Odvolání, obnova řízení, přezkum - strana 5
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2018, č. j. 4 Afs 156/2018-32
- Článek
Lze tak shrnout, že omezení práva podávat žaloby za daňové subjekty, které jsou v insolvečním řízení, pouze na insolvenčního správce, pokud se pohledávka dotýká majetkové podstaty, není v rozporu s právem tohoto subjektu na spravedlivý proces a Nejvyšší správní soud nevidí žádný relevantní důvod k tomu, aby svoji dosavadní judikaturu v tomto směru jakkoliv revidoval.
- Článek
V posuzovaném případě by oním soudním řízením nezbytným pro správné stanovení daně mělo být dle stěžovatelky řízení řešící stanovení spotřební daně vedené pod sp. zn. 30 Af 6/2011 . Dle § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu se musí jednat o řízení řešící otázku, o níž je příslušný rozhodnout soud. Správu spotřebních daní dle § 1 odst. 3 písm. a) zákona č. 353/2003 Sb. , o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají orgány celní správy České republiky. Správní soudy rozhodnutí celních orgánů pouze přezkoumávají, protože správní soudnictví je založeno (s výjimkou nečinnostních a zásahových žalob) na kasačním principu. Správní soud nemůže nezákonné správní rozhodnutí měnit ani nahrazovat vlastním rozhodnutím, nýbrž je může pouze zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení dle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 As 8/2010 – 65 ). Výjimku v tomto směru představuje právo soudu moderovat trest uložený za správní delikt (viz § 78 odst. 2 s. ř. s. ). Posouzení konkrétní otázky správním soudem může mít vliv na stanovení výše daně, avšak pouze v tom důsledku, že soud orgány finanční správy zaváže právním názorem a tyto orgány názor promítnou do následného rozhodnutí. Správní soudy proto nerozhodují o stanovení daně, tudíž nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že soudní přezkum spotřební daně může stavět prekluzivní lhůtu pro stanovení DPH dle § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu , protože se nejedná o otázku, o níž je příslušný rozhodnout soud.
- Článek
Krajskému soudu je třeba konečně vytknout i to, že neuvedl, jak má stěžovatel (žalovaný) v dalším řízení postupovat, což samo o sobě může založit nepřezkoumatelnost rozsudku.
- Článek
Z výše uvedené judikatury, byť se týkala aplikace § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků , je zjevné, že ke stanovení a vyměření daně postupem dle § 140 daňového řádu (jehož textace je shodná se zněním § 46 odst. 5 zákona o správě daní a poplatků a jediný rozdíl je v povinnosti vyhotovit platební výměr) nemůže správce daně přistoupit automaticky a bez provedení jakékoli úvahy o tom, zda údaje v daňovém přiznání uvedené, resp. daň zde vyčíslenou lze bez dalšího akceptovat a takto vyměřit, tedy mít za to, že daň se neodchyluje. Nelze proto souhlasit s názorem krajského soudu, že „správce daně daň žádným způsobem nezkoumá, nehodnotí, neposuzuje zákonnost výše základu daně, daně a jejich právního a skutkového základu. Nelze proto dovozovat, že by tento typ rozhodnutí mohl být stižen nezákonností, ani to, že by ji bylo možno přičítat správci daně.“ Skutečnost, že správce daně stanoví a vyměří daň postupem dle § 140 daňového řádu , při respektování cíle správy daní, tak, jak je stanoven v § 1 odst. 2 daňového řádu a základních zásad správy daní, dle názoru Nejvyššího správního soudu nevylučuje následnou možnou aplikaci § 254 odst. 1 daňového řádu v případě vzniku přeplatku v důsledku pozdějšího (nižšího) doměření daně správcem daně.
