Základ DPH a jeho opravy - strana 3

Společnost pořídila do CZ na základě reklamace dvou dodávek náhradní zboží od švýcarského dodavatele s registrací v DE. Jednalo se tedy o dodání zboží z EU. Dodavatel účtoval 100% cenu jelikož reklamace nebyla ukončena a zboží bylo potřeba urgentně. Po ukončení reklamace (kdy jedna původní dodávka byla vrácena do Švýcarska a máme JSD a druhá fyzicky zlikvidovaná přímo v CZ se souhlasem dodavatele) tento dodavatel vystavil 100% opravné doklady, jelikož reklamace byla uznána. Oba credity jsou vystaveny švýcarským dodavatelem bez EU DIČ. Jakým způsobem mají být tyto credity vykázány v přiznání DPH? Je možné je vůbec v DPH nevykazovat?

Na našem eshopu uskutečnila fyzická osoba na své IČ objednávku. DIČ neuvedla a ARES hlásil, že není plátcem. Této osobě jsme zboží odeslali na dobírku. Zákazník od přepravce zásilku nepřevzal a zboží se nám vrátilo nazpět, dodavatel fakturu přiloženou ke zboží tím pádem ani neobdržel. Na vrácené zboží jsem vystavila opravný daňový doklad, jelikož při odeslání zboží došlo k uskutečnění zdanitelného plnění. Bohužel jsem po měsíci zjistila, že jsem opravný daňový doklad zákazníkovi nezaslala. Mohu si z tohoto opravného daňového dokladu DPH nenárokovat, protože jsem nesplnila podmínku doručení druhé straně, ale zaúčtovat do nákladů? Pokud lze do nákladů, tak na jaký účet 548, daňově?  

ĆEZ vystavil daňový doklad plátci DPH vyúčtování energií za období 01/2021 až 01/2022 s přeplatkem 11 212,64 Kč. Na dokladu je uvedena: - cena za spotř. elektřinu a služby ZD 33 865,63 Kč 21% 7 111,78 Kč Celkem s DPH 40 977,41 Kč - přijaté platby ZD - 34 884,27 Kč 21% - 7 325,73 Kč celkem s DPH - 42 210,00 Kč - přijaté platby ZD - 9 380,00 Kč 0% 0,00 Kč celkem - 9 380,00 Kč - prominutí daně - 600 ,05 Kč CELKEM - 10 398,64 Kč 21% - 814,00 Kč - 11 212,64 Kč Po zaúčtování daňového dokladu, dle ČEZu musí být daňový doklad uveden v kontrolním hlášení v oddíle B2 , při kontrole písemnosti (kontrolního hlášení), hlásí daňový portál špatně vypočtenou hodnotu DPH , jako nalezenou propustnou chybu, protože vypočtené DPH celkem neodpovídá základu daně - 10 398,64 Kč, mohu toto hlášení ignorovat a odeslat na FÚ? Případně, jak mám postupovat při zaúčtování daňového dokladu?

Novelou 343/2020 Sb. došlo ke změně zákona o dani z přidané hodnoty v oblasti uplatňování DPH u služeb cestovního ruchu dle § 89 s odloženou účinností od 1. 1. 2022.

V následujícím článku jsou vysvětleny nejprve aktuálně základní podmínky, za nichž může plátce jako věřitel provést opravu základu daně v případě nedobytné pohledávky. Návazně jsou vysvětlena navazující pravidla pro provádění navazující opravy odpočtu daně ze strany dlužníka, který je plátcem, vůči němuž byla oprava základu daně ze strany věřitele provedena, a postup dlužníka při snížení odpočtu daně v souvislosti se zrušením registrace plátce.

1. Cíl příspěvku Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění způsobu uplatnění DPH u stavebních platů, které jsou placeny stavebníkem vlastníkovi nemovitosti jako úplata za zřízení práva stavby. Tento příspěvek neřeší...

1. Účel příspěvku Tento příspěvek volně navazuje na předcházející příspěvky týkající se problematiky tzv. „nepřímých bonusů".1) Jeho účelem je především sjednocení výkladu evropské judikatury ve vztahu k tuzemské praxi...

