Malá s. r. o. se dvěma zaměstnanci poskytuje servisy strojů v tuzemsku a v zemích EU. V důsledku vládních opatření proti koronaviru má velmi omezenou poptávku z tuzemska a žádné zakázky zahraniční. Jeden zaměstnanec zatím práci má v rámci jedné větší tuzemské zakázky. Ale pro druhého zaměstnance, který běžně většinou pracuje na zahraničních zakázkách, je práce málo, nevyplní mu (8hodinový) úvazek, nicméně není to tak, že by vůbec nepracoval. Zaměstnavatel se chystá po vyplacení mezd za duben podat si žádost o kompenzaci mzdy v rámci programu Antivirus pro tohoto druhého zaměstnance. Jak administrativně provést pro tohoto zaměstnance uplatnění § 209 zákoníku práce o částečné nezaměstnanosti? Lze tento paragraf vztáhnout k popsanému případu a pokud ano, kolik procent z pracovní doby může odpracovat, aby se na něj vztahoval? A pokud částečně pracuje, lze mu zaplatit mzdu pouze formou 60 % průměrného výdělku?
Otázky a odpovědi: Program Antivirus a omezení zakázek
Vydáno:
3 minuty čtení
Otázky a odpovědi: Program Antivirus a omezení zakázek
JUDr.
Petr
Bukovjan
Částečnou nezaměstnaností rozumí ustanovení § 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu svých výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. Jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele, která je zapříčiněna problémy zaměstnavatele co do uplatnění jeho předmětu činnosti. V úvahu přichází jen u zaměstnavatelů odměňujících své zaměstnance mzdou (a tedy neuvedených v ustanovení § 109 odst. 3 zákoníku práce). Z tohoto pohledu vámi popsaný případ do uvedeného režimu spadá, protože jako zaměstnavatel není s. r. o. schopna jednomu ze svých zaměstnanců přidělovat práci v rozsahu jeho týdenní pracovní doby, a to z důvodu dočasně snížené poptávky po službách.
Je zcela běžné (a podle některých dokonce nutné), že režim částečné nezaměstnanosti se bude týkat nikoliv všech, ale jen některých zaměstnanců a pouze části jejich týdenní pracovní doby. Prakticky to znamená, že dotčený zaměstnanec bude konat práci např. jen po některé ze svých směn (nebo v jejich části) a po dobu zbývajících směn (jejich zbývající části) bude vykázána překážka v práci na straně zaměstnavatele v podobě částečné nezaměstnanosti (zákon přitom poměr odpracované doby a překážky v práci neřeší a nelze ho dopředu předjímat). Nejde a ani nemůže jít o žádné jednostranné zkrácení pracovní doby ze strany zaměstnavatele. Délka pracovní doby zaměstnance se nemění, jen v určité její části není zaměstnavatel z výše uvedených důvodů schopen přidělovat zaměstnanci sjednanou práci a za tuto dobu mu poskytuje náhradu mzdy (nikoliv mzdu, protože nedochází k výkonu práce).
Specifikum částečné nezaměstnanosti nespočívá jen v důvodu, pro který nemůže zaměstnavatel zaměstnanci práci přidělovat, ale též v možnosti poskytovat zaměstnanci za dobu této překážky v práci sníženou náhradu mzdy, nejméně však ve výši 60 % průměrného výdělku. Formálním předpokladem takového postupu ve vztahu k výši náhrady mzdy je ale (nejlépe písemná) dohoda s odborovou organizací, pokud u zaměstnavatele působí. Zaměstnavatel, u kterého zmínění zástupci zaměstnanců nepůsobí, tak může učinit na základě svého vnitřního předpisu. Bez takové dohody, resp. vnitřního předpisu, nepřichází poskytování snížení náhrady mzdy v úvahu. Dohodu s odborovou organizací stejně jako vnitřní předpis je vhodné využít též k vymezení dalších podmínek, za nichž se částečná nezaměstnanost u zaměstnavatele uplatní.
Zdroj: Odborný portál DAUC.cz, 2020.