Judikáty

3 Afs 249/2016 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce Horizont ISPL v.o.s., sídlem Ostrava, Koněvova 177/61, insolvenčního správce dlužníka MONOS Morava s.r.o., sídlem Ostrava, Mostní 904/26, zastoupeného Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou se sídlem Ostrava, Občanská 16, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2016, č. j. 31A 39/2016 – 84, takto: Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2016, č. j. 31A 39/2016 – 84, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil rozhodnout o odvolání proti dodatečným platebním výměrům, na daň z přidané hodnoty ze dne 30. 11. 2011, č. j. 238049/11/389911807688 (daň 834.170 Kč; penále 166.834 Kč) a na daň z příjmů právnických osob ze dne 2. 12. 2011, č. j. 238052/11/389911807688 (daň 2.851.380 Kč; penále 570.276 Kč). Krajský soud žalobu odmítl usnesením ze dne 29. 9. 2016, č. j. 31A 39/2016 – 84 (dále jen „napadené usnesení“). Krajský soud rozhodoval v kontextu následujících skutkových okolností. Na základě daňové kontroly daně z příjmů právnických osob za část zdaňovacího období od 14. 2. 2008 do 31. 12. 2008 a daně z přidané hodnoty za období duben 2008 – prosinec 2009 vydal Finanční úřad Ostrava II výše uvedené dodatečné platební výměry. Odvolání obchodní společnosti MONOS Morava s.r.o. (dále také „plátce daně“ nebo „plátce“) proti dodatečnému platebnímu výměru č. j. 238049/11/389911807688 bylo zamítnuto Finančním ředitelstvím v Ostravě dne 16. 7. 2012. Odvolání proti výměru č. j. 238052/11/389911807688 bylo zamítnuto dne 23. 7. 2012. Plátc
Vydáno: 08. 03. 2017
3 As 103/2016 - 33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobců a) J. D., b) J. D., c) F. D., d) T. D., všichni zastoupeni JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Praha 8, Sokolovská 22, proti žalovaným 1) Ministerstvu financí se sídlem Praha 1, Letenská 15, 2) Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, se sídlem Praha 1, Sněmovní 4, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem Praha 2, Vyšehradská 21, v řízení o kasační stížnosti 2. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2016, č. j. 9 A 48/2015 – 98, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému 1) se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná 2) je povinnazaplatit žalobcům J. D., J. D. a F. D. náhradu nákladů řízení ve výši 9.365 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce JUDr. Václava Vlka. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 23. 3. 2016, č. j. 9 A 48/2015 – 98, Městský soud v Praze, v řízení na ochranu před nečinností správního orgánu, výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně ad d) pro nedostatek aktivní legitimace, výrokem II. rozhodl, že žalobkyně ad d) nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem III. zamítl žalobu žalobců ad a), b) a c) proti Ministerstvu financí, výrokem IV. rozhodl, že Ministerstvo financí nemá právo na náhradu nákladů řízení, výrokem V. uložil Poslanecké sněmovně povinnost rozhodnout o žádosti žalobců ad a), b) a c) ze dne 13. 11. 2014 o vrácení přeplatku na pokutě a výrokem VI. uložil povinnost Poslanecké sněmovně zaplatit žalobcům ad a), b) a c) náhradu nákladů řízení (v částce 32.296 Kč). Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že se městský soud zabýval nejprve posouzením otázky, zda některého ze žalovaných stíhá povinnost rozhodnout o žádosti žalobců ad a), b) a c) o vrácení př
Vydáno: 29. 06. 2016
6 Afs 224/2015 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: SOLENTE s.r.o., IČO 259 53 281, se sídlem Dobřenice 168, zastoupen Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Údolní 33, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2014, č. j. 12533/14/5000-14203-702690, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2015, č. j. 31 Af 53/2014 – 61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozsudkem ze dne 20. 7. 2015, č. j. 31 Af 53/2014 – 61, zamítl Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2014, č. j. 12533/14/5000-14203-702690, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správce daně“) ze dne 10. 10. 2013, č. j. 453650/13/4000-17104-505133, ze dne 11. 11. 2013, č. j. 477015/13/4000-17104-505133, ze dne 22. 1. 2014, č. j. 14158/14/4000-17104-50259, a ze dne 26. 2. 2014, č. j. 42968/14/4000- 17104-050259. Uvedenými rozhodnutími správce daně v souladu s § 237 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl stížnosti žalobce na postup plátce daně ČEZ Prodej, s.r.o. (dále jen „plátce daně“). Postup plátce daně spočíval v tom, že neuhradil žalobci za elektřinu dodanou v období duben až prosinec 2013 vyfakturovanou částku v plné výši, ale pouze její část s odůvodněním, že provedl srážky odvodu za elektřinu ze slunečního záření dle § 14 a násl. zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění účinném v rozho
