Daňová exekuce, sankce, porušení povinností

Rok 2025 přinesl řadu zásadních rozhodnutí v oblasti sporů o náhradu škody, která ovlivní praxi nejen v civilním i trestním právu, ale také v daňovém řízení. V článku shrnuji aktuální trendy, judikaturu i zásadní zjištění jako například: Podíl poškozeného na vzniku škody musí být relevantní k ochraně práv porušených škůdcem: Porušení právní normy poškozeným, která neslouží k ochraně práv porušených škůdcem, nezakládá spoluúčast na vzniku újmy podle občanského zákoníku. Při pluralitě příčin odpovídá škůdce za celý následek: Pokud je nesprávný úřední postup jednou z podstatných příčin škody, odpovídá stát za celý následek bez ohledu na další příčiny; poškozený může požadovat celou náhradu jen po jednom škůdci. Trestní soudy mají povinnost rozhodnout o nároku na náhradu škody: Nerozhodnutí o řádně a včas uplatněném nároku v trestním řízení představuje nesprávný úřední postup a porušení základního práva poškozeného; odkazy na civilní řízení mají být výjimečné a řádně odůvodněné.

Ustanovení § 254 daňového řádu dopadá výhradně na nesprávnost, jíž se správce daně dopustí při stanovení (vyměření) daně; nepokrývá veškeré myslitelné odpovědnostní nároky plynoucí z nezákonnosti či nesprávnosti jakéhokoli jiného postupu či rozhodnutí správce daně.

Od 15. 9. 2025 bude účinný nový pokyn GFŘ-D-72, který byl vydán především v reakci na novelu daňového řádu od 1. 7. 2025. Ta nově umožňuje prominutí až 100 % penále (doteď se jednalo maximálně o 75 %). Tento nový postup se dle přechodných ustanovení k novele daňového řádu použije až pro penále vzniklé od 1. 7. 2025, pokyn k tomu uvádí, že „rozhodným okamžikem je datum oznámení dodatečného platebního výměru na daň“.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 12/2025 ze dne 10. září 2025, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-72 k promíjení příslušenství daně. 

Čas od času se může stát, že člověk zapomene splnit určitou povinnost. Opomenutí podat kontrolní hlášení však obvykle představuje nepříjemné překvapení v podobě výše dané pokuty. V případě zdravotních důvodů nebo živelních pohrom a jiných situací pak existuje při naplnění podmínek možnost prominutí. V roce 2025 se do pokynů k promíjení částečně navrátilo obecné promíjení jednoho pochybení souvisejícího s kontrolním hlášením, za které se ukládá pokuta související s kontrolním hlášením ve výši 30 nebo 50 tis. Kč. V článku se zaměříme na možnosti promíjení zejména s ohledem na jeden generální pardon pro prominutí sankce.

I přes výše uvedené, zejména skutečnost, že penále i) je koncipováno jako jednorázová peněžitá sankce, která se stanoví bez předchozího řízení, ze zákona a ve výši procentní výměry z nesprávně tvrzené daně, daňového odpočtu nebo daňové ztráty, ii) ukládá se bez ohledu na povahu konkrétního porušení daňových předpisů a iii) nepodléhá správnímu uvážení správce daně a stanovení povinnosti uhradit penále je tak „automatické“ v návaznosti na zjištění skutečností uvedených v § 251 daňového řádu (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 1. 2021, čj. 1 Afs 236/2019 - 83, č. 4141/2021 Sb. NSS , bod 50), zůstává možnost individualizace tohoto trestu zachována. Tato diskrece je dána až ve fázi promíjení dané sankce (usnesení čj. 1 Afs 236/2019 - 83, bod 54). Je tomu tak na základě § 259a (ve spojení s § 259c) daňového řádu . Děje se tak ale vždy na žádost daňového subjektu (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2018, čj. 7 Afs 229/2018 - 29, bod 16), nikoli z vlastní inciativy správce daně. Pokud daňový subjekt takovou žádost podá, otevře tím správci daně možnost zohlednit trest uložený v trestním řízení, přičemž musí správce daně svůj závěr, v mezích zákona a požadavků na správní uvážení, řádně odůvodnit (blíže usnesení čj. 1 Afs 236/2019 - 83). Tím je v pojednávaných souvislostech učiněno zadost zachování zákazu dvojího trestání.

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 10/2025 ze dne 15. července 2025, který obsahuje aktualizaci pokynu GFŘ-D-29 k prominutí pokut za nepodání kontrolního hlášení.

Město vyplácí zastupiteli Města, který je neuvolněným členem zastupitelstva, měsíční odměnu ve výši 1.638,- Kč. Zastupitel není zaměstnancem Města, ale je OSVČ. Lze tuto odměnu postihnout v exekuci? Pokud ano, za jakých podmínek?

