Registr smluv a ochrana obchodního tajemství

Zákon o registru smluv obsahuje výčet povinných subjektů¹⁾. Tento zákon se však dotkne řady subjektů, ať už právnických nebo fyzických osob, které jsou druhou smluvní stranou, neboť zveřejněním smlouvy dojde ke zveřejnění i velkého množství údajů o uzavřeném smluvním vztahu a o smluvních stranách. Zároveň chybný postup neodpovídající zákonu o registru smluv může mít pro smluvní vztah závažné důsledky, kterých by si měly být vědomy obě strany.

Podle zákona o registru smluv se zveřejňují všechny soukromoprávní smlouvy (objednávky) a smlouvy o poskytnutí nebo návratné finanční výpomoci, které povinný subjekt uzavřel ode dne 1. 7. 2016 a jejichž hodnota je vyšší než 50 000 Kč bez DPH. Z této povinnosti existují výjimky, které jsou uvedeny v § 3 zákona o registru smluv. Podle § 3 odst. 1 zákona o registru smluv se prostřednictvím registru smluv neuveřejňují informace, které nelze poskytnout při postupu podle předpisů upravujících svobodný přístup k informacím.

V registru smluv se tedy nebudou uveřejňovat informace, které nelze poskytnou podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“).

Mezi informace, které nelze poskytovat, patří především:

K nejčastěji diskutované výjimce patří možnost neposkytnout, tedy ochránit obchodní tajemství.

Obchodní tajemství je definováno v ustanovení § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), který říká, že obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Jde tedy o skutečnost, která je tržně využitelná a jejíž vyzrazení je způsobilé přinést zlepšení podnikatelského postavení třetích osob (konkurentů). Jde o informaci, která není běžně dostupná. Nejde o obchodní tajemství, pokud jde o skutečnosti, které si může kdokoli zjistit např. z obchodního rejstříku či jiného veřejně dostupného registru. Mezi ocenitelné informace, které mohou způsobit ztrátu podílu na trhu, patří řada důležitých informací od obchodních až po technické, např. nákupní a prodejní ceny, plány budov, průmyslové vzory, plány, výkresy, ale také seznamy zákazníků či kalkulace cen.

Obchodním tajemstvím ve vztahu k smlouvám tak může být téměř cokoliv, pokud jsou splněny podmínky dané občanským zákoníkem, včetně ceny či hodnoty, ale i identifikace samotných smluvních stran. Obchodní tajemství a jeho ochrana vzniká naplněním všech výše uvedených zákonných znaků a zaniká, zanikne-li alespoň jeden znak (např. podnikatel již nepodniká kroky odpovídajícím způsobem skutečnost utajit).

Obchodním tajemstvím jsou tedy skutečnosti, které vykazují všechny znaky uvedené v občanském zákoníku. Předmětem ochrany tak není smlouva samotná, ale informace v ní obsažené. Podle rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 31 Ca 189/2000 ze dne 25. 5. 2000, aby se jednalo o obchodní tajemství, je nutno, aby byly naplněny všechny znaky zákonem stanovené ... „Má-li se jednat o obchodní tajemství, musí nést všechny uvedené pojmové znaky. Ochrana obchodního tajemství přitom nevzniká evidencí nebo zápisem, ani uvedením této okolnosti např. do smlouvy, ale vzniká okamžikem naplnění všech pojmových znaků obchodního tajemství.“

Obvyklou bude situace, kdy budou znaky předvídané zákonem naplňovat pouze některá ustanovení, nikoli celá smlouva, a pouze tato ustanovení bude možné legitimně považovat (a chránit) jako obchodní tajemství. Povinný subjekt a jeho smluvní strana se musí v každém jednotlivém případě vždy zabývat každým údajem (skupinou údajů) a u každého z nich posoudit, zda naplňuje znaky obchodního tajemství²⁾.

Ve smlouvě samotné díky § 3 zákona o registru smluv mohou být informace označené kteroukoli ze smluvních stran za obchodní tajemství vymazány a nebudou následně zveřejňovány.