V praxi samozřejmě může nastat situace, že plátce DPH z různých důvodů uvede daň na vstupu či daň na výstupu v jiném zdaňovacím období, než ve kterém má být správně vykázána. Důvody tohoto postupu mohou být různé, ať už např. chybné vyhodnocení postupu, opomenutí plátce nebo třeba i pozdní obdržení dokladu plátcem. Jak uvedenou situaci správně řešit? To je předmětem tohoto příspěvku.

Oprava výše daně je často logickým důsledkem opravy základu daně. Je samostatným zdanitelným plněním, které nastává poté, co dohodou obchodních partnerů nebo z jiného důvodu dojde ke změně původní výše úhrady za plnění. Oproti tomu k opravě výše daně, kde základ zůstává stejný, dochází na základě chybného posouzení zdanění na straně dodavatele. Pokud zákazník uplatní více odpočtu vlivem nesprávné výše daně na faktuře, než dle zákona o DPH mohl, oprava se provádí zpětně do období, kdy se plnění uskutečnilo. A pak je potřeba počítat minimálně s úrokem z prodlení.

1. Účel příspěvku Tento příspěvek volně navazuje na předcházející příspěvky týkající se problematiky tzv. „nepřímých bonusů".3 Jeho účelem je především sjednocení výkladu evropské judikatury ve vztahu k tuzemské praxi...

Stavební firma přijala od občana úhradu zálohové faktury na postavení rodinného domu. Platby proběhly v dubnu a květnu 2021, v těchto měsících stavební firma odvedla DPH z přijatých plateb. Stavební práce jsou v běhu, postupně jsou vystavovány dílčí faktury na provedené práce, zálohy v nich zatím nebyly zúčtovány. V září 2021 požaduje občan vrácení záloh zpět v plné výši, neboť získal hypotéku, ze které bude vše placeno. Dílčí faktury budou vystavovány i nadále. 1. Jaký doklad má stavební firma na vratky vystavit – stornovací fakturu, či opravný daňový doklad k přijaté záloze? 2. V jakém měsíci má stavební firma uplatnit DPH na vstupu z vratky DPH – v měsících, ve kterých DPH ze záloh odvedla (což by vyžadovalo dodatečná přiznání), nebo v září 2021?

Jak uvedl již žalovaný a krajský soud, podání dodatečného daňového přiznání bylo ryze formální; jednalo se o jakýsi pokus stěžovatele vyhnout se povinnosti zaplatit daň, kterou jakožto vystavitel faktur uvedl na daňových dokladech. Možnost opravy daně podle § 43 zákona o DPH však neslouží k tomu, aby se plátci DPH vyhnuli povinnosti zaplatit daň, kterou sami na daňových dokladech uvedli zcela záměrně s cílem získat daňové zvýhodnění. Tato možnost míří primárně na případy neodůvodněně naúčtované daně např. u plnění, které je od této daně osvobozeno, či je DPH uvedena na dokladu v důsledku určité chyby v nesprávné výši. To však rozhodně není případ stěžovatele, který podáním dodatečného daňového přiznání reagoval v podstatě pouze na to, že jeho protiprávní jednání bylo správcem daně odhaleno, jak sám výslovně přiznal. Plnění, která stěžovatel vykazoval, byla zcela fiktivní; doklady, které stěžovatel vystavil původně na společnost JOHAL Trans s. r. o., proto vůbec neměl vystavovat. A učinil-li tak, je povinen nést také následek svého jednání, kterým je vyměření daně v důsledku § 108 odst. 1 písm. j) zákona o DPH , neboť vystavením dokladu umožnil jinému daňovému subjektu (příjemci faktury) nárokovat odpočet daně.

