Daňová exekuce, sankce, porušení povinností - strana 3

V současné době se stále více skloňuje problematika finančních potíží, do kterých se fyzické i právnické osoby mohou dostat z různých důvodů. Finanční úřady však ze zákona naplňují svůj cíl, což je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady, takže se kromě zjišťování a stanovování daně zaměřují také na úhradu příslušných daňových povinností. Pokud pak daňový subjekt neuhradí daň včas, může správce daně přistoupit k vymáhání daně, což s sebou může nést další dodatečné problémy pro daňový subjekt. Pokud daňový subjekt nemá dostatek prostředků pro úhradu daňové povinnosti, je namístě zkusit požádat alespoň o splátkový kalendář. Tento příspěvek upozorňuje na důležité aspekty vymáhání daní a dané oblasti jsou také vysvětleny na praktických příkladech.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2022, čj. 10 Afs 33/2021-32

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 6. 2022, čj. 10 Afs 469/2021-50

Současně ovšem zákonodárce neomezil použitelnost § 254 odst. 2 daňového řádu pouze na případy vymáhání nesprávně stanovené daně. Kdyby tomu tak bylo, nemusel by zákonodárce výslovně zakotvovat, že úrok dle citovaného ustanovení nevzniká, je-li „neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav“. Chtěl-li zákonodárce omezit právo na úrok dle § 254 odst. 2 daňového řádu na případy, kdy byla vymáhána nesprávně stanovená daň, mohl (a měl) to v předmětné právní úpravě jednoznačně vyjádřit. K tomuto kroku ostatně zákonodárce již přistoupil, neboť dle § 254 odst. 5 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že „Výše úroku z nesprávně stanovené daně podle odstavců 1 až 4 se zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.“ Za neoprávněnou daňovou exekuci v popsaném smyslu je nepochybně třeba pokládat i takovou, která probíhá bez exekučního příkazu.

V tomto příspěvku je stručně pojednáno o pozici insolvenčního správce i jeho odpovědnosti za výkon funkce. Nedílnou součástí tohoto článku je i rozbor problematiky odpovědnosti insolvenčního správce za zajištění plnění povinností dle daňových předpisů v případě dlužníka, jehož úpadek je řešen konkursem. Autor si klade nejen otázku, zda a do jaké míry je insolvenční správce odpovědný za tuto oblast, ale taktéž co může být podstatným limitem pro (bez)vadný výkon funkce insolvenčního správce v návaznosti na plnění výše uvedených povinností.

Speciální kompenzace v souvislosti s onemocněním covid-19 skončily, respektive sporné případy z nich plynoucí budou postupně dobíhat, ovšem právní praxe obecných škodních nároků uplatňovaných nejen vůči státu, a nejen ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. , se kontinuálně vyvíjí. Dovolím si proto upozornit na několik problematických bodů, ale i obecných praktických postupů a pravidel, které mohou být pro uplatňování jednotlivých nároků na náhradu škody podstatné. Příslušné body doplňuji též relevantní judikaturou.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2022, čj. 10 Afs 289/2021-42

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 11/2022 ze dne 4. srpna 2022, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-56 k promíjení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu.

Bude ovlivňovat pořizovací cenu DHM výše smluvní pokuty v můj prospěch? Dodavatel za pozdní dodání díla vystavil závěrečnou fakturu, kde je uvedena celková cena díla, vyčíslena výše smluvní pokuty dle smlouvy a celková cena k úhradě. Vyhláška č. 410/2009 Sb. v § 55 odst. 2 písm. d) stanovuje, co není součástí pořizovací ceny, ale nejsou tímto míněny pouze smluvní pokuty v podobě nákladů? 

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2022, čj. 5 Afs 259/2019-26

Lhůty pro řádné stanovení a placení daně mají de lege své časové limity. Vezmeme-li však v úvahu případy, kdy v souvislosti s úmyslným porušením daňové povinnosti souběžně probíhá trestní řízení, pak ona stanovená či v budoucnu stanovená daň může obíhat okolo daňového subjektu jako satelit i po pěknou řádku let následujících. Pojďme si tedy nyní, a to i v souladu s aktuální judikaturou, projít některé důležité vazby správy daní a trestního řízení. Ponechme nyní stranou bagatelní daňové delikty, které musí být řešeny výhradně ve sféře správy daní.

Daňový subjekt je v rámci daňového řízení pokutován v případě, že poruší určité povinnosti. Řada pokut, jako například úrok z prodlení, pokuta za opožděné tvrzení daně a penále, přitom vzniká přímo ze zákona a nezávisí na rozhodnutí správce daně, protože sankce je stanovena automaticky v důsledku porušení určité povinnosti. Penále je sankcí, která je stanovena v případě, že dojde k doměření daně ve vyšší výši, než byla daň stanovena oproti poslední známé dani, což je typicky při doměření daně po daňové kontrole. Penále lze případně částečně promíjet, za předpokladu, že daňový subjekt naplní dané podmínky pro promíjení. Článek popisuje situace, kdy se ukládá penále, a řeší také možnosti promíjení této sankce, přičemž k daným zásadním pravidlům jsou v článku uvedeny praktické příklady.

S ohledem na výše uvedený kontext rozhodnutí žalovaného a jeho vyjádření ke kasační stížnosti má Nejvyšší správní soud za to, že se jedná o toliko formulační nepřesnost a ani žalovaný ve skutečnosti nezastává závěr, že jakákoli forma účasti na podvodu na DPH vždy vylučuje prominutí penále.

Námitku vyloučení movité věci z exekuce může daňový subjekt uplatnit proti soupisu věcí. Ta musí být ovšem dostatečně určitá, musí směřovat proti konkrétním sepsaným movitým věcem a podatel musí tvrzené skutečnosti rovněž prokázat. Pokud je námitka uznána důvodnou, správce daně vyloučí sporovanou věc ze soupisu, exekuční řízení však dále pokračuje (resp. exekuční příkazy by byly zrušeny pouze, pokud by směřovaly výlučně proti vyloučeným věcem). Stěžovatelka však neuplatnila námitku vůči soupisu a kasační námitka, že jde o věci nezbytné pro podnikatelskou činnost je navíc zcela obecná. Stěžovatelka v řízení neoznačila konkrétní věci, které považuje za věci nezbytné pro její podnikání, tedy vyloučené z exekuce dle § 322 odst. 3 o. s. ř. , ani svůj názor nijak blíže nezdůvodnila.

Jak již napovídá název tohoto článku, pak jeho obsahem by měl být exkurz do problematiky spojené s možným vymáháním daňových pohledávek v případě úpadku dlužníka, který je řešen oddlužením. Zaměříme se jak na časovou fázi, která se váže k samotnému zjištění úpadku dlužníka, tak i na samotný průběh insolvenčního řízení, včetně povolení a schválení oddlužení i splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek.

Jsou exekuční náklady od finančního úřadu daňově uznatelné?

Lze se ubránit daňové exekuci? Mgr. Petr Taranda Jak se může dlužník bránit proti nařízené daňové exekuci? Zaměříme-li se na samotné exekuční právo, včetně zmíněné daňové exekuce, má základní...

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2021, čj. 6 Afs 263/2020-46

  K některým aspektům institutu reorganizace (nejen z pohledu daňového) Mgr. Petr Taranda Shrnutí Článek pojednává o využití institutu reorganizace ze tří úhlů pohledu. Prvním úhlem pohledu je otázka...