Vyměření a doměření daně - strana 13

Článek se věnuje problematickému vztahu výzvy k podání dodatečného daňového přiznání a daňové kontroly. V určitých případech je totiž správce daně povinen upřednostnit výzvu. Bude tomu skoro rok, kdy se rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k této otázce vyjádřil. V článku se snažím poukázat na fakt, že i přes usnesení rozšířeného senátu není ve věci úplně jasno. 1)

O co se vlastně jedná v případech nových bytů v rodinných domech, jejichž první úplatný převod nebyl osvobozen od daně z nabytí nemovitých věcí? Jedná se o nespravedlnost vůči poplatníkům, opomenutí při tvorbě zákona nebo záměrnou legislativní úpravu? Pro vysvětlení je třeba náhled do vzniku a aplikace zákonného opatření Senátu č. 340/2013 Sb. (dále „zákonného opatření)“.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 15. listopadu 2017, ve věci C-507/16 , Entertainment Bulgaria System, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 22. listopadu 2017, ve věci C-251/16 , Cussens a další, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017, čj. 6 Afs 224/2016-40

Problematika zákazu zneužití práva v právu daňovém je v poslední době hojně diskutovaným tématem. V tomto článku by proto měla být nejprve uvedena krátká stať zabývající se mírou, s jakou může daňový subjekt přistoupit ke snižování své daňové povinnosti, aby jeho jednání bylo stále v souladu s právem. Takovéto jednání, ale také jednání hranici souladnosti s právem překračující, je označováno mnoha různými pojmy, které by se měly odlišovat právě podle intenzity přípustnosti takového jednání s ohledem na jeho právní dovolenost. Dále by mělo být přistoupeno k vymezení pojmu zneužití práva, který je užíván nejen v právu daňovém, ale jeho původ lze shledávat již v historické regulaci občanskoprávní, stejně tak by mělo být poukázáno na postupný vývoj doktríny zákazu zneužití práva před tuzemskými soudy. V poslední části by pak měla být krátce zmíněna i aktuální situace týkající se tzv. korunových dluhopisů a možnosti, že jejich vydání naplňuje podmínky zneužití práva. 1)

Jak je to s pomůckami? Existují oprávněně při správě daní? Je možno dohledat s určitým nadhledem souvislosti jejich používání při správě daní za posledních téměř sto let? Lze v jejich zákonné úpravě a v názorech vyslovovaných judikaturou spatřit kontinuitu tolik potřebnou pro stabilitu postupů v daňovém řízení? Věřím, že po přečtení následujícího příspěvku čtenář dojde většinou ke kladné odpovědi.

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014-61 , www.nssoud.cz

Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2016, čj. 1 Afs 183/2014-61 , www.nssoud.cz

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 9. března 2017, ve věci C-573/15 , Oxycure Belgium, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 9. února 2017, ve věci C-21/16 , Euro Tyre, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Dne 1. prosince loňského roku nabyl účinnosti zákon č. 321/2016 Sb. , kterým se mění některé zákony v souvislosti s prokazováním původu majetku (dále jen „zákon“). Dlužno dodat, že jde o zákon dlouho očekávaný, jehož návrh byl odbornou i neodbornou veřejností diskutovaný a hojně kritizovaný. O tom, zda tato kritika, které předkladatel návrhu zákona z větší části nevyhověl a která má i ústavněprávní rozměr, byla či nebyla oprávněná, nepochybně rozhodnou až soudy. Přestože se chci dále věnovat zejména dosud opomíjené problematice praktické realizace tohoto zákona, dovolím si připomenout alespoň dvě zásadní námitky jeho kritiků.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 18. ledna 2017, ve věci C-471/15 , Sjelle Autogenbrug, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2017, čj. 1 Afs 250/2016-48

Stanovení daně je podstatou nalézací roviny správy daní. Již více než 7 let je účinný nový předpis upravující správu daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění (tj. daní v širokém slova smyslu), daňový řád . Stále častěji se však v souvislosti se změnou tohoto právního předpisu hovoří o samovyměření a samodoměření daně (souhrnně někdy též o samostanovení daně), které by měly nahradit či doplnit stávající obecný režim stanovení daně podle daňového řádu . Na Ministerstvu financí je v současné době realizován projekt samovyměření, jehož podstatou je právě výše uvedené. Realizace tohoto projektu je jednou z priorit Ministerstva financí1) a přesahuje rámec tohoto volebního období, neboť jde o dlouhodobý projekt2). Cílem tohoto článku3) je jednak zhodnotit stávající režim stanovení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, a dále zamyslet se nad jeho změnou právě v souvislosti s instituty samovyměření a samodoměření daně.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 5. října 2016 ve věci C-576/15 , Maya Marinova, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 8. prosince 2016 ve věci C-208/15 , Stock ’94, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 10. listopadu 2016 ve věci C-432/15 , Baštová, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 14. prosince 2016 ve věci C-378/15 , Mercedes Benz Italia, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.

Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 12. října 2016 ve věci C-340/15 , Nigl a další, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.