Zákon o svobodném přístupu k informacím však také upravuje průlom do ochrany obchodního tajemství, a to v § 9 odst. 2. Podle tohoto ustanovení používá-li se veřejných prostředků, nepovažuje se poskytnutí informace o rozsahu a příjemci těchto prostředků za porušení obchodního tajemství; na základě tohoto ustanovení a příslušné judikatury (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2014 čj. 7 A 118/2002 - 37) nelze v případě veřejných prostředků chránit jako obchodní tajemství objem a účel jejich využití a jejich příjemce. Jak bylo uvedeno, obchodní tajemství je obchodním tajemstvím, splňuje-li pojmové znaky uvedené v občanském zákoníku a jeho vlastník projevil vůli jej utajovat³⁾.

K usnadnění situace je možné domluvit se se smluvní stranou na zařazení několika samostatných článků:

„Smluvní strany prohlašují, že skutečnosti uvedené v této smlouvě nepovažují za obchodní tajemství ve smyslu ustanovení § 504 občanského zákoníku a udělují svolení k jejich užití a zveřejnění bez stanovení jakýchkoliv dalších podmínek.“

„Smluvní strany souhlasí se zveřejněním této smlouvy v jejím plném znění dle zákona č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv).“

V opačném případě, tedy v případě, kdy je některá část označena za obchodní tajemství, je vhodné jednoznačně vymezit, co je oním obchodním tajemstvím a co má být před uveřejněním v registru znečitelněno.

Díky tomuto postupu je možné vyhnout se případným následným sporům ohledně toho, zda smluvní strana⁴⁾, která smlouvu do registru vložila, skutečně vyňala z publikovaného textu vše, co mělo být vyňato.

Součástí uveřejnění smlouvy je i vyplnění povinných údajů ve formuláři, tzv.metadat. Podle § 5 odst. 5 zákona o registru smluv se jedná o identifikaci smluvní strany (jen protistrany), předmět smlouvy, datum uzavření smlouvy, cenu, lze-li ji určit, a přílohu záznamu.

Podle § 5 odst. 1 zákona o registru smluv se uveřejněním smlouvy prostřednictvím registru smluv rozumí vložení elektronického obrazu textového obsahu smlouvy v otevřeném a strojově čitelném formátu a rovněž metadat do registru smluv.

Jinak řečeno, smlouva, jejíž metadata neobsahují povinné náležitosti, se nepovažuje za uveřejněnou podle zákona o registru smluv, tedy od 1. 7. 2017 vůbec taková smlouva nenabude účinnosti a po třech měsících od uzavření smlouvy bude tato smlouva neplatná.

V případě, že dojde k pochybení při vyplňování metadat, je možné v souladu s § 5 odst. 7 zákona o registru smluv, aby povinný subjekt nebo smluvní strana smlouvy uveřejněnou smlouvu nebo metadata smlouvy po jejich uveřejnění opravily.

Původní smlouva nebo metadata zůstávají v registru smluv uchovány. Pokud se tak stane do tří měsíců od uzavření, nabude smlouva účinnosti a nebude hrozit zneplatnění smlouvy.

Jak již bylo uvedeno výše, mezi povinně zveřejňované údaje, bez nichž nemůže smlouva nabýt účinnosti, patří i identifikace smluvních stran a cena či hodnota smlouvy. A právě tyto informace bývají často považovány za obchodní tajemství. Obecně však platí, že metadata musí být zveřejněna i v takovém případě. Zákon o registru smluv obsahuje pouze částečnou výjimku, a to v § 5 odst. 6, podle něhož z uveřejnění prostřednictvím registru smluv lze vyloučit metadata uvedená v odstavci 5 písm. a) nebo c), tedy není nutné uveřejnit identifikaci smluvních stran a cenu či hodnotu smlouvy, jsou-li tyto informace obchodním tajemstvím.

Toto oprávnění k vyloučení těchto metadat nesvědčí všem povinným subjektům, ale toliko veřejné výzkumné instituci nebo veřejné vysoké škole, státnímu podniku nebo národnímu podniku, zdravotní pojišťovně a právnické osobě, v níž má stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky většinovou majetkovou účast, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby [subjekty uvedené v § 2 odst. 1 písm. e), k), l) a n)].⁵⁾

Pouze tyto subjekty tedy mohou označit smluvního partnera a cenu za obchodní tajemství. Ve všech ostatních případech budou muset být zmíněné informace zveřejněny, i kdyby je smluvní partner označil za obchodní tajemství.