Vydáno: 13. 01. 2016
9 Afs 286/2014 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. F. B., zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 58/16, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2014, č. j. 5561/14/5000-14303-711514, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2014, č. j. 10 Af 21/2014 - 24, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 8. 2013, č. j. 1558903/13/2201-24804-302426, a toto rozhodnutí potvrdil. Dodatečným platebním výměrem byla stěžovateli za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2010 doměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ve výši 348 549 Kč a stanovena povinnost platit penále ve výši 69 709 Kč. I. Vymezení věci [2] Předmětem sporu v projednávané věci je posouzení, jaký majetek evidoval stěžovatel k datu zrušení registrace k DPH v obchodním majetku a v jaké výši mu v tomto důsledku vznikla povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. [3] Stěžovatel podnikal v oblasti nákupu a prodeje textilní metráže. Živnost pozastavil ke dn
Vydáno: 22. 04. 2015
10 Afs 165/2019 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: LUEGO s.r.o., se sídlem Sokolská 1605/66, Praha 2, zast. JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 7. 2018, čj. 31139/18/5100- 41453-712277, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, čj. 11 Af 30/2018-62, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, čj. 11 Af 30/2018-62, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal dne 25. 4. 2018 vůči žalobkyni podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zajišťovací příkaz k zajištění daně z přidané hodnoty (DPH), která dosud nebyla stanovena, ve výši 1 454 670 Kč. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 7. 2018 zamítl. Žalobkyně následně brojila proti tomuto rozhodnutí žalobou k Městskému soudu v Praze, který žalobu rozsudkem zamítl. [2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, a to z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (z hlediska „procesní opatrnosti“ následně polemizuje i s některými dílčími částmi odůvodnění). Stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu. Soud se k mnohým žalobním bodům vůbec nevyjádřil, k jiným se vyjádřil jen velmi povšechně. Není zřejmé, o jaká skutková zjištění svá obecná konstatování (ztotožnění se s rozhodnutím žalovaného) opírá. Vedle toho stěžovatelka namítá i nepřezkoumatelnost rozsudku pro nesrozumitelnost (rozpor mezi výrokem a závěrečnou částí odůvodnění). Některé dílčí závěry rozsudku pak považuje za nezákonné. [3] Ž
Vydáno: 09. 10. 2019
20 Cdo 708/2013 Vymahatelnost přihlašované daňové pohledávky Přihlašovatel pohledávky, je-li jím správce daně jako věřitel (zástavní věřitel), splní svou povinnost podle § 336f odst. 2 o. s. ř. prokázat vymahatelnost přihlašované daňové pohledávky předložením opisu, kopie nebo stejnopisu listiny založené ve spise, kterou opatřil doložkou vykonatelnosti a ověřovací doložkou podle § 67 odst. 4 zák. č. 280/2009 Sb.. USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Crocodille ČR, spol. s r.o., se sídlem v Praze 9, Poděbradská 88/55, identifikační číslo osoby 430 01 343, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze-Starém Městě, Revoluční 655/1, proti povinné P. V., pro 10.459,10 Kč s příslušenstvím, o rozvrhu rozdělované podstaty, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 EXE 2407/2011, a u soudního exekutora Mgr. Čeňka Bělasty, Exekutorský úřad Bruntál, pod sp. zn. 005 EX 209/2011, o dovolání přihlášeného věřitele - Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, se sídlem v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2012, č. j. 24 Co 2343/2012 - 311, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. prosince 2012, č. j. 24 Co 2343/2012 - 311, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud shora označeným usnesením k odvolání přihlášeného věřitele Finančního úřadu v Českých Budějovicích (s účinností ode dne 1. 1. 2013 Finanční úřad pro Jihočeský kraj - dále též jen „správce daně“) potvrdil usnesení pověřeného soudního exekutora Mgr. Čeňka Bělasty, Exekutorský úřad Bruntál, ze dne 7. 8. 2012, č. j. 005 EX 209/2011 - 255, jímž rozdělovanou podstatu ve výši 38.667,- Kč rozvrhl tak, že se z ní uspokojí přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši: 1. pohledávka soudní
