Judikáty

3 Afs 415/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Václava Štencla v právní věci žalobkyně: GERBEX s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem Svat. Čecha 115, Uherský Brod, zastoupená advokátem Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., se sídlem Zámecká 488/20, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Af 55/2020 – 84, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Af 55/2020 – 84, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Zlínský kraj zamítl návrh žalobkyně na obnovu části exekučního řízení vedeného Celním úřadem Brno (nyní Celní úřad pro Jihomoravský kraj) pod sp. zn. 28288041/0011/32599/2012. V tomto exekučním řízení vydal jihomoravský celní úřad dražební vyhlášku ze dne 3. 10. 2012, č. j. 32599–242/2012–016200–021, a rozhodnutí o příklepu ze dne 24. 10. 2012, č. j. 35299–282/2012–016200–021, na jejichž základě prodal deset kusů cisternových třínápravových návěsů typu LAG 0–3–39T/3–Axle Fuel Tank o obsahu 36 000 l za cenu nejnižšího podání, jehož výše jen mírně převyšovala jednu třetinu ceny zjištěné znaleckým posudkem. Výše nejnižšího podání byla pro každý cisternový návěs stanovena v rozporu s § 211 odst. 5 daňového řádu ve spojení s § 222 odst. 1 téhož zákona, podle nichž činí výše nejnižšího podání dvě třetiny ceny zjištěné znaleckým posudkem, za což byly příslušné úřední osoby rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2018, č. j. 90 T 133/2016–1646, odsouzeny za přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku. Odvolání, které žalobkyně podala proti rozhodnutí zlínského celního úřadu, žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Jeho rozhod

5 Afs 67/2023 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: MONZAS, spol. s r. o., se sídlem Blahoslavova 937/62, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 16 Af 39/2021–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. 29224/21/5300–22444–704601 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebním výměrům vydaným Finančním úřadem pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 2. 2020, č. j. 250154/20/2501–50523–507966, kterým správce daně stěžovatelce doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2016 ve výši 420 000 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250273/20/2501–50523–507966, kterým správce daně stěžovatelce doměřil DPH za zdaňovací období únor 2016 ve výši 420 000 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250288/20/2501–50523–507966, kterým správce daně doměřil DPH za zdaňovací období březen 2016 ve výši 420 000 Kč a současně stěžovatelce uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250299/20/2501–50523–507966, kterým správce daně doměřil DPH za zdaňovací období duben 2016 ve výši 420 000 Kč a současně uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250304/20/25

5 Afs 47/2022 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Libs Glass, kom. spol. v likvidaci, se sídlem Rokycanova 368, Libochovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 16 Af 9/2019–49, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 16 Af 9/2019–49, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobci byly platebními výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 14. 3. 2019, č. j. 577245/19/2506–50523–507797, č. j. 577293/19/2506–50523–507797 a č. j. 577364/19/2506–50523–507797, dle § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), vyměřeny pokuty za nepodání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017, vždy ve výši 500 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. 25918/19/5200–11431–712433, dílčím způsobem změnil výroky uvedených platebních výměrů tak, že zejména podrobněji popsal jednání žalobce, pokuty však ponechal ve stejné výši. [2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, v níž uvedl, že je podnikatelem pouze z důvodu svého zápisu v obchodním rejstříku, nemá žádný majetek ani nevykazuje žádnou činnost a není držitelem živnostenského oprávnění. Od 20. 10. 2003, kdy mu byl jmenován nový likvidátor, vždy ve lhůtě pro podání daňového přiznání oznámil uvedené skutečnosti správci daně. V přechozích letech odkazoval na § 136 odst. 5 daňového řádu. Správce daně však tato oznámení opakovaně ignoruje a vyzývá žalobce k podání daňového přiznání v náhradní lhůtě. Na tyto výzvy již žalobce nereaguje a správce daně mu ukládá pokuty za nepodá

