praktický význam spočívá zejména ve zpřísnění podmínek posečkání, a to nad rámec stanovený daňovým řádem , o čemž pojednává následující příspěvek.

Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 819/18 , platná právní úprava obsažená v daňovém řádu umožňuje, aby správce daně vyměřil a vyplatil tu část nárokovaného nadměrného odpočtu, která není předmětem prověřování správcem daně (tzv. nesporná část nadměrného odpočtu). Zadržováním tzv. nesporné části nadměrného odpočtu správcem daně dochází k porušení vlastnického práva garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod .

Cílem tohoto příspěvku je poukázat na některé aspekty právní úpravy a aplikační praxe, které problematizují naplnění ústavního práva daňového subjektu na spravedlivý proces v daňovém a v navazujícím soudním řízení.

Výzva správce daně k podání dodatečného daňového tvrzení je procesním institutem, zakotveným v § 145 odst. 2 daňového řádu . Tento příspěvek se zabývá zejména podmínkami pro vydání výzvy. Podmínky pro vydání výzvy přitom vycházejí ze základního předpokladu, že vydání výzvy má přednost před zahájením daňové kontroly nebo před nařízením obnovy řízení.

Následující příspěvek uvedu modelovým případem: Správce daně zahájí u stavební firmy A daňovou kontrolu DPH. Firma A obdrží výzvu k prokázání skutečností 1) , ve které správce daně požaduje předložení důkazních prostředků prokazujících, že firmou A přijatá zdanitelná plnění (typicky např. pomocné stavební práce), deklarované na fakturách vystavených dodavatelem X, byly tímto dodavatelem pro firmu A skutečně provedeny, a to způsobem uvedeným na fakturách. V odůvodnění výzvy může být uvedeno, že sídlo dodavatele X je „virtuální“, dále že dodavatel X je pro správce daně nekontaktní a že za kontrolované období nepodal daňové přiznání.