Veřejná správa - strana 3

Obce v České republice jsou řízeny a spravovány jednotlivými orgány. Jejich postavení, pravomoci, způsob ustavení a další záležitosti upravuje zákon č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení ), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obcích “). Mezi dva kolektivní orgány obce patří zastupitelstvo a rada. Zákon o obcích upravuje princip dělby moci na úrovni obce a každému z těchto orgánů stanoví pravomoc rozhodovat v určitých věcech samostatné působnosti obce. Zákon výslovně vymezuje tzv. vyhrazené pravomoci. V případě nevyhrazených pravomocí umožňuje, aby zastupitelstvo na sebe některé pravomoci vztáhlo. Právě tomuto institutu se věnuje následující příspěvek.

Navazujeme na příspěvek z minulého čísla časopisu UNES č. 7–8/2022 na s. 21 tohoto periodika, který se zabývá problematikou místního referenda. Obsahem první části byly zejména podmínky přípustnosti a konání referenda, podmínky pro hlasování v něm, náležitosti návrhu na jeho konání a institut přípravného výboru a rozhodování o jeho vyhlášení. Druhá část se zaobírá procesními aspekty a podmínkami samotného hlasování, problematikou platnosti a závaznosti či soudní kontrolou ve věcech místního referenda.

V následujícím příspěvku se budeme věnovat významné oblasti související s používáním automobilu v praxi veřejně prospěšných poplatníků, a to případům vyplývajícím z pracovněprávních vztahů, tedy vztahu zaměstnavatele a zaměstnance.

Na základě rozhodnutí prezidenta republiky č. 81/2022 Sb. ze dne 5. 4. 2022 byly v termínu 23.–24. 9. 2022 vyhlášeny volby do zastupitelstev obcí. Komunální volby se konají jednou za čtyři roky a touto dobou je také vymezeno volební období zastupitelstev obcí, jak stanoví Ústava České republiky . S ukončením stávajícího a se zahájením nového volebního období zastupitelstev obcí jsou spojeny další kroky a úkony, které je potřeba realizovat, čemuž se věnuje následující příspěvek.

V tomto článku autoři tematicky navážou na předchozí texty Petra Pospíšila publikované v posledních letech na stránkách tohoto časopisu, které se zaměřovaly na problematiku odpovědnosti za činnost a hospodaření včetně trestní odpovědnosti právnických osob a criminal compliance programů v prostředí územních samosprávných celků a jejich organizací. V nyní předkládaném článku autoři věnují pozornost související problematice whistleblowingu a ochraně oznamovatele a právní úpravě této problematiky, která již nyní určitým subjektům v České republice přináší nové povinnosti a jejíž dopady budou brzy ještě významnější v souvislosti s očekávaným přijetím českého zákona o ochraně oznamovatele.

Česká republika je podle ústavního pořádku zemí uplatňující zastupitelskou demokracii, na rozdíl od demokracie přímé. Určitou výjimku, a to na lokální úrovni, představuje institut místního referenda. Místní referendum (místní lidové hlasování) je v právním řádu zakotveno v zákoně č. 22/2004 Sb. , o místním referendu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o místním referendu“), a může se konat na úrovni obce, městské části nebo městského obvodu, v případě referenda o oddělení od obce též na úrovni části obce. V místním referendu, které může být iniciováno zastupitelstvem obce nebo přímo občany (za splnění zákonných podmínek), se mohou obyvatelé vyjádřit a hlasovat (ve formě souhlasu nebo nesouhlasu s konkrétně položenou otázkou) o záležitostech spadajících do samostatné působnosti obce.

V následujícím příspěvku bychom se zaměřili na některé zajímavé judikáty z poslední doby, a to zejména judikáty Nejvyššího správního soudu ČR (dále jen „NSS“), ale upozorníme i na judikaturu Soudního dvora EU.

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska mají KooV dvě hlavní přednosti: a) závěry potvrzené zástupci Finanční správy ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní, b) odborné názory zde nepadají z nebe, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. Koordinační výbory jsou zveřejňovány na https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp /. Ovšem ani potvrzené závěry KooV nejsou neotřesitelné… Podle loňského rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 246/2019 , který neuznal závěr potvrzený GFŘ na KooV 199/27.11.2007, nemusí vždy jít o ustálenou (závaznou) praxi.

V následujícím příspěvku vám přinášíme dokončení článku, který jsme uveřejnili v časopisu UNES č. 4/2022 na s. 15.