Vydáno: 26. 11. 2013
27 Cdo 442/2019 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119, PSČ 339 01, za účasti M. Z., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 151/2010, o dovolání M. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 537/2016-341, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, uložil M. Z. (dále též jen „účastník“) povinnost zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). [2] Účastník podal dne 6. 8. 2013 proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Krajský soud v Plzni jej usnesením ze dne 14. 8. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-198, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 600.000 Kč; účastník takto vyčíslený soudní poplatek zaplatil dne 13. 12. 2013. [3] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, rozhodl o podaném odvolání tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které soud uložil účastníku zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč, a ve zbývající části týkající se úroků z prodlení a nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání podané účastníkem proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 27 Cdo 4117/2017-363. [4] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 11. 2016, č. j. 44 Cm 151/2010-318, (mimo jiné) uložil M. Z. povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení
Vydáno: 10. 03. 2020
4 Afs 140/2015 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: F. F., zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem, se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2015, č. j. 29 A 5/2015 – 48, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Kasační stížností ze dne 12. 6. 2015 se žalovaný domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále též „krajský soud“), jímž byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí ve věci žalobcových přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období I. čtvrtletí 2014 ze dne 27. 4. 2014 a za zdaňovací období II. čtvrtletí 2014 ze dne 26. 7. 2014 ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Krajský soud dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho daňového poradce. [2] Krajský soud vycházel ve svém rozhodnutí z následujících skutečností. Dne 27. 4. 2014 podal žalobce na příslušném formuláři přiznání k DPH za zdaňovací období I. čtvrtletí 2014, na němž sám sebe označil za plátce daně. Na tento úkon reagoval žalovaný výzvou k odstranění vad podání podle ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), ze dne 22. 5. 2014, č. j. 2423376/14/3002-24804-701913, jelikož shledal, že z podání není zřejmé, čeho se daňový subjekt domáhá. Žalovaný totiž z daňového spisu zjistil, že žalobce dne 31. 10. 2012 požádal o zrušení registrace plátce DPH. Žalobcova
Vydáno: 30. 09. 2015
5 Afs 242/2018 - 36 Výhrada vlastnického práva dle § 2134 občanského zákoníku působí vůči věřitelům kupujícího (tedy i ve vztahu ke správci daně daňového dlužníka) jen tehdy, bylo-li ujednání pořízeno ve formě veřejné listiny, popřípadě bylo-li pořízeno v písemné formě a podpisy stran byly úředně ověřeny (tehdy až ode dne úředního ověření podpisů). ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. Š., zast. JUDr. Martinem Klimo, advokátem se sídlem Jakubská 1, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, za účasti: M. H., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 6. 2018, č. j. 57 Af 2/2017 – 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2017, č. j. 23285/17/5100-41458-710158; tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj č. j. 1541488/16/2212- 00540-307296 ze dne 29. 6. 2016, kterým správce daně nevyhověl návrhu stěžovatele na vyloučení majetku z daňové exekuce. [2] Správce daně vydal dne 27. 4. 2016 ve věci daňového dlužníka A. H. exekuční příkaz na prodej movitých věcí k vymožení nedoplatku včetně úroku z prodlení ke dni 25. 4. 2016 a exekučních nákladů ke dni nařízení exekuce ve výši 4 932 346 Kč. Do soupisu movitých věcí bylo mimo jiné zahrnuto i 11 kusů zbraní včetně příslušenství, jejichž přesná identifikace je uvedená v protokolu o soupisu věcí. Stěžovatel dne 31. 5. 2016 podal u
