482/1991 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 6. listopadu 1991
o sociální potřebnosti
Změna: 84/1993 Sb.
Změna: 165/1993 Sb.
Změna: 307/1993 Sb.
Změna: 182/1994 Sb.
Změna: 134/1995 Sb.
Změna: 118/1995 Sb.
Změna: 160/1995 Sb.
Změna: 136/1996 Sb.
Změna: 133/1997 Sb.
Změna: 280/2003 Sb.
Změna: 422/2003 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 669/2004 Sb.
Změna: 124/2005 Sb.
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Sociální potřebnost
§ 1
(1) Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho
příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním
zákonem 1) (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento
příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo
z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.
(2) Občané žijící v domácnosti,10) jejichž příjmy se posuzují
podle zvláštního zákona společně11) (dále jen "společně posuzované
osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní
podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují
všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. b).
(3) Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení
příjmu
a) vlastní prací,
b) řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku
na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového
pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné
a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané
matce podle zvláštního zákona,11a) a uplatněním nároků
z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků
a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je
zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu
nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,
c) prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.
(4) Splnění podmínky spočívající v prodeji nebo jiném využití
vlastního majetku podle odstavce 3 písm. c) se nevyžaduje
a) u movitých věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí podle
zvláštního zákona,11b)
b) u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému
trvalému bydlení,
c) u kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním
postižením, poskytnutých podle zvláštního právního
předpisu,11c)
d) u úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek
podle zvláštního právního předpisu,11d)
e) u motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo
zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního
právního předpisu,11e)
f) u motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná
nebo osoba společně posuzovaná podle zvláštního právního
předpisu11) příspěvek na provoz motorového vozidla podle
zvláštního právního předpisu.11f)
Orgán příslušný k rozhodování o poskytování dávek sociální péče je
oprávněn posoudit, zda nakládání s majetkem podle odstavce 3 písm. c) není pro občana spojeno s nepřiměřenou tvrdostí a takové
zvýšení příjmu vlastním přičiněním nevyžadovat. (5) Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při
posuzování sociální potřebnosti
a) poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,
b) občana staršího 65 let,
c) rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče
nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně
pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věku nebo o dítě
starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo
o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku
a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle
předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně
postižené a vyžaduje mimořádnou péči,
d) občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo
jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší
80 let a je částečně bezmocná,
e) nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle
předpisů o důchodovém pojištění.2)
(6) Sociální potřebnost nezletilého občana, který je po
skončení povinné školní docházky veden v evidenci uchazečů
o zaměstnání a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo
podporu při rekvalifikaci,6), se posuzuje obdobně jako sociální
potřebnost nezaopatřeného dítěte. Podmínkou je, že nezletilý občan
žije v domácnosti s rodiči (rodičem) nebo osvojiteli
(osvojitelem).
(7) Příjmem občana se rozumí průměrný měsíční příjem
vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku
sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání
žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti
k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za
posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto
příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.
(8) U občana, který má příjem z podnikání nebo z jiné
samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona
o daních z příjmů, se za příjem z této činnosti považuje pro účely
tohoto zákona, s výjimkou osob, které vykonávají činnost,
která se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle
zvláštního právního předpisu,6a) a s výjimkou osob, jejichž
činnost se nepovažuje podle zvláštního právního předpisu6a) za
činnost osob samostatně výdělečně činných proto, že tuto činnost
nevykonávají soustavně, měsíčně nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční
mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem
za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje
na celé stokoruny dolů; tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce
a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato částka se
považuje za minimální příjem uvedeného občana vždy od 1. července
roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním
hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června
následujícího kalendářního roku. Ustanovení § 6 zákona o životním minimu o minimální
výši příjmu osob samostatně výdělečně činných se při posuzování
sociální potřebnosti nepoužije.
§ 2
(1) Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení
příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování,
částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních
potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4) se při posuzování
sociální potřebnosti zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro
jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí
vyhláškou.
(2) Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na
domácnost stanovená zvláštním zákonem 5) se při posuzování
sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody
III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně
posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše
dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly
přiznány více osobám žijícím v domácnosti.10)
§ 3
(1) Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima,
se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové
poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na
zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a
nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem 5)
odůvodněně vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním
přičiněním.
(2) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho
příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové
sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit
dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních
potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním
přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Pro účely sociální potřebnosti se nepřihlíží
k daňovému bonusu podle
zvláštního právního předpisu.5a) Za sociálně potřebného se též
nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce
nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní
docházky podle zvláštního právního předpisu,7) pokud dítě je pro
účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.
(3) Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho
příjem nedosahuje částek životního minima,
a) jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává
samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů
o zaměstnání;6) to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo
b) jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu,
civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do
vazby.
(4) Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující
osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila
k nemocenskému pojištění těchto osob,15) a nemá proto nárok na
dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se
nepovažuje za sociálně potřebnou.
(5) Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6) se
nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu
zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.16) Dále se za sociálně
potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů
o zaměstnání6) déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů16a)
odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce,16b) které odpovídají
jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo
krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti
zaměstnání;16c) dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci
uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení
v evidenci se sčítají.
(6) Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu
považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního
měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl
vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání;
pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat
veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena,
může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne
druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci,
v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé
zaměstnání.
Poskytování dávek sociální péče
§ 4
(1) Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle
tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující
peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních
základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na
domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1.
