Vyměření a doměření daně - strana 4

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 1. 8. 2022 ve věci C-267/21 Uniqa Asigurări

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2022, čj. 10 Afs 314/2020-50

Již vícekrát se Nejvyšší správní soud zabýval problematikou § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Vždy došel k tomu, že při aplikaci tohoto ustanovení je třeba v prvé řadě zkoumat, zda při uskutečněném příjmu dochází taktéž ke zvýšení majetku daňového subjektu a jestli se jedná o příjem skutečný, nikoliv pouze zdánlivý. V následujícím článku je shrnuto několik rozsudků s touto problematikou. V nedávné době pak Nejvyšší správní soud řešil tuto problematiku v rozsudku ze dne 14. 10. 2022, čj. 2 Afs 396/2020-34 .

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2022, čj. 8 Afs 170/2020-49

Současně ovšem zákonodárce neomezil použitelnost § 254 odst. 2 daňového řádu pouze na případy vymáhání nesprávně stanovené daně. Kdyby tomu tak bylo, nemusel by zákonodárce výslovně zakotvovat, že úrok dle citovaného ustanovení nevzniká, je-li „neoprávněnost exekuce způsobena pozdějším vyslovením neúčinnosti doručení rozhodnutí nebo navrácením lhůty v předešlý stav“. Chtěl-li zákonodárce omezit právo na úrok dle § 254 odst. 2 daňového řádu na případy, kdy byla vymáhána nesprávně stanovená daň, mohl (a měl) to v předmětné právní úpravě jednoznačně vyjádřit. K tomuto kroku ostatně zákonodárce již přistoupil, neboť dle § 254 odst. 5 daňového řádu ve znění účinném od 1. 1. 2021 platí, že „Výše úroku z nesprávně stanovené daně podle odstavců 1 až 4 se zvyšuje na dvojnásobek po dobu, kdy je vedeno exekuční řízení.“ Za neoprávněnou daňovou exekuci v popsaném smyslu je nepochybně třeba pokládat i takovou, která probíhá bez exekučního příkazu.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 6. 2022 ve věci C-56/21 UAB „ARVI“ ir ko

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 30. 6. 2022 ve věci C-146/21 DGRFP Bucureşti

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 7. 2022 ve věci C-194/21 Staatssecretaris van Financiën

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 7. 2022 ve věci C-696/20 Dyrektor Izby Skarbowej w W.

Hlavním závěrem daňové kontroly tedy musí být zjištění, zda lze či nelze stanovit daň prostřednictvím dokazování.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2022, čj. 10 Afs 289/2021-42

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 4. 2021, čj. 4 Afs 361/2021-31

Je zásadně na daňovém subjektu, aby podle § 43 odst. 5 zákona o DPH případně provedl opravu nesprávně vyúčtované DPH postupem podle § 43 odst. 1 až 4 zákona o DPH . S ohledem na zásadu neutrality DPH by však za předpokladu naprostého vyloučení ztráty daňových příjmů neměla být možnost provést opravu v návaznosti na výsledek daňové kontroly a rozhodnutí na jejím základě vydaná (která vychází z odlišného posouzení správce daně obchodních transakcí v tom směru, že se nejednalo o faktické dodání zboží) zcela vyloučena, a to i přes výslovné znění ustanovení o lhůtě pro provedení opravy. Správce daně by se v případech, kdy sám překlasifikuje daň podle § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH , měl (s přihlédnutím k zákonem stanoveným lhůtám pro opravu daňovým subjektem, které by mohly následné provedení opravy znemožnit) v návaznosti na námitky daňového subjektu zabývat otázkou, zda není naplněn předpoklad, že ztráta daňových příjmů byla zcela vyloučena (zejména v závislosti na průběhu řízení u dalších dotčených společností). Pokud dojde k závěru, že daňové příjmy nejsou ohroženy (např. s ohledem na odepření nároku na odpočet DPH z plnění, u něhož daňový subjekt nesprávně uvedl daň na faktuře), což by mělo být možné v situaci, kdy správce daně zná veškeré osoby zúčastněné na transakcích, a není tedy ohrožen cíl, jímž je zajištění souběhu odpočtu daně zaplacené na vstupu a daňového dluhu, je na místě výši daně opravit tak, že povinnost k úhradě DPH podle § 108 odst. 1 písm. k) zákona o DPH nebude stanovena.

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 5. 2022 ve věci C-218/21 DSR – Montagem e Manutençao de Ascensores e Escadas Rolantes

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 4. 2022 ve věci C-637/20 DSAB Destination Stockholm

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 28. 4. 2022 ve věci C-612/20 Happy Education

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 7. 4. 2022 ve věci C-333/20 Berlin Chemie A. Menarini

Pokud není daň uhrazena včas, ať již z důvodu nedostatku finančních prostředků, či z důvodu dodatečného doměření daně, přicházejí na řadu kromě daně samotné i úroky z prodlení. Sporům z této oblasti a jejich výsledkům u správních soudů je věnován dnešní výběr z judikatury. V našem časopise jsme se touto problematikou již zabývali v čísle 11/2019. V úvodu tedy tradičně nejprve krátce shrneme judikaturu z předchozího článku a poté se budeme podrobněji věnovat dalším rozsudkům.

Poplatník chce přejít ze skutečných výdajů na paušální. V roce 2020 měl dva neuhrazené závazky za službu ve výši celkem 15 000 Kč. Pohledávky měl všechny uhrazené. Zásoby nemá. Musí podat dodatečné daňové přiznání za rok 2020, kde uvede v příloze č. 1 - vykazované příjmy a výdaje (stejné jako v řádném přiznání) + na ř. 106 přidá položku snižující základ daně ve výši 15 000 Kč a tu také uvede do části E - úpravy snižující základ daně? V dodatečném daňovém přiznání se uvádí všechny údaje z řádného + ta úprava? Tj. celková jeho daň se v dodatečném přiznání sníží o 2 250 Kč. Je tedy povinen poplatník toto dodatečné přiznání poplatník podat, pokud se snižuje daňová povinnost? A v případě, že ano, kdy mu tento rozdíl finanční úřad vrátí? Jak to bude s opravnými přehledy pro OSSZ a ZP? Budou se také podávat a vyčíslovat? Bude mít tato úprava ještě nějaké dopad do roku 2021 - do přiznání a přehledů za rok 2021?

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že si stěžovatel musel být vědom toho, že ve výroční zprávě uvedený podíl 9 % není skutečným (přesným) podílem hodnoty žalobkyní přijatých zdanitelných plnění na jejích celkových výnosech. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád “), však platí, že „[s]práva daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady“ (zvýraznění doplněno Nejvyšším správním soudem). Tomuto dílčímu účelu (cíli) správy daní se stěžovatel zpronevěřil.