Doručování a dokumentace ve správě daní - strana 2

Začátek roku 2023 představuje pro řadu daňových subjektů významné rozšíření datových schránek zřízených ze zákona. Podnikající fyzické osoby (například živnostníci, ale i další osoby samostatně výdělečně činné jako lékaři, architekti), ale i nepodnikající právnické osoby (například spolky, sdružení, nadace, obecně prospěšné společnosti, společenství vlastníků bytových jednotek) tak budou mít automaticky zřízenou datovou schránku a tuto datovou schránku nebude možné znepřístupnit. Datová schránka je užitečný nástroj v oblasti digitalizace, ale její zřízení také znamená řadu důsledků a povinností v oblasti správy daní, které musí daňový subjekt znát. Zejména se jedná o skutečnost, že správce daně bude doručovat veškeré písemnosti do datové schránky a daňová přiznání bude nezbytné podávat elektronicky. Tento příspěvek upozorňuje na důležitá pravidla pro datové schránky v rámci správy daní a problematika je také vysvětlena na několika praktických příkladech.

Nejvyšší správní soud vydal v průběhu loňského roku rozsudek, kterým se od 1. ledna 2023 mění doručení fikcí do datové schránky. Jedná se o příznivější úpravu pro příjemce datových zpráv, tedy běžné občany i daňové poplatníky, jimž se takto prodlouží lhůta automatického doručení datových zpráv, které si uživatel dosud neotevřel.

S ohledem na množství dotazů a nejasností, které Finanční správa zaznamenala zejména v souvislosti se zřizováním datových schránek podnikatelům ze zákona, si dovolujeme upozornit, že i když byla osobě zřízena datová schránka, automaticky to neznamená, že orgány Finanční správy ČR budou s touto osobou komunikovat vždy výhradně elektronicky. Konkrétní způsob komunikace je volen mj. s ohledem na povahu doručované písemnosti, její obsah a na projevenou vůli adresáta doručované písemnosti.

V řadě případů musí daňový subjekt prokazovat bezdlužnost, tedy že nemá nedoplatky vůči správci daně. Potvrzení o bezdlužnosti je pak vydáno na základě podané žádosti.

V řadě případů může daňový subjekt potřebovat znát situaci na svém osobním daňovém účtu a také může potřebovat formální potvrzení. Daňový subjekt obdrží potvrzení o stavu na osobním účtu na základě podané žádosti.

Adresát, který si ze závažného a předem nepředvídatelného důvodu nemohl uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může požádat správce daně, který písemnost doručil, o vyslovení neúčinnosti doručení. Toto řízení se pak zahajuje na žádost daňového subjektu.

„Věřitelé mají lepší paměť než dlužníci.“1) Tímto výrokem Benjamin Franklin trefně popsal důvody, proč se daňové subjekty, vůči kterým byla nařízena daňová exekuce pro neuhrazení daňových nedoplatků, často ptají, zda správce daně byl povinen je vyrozumět o jejich nedoplatcích a upozornit je na riziko nařízení daňové exekuce předtím, než přistoupil k nařízení této daňové exekuce. Samotná právní úprava tohoto vyrozumění o nedoplatcích před nařízením daňové exekuce je obsažena v § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád “), které stanoví: „Správce daně může daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Správce daně tak učiní vždy, jedná-li se o nedoplatek, který má být poprvé vymáhán; to neplatí, byl-li daňový subjekt o nedoplatku již dříve vyrozuměn, hrozí-li nebezpečí z prodlení nebo by vyrozumění bylo zjevně neúčelné.“ Z tohoto ustanovení je zřejmé, že zodpovězení výše položené otázky tudíž není s přihlédnutím k obecnosti právní úpravy jednoduché, neboť závisí na mnoha okolnostech a dále i na správním uvážení správce daně. Článek by měl postupně přinést odpověď na výše položenou otázku. Článek také upozorňuje na různé nedostatky právní úpravy, správní a soudní praxe a rovněž navrhuje některé možnosti řešení. Podle § 153 odst. 3 daňového řádu může správce daně vhodným způsobem vyrozumět daňový subjekt o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením. Z doslovného výkladu tohoto ustanovení by vyplývalo, že záleží toliko na volné úvaze správce daně, zda před nařízením daňové exekuce vyrozumí daňový subjekt o výši jeho nedoplatků. První díl článku jednak pojedná o tom, zda skutečně záleží na volné úvaze správce daně, zda tento vyrozumí daňový subjekt o výši jeho nedoplatků, či nikoli. V této souvislosti tento článek také představí jednotlivé funkce vyrozumění o výši nedoplatků dle § 153 odst. 3 daňového řádu .

