Ing. Michal Dvořák

Jak již bývá zvykem, prakticky každý kalendářní rok přinese změny v oblasti zdanění příjmů. Někdy se jedná o změny zásadní, jindy spíše o změny nepatrné. Rok 2023 přinesl velké množství změn, naprostá většina však bude dopadat až na daňová přiznání podávaná v roce 2025 za zdaňovací období odpovídající kalendářnímu roku 2024. Řeč je o konsolidačním balíčku, který přinesl převážně s účinností od 1. 1. 2024 spoustu změn, a to nejen v oblasti zdanění příjmů, ale napříč daňovými zákony. Tento komplexní případ je však zaměřen na zdaňovací období roku 2023, na který primárně konsolidační balíček nedopadá. Četnost změn, kterými daňové zákony prochází, je vysoká, a proto je nutné dbát na jejich právní účinnost. Například mimořádné odpisy automobilů zaznamenaly změny jak v roce 2023, tak i v roce 2024. Jednotlivé nejpodstatnější změny jsou popsány níže, závěrem je vytvořen komplexní příklad, který je přímo aplikován do daňového přiznání.

Vzhledem k množství změn, které čekají na daňové poplatníky od Nového roku, je třeba se na tyto změny s předstihem připravit. Hlavní změnou je konsolidační balíček, který novelizoval především zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů “), vedle dalších zákonů, jako například zákon č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH “), kde se měnily především sazby daně, nebo zákon č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSD “), kde se také upravovala výše daně na jednotlivých výrobcích podléhajících této dani. Pro účely tohoto článku však budeme uvažovat pouze změny v oblasti daně z příjmů, a to konkrétně v oblasti týkající se zdanění fyzických osob. Dlouhé měsíce se řešily daňové změny, aniž by bylo jisté, že v dané podobě nabydou účinnosti, nyní však můžeme s jistotou říct, jaké změny nás čekají, protože novelizace již vešla v platnost, tj. byla publikována ve své konečné podobě ve Sbírce zákonů. Naprostá většina změn bude účinná od 1. 1. 2024 a jedna zásadní změna nás však čeká až od roku 2025, konkrétně se jedná o změnu týkající se omezení osvobození příjmů z prodeje cenných papírů a obchodních podílů.

Dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti je v ČR poměrně hojně využívaným způsobem zaměstnávání. Využívají ji především studenti, důchodci nebo třeba osoby na rodičovské dovolené. Není ale výjimkou, že dohody uzavírají i zaměstnanci pracující ve „standardním“ pracovním poměru, a to jako přivýdělek ke své mzdě či platu. Oblíbené jsou především díky své časové nenáročnosti a flexibilitě.

Konsolidační balíček je daňové téma posledních měsíců, které rezonuje veřejností. Na jedné straně je zřejmá potřeba snížit státní deficit, na druhou stranu jsou některé změny více politické než ekonomické. Jedná se například o zavedení maximálního limitu odpisu a nároku na odpočet při pořízení automobilu. Další, již méně probíranou tendencí, je zcela zřejmá snaha o zavedení progresivního zdanění, které není na první pohled tolik zjevné, a hlavně se neřeší mediálně tolik, jako jiné viditelné změny. Tendence progresivního zdanění je vidět především v návrhu, kdy by měli poplatníci aplikovat 23% sazbu daně v případě, kdy jejich celkový roční příjem překročí 36násobek průměrné měsíční mzdy. Problematické u tohoto zdanění je především to, že u něj neexistují prakticky žádné výjimky. Dále je také od roku 2021 zaveden 10letý časový test na osvobození prodeje nemovitostí – pokud tedy poplatník nesplní osvobození, mohl by být i takový prodej nemovitosti zatížen prakticky čtvrtinovým zdaněním.

