Mgr. Richard Hajdučík

Téma tzv. anatocismu, neboli úroku z úroku, je v daňovém právu oblíbeným tématem poslední doby. Problematika byla předmětem mnoha rozsudků vrcholných soudů, které se mnohdy neshodovaly, a nakonec si vyžádala i zásah Ústavního soudu. Přestože se zdálo, že toto téma je již definitivně vyřešené, v nedávné době vydal Nejvyšší správní soud další rozsudek. V tomto rozhodnutí se přitom zcela poprvé zabýval otázkou, zdali vzniká úrok z úroku od 1. ledna 2021. Nejvyšší správní soud přitom dospívá k překvapivým závěrům, které představují do jisté míry odklon od dřívější judikatury. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. října 2025, čj. 1 Afs 227/2024–26 )

Málokterá novela získala v České republice takové pozornosti, jako právě novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Zákon přinesl zejména razantní zvýšení hrazených poplatků, rozšíření definice přenosových zařízení, ale i nové povinnosti pro podnikatele. Nejznatelnější z nich byla povinnost oznámit do 30. června 2025 příslušnému orgánu počet zaměstnanců a počet pronajímaných dopravních prostředků. Přestože již tato lhůta uplynula, ne všichni zaměstnavatelé se k poplatku doposud registrovali, a otázky spojené s konkrétními povinnostmi novely tak zůstávají stále aktuální.

Zmínka o daňové kontrole vyvolává mezi podnikateli různé reakce. Téměř vždy se přitom jedná o reakce negativní. Daňová kontrola totiž pro mnoho podnikatelů představuje několik let probdělých a bezesných nocí. I když nakonec skončí kontrola bez nálezu, zpravidla to pro podnikatele znamená nemalé administrativní náklady. Jak se ale bránit, když je kontrola zahájena nebo ukončena nezákonně? Nejvyšší správní soud se tak v nedávném rozsudku zabýval otázkou, zdali je možné oznámení o ukončení kontroly posuzovat v rámci přezkumného řízení podle daňového řádu. Přitom ale otevřel dveře novému náhledu na problematiku daňových kontrol.

I přes bohatou judikaturu zůstává otázka zdanění příjmů z nemovitostí jednou ze složitějších otázek daňového práva. Nejvyšší správní soud nám ukazuje, že přestože není tato právní úprava předmětem rozsáhlých změn, stále v ní nalézáme sporné a nejasné otázky. Odpověď na ně přitom nemusí vždy jasně plynout ze zákona, a mohou tak vést k dlouholetým sporům s daňovými orgány. V nedávném rozsudku se Nejvyšší správní soud zabýval právě takovou problematikou. Rozebral, jak mají být z pohledu daně z příjmů zohledněny právní vady nemovitostí a jak správně takovou nemovitost ocenit. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2025, čj. 2 Afs 354/2023-47 )

Zaměstnanecké benefity jsou v poslední době předmětem zvýšené pozornosti kvůli legislativním změnám a rozsáhlým diskusím o jejich ideální podobě. Tento článek se zaměřuje na právní úpravu benefitů, jejich zdanění a podmínky osvobození od daně. Přináší přehled aktuální judikatury i praktické příklady, které mohou pomoci zaměstnavatelům správně nastavit benefity tak, aby byly výhodné pro zaměstnance i zaměstnavatele a současně v souladu s platnou legislativou. Zvláštní pozornost je věnována sporným oblastem, jako je vymezení pojmu rodinného příslušníka zaměstnance, poskytování benefitů formou naturální mzdy nebo okamžik zdanění příjmu.

V současné době se můžeme setkat s případy, kdy se lidé zabývají obdobnými činnostmi jak v soukromém životě, tak v rámci podnikání. Tato skutečnost je přitom významná pro správné nastavení právních vztahů. Posouzení charakteru činnosti je ale nezbytné určit vždy s přihlédnutím k individuálním okolnostem právního jednání. Zodpovězení takové otázky není často vůbec jednoduché. Právě rozborem postavení podnikatele se zabýval i Nejvyšší správní soud v jednom ze svých nedávných rozsudků. Otázkou přitom bylo, zdali může takové osobě svědčit osvobození pro nepodnikatelský prodej podle zákona o daních z příjmů (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2025, čj. 9 Afs 112/2024-42 )