Zaměstnanec má klasický pracovní poměr, kde uplatňuje základní slevu na dani. Dále uzavřel dohodu o provedení práce na 300 hod za rok, kdy si ale měsíčně vydělá většinou okolo 5 000 Kč. Bude muset mít tento „dohodář“ od ledna 2023 zřízenou datovou schránku povinně? Vůbec k ničemu by jí neužil neb jiné příjmy než tyto dva nemá a není pro něj ani výhodné podat daňové přiznání (žádný přeplatek na dani by stejně nedostal, protože neuplatňuje žádné další slevy a odpočty). Jak to je tedy nyní s datovou schránkou a lidmi, kteří mají uzavřené dohody o provedení práce? A budou-li jí muset tito pracovníci mít, kdo jí zřídí, případně kam se obrátit, jak to řešit?

Objevují se potvrzení o studiu, které si studenti stahují přes svůj přístup ze stránek školy. Vše je správně vyplněno a je tam poznámka, že doklad je elektronicky zapečetěn a QR kód. Je třeba tento dokument převést do např. prostřednictvím czech pointu do papírové podoby nebo je předané potvrzení pro uplatnění slevy postačující?

Převody mezi hotovostí z pokladny a bankovním účtem poplatníka nemusí být vedeny v daňové evidenci podle § 7b odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podstatné je, že jsou peněžní prostředky uvedeny jako příjem v daňové evidenci k okamžiku jejich získání.

Při aplikaci výše nastíněné právní úpravy a relevantní judikatury na nyní projednávanou věc je patrné, že proces konverze není způsobilý k tomu, aby ověřil autenticitu podpisu na plné moci, o níž vyjádřily pochybnosti správní orgány. Pokud by totiž měl správce daně pochybnosti o pravosti podpisu, musel by logicky požadovat nikoli konverzi plné moci, ale doručení plné moci s ověřeným podpisem (například legalizací dle § 74 notářského řádu ). Takový požadavek však příslušná výzva správce daně neobsahovala.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2022, čj. 10 Afs 127/2021-70

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2021, čj. 8 Afs 233/2019-51

Vybrané subjekty mají zákonnou povinnost zveřejňovat příslušné dokumenty včetně účetních výkazů ve sbírce listin obchodního rejstříku, která je k dispozici online na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti České republiky. Pokud není tato povinnost splněna, může být uložena pokuta, případně mohou nastoupit i jiné nepříjemné konsekvence. Jako jeden z kroků ohledně snížení administrativy byla od roku 2022 zavedena pro některé subjekty možnost zveřejnit účetní výkazy skrze finanční úřad prostřednictvím podání daňového přiznání k dani z příjmů. Článek se zaměřuje na novou možnost, jak splnit povinnost zveřejnění účetních výkazů do sbírky listin skrze daňové přiznání k dani z příjmů.

Provoz původní daňové informační schránky bude dle zákona ukončen 28. 2. 2022. Finanční správa však reaguje na podněty ze strany veřejnosti a profesních skupin a v rámci služby Nahlížení na vybrané údaje umožní po přechodnou dobu přistupovat k vybraným informacím z osobních daňových účtů a spisu daňového subjektu vedeného finančním úřadem. Služba Nahlížení na vybrané údaje bude dostupná po přechodnou dobu, aby dotčené subjekty měly dostatek času například na přihlášení do modernizované Daňové informační schránky plus.

