528/19.09.18 Daň z nabytí nemovitých věcí z pohledu daní z příjmů
Ing.
Otakar
Machala,
daňový poradce, č. osv. 2252
Ing.
Zdeněk
Urban,
daňový poradce, č. osv. 320
Ing.
Jiří
Nesrovnal,
daňový poradce, č. osv. 1757
1. Úvod
V souvislosti s postupnou změnou poplatníka daně z nabytí nemovitých věcí při převodu
vlastnictví k nemovitým věcem, kdy se poplatníkem této daně stal nabyvatel (kupující), se mezi
odborníky jak v rámci státní správy, tak v rámci účetní a daňové veřejnosti, liší názory na správné
účetní a daňové posouzení nákladu, který tato daň představuje.
Cílem příspěvku je analyzovat související platné právní předpisy a účetní zásady a
zjistit, zda stanoví jednoznačný postup v této věci. V kladném případě určit, zda daň z nabytí
nemovitých věcí představuje u nabyvatele jednorázový výdaj na dosažení, zajištění a udržení
zdanitelných příjmů (daňový výdaj) v okamžiku zaplacení, nebo zda se se stává součástí vstupní ceny
nabývané nemovité věci, a do daňových výdajů se uplatní postupně formou daňových odpisů.
V případě, pokud by jednoznačný postup nebyl za současné legislativy zřejmý, určit
prozatímní řešení, a případně rámcově navrhnout potřebné změny právních předpisů.
2. Rozbor problému
Při zkoumání charakteru daně z nabytí nemovitých věcí (dále jen „DzNNV") z pohledu zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „ZDP"), je třeba nejdříve
zohlednit příslušná ustanovení tohoto zákona.
Předně se jedná o ustanovení § 24 odst. 2
písm. ch) ZDP, podle kterého je u nabyvatele tato daň výdajem vynaloženým na dosažení,
zajištění a udržení zdanitelných příjmů, pokud byla zaplacena a není součástí ocenění majetku, a to
i v případě zaplacení ručitelem.
Dále jde o vymezení vstupní ceny hmotného majetku, tedy v našem případě nabyté nemovité
věci, jejíž součástí by DzNNV mohla být. Vstupní cenu hmotného majetku definuje
§ 29 odst. 1 písm. a) ZDP u majetku pořízeného
úplatně, jako pořizovací cenu podle účetních předpisů, tj. podle
§ 25 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví
ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„ZÚ").
Z uvedeného je zřejmé, že daňový charakter DzNNV bude vycházet z účetních předpisů,
přesněji řečeno z toho, zda je dle účetních předpisů tato daň považována za součást ocenění nabyté
nemovité věci či nikoliv. Daňovou vstupní cenou je proto hodnota ocenění (pořizovací cena) zjištěná
podle účetních předpisů.
Z uvedeného je tak dle názoru předkladatele zřejmé, že nemohou nastat varianty řešení, se
kterými se lze v rámci diskusí rovněž setkat, kdy by DzNNV byla účetně součástí vstupní ceny, a z
pohledu ZDP daňovým výdajem, nebo naopak z pohledu
účetního provozním nákladem, ale daňově součástí vstupní ceny vymezené
§ 29 ZDP. Tomuto závěru odpovídá i správní praxe
finančních orgánů vyjádřená v pokynu GFŘ D-22 k jednotnému postupu při uplatňování některých
ustanovení zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů,
ve znění pozdějších předpisů, kde se v části k § 24 odst. 2 v bodě 8. uvádí, že zaplacená daň z
nabytí nemovitých věcí je daňovým výdajem podle
§ 24 odst. 2 písm. ch) zákona v
případě, že není součástí ocenění dlouhodobého hmotného majetku podle právních předpisů upravujících
účetnictví. Na druhé straně je z tohoto hlediska sporná úprava v
§ 24 odst. 2 písm. ch) ZDP provedená novelou
zákonem. 170