(2) Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje
společně s dalšími občany,11) se jednorázové nebo měsíčně se
opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu
všech společně posuzovaných osob.
(3) Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se
opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám
životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení
výživy a ostatních základních potřeb a nezbytných nákladů na
domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob), k výši
příjmu a k majetkovým poměrům.
§ 5
Příspěvek na výživu dítěte
(1) Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně
potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem
v domácnosti 10) neplní vyživovací povinnost stanovenou jí
rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši
stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem
dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku
uvedenou v § 2.
(2) Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1
považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti
z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního
zákona.1) Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než
odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku
uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro
ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než
odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku
uvedenou v § 2.
(3) Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky
sociální péče podle § 4.
§ 6
Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do
péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají
peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo
peněžité dávky věcná dávka.
§ 7
nadpis vypuštěn
(1) Žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky
sociální péče je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok
na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření
těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému
orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména
zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně
posuzované osoby.
(2) Nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně
posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti
uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost
o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče
zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.
§ 8
Úhrada nákladů sociální péče
(1) Od osoby povinné vyživovat 9) příjemce dávky sociální
péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se
nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kč
měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu,
která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500
Kč, o částku rozdílu mezi částkou 1500 Kč a příjmem této osoby.
(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění
vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.
(3) Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba
řádně platí výživné.
§ 8a
Dávky sociální péče v mimořádných případech
(1) Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytování dávek
sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na
zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou
věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.
(2) Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto,
že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně
posuzované osoby (§ 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném
rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby
sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou
výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 5 zde přitom neplatí.
(3) Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území
České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc,
jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná
výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů.14) Pomoc
lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby
sociální péče.
Společná a závěrečná ustanovení
§ 9
Zrušují se
1. § 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky
ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č.
182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a
zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v
sociálním zabezpečení,
2. s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č.
100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Burešová v.r.
Pithart v.r.
Vybraná ustanovení novel
Čl. II zákona č. 280/2003 Sb.
Přechodné ustanovení
Pokud bylo řízení o dávku sociální péče poskytovanou z důvodu
sociální potřebnosti pravomocně ukončeno přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona a dávka k tomuto dni nadále náleží,
příslušný orgán posoudí nárok na dávku a její výši podle článku
I nejpozději do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
V případě, že by podle nové právní úpravy měla náležet vyšší
dávka, zvýší se dávka též za období ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona do dne nového rozhodnutí a rozdíl ve výši dávky se
doplatí; ostatní změny v nároku a výši dávky se provedou nejdříve
ode dne nového rozhodnutí.
Čl. II zákona č. 422/2003 Sb.
Přechodná ustanovení
1. Pokud bylo řízení o dávku sociální péče poskytovanou
z důvodu sociální potřebnosti pravomocně ukončeno přede dnem
nabytí účinnosti tohoto zákona a dávka k tomuto dni nadále náleží,
příslušný orgán posoudí nárok na dávku a její výši podle čl.
I nejpozději do 30. června 2004. V případě, že by podle právní
úpravy účinné od 1. ledna 2004 měla náležet vyšší dávka, zvýší se
dávka též za období ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do dne
nového rozhodnutí a rozdíl ve výši dávky se doplatí; ostatní změny
v nároku a výši dávky se provedou nejdříve ode dne nového
rozhodnutí.
2. Pro období od 1. ledna 2004 do 30. června 2004 se u osob,
které mají příjmy z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné
činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, za
příjem z této činnosti považuje pro účely posouzení sociální
potřebnosti a stanovení výše dávky sociální péče poskytované
z důvodu sociální potřebnosti nejméně částka 7 800 Kč měsíčně.
Čl.IV zákona č. 124/2005 Sb.
Přechodné ustanovení
Nároky podmíněné sociální potřebností se ke dni účinnosti
tohoto zákona posoudí znovu, jestliže osoby, kterým takové nároky
náleží, do 3 kalendářních měsíců následujících po dni účinnosti
tohoto zákona prokáží, že jejich příjmy z podnikání nebo z jiné
samostatné výdělečné činnosti a takové příjmy osob společně s nimi
posuzovaných, k nimž bylo při posouzení nároku podmíněného
sociální potřebností přihlédnuto, jsou příjmy osob, které
vykonávají činnost, která se považuje za vedlejší samostatnou
výdělečnou činnost podle zákona o důchodovém pojištění, nebo
příjmy osob, jejichž činnost se nepovažuje podle zákona
o důchodovém pojištění za činnost osob samostatně výdělečně
činných proto, že tuto činnost nevykonávají soustavně.
1) Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.
2) § 20 až 23 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.
3) § 4 a 5 zákona č. 463/1991 Sb.
4) § 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.
5) § 3 odst. 3 zákona č. 463/1991 Sb.
5a) § 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o
daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
6) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
6a) § 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
7) § 36 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol,
středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).
9) § 92 odst. 3 zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č.
180/1990 Sb.
10) § 115 občanského zákoníku.
11) § 4 zákona č. 463/1991 Sb.
11a) § 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění
pozdějších předpisů.
11b) § 321 a 322 občanského soudního řádu.
11c) § 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon
o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady
o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,
ve znění pozdějších předpisů.
11d) § 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
11e) § 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
11f) § 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb.
14) Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.
15) § 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve
znění zákona č. 307/1993 Sb.
16) § 6 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb.
16a) § 5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.
16b) § 112 zákona č. 435/2004 Sb.
16c) § 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.