1 Afs 37/2023 – 30 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: L. B., zastoupen Mgr. Ivetou Kubica Magnuskovou, advokátkou se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek–Místek, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2021, č. j. 28576/21/5200–10421–712995, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2023, č. j. 25 Af 38/2021–37, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry ze dne 8. 6. 2020, kterými Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období – kalendářní roky 2016 a 2017 ve výši 46 800 Kč a 42 540 Kč a současně žalobci uložil povinnost uhradit penále ve výši 9 360 Kč a 8 508 Kč. Žalovaný totiž neuznal jako uplatnitelné výdaje na dosažení příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu náklady na rekonstrukci bytu, neboť jediným uplatnitelným výdajem ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „ZDP“), je podle odst. 6 téhož ustanovení nabývací cena podílu. [2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Při výpočtu základu daně u příjmů podle § 10 odst. 1 písm. c) ZDP lze jako výdaj započíst pouze nabývací cenu podílu. Odst. 6 téhož ustanovení představuje lex specialis vůči odst. 4. „Jako výdaje vynaložené na dosažení příjmu z převodu podílu podle § 10 odst. 1 p

7 Afs 94/2022 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: PORRUM, s. r. o., se sídlem Zelené náměstí 1291, Uherské Hradiště, zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j. 30 Af 19/2020–51, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce uplatnil v přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2016 nárok na odpočet daně v celkové výši 1 458 240 Kč. Odpočet si nárokoval z plnění přijatých od dodavatelů MEDICAL PLUS, s. r. o. (založení žalobce) a DOMOV CZ s. r. o. (pozemek se souborem movitých věcí). Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“) uplatňovaný odpočet po proběhlém postupu k odstranění pochybností neuznal. Žalobce podle něj neprokázal využití přijatých zdanitelných plnění pro uskutečňování ekonomické činnosti. Správce daně tak vyměřil platebním výměrem ze dne 23. 5. 2017 DPH ve výši 0 Kč. [2] Žalobce podal proti platebnímu výměru odvolání, kterému žalovaný částečně vyhověl. Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci vyměřil nadměrný odpočet ve výši 2 520 Kč (odpočet daně z plnění přijatého od MEDICAL PLUS, s. r. o.). Žalovaný po doplnění dokazování konstatoval, že žalobce prokázal použití přijatých plnění k uskutečňování své ekonomické činnosti, tato však spočívá v nájmu nemovitostí, který obecně nezakládá nárok na odpočet daně. Žalobce přitom neprokázal, že by mělo dojít k pronájmu subjektům, u kterých se uplatní výjimka z tohoto obecného pravidla podle § 56a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnot

Daň z příjmů právnických osob: definice jinak spojených osob; cena plnění jako skutečnost svědčící o vztahu jinak spojených osob k § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v textu jen „ZDP“) Jinak spojenými osobami dle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou osoby, které vytvořily právní vztah, jehož účelem je převážně snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty, tj. úprava základu daně o (v podstatě umělé) plnění, které pro daňového poplatníka nemá ekonomickou hodnotu primárně z hlediska rozvíjení jeho podnikání, nýbrž snížení jeho daňové zátěže. Definice jinak spojených osob je úzce provázána s cenou plnění vstupujícího do základu daně. Zjištění ceny plnění (a její významné odchylky od ceny běžné) proto může být rovněž jednou ze skutečností svědčících o existenci vztahu jinak spojených osob, jakkoliv samo o sobě k naplnění definice jinak spojených osob nepostačuje. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2024, čj. 7 Afs 207/2020-53) Věc: SOT INVENT, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobkyně. Finanční úřad pro Karlovarský kraj (správce daně) doměřil žalobkyni třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 1. 2018 a 22. 1. 2018 daň z příjmů právnických osob za roky 2013 až 2015 a uložil jí povinnost uhradit související penále. Doměření daně bylo výsledkem daňových kontrol zaměřených na náklady na obstarání reklam v rámci vysílání České televize společnostmi Praha Production Servis, s. r. o., Program media, s. r. o., a Ambrerouge, s. r. o. Jednalo se o náklady ve výši třikrát 1 500 000 Kč v roce 2013, třikrát 1 000 000 Kč v roce 2014, dvakrát 1 000 000 Kč a jednou 1 500 000 Kč v roce 2015. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v souvislosti s těmito plněními zapojena do řetězce obchodních transakcí směřujících ke snížení základu daně. Cena sjednaná mezi žalobkyní a jejími dodav

