Daňové doklady - strana 16

V minulém čísle časopisu (Účetnictví v praxi č. 4/2019, s. 4) byla v článku Daňový balíček 2019 věnována pozornost stručnému přehledu změn, které přinesl zákon č. 80/2019 Sb. (tzv. daňový balíček 2019). Tento článek se zaměřuje na změny v oblasti daňových dokladů, zejména opravných daňových dokladů a jejich promítnutí do kontrolního hlášení. Důležitou změnou, která se daňových dokladů také týká, jsou změny v zaokrouhlování, se kterými podrobněji seznamoval uvedený článek Daňový balíček 2019.

Společnost s ručením omezeným, měsíční plátce DPH, dodává svým zákazníkům se sídlem v ČR, plátcům DPH, zboží takto: a) vystaví zálohovou fakturu na dodávku zboží ve výši 100 % ceny (včetně DPH), b) po zaplacení dodá do 3–5 pracovních dnů zboží, c) současně s dodávkou zboží vystaví jeden daňový doklad, na který uvede mj.: – den uskutečnění zdanitelného plnění (tj. den dodání zboží), – den přijetí úplaty.

Chování většiny firem je motivováno ekonomicky. Výrazným nástrojem k cestě za efektivitou je snižování výdajů a automatizace procesů. To se nevyhýbá ani administrativě a účetnictví. Firmy využívají účetní software, případně za jeho používání platí externímu dodavateli. Trendem posledních let se v oblasti administrativního chodu firmy stalo hledání optimálního řešení přenosu faktur či jiných dokumentů v elektronické podobě v podstatě bez zásahu lidské ruky. To přináší firmám mnohé výhody, například eliminaci možné chyby, která může lehce nastat při ručním přenosu dat do vlastního systému, rychlejší získávání potřebných informací pro rozhodování firmy (aktuální stav závazků, skladového hospodářství apod.) či snížení režijních nákladů na počet osob zpracovávajících administrativu.

Proč si vést evidenci k převodním cenám? Problematika převodních cen se ve většině případů týká více než jen jednoho státu a nedostatečná evidence může v budoucnu způsobit řadu potíží. V praxi řeším celou řadu případů, kdy v jednom ze států dojde k doměření daně a vzhledem k tomu, že transakce byla již jednou zdaněna ve druhém státě, došlo tímto doměrkem k mezinárodnímu dvojímu zdanění. Naštěstí je na tyto situace myšleno v mezinárodních smlouvách a je možné je řešit dohodou kompetentních orgánů smluvních států. V některých státech, například v Německu, je lhůta, po kterou je možné daň doměřit, mnohem delší než 3 roky, které pro většinu situací platí v České republice a dohadovací řízení samotné běžně trvá cca 2 roky. Když se všechny tyto roky posčítají, stává se, že se řeší i případy dvojího zdanění, které jsou například staré více než 7 let. Když k této situaci dojde, potřebují mít oba kompetentní orgány k dispozici dostatek informací o předmětné transakci. První zmiňovaný stát, který doměrek provedl, má informace získané z provedené kontroly u svého subjektu, ale druhá daňová správa, která spravuje například sesterskou společnost, je musí během dohadovacího řízení teprve získat. Je samozřejmostí, že obdrží výsledek kontrolního zjištění z prvního státu, ale je logické, že si bude chtít tyto informace ověřit a udělat si na věc vlastní názor, takže bude potřebovat získat veškeré relevantní informace od svého daňového subjektu. A zde se dostáváme k jádru problému. Pokud subjekt správně a úplně vede dokumentaci k převodním cenám ke všem svým transakcím uskutečněným vůči spojeným osobám, tak je situace relativně snadná, neboť dokumentaci předloží správci daně a ten by z ní měl být schopen získat dostatek informací. Naprosto ideální situace je, pokud v podniku ještě ve vedení pracuje někdo, kdo si řešené transakce pamatuje. Bohužel, po tolika letech často už tito lidé pracují jinde a řada českých společností stále ještě dokumentaci k převodním cenám nevede, nebo vede jen formálně, což je pro praktické použití v podstatě stejné, nebo někdy i horší, než když ji nevede vůbec, neboť neposkytuje úplný a věrný obraz transakcí.

Ve druhé části příspěvku věnovaného daňovým dokladům podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), se zaměřujeme podrobněji na jednotlivé typy daňových dokladů, jejich náležitosti ve vztahu k uplatňování odpočtu daně a také ve vazbě na kontrolní hlášení, a nakonec zmíníme pravidla pro uchovávání a zajištění věrohodnosti obsahu daňových dokladů.

Následující první část dvoudílného příspěvku, který se věnuje daňovým dokladům podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “), se zabývá především obecnými ustanoveními ZDPH k této oblasti, pravidlům pro vystavování daňových dokladů a také jejich náležitostem.

Povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby je v zákonu o DPH s účinností od 1. 7. 2017 upravena v § 20a. Z tohoto ustanovení vyplývá, že povinnost přiznat daň při dodání zboží a poskytnutí služby vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud je před uskutečněním zdanitelného plnění přijata úplata na zdanitelné plnění, které je v okamžiku přijetí úplaty známo dostatečně určitě, vzniká povinnost přiznat daň z přijaté částky ke dni přijetí úplaty.

