Důvodová zpráva k zákonu č. 172/2023 Sb., změna některých zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů

V právním řádu České republiky není zakotvena specifická úprava ochrany oznamovatelů, s výjimkou ochrany oznamovatelů z řad státních zaměstnanců. Problematiky ochrany oznamovatelů se mohou v případě zvažování komplexní právní úpravy ochrany oznamovatelů v českém právním řádu týkat zejména tyto zákony (ve znění pozdějších předpisů):

Žádná zákonná odvetná opatření za podané oznámení protiprávního jednání obecně (s výjimkou případů porušení specifických povinností) právní řád neumožňuje. Právní předpisy obsahují v oblasti právní úpravu, jež výrazně omezuje libovůli zaměstnavatele a chrání zaměstnance. V případě státních zaměstnanců podle zákona o státní službě pak § 1 nařízení vlády č. 145/2015 Sb., o opatřeních souvisejících s oznamováním podezření ze spáchání protiprávního jednání ve služebním úřadu (dále jen "nařízení vlády č. 145/2015 Sb."), obsahuje explicitní zakotvení zásady, že nesmějí být v souvislosti s oznámením podezření na spáchání protiprávního jednání postiženi, znevýhodněni nebo vystaveni nátlaku.

Právní předpisy výslovně nestanoví speciální ochranu oznamovatelů protiprávního jednání a jejich postavení v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru v případě, že se jejich oznámení týká trestněprávního nebo přestupkového jednání zaměstnavatele, případně jiného zaměstnance, státního zaměstnance, příslušníka bezpečnostního sboru, vojáka z povolání nebo člena orgánu, který má vztah k tomuto zaměstnavateli. V těchto případech platí pouze obecná povinnost rovného zacházení a dodržení taxativně stanovených zákonných podmínek v případě změn nebo ukončení pracovněprávního vztahu, resp. služebního poměru, které chce zaměstnavatel vůči oznamovateli podniknout. Žádná ochrana není poskytnuta ani potencionálním oznamovatelům, kteří nejsou v pracovněprávním vztahu k osobě uvedené v oznámení, ale naplňují jednu z definic oznamovatele uvedené v návrhu zákona o ochraně oznamovatelů (např. dodavatelé, dobrovolníci, členové statutárního orgánu a další).

Občanský soudní řád upravuje v § 74 - 78g instituty předběžných opatření a zajištění důkazu. V případě potřeby zatímně upravit poměry účastníků může před zahájením řízení předseda senátu nařídit předběžné opatření. Příslušným k nařízení předběžného opatření je soud, který je příslušný k řízení o věci. V pracovních věcech není navrhovatel povinen skládat žádnou jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením. Toto omezení se nicméně nevztahuje na ostatní oznamovatele, kteří nejsou vůči zaměstnavateli v pracovním poměru. Ochrana žalobců (oznamovatelů protiprávního jednání) pomocí institutů předběžného opatření před odvetnými opatřeními ze strany žalovaného (zaměstnavatele) není explicitně upravena ani v jednom z uvedených případů.

Civilní řízení sporné je založeno na zásadě projednací, tedy že účastník domáhající se soudní ochrany je povinen uvést rozhodné skutečnosti a označit důkazy k jejich prokázání, jinak mu hrozí, že spor prohraje. Důležitými procesními instituty jsou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, ze kterých vyplývá břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Občanský soudní řád obsahuje výjimku z této zásady v § 133a v podobě institutu obrácení důkazního břemene; jeho účelem je usnadnění postavení žalobce, který se domáhá ochrany kvůli tomu, že byl diskriminován. Podle tohoto ustanovení pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. Dané ustanovení obsahuje výčet takových případů diskriminace (na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace). Mezi tyto důvody nepatří ty, které mohou souviset s tím, že žalobce oznámil protiprávní jednání týkající se žalovaného, a ten z tohoto důvodu proti němu uplatňuje některé z odvetných opatření. Žalobce (oznamovatel), který čelí odvetným opatřením ze strany žalovaného, tak má v soudním sporu slabší pozici, neboť existenci odvetných opatření musí prokázat.

Vojáci z povolání, příslušníci bezpečnostních sborů a státní zaměstnanci nepodléhají soukromoprávní úpravě (zákoník práce a občanský soudní řád), ale veřejnoprávní úpravě (zákon o vojácích z povolání,