18 Af 7/2023– 60 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYMěstský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Martina Bobáka a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: ADR projekt s.r.o., IČO: 28982924 sídlem Libínská 1, 150 00 Praha 5 zastoupené společností UNTAX, s.r.o., IČO: 25260537 sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2023, č. j. 12452/23/5300–21442–713254, takto:I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 6. 2023 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2023, č. j. 12452/23/5300–21442–713254 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 21. 4. 2021 na daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2020, č. j. 3246940/21/2005–52523–111419 (dále též jen „Dodatečný platební výměr“ či „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „ZDPH“), a podle § 147 a § 139 odst. 1 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), ve výši 39 467 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí stručně rekapituloval skutkový stav a předchozí průběh daňového řízení (odst. 1 – 7 Napadeného rozhodnutí), sumarizoval podstatu odvolacích námitek žalobkyně (odst. 8 – 16 Napadeného rozhodnutí) a popsal právní základ

10 Afs 27/2023 – 76 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: České aerolinie a. s., K letišti 1068/30, Praha 6 – Ruzyně, zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Kalincovou, Pujmanové 1753/10a, Praha 4 – Nusle, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2021, čj. 7752/21/5200–11431–711360, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, čj. 11 Af 25/2021–57, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci se NSS zabývá výkladem mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Jádrem sporu je otázka, zda podle dřívější smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Korejskou republikou (publikována pod č. 124/1995 Sb.) se příjmy z pronájmu nevybaveného letadla korejskou společností mají danit pouze v Koreji, nebo zda je lze danit i v Česku, kde má příjem z pronájmu zdroj. I. Popis věci [2] Žalobkyně (v řízení před NSS vystupuje jako stěžovatelka) je česká letecká společnost. Za účelem letecké přepravy osob si v dubnu 2013 pronajala od jihokorejské letecké společnosti Korean Air Lines Co., Ltd., jedno nevybavené letadlo bez posádky typu Airbus A330, později si pronajala i motor do tohoto letadla. Pronajaté letadlo bylo od května 2013 zapsáno v leteckém rejstříku tak, že jeho vlastnicí je Korean Air Lines a provozovatelkou stěžovatelka. V článku 19 nájemní smlouvy si stěžovatelka s vlastnicí letadla sjednaly, že nájemné je očištěno od všech daňových povinností v Česku a stěžovatelka musí hradit všechny ostatní daně v souvislosti s pronájmem letadla, vyjma daňové povinnosti vlastnice letadla. [3] V nynější věci jde o zdaňovací období roku 2018. Stěžovatelka zaslala Specializovanému finančnímu

2 Afs 323/2021 – 56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Grandi Stazioni Česká republika, s. r. o., se sídlem Žitná 1578/52, Praha 2, zastoupená JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 8. 2017, č. j. 6499404/17/2002–52521–109829 (dále jen „platební výměr“), jímž byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen 2016 ve výši 134 701 492 Kč. [2] Daňové orgány dospěly k závěru, že na plnění spočívající v přenechání technického zhodnocení stěžovatelkou jako nájemcem za náhradu pronajímateli při ukončení nájmu se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti dle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni 16. 10. 2016 (dále jen „zákon o DPH“). [3] Právní předchůdkyně stěžovatelky, GRANDI ST

1 Afs 143/2023 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové a soudců Ivo Pospíšila a Michala Bobka v právní věci žalobce: JITEX Písek, a. s., se sídlem U Vodárny 1506, Písek, zastoupen JUDr. Pavlem Fráňou, advokátem se sídlem Sokolovská 49, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5574/22/5200–11434–711926, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2023, č. j. 61 Af 3/2022 – 63, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dodatečnými platebními výměry ze dne 20. 8. 2019, č. j. 1900982/19/2208–50522–307266, č. j. 1904526/19/2208–50522–307266, č. j. 1904558/19/2208–50522–307266, č. j. 1904561/19/2208–50522–307266 a č. j. 1904577/19/2208–505622–307266, Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) stanovil žalobci daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2013 – 2017. Ty následně žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2022, čj. 5574/22/5200–11434–711926 potvrdil. [2] Předmětem sporu byla otázka daňové uznatelnosti úroků z korunových dluhopisů, které byly emitovány žalobcem dne 7. 12. 2012 a které byly upsány nejprve právnickou osobou a následně fyzickými osobami s ním spojenými. Správce daně a následně též žalovaný označil postup daňového subjektu a upisovatelů dluhopisů za ekonomicky neracionální a za zneužití práva, a proto dodatečnými platebními výměry doměřil daň; z nákladů snižujících základ daně vyloučil úroky z těchto dluhopisů. [3] Proti rozhodnutím správních orgánů se žalobce bránil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) shora o