Se vznikem plátcovství DPH jsou spojeny mnohé povinnosti a administrativní zátěž, včetně nutnosti zohlednit DPH v rámci jednotlivých cen. Část podnikatelů se proto uchyluje k vytváření různých umělých struktur, které mají zamezit zatížení společností DPH. Tyto nelegální praktiky jsou ale pod drobnohledem finančních úřadů, které mohou přistoupit nejen k doměření daně, ale i k podání trestního oznámení. V nedávné době posuzoval takovou strukturu i Nejvyšší správní soud. Rozsudek nám tak připomíná, jak závažné takové jednání může být. Rovněž přinesl zajímavý pohled na posuzování obdobných struktur. (podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2025, čj. 6 Afs 193/2024 –59)

Odměňování zaměstnanců se v průběhu posledních let značně proměnilo. V leckterých firmách se staly velmi populární nepeněžité benefity, zejména pak bodové systémy, jako je například cafeterie. Prostřednictvím těchto systémů zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům nebo jejich rodinným příslušníkům plnění ve formě bodů, za které je možné nakoupit různé odměny, od léků a hygienických potřeb až po zájezd nebo tištěné knihy. Výhodou je značná daňová úspora, a to jak na straně zaměstnanců, tak na straně zaměstnavatelů. Otázkou však bylo, která plnění je možné do cafeterie převést, zejména jestli lze takto od daně osvobodit i mzdu zaměstnance. Finanční správa dlouhodobě považovala možnost osvobození nepeněžité mzdy za nezákonnou, a často tak přistupovala k doměření daně z příjmů. Nejvyšší správní soud se v říjnu zabýval prvními dvěma případy na toto téma. Dospěl přitom k závěru, že postup správce daně měl zásadní vady. (Podle rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2024 čj. 6 Afs 354/2023-48 a ze dne 14. 10. 2024 čj. 5 Afs 295/2023-67)

Zaměstnavatelé velmi často nabízejí svým zaměstnancům různorodé benefity. Mezi jeden z nich patří i mimořádné odměny v případě, že společnost dosáhne kladného výsledku hospodaření podle schválené účetní závěrky. Tento údaj může ale být ovlivněn různými nepeněžními transakcemi podle zákona o účetnictví , kvůli kterým nemusí zaměstnanec na odměnu dosáhnout. Právě tímto případem se ke konci loňského roku zabýval Nejvyšší soud. Posuzoval přitom, zdali je třeba při určování nároku zaměstnance na mimořádnou odměnu vycházet z účetního výsledku hospodaření nebo ze skutečného zisku, očištěného o různé účetní operace.

Ačkoli je dovolená typickým institutem, jehož rozvržení je zásadně v rukou zaměstnavatele, zákon rozeznává i případy, kdy si zaměstnanec může rozvrhnout dovolenou bez součinnosti zaměstnavatele. Jedním z těchto případů, byť ne v pravém slova smyslu, je právo zaměstnankyně požádat o poskytnutí dovolené tak, aby přímo navazovala na skončení mateřské dovolené. Přestože se tento institut může zdát na první pohled velice lákavým, zákon dodnes neobjasňuje, jakou část dovolené je zaměstnankyně oprávněna si tímto postupem rozvrhnout. Může tak docházet k nepříjemným sporům mezi zaměstnankyní a zaměstnavatelem, které mohou vést i k rozvázání pracovního poměru. Cílem tohoto článku je tak upozornit na nejasnosti a rizika panující okolo tohoto institutu.

Zdanění příjmů z prodeje nemovitých věcí je jednou z nepříjemných otázek, kterou se musí zabývat leckterý prodejce. Zákon v tomto ohledu již od roku 2021 stanoví poměrně přísný desetiletý časový test, před jehož uplynutím je nezbytné příjmy řádně zdanit. Prodávající ale nemusí časový test dodržet, pokud měl v nemovitosti bezprostředně před prodejem bydliště, a to po dobu dvou let. Zdánlivě jednoduchým ustanovením se během prázdnin zabýval Nejvyšší správní soud v jednom ze svých rozsudků. Dospěl tak k poněkud překvapivým závěrům týkajícím se obsahu pojmu bydliště, kdy odmítl aplikovat definici tohoto pojmu, obsaženou v zákoně o daních z příjmů . (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. srpna 2024 čj. 5 Afs 220/2023-36 )

Poslanecká sněmovna v současné době projednává novelu daňového řádu. Jedná se o návrh zákona, kterým se mění některé zákony v oblasti správy daní a působnosti Celní správy České republiky. Mezi několik desítek zákonů, k jejichž změně má dojít, zařadila vláda i změny dopadající do oblasti daňového procesu. Cílem je podle Ministerstva financí zpřesnění některých základních definic a reakce na poznatky z aplikační praxe a poslední rozhodovací praxe vrcholných soudů. Pokud bude návrh zákona schválen, má být většina změn v rámci daňového řádu účinná od 1. července 2025.