Osvobození prodeje nemovitých věcí se na první pohled může jevit jako velmi jednoduchá problematika, prostě si poplatník spočítá, jak dlouho nemovitost vlastní, a zjistí, zda splnil časový test, či nikoliv. Opak je však pravdou, nejen že od 1. 1. 2021 byla v zákoně č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů “), ustanovena podstatná změna, a to prodloužení časového testu z pěti na deset let. Není to však jediná změna, která byla ve výše zmíněném období provedena. Změna, které si většina daňových poplatníků nejspíše nevšimla, je spojena s využitím prostředků získaných z prodeje nemovitosti na obstarání (dříve uspokojení) vlastní bytové potřeby. I přesto, že se může zdát probírané téma již neaktuální, není tomu tak především díky přechodným ustanovením, která určují, že pro způsob zdanění prodeje nemovitosti je rozhodný okamžik jejího nabytí. V případě nabytí nemovitosti před novelizací je třeba se řídit ustanoveními platnými před 1. 1. 2021. Pokud byla nemovitost pořízena až po 1. 1. 2021, platí pro účely posouzení osvobození od daně z příjmů zákon ve znění po jeho novelizaci.

    Zdanění a fungování svěřenského fondu v České republice Ing. Michal Dvořák V prvé řadě je důležité si definovat, jakým způsobem se svěřenským fondem z daňového a právního hlediska...

V posledních letech je v ekonomických kruzích řešena otázka cen nemovitostí a predikce jejich vývoje. V důsledku rapidního nárůstu cen mezi lety 2015 až 2021 začalo spoustu investorů vnímat nemovitosti jako aktivum, které se nejen dobře zhodnocuje, ale dlouhodobě přináší stabilní cashflow v podobě příjmů z nájmu. Logicky tedy vyvstává otázka, jakým způsobem jsou takovéto příjmy zdaňovány a zda existuje univerzální návod, jak nejlépe (z daňového hlediska) nemovitost pořídit. Jak již bývá zvykem, existuje spoustu možností, jak danou investici uchopit od koupě nemovitosti právnickou osobou nebo například zařazením nemovitosti do obchodního majetku u fyzické osoby či prostého nákupu jako nepodnikatel. Existuje mnoho dalších situací, se kterými se investoři musí vypořádat, jejichž řešení a konsekvence jsou nastíněny níže.

Každá společnost se vyskytne v situaci, kdy potřebuje externí financování. Může se jednat o prvotní finanční prostředky, které potřebuje společnost získat, aby mohla začít vykonávat ekonomickou činnost, nebo o situaci, kdy potřebuje společnost financování v průběhu své životnosti. Nejtradičnějším způsobem, jak si společnosti zajišťují peněžní prostředky, je financování od společníka, který může společnosti peníze půjčit na základě smlouvy o zápůjčce nebo peníze do společnosti vloží jako příplatek. Existuje i mnoho jiných způsobů, jak si společnosti mohou obstarat finanční zdroje, v tomto článku se však budeme zaobírat výše zmíněným financováním, a především rozdíly mezi zmíněnými způsoby.

Jako každý rok čeká daňové poplatníky z příjmů fyzických osob několik změn. Nejpodstatnější změny jsou vyobrazeny v tomto článku, nejedná se o jejich veškerý výčet, ale pouze o ty, které se dotýkají většiny poplatníků. Nejzásadnější změnou, která byla do daňových zákonů implementována s účinností od počátku roku 2023, je navýšení maximálního limitu příjmů pro možnost účasti na tzv. paušální dani. Nedošlo pouze ke změně limitu, ale i k roztřídění poplatníků do pásem dle výše jejich příjmů. Další, na první pohled nevýraznou změnou je výše průměrné mzdy, která se mění pravidelně každý rok a má vliv na progresivní zdanění 23% sazbou daně. V rámci snahy o snížení administrativní zátěže také dochází pro rok 2023 ke změně u povinnosti podání daňového přiznání, kdy byly taktéž navýšeny limity pro povinnost podání daňového přiznání. V rámci reakce na současný světový politický vývoj je nadále možné odečíst hodnotu poskytnutého daru až do výše 30 % základu daně, obdobně se zákonodárce zachoval u mimořádných odpisů, které budou moci poplatníci uplatnit i nadále v roce 2023, i přesto, že mělo být toto zvýhodnění ukončeno ke konci roku 2022. Poslední diskutovanou změnou není ani tak docela změna daňová, ale jedná se o změnu, která ovlivní prakticky veškeré podnikající fyzické osoby. Řeč je o povinném zřízení datových schránek fyzickým osobám podnikatelům. Vzhledem k tomu, že od roku 2022 je prodloužena lhůta pro podání daňového přiznání při využití elektronického podání přiznání, bude mít tato změna vliv na všechny subjekty, kteří neměli zřízenou datovou schránku dobrovolně a nově budou mít povinnost podávat přiznání elektronicky.