Vydáno: 02. 07. 2019
8 Afs 128/2016 - 22 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobkyně: ALLIED GROCERS s.r.o., se sídlem Francouzská 893/21, Brno, zastoupené Mgr. Tomášem Bařinou, advokátem se sídlem Šumavská 982/31a, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2016, čj. 31 A 97/2015-53, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobkyně podala dne 25. 2. 2015 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015, v němž vykázala nadměrný odpočet ve výši 1 673 973 Kč. Žalovaný (dále také „správce daně“) zahájil dne 28. 4. 2015 u žalobkyně daňovou kontrolu uvedené daně. Proti tomu žalobkyně podala stížnost, kterou žalovaný posoudil jako nedůvodnou (vyrozumění o vyřízení stížnosti ze dne 3. 6. 2015, čj. 2676927/15/3001-00065-709134). Také žádost žalobkyně směřující k prošetření způsobu vyřízení dané stížnosti Odvolací finanční ředitelství shledalo nedůvodnou (vyrozumění o prošetření způsobu vyřízení stížnosti ze dne 3. 9. 2015, čj. 29164/15/5100-41451-711647). II. [2] Žalobkyně se na to žalobou na ochranu před nezákonným zásahem u Krajského soudu v Brně domáhala jednak určení, že „zásah žalovaného u žalobce spočívající v nezákonně zahájené a prováděné daňové kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 je nezákonný“, a dále, že se „žalovanému zakazuje pokračovat u žalobce v nezákonné daňové kontrole daně z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015.“ [3] Krajský soud žalobu jako nedůvodn
Vydáno: 08. 08. 2017
6 Afs 343/2018 - 57 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Tomáše Langáška a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: IRON HOUSES s.r.o., se sídlem Karlovo náměstí 22/16, Vnitřní Město, Třebíč, zastoupený JUDr. Ing. Radanem Tesařem, advokátem, se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 10. 2016, č. j. 48070/16/5100-41458-711539 a č. j. 48069/16/5100-41458-711539, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2018, č. j. 31 Af 1/2017 - 92, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. IV. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2018, č. j. 31 Af 1/2017 - 92, ve výši 5.000 Kč, který bude z účtu Nejvyššího správního soudu vyplacen žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Včas podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 10. 2018, č. j. 31 Af 1/2017 - 92 (dále „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 10. 2016, č. j. 48070/16/5100-41458- 711539 (dále „napadené rozhodnutí 1“) a č. j. 48069/16/5100-41458-711539 (dále „napadené rozhodnutí 2“). [2] Napadeným rozhodnutím 1 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno 9 rozhodnutí Finančního úřadu pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Třebíči, ze dne 1. 9. 2016, kterým byly vydány zajišťovací příkazy, jimiž bylo žalobci uloženo, aby okamžikem vydání těchto zajišťovacích příkazů zajistil úhradu daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. až 4. čtvrtl
Vydáno: 17. 04. 2019
7 Afs 219/2017 - 27 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Petra Mikeše v právní věci žalobce: Řehák & Řehák v. o. s., se sídlem Chorinova 23, Česká Třebová, zastoupen JUDr. Petrem Kubíkem, advokátem se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 52 Af 52/2014 – 125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2014, č. j. 25354/14/5000-14303-701848, zamítl žalovaný odvolání žalobce a potvrdil celkem 24 dodatečných platebních výměrů Finančního úřadu pro Pardubický kraj, územního pracoviště v Ústí nad Orlicí, ze dne 1. 8. 2013, kterými byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za jednotlivá měsíční zdaňovací období od ledna 2018 do prosince 2019. II. [2] Žalobce podal proti žalobou napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (pobočka v Pardubicích), který ji rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 52 Af 52/2014 – 125, zamítl. Krajský soud poukázal na to, že dodatečným platebním výměrem byla žalobci rovněž doměřena daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období kalendářního roku 2008 ve výši 53 505 Kč a to na základě zprávy o daňové kontrole. Z předloženého účetnictví pojal správce daně pochybnost o stanovení správnosti dílčího základu daně, zejména pokud jde o tržby z prodeje. Společnost neuváděla na daňových dokladech cenu zboží a další pochybnosti vznikly na základě svědeckých výpovědí vybraných odběratelů a porovnání jimi předložených listin s údaji vykázanými v účetnictví. V některých případech bylo zjištěno, že skladová cena, která by se měla rovnat pořizovací ceně, neodpovíd