Daňový subjekt musí plnit řádně a včas své povinnosti ve vztahu ke správci daně. Ohlášení změny v registračním údaji je pak jedna z povinností, na kterou by neměl daňový subjekt zapomínat. V případě nesplnění této povinnosti může správce daně udělit i možnou pokutu. Cílem tohoto článku je informovat čtenáře o povinnosti oznamovat změny registračních údajů. Tato problematika je také vysvětlena na praktických příkladech.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021, čj. 10 Afs 211/2019-32

I. Daňový subjekt má právo nahlížet do úplného soupisu písemností obsažených ve vyhledávací části spisu a právo obdržet opis či kopii takového soupisu nebo výpis z něho. Z položek soupisu týkajících se vyhledávací části musí být v každém jednotlivém případě patrno, o jakou konkrétní písemnost jde, v té míře, aby si z toho mohl daňový subjekt učinit aspoň rámcovou představu, zda konkrétní písemnosti mohou být uplatněny v řízení jako důkazní prostředek, jak s tím počítají § 65 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňového řádu, včetně s tím spojeného povinného přesunu písemnosti z vyhledávací do „nevyhledávací“ části spisu v okamžik stanovený zákonem.

Nejvyšší správní soud však již v citovaném rozsudku uvedl, že § 56 odst. 1 písm. b) daňového řádu neumožňuje správci daně vyloučit přijímání e-mailových datových zpráv, a vyložil, že na finanční správu se vztahují obecné předpisy o příjmu podání v podatelně. Nemůže tak sama bez zákonného zmocnění rozhodnout, že podání učiněná prostřednictvím e-mailu nebude přijímat. Výše uvedený závěr Nejvyššího správního soudu zároveň neznamená, že by bylo znemožněno využívat jiné systémy pro dálkovou komunikaci (jako aplikace EPO). Finanční správě nic nebrání v tom, aby systém EPO nabídla adresátům svých služeb, ovšem v případě, kdy se osoba rozhodne využít pro komunikaci s finanční správou namísto tohoto systému e-mail se zaručeným elektronickým podpisem, je správce daně jako veřejnoprávní původce podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o archivnictví ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 456/2011 Sb. , o Finanční správě České republiky, povinen takové podání přijmout jako podání dle § 71 odst. 1 daňového řádu . Z výše uvedeného shrnutí daňového řízení je zřejmé, že ačkoliv správce daně nesprávně tvrdil, že stěžovatelkou učiněná podání je třeba považovat za neúčinná, na zaslané e-maily, vyjádření a stížnosti vždy reagoval, a to nejen upozorněním na nutnost podání opakovat, ale i na jejich obsah. Nejasnosti vyplývající z jejich obsahu projednal během ústních jednání. Lze tak shrnout, že v projednávané věci neexistuje podání, které by stěžovatelka zaslala e-mailem se zaručeným elektronickým podpisem, kterým by se správce daně věcně nezabýval. Stěžovatelka tak nebyla nijak zkrácena na svých právech, protože obsahově se správní orgány s jejími podáními vypořádaly. Není tak důvod ke zrušení jimi vydaných rozhodnutí.

Motto: „Logika tě dostane z bodu A do bodu B. Představivost tě dostane všude.“ Albert Einstein Použití elektronické pošty (e-mailu) jako nástroje právního jednání vůči orgánům veřejné moci má svá pravidla i omezení založená platnými legislativními předpisy. Pro oblast daní byla ovšem donedávna elektronická pošta prostředkem vysoce limitovaným, zásadní změnu by mohly přinést rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z konce roku 2020. Rozbor aktuální situace i možného vývoje obsahují následující řádky.