Řízení před soudem: zohlednění důvodů zrušení trestního rozsudku, ze kterého správní orgán vycházel v době rozhodování k § 75 soudního řádu správního Správní soud musí prolomit pravidlo obsažené v § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, rovněž v případě, kdy byl po vydání rozhodnutí správního orgánu zrušen trestní rozsudek, na jehož závěrech postavil správní orgán své rozhodnutí. V takovém případě musí správní soud zohlednit důvody zrušení trestního rozsudku a posoudit, jestli rozhodnutí správního orgánu nadále obstojí. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2023, čj. 10 Afs 104/2023-59) Prejudikatura: č. 442/2005 Sb. NSS, č. 1572/2008 Sb. NSS, č. 1936/2009 Sb. NSS, č. 2312/2011 Sb. NSS, č. 3528/2017 Sb. NSS a č. 3948/2019 Sb. NSS. Věc: T. K. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o porušení rozpočtové kázně, o kasační stížnosti žalobce. V této věci šlo o vyměření odvodů za porušení rozpočtové kázně. Ústřední právní otázka se ovšem týkala výkladu soudního řádu správního (§ 75 odst. 1) a spočívala v tom, zda měl krajský soud přihlédnout ke zrušení trestního rozsudku, který s věcí souvisel a na kterém žalovaný dílem postavil své závěry o porušení rozpočtové kázně (ke zrušení trestního rozsudku došlo poté, co ve věci rozhodl žalovaný, ale předtím, než o žalobě rozhodl soud). Ministerstvo průmyslu a obchodu schválilo v roce 2013 žalobci poskytnutí dotace na projekt „Rekonstrukce objektu Holubí Zhoř“ v celkové maximální výši 16 mil. korun. Projekt se skládal ze dvou etap a jeho cíl spočíval v rekonstrukci objektu a na něj navazujících ploch; po ukončení rekonstrukce měl být objekt uzpůsoben ke strojírenské výrobě ocelových konstrukcí. Ještě tentýž rok byla žalobci vyplacena dotace k první etapě projektu ve výši 8,1 milionů korun. Následující rok (2014) provedl finanční úřad u žalobce kontrolu, při

Daň z přidané hodnoty: doktrína esenciálních výdajů k § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Použití doktríny esenciálních výdajů nemůže mít v případě daně z přidané hodnoty místo, a to s ohledem na princip nároku na odpočet daně (§ 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). V případě přidané hodnoty totiž nemusí nutně každý náklad představovat přijaté zdanitelné plnění, ze kterého by plynul nárok na odpočet daně, resp. nemusí být nutně na každé uskutečněné zdanitelné plnění vynaloženo přijaté zdanitelné plnění (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 11. 2018, Vădan, C-664/16). (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2023, čj. 5 Afs 91/2022-48) Prejudikatura: rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 11. 2018, Vădan (C-664/16). Věc: The President, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce. Žalobci byla rozhodnutími Finančního úřadu pro Karlovarský kraj (správce daně) ze dnů 19. 4. a 4. 5. 2018 vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen a říjen 2017, a to z důvodu neuznání odpočtu z vykázaných zdanitelných plnění. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 11. 2020 odvoláními napadnutá rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, ve které – mimo jiné – namítal, že mu byla doměřena daň, která nebyla spolehlivě zjištěna na základě dokazování, a proto je třeba na doměřenou daň pohlížet jako na nezákonnou; poukázal na to, že podal daňové přiznání k DPH za srpen 2017 v řádném termínu dne 25. 9. 2017 a v rámci tohoto daňového přiznání deklaroval nadměrný odpočet ve výši 1 535 686 Kč. Ačkoliv byl dne 19. 10. 2017 dle informací uvedených v daňové informační schránce žalobce nadměrný odpočet v tvrzené výši vyměřen, bylo hned 20. 10. 2017 správcem daně vydáno oznámení o zahájení daňové kontroly za zdaňovací období srpen 2017. I přes oznámení o zahájení daňové kontroly byl dne 25. 10. 2017 vyp