Dohadné položky i časové rozlišení představují respektování zásady časového rozlišení, která stanoví, že výnosy a náklady se účtují do účetního období, se kterým věcně a časově souvisejí. Tato zásada vyplývá z § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZU “). Zaúčtování do nákladů a výnosů je potom nutné dobře posoudit také z pohledu daňové uznatelnosti, správné zaúčtování tak může mít i daňové dopady. Při výkladu bych se zaměřil na účetní jednotky účtující podle vyhlášky č. 410/2009 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „prováděcí vyhláška“).

V čele školy a školského zařízení stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává zřizovatel tohoto zařízení. Zřizovatelem může být stát, kraj, obec nebo svazek obcí. Na rozdíl od ředitelů „neškolských“ příspěvkových organizací lze ředitele školy a školského zařízení odvolat jen ze zákonem stanovených důvodů.

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále již jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy – dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska mají KooV dvě hlavní přednosti: a) závěry potvrzené zástupci Finanční správy ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na .

Mezi největší problémy současnosti patří astronomické schodky státního rozpočtu a celkově hospodaření našeho státu. V tomto ohledu jsou proto municipality spíše ukázkou toho, jak by měl anebo mohl hospodařit stát z hlediska vyrovnaných rozpočtů, nicméně nezaškodí se podívat na to, jak pamatuje platná právní úprava na případné zadlužení obcí a zda poskytuje při řešení tohoto zadlužení nějaká koncepční východiska pro případ, že by v důsledku špatné ekonomické situace docházelo masivně k předlužení obcí a bylo nutno na tento problém smysluplně reagovat.

Zákony upravující volby do zastupitelstev obcí a krajů obsahují ustanovení týkající se neslučitelnosti funkce člena zastupitelstva s v zákoně vyjmenovanými funkcemi. Zároveň tyto zákony obsahují mechanismy, jak vzniklou neslučitelnost funkcí řešit.

Poslanecká sněmovna bude ve druhém čtení projednávat vládní návrh zákona o ochraně oznamovatelů (sněmovní tisk č. 1150) (dále jen „návrh zákona“), který implementuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. Jedná se o tzv. směrnici o whistleblowingu (dále jen „směrnice“) a členské státy Evropské unie jsou povinny ji implementovat do národních úprav do 17. 12. 2021.

Dne 11. 3. 2019 vydal Městský soud v Praze rozsudek čj. 14 A 89/2017-47 , v němž konstatoval, že ochrana soukromí dětí (ve formě znepřístupnění jména útočníků i jména oběti šikany) převáží nad právem zastupitelů obce být informován o záležitostech šikany ve škole zřízené danou obcí.

Pokračujeme v představování ukončených příspěvků řešených v rámci tzv. Koordinačních výborů (dále již jen „KooV“). Připomeňme, že KooV jsou uznávaná odborná jednání zaměřená na daňové problémy předestřené daňovými poradci, k nimž se vyjadřují zástupci finanční správy. Dnes se jedná vesměs o pracovníky Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“). Z praktického hlediska mají KooV dvě hlavní přednosti: a) závěry potvrzené zástupci Finanční správy ČR lze považovat za bezpečné daňové řešení, které zřejmě řadoví pracovníci finančních úřadů nezpochybní (tzv. správní praxe), b) odborné názory zde „nepadají z nebe“, ale jsou věcně odůvodněné, takže nabízejí argumentační oporu pro řešení obdobných sporů a je vidět i logika uvažování správců daně. KooV jsou zveřejňovány na https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp/zapisy-z-jednani/2021 .

Plat zaměstnanců je ze strany obce výdejem veřejných prostředků, na který se vztahují kontrolní mechanismy předvídané platnou právní úpravou. Otázka povinnosti poskytování informace o platech zaměstnanců obce dle zákona o svobodném přístupu k informacím doznala za dobu účinnosti zákona podstatný vývoj. V následujícím článku se vám pokusíme tento vývoj přiblížit a odpovědět na otázky související s povinností obce poskytnout žadateli informaci o výši platu svých zaměstnanců či odměnách jim vyplacených.

V praxi samozřejmě může nastat situace, že plátce DPH z různých důvodů uvede daň na vstupu či daň na výstupu v jiném zdaňovacím období, než ve kterém má být správně vykázána. Důvody tohoto postupu mohou být různé, ať už např. chybné vyhodnocení postupu, opomenutí plátce nebo třeba i pozdní obdržení dokladu plátcem. Jak uvedenou situaci správně řešit? To je předmětem tohoto příspěvku.