Od nového roku čekají daňové poplatníky poměrně velké změny (pokud navrhovaná novela zákona o daních z příjmů , která je aktuálně projednávána Poslaneckou sněmovnou ČR, úspěšně projde legislativním procesem), přičemž jednou z těchto změn je stanovení nových pravidel a pásem pro vstup a uplatňování paušálního režimu. Tato změna nebyla vyvolána potřebou předešlá pravidla měnit, ale souvisí s jinou projednávanou daňovou změnou, a to konkrétně navýšením limitu pro povinnou registraci k DPH na 2 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že stávající i budoucí pravidla pro vstup do paušálního režimu nepovolují poplatníkům, aby byli plátci DPH, chtěl zákonodárce udržet logiku této spojitosti a bylo navrženo navýšení nejen limitu pro povinnou registraci k DPH, ale souvztažně i maximální povolený limit příjmů pro vstup do paušálního režimu.

Velmi diskutovaným tématem posledních pár měsíců je snaha zákonodárců o navýšení limitu, který zakládá povinnost pro registraci k dani z přidané hodnoty. Je však nutné si uvědomit, že novela, která má měnit nejen limit pro registraci k DPH, ale i například paušální daň, je prozatím ve stavu projednávání, není tedy zatím účinná. Vzhledem k blížícímu se termínu (1. 1. 2023), od kterého se změny promítnou v případě přijetí novely v navrhovaném znění, je příhodné sledovat aktuální vývoj. Není důvod předpokládat velké změny v novele oproti současné navrhované verzi, která je po prvním čtení v poslanecké sněmovně. Konkrétně se jedná o Sněmovní tisk č. 254/0. Nepochybně hlavní změnou, která se dotkne velkého množství podnikatelů, je navýšení výše zmíněného limitu pro registraci k dani z přidané hodnoty. Důvodová zpráva k novele zákona uvádí u navýšení maximálních příjmů u paušální daně na 2 000 000 Kč možnost se nově registrovat pro cca 60 000 živnostníků. Lze tedy předpokládat, že navýšení limitu registrace k dani z přidané hodnoty bude mít ještě větší vliv z důvodu ovlivnění i obchodních korporací (paušální daň je uzpůsobena pouze pro OSVČ). Vzhledem k celkovému vývoji ekonomiky a v posledním roce i vysoké inflaci se jedná o vcelku pochopitelný krok. Současný limit 1 000 000 Kč, což odpovídá cca 35 000 eur, byl stanoven v roce 2004 a od té doby neprošel tento limit žádným vývojem.

Přeměny obchodních společností jsou v poslední době poměrně populárním prostředkem, jak zajistit požadovanou strukturu společností, přeskupit obchodní majetek nebo připravit společnost na plánovanou akvizici. Mezi typy přeměn se řadí fúze a rozdělení včetně přeshraničních přeměn a dále rovněž převod jmění na společníka a přeshraniční přemístění sídla, tento článek se však výhradně zabývá rozdělením obchodní společnosti, a to formou rozštěpení nebo odštěpení. Účelem realizace rozdělení může být např. oddělení výrobní části společnosti od prodejní nebo oddělení nemovitého majetku ze společnosti, který je následně pronajímán z nově odštěpené společnosti. Důvodů, proč se přeměny společností stávají čím dál populárnější, je však mnoho. Velké množství důvodů pro realizaci přeměny obchodních společností lze však jednoduše zobecnit do dvou hlavních cílů, a to diverzifikace rizik a zefektivnění chodu společností.