Pozdější rozdělení původní komplexní dodávky, z níž se nakonec uskutečnila jen část, na dvě oddělené složky (jednu uskutečněnou a druhou neuskutečněnou), a tedy vlastně dvě plnění, je umělé a neodpovídá realitě tohoto obchodního případu. Právně není (z pohledu § 42 a § 43 zákona o DPH ) tolik podstatné, zda předmět dodávky přešel do dispozice odběratele, ale později zase fyzicky putoval zpět k dodavateli – nebo zda marně čekal u dodavatele a odběratel se nakonec rozhodl jej fyzicky ani nepřevzít. Důležité je, že stěžovatelka coby dodavatelka dala původním daňovým dokladem najevo vůli dodat IT vybavení vývojového centra podle smlouvy. Dodávka se částečně uskutečnila (virtualizační systém byl dodán), čímž se uskutečnilo i zdanitelné plnění. Plátce opraví základ a výši daně podle § 42 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, v situaci, kdy se až po uskutečnění plnění (aspoň částečném) změnily podmínky obchodního vztahu, a tedy i původně sjednaná výše úplaty (typicky při vrácení zboží, nedodržení sjednaných podmínek, odstoupení od smlouvy). Naproti tomu oprava výše daně podle § 43 tohoto zákona se uplatní v případech, kdy plátce pochybil už při vystavování původního dokladu (např. chybným určením předmětu, základu či sazby daně nebo vyfakturováním nesprávnému odběrateli).

Pravidelně se na stránkách Účetnictví v praxi setkáváte s texty rozebírajícími některá ustanovení zákona. V následujících měsících se zaměříme na zákon o dani z přidané hodnoty jako na celek a postupně jej projdeme. První díly budou patřit tuzemským obchodním operacím, pak přijdou na řadu přeshraniční transakce a závěrečných několik dílů bude věnováno správě této daně. Hned v úvodu se podíváme na její samotnou podstatu.

V následujícím příspěvku bychom se blíže věnovali problematice dotací z pohledu daně z přidané hodnoty. Tato oblast je velmi významná v případě neziskových účetních jednotek, ale v praxi se s ní lze setkat také u účetních jednotek z podnikatelské sféry. Na úvod je vhodné předeslat, že pojem dotace vymezují zejména rozpočtové předpisy, konkrétně zákon č. 218/2000 Sb. , rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů, a to jako peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo Národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Dále tento pojem nalezneme také v zákoně č. 250/2000 Sb. , rozpočtová pravidla územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Definice podle tohoto zákona je obdobná, jedná se o peněžní prostředky poskytnuté z rozpočtu územního samosprávného celku, městské části hlavního města Prahy, svazku obcí nebo Regionální rady regionu soudržnosti právnické nebo fyzické osobě na stanovený účel. Jedná se tedy zásadně o peněžní prostředky, které jsou poskytnuté na stanovený účel.

Použité zkratky: SDEU - Soudní dvůr Evropské unie ZDPH - zákon č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty 1. Účel příspěvku Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění a sjednocení...

Cílem příspěvku je dosažení shody na rámcových pravidlech pro posouzení, které prodeje majetku jsou předmětem daně a které nikoli, jestliže tento majetek není obchodním majetkem plátce a k ekonomické...

Novelou zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), která je součástí zákona č. 80/2019 Sb. , jímž se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, byla upravena pravidla pro uplatňování DPH u nájmu nemovitých věcí s odloženou účinností oproti ostatním změnám, a to až od 1. 1. 2021. Nájem nemovité věci je pro účely zákona o DPH chápán jako poskytnutí služby, na kterou se vztahuje podle § 56a zákona o DPH osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Nájem nemovité věci však může být za splnění stanovených podmínek zdaňován, a chápán tedy jako zdanitelné plnění v základní sazbě daně. V článku je nejprve vymezen nájem nemovitých věcí pro účely DPH, a to v návaznosti na zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), a vymezení předmětu DPH a místa plnění u nájmu nemovitých věcí. Návazně jsou vysvětlena aktuálně platná pravidla pro osvobození od daně u nájmu nemovitých věcí a podmínky, kdy nelze tento nájem osvobodit od daně. V závěrečné části článku jsou vysvětleny praktické dopady změny provedené s účinností od 1. 1. 2021, kdy se změní podmínky, za nichž bude možno nájem nemovité věci zdaňovat. Změna podmínek pro zdaňování nájmu nemovité věci bude mít také dopady při uplatňování nároku na odpočet daně ve vztahu k nemovitým věcem, jejichž nájmu se bude tato změna týkat, a to jak na straně pronajímatele, tak na straně nájemce.

Cílem tohoto příspěvku je vyjasnění aplikace institutu opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky dle § 46 zákona č. 235/2004 Sb., v platném znění, o dani z přidané hodnoty...

Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. června 2020 ve věci C-146/19 SCT