Vydáno: 28. 06. 2018
IV.ÚS 572/18 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky Moravia Green Energy s. r. o., IČ: 258 24 881, se sídlem Všenory, Květoslava Mašity 409, zastoupené Mgr. Ivo Kroužkem, advokátem AK KROUŽEK LEGAL s. r. o., se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, v substituci Mgr. Radkou Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1599/17, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2017 č. j. 1 Afs 9/2017-31, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a 1. Krajského soudu v Praze a 2. Odvolacího finančního ředitelství, se sídlem v Brně, Masarykova 31 a 3. Specializovaného finančního úřadu, se sídlem kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti ze dne 10. 2. 2018 se Moravia Green Energy s. r. o. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen "kasační soud") vydaný ve věci odvodu z elektřiny ze slunečního záření, a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení za účelem posouzení likvidačního dopadu tohoto odvodu na žalobkyni. II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Žalobkyně je vlastníkem a provozovatelem fotovoltaických elektráren. Vyrobenou elektrickou energii dodávala do distribuční sítě společnosti E.ON Distribuce, a. s. (dále též jen "plátce daně"). Předmětem sporu se staly platby za elektřinu dodanou do distribuční sítě v období září 2014 - listopad 2015. Plátce daně uhradil žalobkyni jen část z fakturovaných částek za jednotlivá období. K žádosti žalobkyně o vysvětlení podle § 237 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, plátce daně svůj postup odůvodnil tím, že jako plátce daně byl povinen z platby srazit a odvést správci
Vydáno: 31. 08. 2018
IV.ÚS 1897/17 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti sanitsystem s.r.o., se sídlem Kubelíkova 1224/42, Praha 3, zastoupené Mgr. Pavlínou Řehovou, advokátkou se sídlem Zarámí 4077, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017 č. j. 4 Afs 32/2017-30, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2017 č. j. 62 Af 69/2015-25 a proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně ze dne 12. 6. 2015 č. j. 18478/15/5100-41459-711438, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i zrušení tohoto rozhodnutí. Současně požaduje zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími obecných soudů a správního orgánu došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávné interpretace a aplikace zákona č. 280/2009 Sb. (dále jen "daňový řád") správním orgánem při delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní stěžovatelky, jakož i při následné aprobaci tohoto postupu soudy. Stěžovatelka je toho názoru, že delegace místní příslušnosti je výjimečný institut, který lze ze strany správce daně použít pouze ve výjimečných případech, za přesně vymezených podmínek a nikoli na újmu jejích práv. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že v záhlaví označeným rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství bylo podle § 18 odst. 1 daňového řádu, rozhodnuto o delegaci místní příslušnosti k výkonu správy daní, k
Vydáno: 19. 09. 2017
9 Afs 114/2020 - 29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: FORTUNA GAME a.s., se sídlem Italská 2584/69, Praha 2, zast. Mgr. Radkem Schmitzem, advokátem se sídlem Podkovářská 933/3, Praha 9, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2016, č. j. 39077/16/5100-31462-707633, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, č. j. 10 Af 77/2016 - 42, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 4. 2020, č. j. 10 Af 77/2016 - 42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Platebním výměrem ze dne 25. 1. 2016, č. j. 8370/16/4000-50711-109964, vyrozuměl Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) žalobkyni podle § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), o předpisu úroku z prodlení úhrady daňové povinnosti, a to odvodu z loterií nebo jiných podobných her za odvodové období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 500 508 Kč, neboť žalobkyně byla od 31. 1. 2013 do 1. 6. 2013 v prodlení s platbou za zaniklý daňový subjekt Fortuna Loterie, a. s., (dále jen „Fortuna Loterie“), který zanikl ke dni 31. 12. 2012 fúzí se žalobkyní. Žalobkyně podala proti platebnímu výměru odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 12. 9. 2016, č. j. 39077/16/5100-31462-707633. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí o odvolání žalobu, kterou zamítl Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 22. 4. 2020. Konstatoval, že úrok byl vyměřen za prodlení s úhradou odvodu z loterií a jiných podobných her, provozovaných v odvodovém období roku 2012 nikoliv samotnou žalobkyní, ale společností Fortuna Loterie, která k 31. 12. 2012 zanikla