Lhůta pro stavení daně je již od 1. ledna 2011 upravena daňovým řádem , přesto se však stále v praxi setkáváme s některými výkladovými problémy a někdy i s nesprávným postupem správce daně. Vodítkem při řešení nejasných situací jsou pak především rozsudky Nejvyššího správního soudu, který situaci značně zpřehlednil. V tomto článku se budu zabývat především případy, kdy dojde k prekluzi překročením objektivní desetileté lhůty.

Poradenské služby patří do kategorie velmi četných plnění nejen v rámci tuzemského fakturačního styku, ale i v zahraničí. Z hlediska uplatňování DPH si nejprve musíme odpovědět na otázku, zda patří mezi služby podléhající základnímu pravidlu (viz § 9 ZDPH ), anebo některému ze speciálních pravidel umístěných v § 10.

S účinností od 1. 1. 2016 byla novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), která byla provedena zákonem č. 360/2014 Sb. , zavedena povinnost předkládat kontrolní hlášení. Tato povinnost se vztahuje na plátce, který uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo který přijme úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, nebo který přijme zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku, nebo poskytne úplatu přede dnem uskutečnění tohoto plnění, nebo který uskuteční nebo přijme plnění ve zvláštním režimu pro investiční zlato podle § 92 zákona o DPH .

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o DPH ), která je součástí tzv. daňového balíčku, tj. zákona č. 170/2017 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní, a která nabyla účinnosti od 1.7.2017, byla vedle dalších změn upřesněna také pravidla pro vznik povinnosti přiznat daň a povinnosti přiznat plnění, z nichž vyplývají také novelizovaná pravidla pro přiznávání daně z přijatých záloh či povinnost tyto zálohy přiznat v daňovém přiznání.

Ze zákona o DPH obecně vyplývá, že je plátce při dodání zboží a poskytnutí služby povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, nebo ke dni přijetí úplaty, pokud je tato úplata přijata před uskutečněním zdanitelného plnění, které je dostatečně známé.

Rutinní operací pro obchodní i výrobní firmy by měly být situace, kdy dochází k nákupu materiálu či zboží v jiném členském státu. Takové obchodní operace mají na starosti nákupní oddělení, která se starají o to, aby materiál či zboží dorazily za co možná nejvýhodnějších cenových a dodacích podmínek. Česká firma vystupuje v pozici odběratele a zahraniční subjekt (plátce se sídlem v zemi EU) jako dodavatel. Standardní vztah se ovšem z hlediska uplatnění DPH velmi často změní do poměrně turbulentní podoby. Většinou za to může nedostatek komunikace mezi účtárnami obou smluvních stran, případně neznalost dodavatelů evropských principů DPH ohledně vystavování daňových dokladů.

Jaký je správný postup určení dne uskutečnění zdanitelného plnění u přefakturace telefonních poplatků. Vždy počátkem měsíci, například dne 6. 4., obdržíme fakturu na telefonní služby od telefonní společnosti (operátora) s datem uskutečnění 31. 3. a datem vystavení 4. 4. Tyto služby dále přefakturováváme na nájemce. Jaké datum uskutečnění plnění máme uvést na naší vystavené faktuře? Má jít rovněž o 31. 3., anebo o jiné datum?

Jak bylo řečeno na závěr první části v DHK č. 6/2017, podstatně jednodušší situace se skontem nastane v případě, že dodavatel (plátce) neměl povinnost vystavit původní daňový doklad - není přitom významné, jestli jej případně přesto dobrovolně vyhotovil. Nemusí se tak trápit ani s opravným daňovým dokladem pro odběratele a ve stejné lhůtě - do 15 dnů ode dne zjištění rozhodných skutečností - provede opravu pouze ve své interní evidenci pro účely DPH.

Čas jsou peníze, to vědí nejen dlužníci úvěrů a zápůjček, kteří za čas platí úrokem, ale také obchodníci prodávající rychleobrátkové zboží. Proto mezi populárními a častými formami podpory prodeje najdeme tzv. platební skonta umožňující odběrateli zaplatit při urychlené úhradě před splatností o něco nižší částku. Prodejce totiž dobře ví, že se mu malé snížení prodejní ceny - řádově o 1 % až 5 % - v důsledku vyplatí, jelikož dříve utržené peníze jsou jistější a může je rychleji otočit na dalších obchodech. A spokojen je rovněž kupující, který něco málo ušetří, zvláště platí-li z běžného účtu, o jehož úročení se nyní prakticky nedá hovořit. Proto si ukážeme, jak skonta správně zaúčtovat a jak se s nimi vypořádat v oblasti daně z přidané hodnoty.

Cílem předkládaného příspěvku je ujasnit, jaké datum uskutečnění plnění má být uváděno na daňovém dokladu v případě vývozu zboží osvobozeného dle ustanovení § 66 zákona č. 235/2004 Sb., o...

Příspěvek se zabývá pojmem „vystavení“ daňového dokladu a jeho následné „doručení“ odběrateli. Příspěvek neřeší problematiku daňových dokladů popsanou v § 26 odst. 4 zák. č. 235/2004 Sb., o dani...