Daň z příjmů: povinnost oznámit bezúplatné nabytí „balíku“ podílových listů jako osvobozený příjem k § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 a § 38v odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Bezúplatný převod (darování mezi manžely) několika podílových listů učiněný na základě jednoho právního titulu, v jeden čas, mezi stejnými osobami a se stejným záměrem, představuje jednorázový převod majetku. Zvýšení majetku na straně obdarovaného představuje jeho příjem, který je od daně osvobozený [§ 10 odst. 3 písm. c) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů]. Pokud ale takový příjem překročí zákonnou hranici pro oznamování osvobozených příjmů podle § 38v odst. 1 téhož zákona, pak je příjemce povinen tento příjem oznámit správci daně. Není významné, že hodnota žádného z dílčích podílových listů tuto hranici nepřekročila. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2023, čj. 8 Afs 370/2021-43) Prejudikatura: č. 843/2006 Sb. NSS. Věc: M. Š. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu, o kasační stížnosti žalovaného. Finanční úřad pro Královéhradecký kraj (správce daně) vyhledávací činností zjistil, že na žalobkyni byly dne 14. 4. 2016 převedeny podílové listy v celkové hodnotě 15 735 394,55 Kč. Žalobkyně ovšem nepodala za zdaňovací období roku 2016 oznámení o osvobozených příjmech fyzických osob ve smyslu § 38v odst. 1 zákona o daních z příjmů. Správce daně proto žalobkyni k podání tohoto oznámení vyzval. Poté, co jej žalobkyně zaslala, vydal platební výměr, jímž jí podle § 38w odst. 1 písm. b) téhož zákona uložil za neoznámení osvobozeného příjmu pokutu ve výši 10 % z částky neoznámeného příjmu. Žalovaný posléze rozhodnutím ze dne 10. 3. 2020 změnil platební výměr správce daně tak, aby obsahoval popis skutku a vyhověl tím usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2008, čj. 2 As 34/2006-73, č. 461/2005 Sb. NSS. Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného broj

7 Afs 33/2023 – 45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jana Kratochvíla a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: O. S., zastoupený JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Na strži 2102/61, Praha, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2021, č. j. 8318/21/5200–10422–711473, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 12. 2022, č. j. 22 Af 23/2021–72, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (správce daně) v rámci vyhledávací činnosti zjistil, že žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 15. 9. 2017 prodal akcie emitované společností MONTIX, a. s. Žalobce obdržel za tento prodej akcií osvobozený příjem od daně z příjmů fyzických osob podle § 4 odst. 1 písm. x) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů ve výši 193 574 368,50 Kč. Tento osvobozený příjem byl žalobce povinen oznámit správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2017, tedy do 3. 4. 2018. Žalobce tuto svoji povinnost nesplnil, a proto správce daně dne 2. 10. 2019 vydal výzvu k podání oznámení o osvobozených příjmech. [2] Žalobce na výzvu reagoval zasláním oznámení o osvobozených příjmech podle § 38v zákona o daních z příjmů. Na oznámení byl otisk podacího razítka s pořadovým číslem Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj, územního pracoviště v Novém Jičíně a datum 08–01–2018. Správce daně však oznámení ze dne 8. 1. 2018 v evidenci svých písemností neevidoval a nebylo založeno ani v daňovém spise žalobce. [3] V rámci postupu k odstranění pochybností správce daně dále prováděl ověření pravosti otisku podacího razítka na žalobcem předložené listině. Od Policie ČR