Vydáno: 31. 08. 2020
6 Afs 61/2020 - 41 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Symfonie Capital Advisors s.r.o., IČ 27369552, se sídlem Olšanská 2643/1a, Praha 3, zastoupena Mgr. Veronikou Svobodovou, advokátkou, se sídlem Nuselská 499/132, Praha 4, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti sdělení žalovaného ze dne 10. 2. 2020, č. j. 5879/20/5100-41452-706053, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 43 Af 8/2020 – 51, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] V záhlaví uvedeným sdělením žalovaného byl shledán jako nedůvodný podnět žalobkyně k přezkoumání rozhodnutí ve smyslu § 121 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád. Žalobkyně sdělení žalovaného napadla u Krajského soudu v Praze podáním, jehož vady na výzvu soudu odstranila a specifikovala, že se jedná o žalobu ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jíž se domáhá zrušení sdělení žalovaného a vydání předběžného opatření. [2] Krajský soud se nejprve zabýval povahou přezkumného řízení a jeho vlivu na právní sféru účastníka, přičemž dovodil, že přezkumné řízení podle daňového řádu, k němuž žalobkyně dala podnět, představuje dozorčí prostředek nápravy rozhodnutí správce daně. Poznamenal, že na jeho zahájení není právní nárok. Pokud neexistuje veřejné subjektivní právo na zahájení přezkumného řízení, již z povahy věci není možné, aby nenařízením přezkoumání rozhodnutí došlo k zásahu do práv žalobkyně. Krajský soud
Vydáno: 13. 08. 2020
3 Afs 283/2017 - 36 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: K. H., zastoupený Ing. Ludvíkem Rybářem, daňovým poradcem se sídlem U koupaliště 7, Letovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 31, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2017, č. j. 62 Af 121/2015 - 56, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2017, č. j. 62 Af 121/2015 - 56, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Dodatečnými platebními výměry vydanými Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) dne 18. 11. 2014 pod č. j. 4063437/14/3007-50523-702328, a dne 26. 11. 2014 pod č. j. 4073824/14/3007-50523-702328, 4075519/14/3007-50523-702328, 4076815/14/3007-50523-702328, 4077096/14/3007-50523-702328, 4095391/14/3007-50523- 702328, 4096557/14/3007-50523-702328 a 4096841/14/3007-50523-702328, byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 1. až 4. čtvrtletí roku 2011 a 1. až 4. čtvrtletí roku 2012, a na jejich podkladě mu podle § 251 daňového řádu vznikla povinnost uhradit penále. Správce daně totiž dospěl k závěru, že žalobce neprokázal správnost a úplnost uskutečněných zdanitelných plnění, přestože k tomu byl vyzván (neprokázal, kolik kilogramů masa získal bouráním nakoupených živých jatečních zvířat, neboť neprováděl po porážce vážení a množství masa stanovoval koeficientem; dále neprokázal, že vedl řádnou evidenci zásob a že provedl ověření, zda skutečný stav odpovídá stavu zásob v daňové evidenci; nedoložil ani stálý ceník). Neprokázané skutečnosti přitom byly takového rozsahu, že nebylo možné stanovit daň dokazováním, a proto stanovil daň podle pomůcek. [2] Rozhodnutími ze dne 24. 8. 2015, č. j. 27590/15/5300-21441-702127, č. j. 2
Vydáno: 13. 09. 2019
3 Afs 40/2018 - 68 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: PROFI CREDIT Czech, a. s., se sídlem Praha, Klimentská 1216/46, zastoupená JUDr. Miroslavem Zamiškou, advokátem se sídlem Praha, Na Příkopě 957/23, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2018, č. j. 11 Af 7/2015 - 159, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění I. Dosavadní řízení [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) platebním výměrem ze dne 20. 12. 2013, č. j. 6090407/13/2001-24903-105203, v návaznosti na výsledky daňové kontroly předepsal žalobkyni k přímému placení daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za období 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 ve výši 43 298 189 Kč, a stanovil jí penále ve výši 8 659 637 Kč. Odvolání žalobkyně proti tomu rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 12. 