Jak vyplývá z obsahu trestních rozsudků, stěžovatel (mj.) v rozhodných zdaňovacích obdobích, za která byla společnosti DEMOSTAVBY doměřena DPH, vykonával funkci jednatele čistě formálně, neboť nevedl žádné účetnictví, umožnil disponovat s bankovním účtem společnosti třetím osobám, podepisoval fiktivní daňová přiznání či umožnil jejich podpis třetím osobám, a od doby, kdy bylo možné podávat daňová přiznání elektronicky, předal všechny podklady k ovládání datových schránek. Za své formální působení ve funkci jednatele obdržel stěžovatel různé platby, které nebyly nijak evidovány v účetnictví společnosti. To vše činil s vědomím a srozuměním, že společnost ve skutečnosti neuskutečňovala žádnou obvyklou hospodářskou činnost a mohla být využívána k podávání zcela smyšlených daňových přiznání, s cílem neoprávněně získávat majetkový prospěch na úkor České republiky formou vylákání nadměrných odpočtů DPH. Prostřednictvím společnosti DEMOSTAVBY byla takto celkem vyplacena částka ve výši 12 381 589 Kč, částka ve výši nejméně 1 126 404 Kč vyplacena nebyla (viz výrok o vině stěžovatele v trestních rozsudcích). NSS souhlasí, že uvedená zjištění plynoucí z trestních rozsudků svědčí bez jakékoliv pochybnosti o tom, že stěžovatel porušil svou povinnost jednat s péčí řádného hospodáře, čímž způsobil společnosti DEMOSTAVBY škodu, kterou jí byl povinen nahradit [NSS zde ovšem připomíná, že škodou zde bylo vyvedení prostředků ze společnosti, resp. umožnění tohoto vyvedení jiným osobám, které se až posléze – „sekundárně“ – projevilo v tom, že společnost nebyla s to uhradit daň, či zjednodušeně řečeno, vrátit neoprávněné odpočty DPH. Tento daňový závazek sám o sobě škodou nebyl a nemohl být, neboť stěžovatel svým protiprávním jednáním nejdříve společnost DEMOSTAVBY fakticky „obohatil“ tím, že získala odpočet DPH, na který neměla nárok – následně však, jak již bylo naznačeno, v důsledku vyvedení prostředků nemohla svůj daňový závazek uhradit. Pokud by stěžovatel dané neoprávněně získané prostředky ponechal v dispozici společnosti DEMOSTAVBY, ta by v zásadě mohla svůj daňový závazek (nedoplatek, jak o něm hovoří § 171 daňového řádu) uhradit.].

Zatímco ojedinělé včasné nepodání daňového přiznání může být chápáno jako výjimečné opomenutí, opakované (tedy druhé a další) včasné nepodání daňového přiznání během dvanácti měsíců již lze hodnotit jako porušení dosahující intenzity závažnosti.

Za opožděné nebo opomenuté podání daňového přiznání je daňovému subjektu ze zákona uložena sankce, a to pokuta za opožděné tvrzení daně. I když daňový subjekt může požádat o prominutí této sankce, promíjení není zaručeno, protože nejenže musí daňový subjekt splnit řadu podmínek, jako je bezvadná daňová morálka, tak musí být naplněn i ospravedlnitelný důvod pro prominutí takové pokuty a správce daně také zohledňuje povahu zdrojového jednání.

Firma s. r. o. neuhradila DPH. Finanční úřad vystavil exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu. Daňová exekuce se skládá z nedoplatku DPH, z nedoplatků na úroku z prodlení, z nedoplatků na příslušenství a exekučních nákladů. Jak jednotlivé položky zaúčtovat a jaká je jejich daňová uznatelnost?

Na stránkách MF byl uveřejněn Finanční zpravodaj č. 5/2025 ze dne 21. února 2025, který obsahuje pokyn č. GFŘ-D-67 k promíjení příslušenství daně.

Společnost s ručením omezeným vlastní byt, který několik let pronajímala. V minulosti jsem pomohla této firmě zpracovat daňové přiznání k DPPO. Firma nevedla účetnictví, jen si vedla příjmy a výdaje v excelu z důvodu, že se jednalo o jednoduchou evidenci, z které se daly daně vypočítat. Správné to dle zákona není, ale stalo se. Nyní jsem zjistila, že firma nezakládala výkazy do ORS. Je možné do VZZ zahrnout jen třídu 5 a třídu 6 s výsledkem ke zdanění a do rozvahy zahrnout účet 211, 221, 249 (krátkodobé půjčky jednatele) a 341?

Sankce spojené s kontrolními hlášeními mohou být plátci DPH uloženy v poměrně vysokých částkách. Sankce jsou přitom ukládány automaticky na základě zákona, jakmile plátce poruší určitou povinnost. Některé pokuty jdou sice prominout, ale je nutné, aby plátce naplnil ospravedlnitelný důvod a dále musí mít i dobrou daňovou morálku v posledních 3 letech. Finanční úřad má však určité mantinely pro ukládání pokut. V případě, že by tato omezení správce daně nedodržel, bude daná pokuta uložena nezákonně a plátce se může domáhat zrušení takové pokuty. Tento článek se v praktických příkladech zabývá ustanoveními pro správce daně ve věci stanovení pokut souvisejících s kontrolním hlášením.