7 Afs 53/2023 – 67 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Jana Kratochvíla a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: FEROCON PLUS s. r. o., Zlechov 177, zastoupená Mgr. Michalem Varmužou, advokátem se sídlem Kozinova 2, Šumperk, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2023, č. j. 31 Af 57/2019–186, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Zlínský kraj (správce daně) vyměřil žalobkyni osmi platebními výměry ze dne 24. 8. 2017 daň z přidané hodnoty za srpen 2014 až březen 2015. Přitom žalobkyni neuznal nárok na odpočet DPH v celkové výši 1 543 434 Kč za přijatá zdanitelná plnění – nákup hutního materiálu od společností Boreston s. r. o. a DIMO Corp s. r. o. Správce daně měl za to, že žalobkyně byla součástí obchodního řetězce stiženého podvodem na DPH. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2019 dodatečné platební výměry potvrdil a zamítl odvolání žalobkyně. Své rozhodnutí však odůvodnil odlišně než správce daně. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že v daném období hutní materiál skutečně nakoupila od společností Boreston a DIMO, jak tvrdila. Neprokázala tak splnění hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně z přidané hodnoty z těchto plnění. [3] Žalovaný uvedl, že žalobkyně během daňového řízení tvrdila, že ohledně dodávek hutního materiálu komunikovala se společností STELKO s. r. o., která přesunula dohodnuté dodávky na společnosti Boreston a DIMO. Na ústním jednání konaném dne 16. 4. 2015 dále uvedla, že nikdy nevedla jednání v sídlech těchto obchodních společností, nezná jejich jednatele a nikdy se s nimi nesetkala. Žalobkyně v průběhu řízení nedoložila žádné pí

8 Afs 167/2023–64 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: TRIMETAL, s. r. o., se sídlem Hájecká 1194/12, Brno, zastoupená JUDr. Zlatavou Codrovou Davidovou, CSc., advokátkou se sídlem Přívrat 1454/12, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, čj. 32149/20/5300–22444–711887, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2023, čj. 29 Af 73/2020–179, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá. II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (dále „správce daně“) vydal 9. 8. 2019 sedm dodatečných platebních výměrů, kterými žalobkyni po provedené daňové kontrole doměřil daň z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období leden až červenec 2014 v celkové výši 38 953 192 Kč a penále v celkové výši 7 790 635 Kč. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a platební výměry potvrdil. [2] Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížnost. Současně s podáním kasační stížnosti podala návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, který Nejvyšší správní soud usnesením z 19. 7. 2023, čj. 8 Afs 167/2023–34, zamítl. [3] Následně stěžovatelka podala druhý návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Znovu poukázala na nemožnost uhradit vyměřenou daň ve výši přes 46 mil. Kč. Ta, navíc bez příslušných úroků z prodlení, mnohonásobně převyšuje finanční prostředky, kterými stěžovatelka disponuje. Výkon rozhodnutí by tak znamenal úpadek stěžovatelky a její

2 Afs 187/2022 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Lenky Oulíkové v právní věci žalobkyně: PALETY Mutěnice s. r. o., se sídlem Lomená 930, Mutěnice, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2019, č. j. 11072/19/5300–22441–702127, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, č. j. 29 Af 45/2019–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstatou projednávané věci je otázka naplnění a prokázání hmotněprávních podmínek pro uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) ve smyslu § 72 a 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (zákon o DPH). [2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil platební výměry Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne 11. 10. 2017, č. j. 4239001/17/3010–50521–705109 a č. j. 4239109/17/3010–50521–705109, jimiž byla žalobkyni vyměřena DPH za období leden a březen 2016. [3] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Brně. Krajský soud řízení přerušil, aby vyčkal rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ve věci C–154/20 Kemwater ProChemie a navazujícího rozsudku rozšířeného senátu ze dne 23. 3. 2022, č. j. 1 Afs 334/2017–208, č. 4336/2022 Sb. NSS. Po vydání těchto rozhodnutí krajský soud žalobu zamítl. [4] Krajský soud neshledal důvodnými námitky žalobkyně ohledně nesprávného hodnocení svědeckých výpovědí. Správce daně nepochybil, pokud neprovedl výslechy některých svědků, které žalo