2014, č. j. 31172/14/5200-11431-706012. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozhodnutí žalovaného zrušil rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 11 Af 7/2015 – 99. Dospěl totiž k závěru, že správce daně nebyl oprávněn stanovit žalobkyni penále, neboť bylo uloženo na základě tehdy neúčinného ustanovení zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento rozsudek byl však zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2018, č. j. 3 Afs 290/2016 – 50, který konstatoval, že uvedená vada platebního výměru, respektive žalovaného rozhodnutí, neměla vliv na jeho zákonnost. Městský soud proto ve věci rozhodl znovu rozsudkem uvedeným v záhlaví, přičemž žalobu zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
Vydáno: 27. 08. 2021
10 Afs 290/2017 - 67 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Šroubárna Ždánice a.s., se sídlem Jiráskova 972/52, Kyjov, zast. Mgr. Miroslavem Osladilem, advokátem se sídlem Sokolovská 668/136d, Praha, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2016, čj. 8637/2016- 900000-304.1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2017, čj. 31 Af 26/2016-77, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2017, čj. 31 Af 26/2016-77, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 8. 8. 2011 vydal Celní úřad Hodonín dodatečné platební výměry, dle kterých měla žalobkyně zaplatit doměřenou částku do 10 dnů od jejich doručení. Proti těmto dodatečným platebním výměrům podala žalobkyně odvolání. O části podaných odvolání bylo rozhodnuto Celním ředitelstvím Brno na konci roku 2011 tak, že byla zamítnuta a dodatečné platební výměry byly potvrzeny. Proti těmto rozhodnutím o odvoláních podala žalobkyně žalobu ke krajskému soudu. V rámci řízení před krajským soudem vedeného pod sp. zn. 31 Af 17/2012 byl žalobě usnesením ze dne 15. 4. 2013, čj. 31 Af 17/2012-357, které nabylo právní moci téhož dne, přiznán odkladný účinek. O žalobě rozhodl krajský soud zamítavým rozsudkem ze dne 29. 1. 2014, čj. 31 Af 17/2012-402, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2014. [2] Žalobkyně v průběhu výše uvedeného řízení podala dne 12. 8. 2011 žádost o povolení posečkání úhrady celního dluhu. O této žádosti rozhodl Celní úřad Hodonín dne 24. 8. 2011 tak, že povolil posečkání s úhradou cla vyměřeného platebními výměry, které žalobkyně uvedla v žádosti, a to na dobu od 20. 8. 2011 do 30. 6. 2013, 30. 9. 2013, 31. 12. 2013, 31. 3. 2014, 30. 6. 201
Vydáno: 23. 01. 2020
2 Afs 147/2020 - 37 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové, soudkyně Mgr. Lenky Bahýľové a soudce JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: LCN GROUP s. r. o., IČO: 28472560, sídlem Stodolní 794/21, Ostrava, zast. advokátem Mgr. Janem Tomsem, sídlem Emila Filly 296/13, Mariánské Hory, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 7. 2019, č. j. 28916/19/5300-21441-712772, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2020, č. j. 25 Af 59/2019 - 45, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2020, č. j. 25 Af 59/2019 - 45, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení [1] Dodatečnými platebními výměry na daň z přidané hodnoty ze dne 24. 8. 2018 doměřil Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj žalobkyni daňovou povinnost a uložil povinnost uhradit penále, a to za zdaňovací období listopad 2012 ve výši 80 000 Kč (penále ve výši 16 000 Kč), za zdaňovací období duben 2013 ve výši 88 200 Kč (penále ve výši 17 640 Kč), za zdaňovací období červen 2013 ve výši 58 800 Kč (penále ve výši 11 760 Kč) a za zdaňovací období září 2013 ve výši 105 000 Kč (penále ve výši 21 000 Kč). Správce daně totiž na podkladě provedené daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobkyně se přijetím plnění, jejichž předmětem bylo poskytnutí služby reklamy a propagace a která ve zdaňovacím období listopad 2012 přijala od společnosti PRESSTEX MEDIA SE (dále jen „PRESSTEX“) a ve zdaňovacích obdobích duben, červen a září 2013 od společnosti TARDEM Media s. r. o. (dále jen „TARDEM“), stala součástí řetězce stiženého podvodem na dani, a že o své účasti na podvodu minimálně vědět měla a mohla. [2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 31. 7. 2019, č. j. 28916/19/5300-21441-712772 (dále
Vydáno: 22. 07. 2021