Základní principy se v přiznání k dani z příjmů fyzických osob příliš nemění, důležité však je všímat si i na první pohled nepatrných změn, které následně vedou k výpočtu jiné daňové povinnosti, než by tomu mohlo být dříve. Zaměříme se tedy především na tyto změnové části, na které si musí dát poplatník oproti minulým zdaňovacím obdobím pozor. Nejvíce rozebíranou změnou, která se dotkla velkého množství poplatníků daně z příjmů fyzických osob, je roky diskutovaná a s účinností od roku 2021 definitivně zrušená tzv. „superhrubá mzda“. Jednalo se o fiktivní příjem poplatníka, kdy k hrubé mzdě se připočetly povinné odvody zaměstnavatele za zaměstnance, přičemž tato fikce navýšení základu daně byla zrušena a nově se vypočítává daň „pouze“ z hrubé mzdy. Pro většinu zaměstnanců to znamená, že měli za rok 2021 nižší zdanění příjmů dle § 6 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů (dále jen ZDP ), tedy příjmů ze zaměstnání. Toto daňové zvýhodnění pro zaměstnance však bylo kompenzováno změnou tzv. solidárního zvýšení daně, které bylo před 1. 1. 2021 aplikováno na všechny poplatníky, jejichž příjmy zahrnované do dílčího základu daně dle § 6 a 7 ZDP v souhrnu překročily 48násobek průměrné mzdy. Z příjmů překračujících tento 48násobek průměrné mzdy tak museli poplatníci odvádět dalších 7 %. Nově je toto ustanovení o solidárním zvýšení změněno, a to tak, že z části základu daně převyšující 48násobek průměrné mzdy musí poplatník odvést daň ve výši 23 %, což by se na první pohled mohlo zdát obdobné. Většina poplatníků si však neuvědomila, že toto 23% zdanění se aplikuje na všechny paragrafy, dle kterých poplatníci svoje příjmy zdaňují, tj. na všechny dílčí základy daně. Největší dopad progresivní sazby daně vnímám především u zdanění příjmů dle § 10 ZDP , kam spadají mj. příjmy z prodeje nemovitých věcí, což nás přivádí k další změně pro rok 2021, a tou je časový test pro osvobození nemovitých věcí, který je nově 10 let (dříve 5 let). Reálně to tedy znamená, že poplatník, který prodá chalupu, kterou držel ve vlastnictví 8 let, a nepoužije prostředky z prodeje na uspokojení vlastní bytové potřeby, musí nově zdanit výnos z prodeje. Vzhledem k neustále rostoucím cenám nemovitostí by tento poplatník nejspíše 48násobek průměrné mzdy překročil a daný přebytek by zdaňoval 23% sazbou. Na základě textu výše si můžeme všimnout, že i pouze na první pohled nepatrná změna v zákoně může vést k velmi odlišné daňové povinnosti, především z důvodu nemožnosti uplatnit na daný příjem osvobození. V následujícím textu a příkladech se tedy budeme věnovat především změnám, které rok 2021 v této oblasti přinesl.

Způsob zdanění provozu automobilu ve smyslu uplatnění výdajů jako daňově uznatelných je předmětem rozhodování téměř všech podnikatelů, ať už osob samostatně výdělečně činných, či obchodních společností. Je nutné brát v úvahu počet provozovaných automobilů, způsob jejich použití, ale i mnoho dalších aspektů. Hlavním cílem by však měla být daňová optimalizace a pokud možno co největší úspora administrativních nákladů, které v určitých případech mohou být rozhodujícím faktorem pro podnikatele, jenž se rozhoduje o způsobu uplatnění nákladů týkajících se provozu automobilu.