2 Afs 363/2019 – 50 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudců Aleše Roztočila, Lenky Krupičkové, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové a Karla Šimky v právní věci žalobkyně: ARGO LOGISTICS, s.r.o., se sídlem U Hranic 3221/16, Strašnice, Praha 10, zastoupená JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. 49632/17/5100–41457–712281 a 49633/17/5100–41457–712281, o kasačních stížnostech žalobkyně proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 9 Af 1/2018 – 53 a 9 Af 7/2018 – 46, takto:I. Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, č. j. 9 Af 1/2018 – 53 a 9 Af 7/2018 – 46, se ruší. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 20. 11. 2017, č. j. 49632/17/5100–41457–712281 a 49633/17/5100–41457–712281, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení o žalobách a o kasačních stížnostech částku celkem 57 866 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Mileny Novákové, advokátky se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci jde o posouzení právní otázky, zda pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší platí vedle objektivní lhůty odpovídající lhůtě pro stanovení daně i lhůta subjektivní, jež by běžela do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž daňový subjekt zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň. II. Dosavadní řízení [2] Žalobkyně podala dne 29. 9. 2016 k poštovní přepravě dodatečná daňová přiznání na nižší daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 a červenec 2008. Správci daně byla podání doručena dne 5. 10. 2016. Za den zjištění rozd

10 Afs 19/2023 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: EURO NÁŘADÍ, s. r. o., Komořany 281, zast. advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, Havlíčkova 1680/13, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 3. 2021, čj. 7504/21/5300–22443–712712, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2022, čj. 30 Af 27/2021–99, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Tento rozsudek se zabývá podvodem na dani z přidané hodnoty (DPH) u reklamních plnění. NSS zde řeší, zda správce daně po právu odmítl nárok na odpočet DPH a zda neporušil legitimní očekávání daňového subjektu. I. Popis věci [2] Žalobkyně (v řízení před NSS stěžovatelka) se zaměřuje na dovoz a prodej ručního nářadí pro kutilské, zahrádkářské a další obdobné potřeby. Stěžovatelka jako každý jiný podnikatel se chce zviditelnit na trhu. Navázala tedy spolupráci se společností PREMIE group, s. r. o., která stěžovatelce zajišťovala různé reklamní a jiné marketingové služby. O rozsáhlosti spolupráce svědčí množství smluv, které v letech 2014 a 2015 stěžovatelka se společností PREMIE group uzavřela. [3] Finanční úřad pro Zlínský kraj zahájil u stěžovatelky daňovou kontrolu za zdaňovací období 2014 a 2015, během kontroly se zaměřil právě na reklamní plnění přijatá od společnosti PREMIE group. Podezření pojal u reklamy pro sportovní florbalový klub v Rousínově. Finanční úřad identifikoval dva podezřelé řetězce: – za zdaňovací období 2014 [OBRÁZEK] – za zdaňovací období 2015 [OBRÁZEK] (*pozn.: FBC Rousínov, z. s., se v letech 2014 a 2015 jmenovala FBC EURO NÁŘADÍ Rousínov, NSS však dále pro úsporu místa hovoří o FB

7 Afs 321/2021 – 23 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: HIVAGO s. r. o., se sídlem Křenová 89/19, Brno, zastoupen JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti žalovanému: Specializovaný finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2021, č. j. 6 Af 49/2019–26, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 10. 2021, č. j. 6 Af 49/2019–31, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Správce daně dne 20. 12. 2016, rozhodl o uložení pokuty ve výši 10 000 000 Kč daňovému subjektu DP&K–CZQ s.r.o., v likvidaci (dále též „daňový dlužník“), za provozování tzv. kvízomatů v rozporu se zákonem. Za účelem vymožení neuhrazené pokuty (a nákladů řízení) nařídil žalovaný exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2018 daňovou exekuci prodejem movitých věcí. [2] Žalovaný provedl v rámci daňové exekuce soupis věcí k vymožení nedoplatků daňového dlužníka, a to mimo jiné i v prostorách provozovny žalobce, kde měl daňový dlužník umístěny kvízomaty. Do soupisu věcí zahrnul také převzatou finanční hotovost ve výši 435 522 Kč. [3] Žalobce posléze podal návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce – převzaté finanční hotovosti. Tvrdil, že mu svědčí právo k finanční hotovosti nepřipouštějící provedení exekuce. Žalovaný tento návrh rozhodnutím ze dne 2. 8. 2018 zamítl a k odvolání postoupil Odvolacímu finančnímu ředitelství. V mezidobí Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 11. 2018, č. j. 22 Af 83/2017–88, zrušil rozhodnutí o uložení pokuty a věc vrátil Odvolacímu finančnímu ředitelství k dalšímu řízení. Žalovaný dne 18. 1. 2019 z moci úřední zastavil daňovou exekuci daňového dlužníka nařízenou příkazem na pro