- Článek
Stěžovatel zde dostál podmínce vyčerpání opravných prostředků, neboť v zákonem stanovené lhůtě řádně podal odvolání proti platebnímu výměru. Vzhledem k tomu, že odvolací řízení bylo ze zákona zastaveno a bylo tak zamezeno věcnému přezkumu rozhodnutí, stěžovatel neměl možnost jiného řádného opravného prostředku, který by mu zákon umožnil použít, a žaloba ve správním soudnictví musí být za těchto okolností přípustná. Jakákoliv jiná úvaha vede k tomu, že by rozhodnutí správce daně o vyměření daně nebylo věcně přezkoumatelné, což by odporovalo principu přezkumu správních rozhodnutí soudem tak, jak je zakotven v čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod . Ten uvádí, že přezkum správních rozhodnutí lze vyloučit pouze zákonem. Rozhodnou skutečností se tedy jeví zákonná konstrukce zakládající jako následek provedení přezkumného jednání dle insolvenčního zákona zastavení nalézacího daňového řízení a nabytí právní moci dosud nepravomocného rozhodnutí. Zákon však v žádném ustanovení explicitně nestanoví vyloučení přezkumu takového rozhodnutí soudem, je proto nutno na něj nahlížet jako na rozhodnutí, proti kterému nejsou ze zákona přípustné žádné řádné opravné prostředky, a tedy splňuje podmínku pro přípustnost správní žaloby. V pochybnostech o tom, zda určitý úkon může být předmětem přezkumu či nikoliv, je vždy zapotřebí se přiklonit k závěru, že jej přezkoumat lze (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2006, č. j. 2 Afs 207/2005-55 , publikovaný pod č. 1472/2008 Sb. NSS ). V souvislosti s nyní nastalou situací tak Nejvyšší správní soud poukazuje na to, že v rámci soudního přezkumu nemá krajský soud možnost zrušit rozhodnutí odvolacího orgánu, neboť to nebylo vydáno. V případě, že se platební výměr ukáže jako nezákonný, nezbude krajskému soudu nic jiného, než jej zrušit. Nalézací daňové řízení pak bude zastaveno.
- Článek
Podmínky, za nichž Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku připustil, aby si krajský soud závěry žalovaného se souhlasnou poznámkou osvojil, aniž by doplnil vlastní argumentaci, nebyly v nyní posuzované věci splněny. Takový postup je přípustný pouze tehdy, pokud se žalobní námitky shodují s námitkami odvolacími a rozhodnutí žalovaného na ně řádně a v úplnosti odpovídá. Aniž by Nejvyšší správní soud hodnotil důvodnost uplatněných námitek, nepovažuje otázky vznesené stěžovatelkou za natolik triviální, že by je krajský soud mohl vypořádat pouhým odkazem na rozhodnutí žalovaného.
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 8 Afs 98/2018-52
- Článek
Článek se věnuje klíčovým otázkám pravidelně se objevujícím v rámci odborných diskuzí v souvislosti s navrhovaným zakotvením zákazu zneužití práva v oblasti daní do daňovém řádu , a to jako jedné ze základních zásad správy daní. Při zohlednění záměru předkladatele novely daňového řádu a vyjádření zástupců odborné veřejnosti k navrhovanému zakotvení této zásady je cílem článku představit některé z budoucích možných výkladových a aplikačních přístupů k institutu zákazu zneužití práva v oblasti daní.
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 Afs 141/2017-34
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2018, č. j. 9 Afs 69/2017-75
- Článek
Následující příspěvek se zabývá řešením uplatňování pohledávek z opravných dokladů dle § 44 zákona o dani z přidané hodnoty v rámci insolvenčního řízení z pozice insolvenčního správce. Cílem článku je popsání vývoje uplatňování pohledávek státu, porovnání zákonné normy a aktuální judikatury vyšších soudů a doporučení řešení pro insolvenční správce.
- Článek
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 9 Afs 275/2016 , www.nssoud.cz/
- Článek
Vybraná judikatura Nejvyššího správního soudu k: - Identita dodavatele – daň z příjmů - Daňové nalézací řízení po přezkumném jednání v insolvenci - Stížnost už zas není podmínkou žaloby na ochranu před nezákonným zásahem - Prokazování (ne)dobré víry u podvodů na DPH - Úrok z úroku - Stavění lhůty pro stanovení daně - Mezinárodní dožádání – stavění lhůty pro stanovení daně - Základy daňového procesu - Soudní přezkum jmenování podjatého znalce
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. 2 Afs 11/2017-24
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2018, č. j. 2 Afs 239/2017-29
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, čj. 6 Afs 224/2016-40
- Článek
Jak je to s pomůckami? Existují oprávněně při správě daní? Je možno dohledat s určitým nadhledem souvislosti jejich používání při správě daní za posledních téměř sto let? Lze v jejich zákonné úpravě a v názorech vyslovovaných judikaturou spatřit kontinuitu tolik potřebnou pro stabilitu postupů v daňovém řízení? Věřím, že po přečtení následujícího příspěvku čtenář dojde většinou ke kladné odpovědi.
- Článek
Ke správě daní JUDr. Alena Kouhoutková 1. Poplatník daně z příjmů fyzických osob podal v březnu 2017 daňové přiznání za rok 2016, ve kterém uplatnil daňové zvýhodnění na vyživované...
- Článek
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2017, čj. 10 Afs 128/2016-68