Judikáty

10 Afs 16/2023 – 78 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: FPPV s. r. o., Kájov 164, zast. advokátem Mgr. Ing. Tomášem Hobzou, Opletalova 600/6, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2022, čj. 6789/22/5200–10421–705721, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2023, čj. 63 Af 5/2022–67, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 1. 2023, čj. 63 Af 5/2022–67, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2022, čj. 6789/22/5200–10421–705721, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti částku 44 300 Kč k rukám advokáta Mgr. Ing. Tomáše Hobzy do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově, vydal dne 14. 12. 2020 platební výměr na daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně, kterým stanovil žalobkyni k přímé úhradě daň ve výši 882 353 Kč za zdaňovací období roku 2016. V odůvodnění platebního výměru finanční úřad konstatoval, že dne 10. 3. 2020 vyzval žalobkyni k podání daňového tvrzení k uvedené dani. Žalobkyně se k výzvě vyjádřila dne 29. 4. 2020 a 19. 6. 2020. Obě podání finanční úřad vyhodnotil jako daňová tvrzení, ve kterých žalobkyně sdělila, že výsledná daňová povinnost je nulová. Finančnímu úřadu vznikly pochybnosti o správnosti, průkaznosti a úplnosti podaného daňového tvrzení, a proto zahájil postup k odstranění pochybností výzvou ze dne 21. 8. 2020. Pochybnosti spočívají v těchto skutečnostech: „v rozporu s § 141 odst. 5 daňového řádu nebyl přiznán ke zdanění rozdíl oproti posle

1 Afs 80/2023 – 58 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Michala Bobka a soudkyň Kateřiny Štěpánové a Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: ESAB CZ, s. r. o., člen koncernu, se sídlem Smetanovo nábřeží 334, Vamberk, zastoupené JUDr. Ing. Radkem Halíčkem, advokátem se sídlem Pobřežní 1a, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2022, č. j. 16047/22/5200–11431–712136, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2023, č. j. 31 Af 21/2022 – 99, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Specializovaný finanční úřad (dále jen „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 1. 3. 2021 doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 (ve výši 4 672 290 Kč) a za zdaňovací období roku 2015 (ve výši 5 958 780 Kč); žalobkyni rovněž stanovil penále. [2] Žalovaný k odvolání žalobkyně napadeným rozhodnutím ze dne 4. 5. 2022 částečně změnil dodatečné platební výměry a snížil doměřenou daň za dotčená zdaňovací období (na částku 4 611 870 Kč za rok 2014 a částku 5 733 820 Kč za rok 2015); adekvátně upravil i penále. [3] Kontrola daně z příjmu právnických osob za dotčená zdaňovací období byla vedena v rozsahu prověření transakcí mezi tzv. spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“). Obecně jsou transakce mezi spojenými podniky označovány jako závislé (řízené) transakce. Stejně tak se ceny uplatňované při takových transakcích označují jako závislé či převodní či transferové ceny (dále v textu „převodní ceny“ či v kontextu jen „ceny“)

Daňové řízení: vznik povinnosti ručení za daňové nedoplatky; rozsah ručení člena voleného orgánu právnické osoby; ručitelská výzva k § 148 odst. 6 a § 171 odst. 1 daňového řádu k § 159 odst. 3 občanského zákoníku I. Povinnost ručení za daňové nedoplatky může založit i právní předpis soukromoprávního charakteru. Týká se to i vztahu § 171 odst. 1 daňového řádu, dle kterého nedoplatek je povinen uhradit také ručitel, pokud mu zákon povinnost ručení ukládá, a § 159 odst. 3 občanského zákoníku, dle kterého nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci. II. Při postupu dle § 171 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 159 odst. 3 občanského zákoníku nelze za škodu, kterou je člen voleného orgánu povinen právnické osobě nahradit, považovat sám daňový nedoplatek, nýbrž typově například nezákonné vyvedení prostředků ze společnosti, které se až „sekundárně“ projeví v tom, že právnická osoba nebyla s to daň uhradit; je tomu tak například v důsledku povinnosti právnické osoby „vrátit“ neoprávněné odpočty daně z přidané hodnoty, na jejichž vylákání se člen voleného orgánu podílel. III. Ustanovení § 159 odst. 3 občanského zákoníku nevymezuje pouze rozsah ručení člena voleného orgánu právnické osoby, ale i jeho vznik a zánik (např. i uhrazením způsobené škody). Člen voleného orgánu tak může vůči správci daně uplatnit i námitku promlčení povinnosti k náhradě škody. Tím ale není dotčena možnost, že je taková námitka v rozporu s dobrými mravy, přičemž k posouzení této otázky je v řízení příslušný správce daně. IV. Ručitelská výzva dle § 171 odst. 1 daňového řádu se považuje za rozhodnutí o stanovení daně, které musí být vydáno v prekluzivních lhůtách týkajících se stanovení daně. Na stanovení daně ručiteli prostřednictvím ruči

10 Afs 4/2024 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: M. M., zast. advokátem Mgr. et Mgr. Jiřím Flamem, Ph.D., Rohanské nábřeží 671/15, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2023, čj. 12024/23/5100–41453–711400, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, čj. 51 Af 7/2023–75, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, čj. 51 Af 7/2023–75, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 3. 2023, čj. 12024/23/5100–41453–711400, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Jiřího Flama, Ph.D. Odůvodnění: [1] V této věci se NSS zabývá daňovým ručením podle § 171 daňového řádu. Rozsudek přináší odpovědi na dvě doposud neřešené právní otázky: – Lze aktivovat daňové ručení (tedy stanovit daňovému ručiteli daň, kterou má uhradit) podle speciální prekluzivní lhůty upravené v § 148 odst. 6 daňového řádu? – Zanikne daňové ručení člena voleného orgánu právnické osoby za daňové nedoplatky právnické osoby v případě, že se promlčí povinnost člena voleného orgánu nahradit právnické osobě škodu? I. Vymezení věci [2] Žalobce byl od 17. 2. 2012 jediným jednatelem společnosti DEMOSTAVBY s. r. o. Dodatečnými platebními výměry ze dne 7. 6. 2016 Finanční úřad pro Středočeský kraj společnosti DEMOSTAVBY doměřil daň z přidané hodnoty za leden až červenec 2014 v celkové výši 3 575 363 Kč a sdělil jí penále z doměřené daně. Finanční úřad na základě šetření policie shledal, že společnost DEMOSTAVBY ve skutečnosti nevykonávala žádnou ekonomickou činnost a byla založena pouze

6 Afs 255/2022 – 95 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Tomáše Blažka a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: KONREO, v.o.s., sídlem Dobrovského 1310/64, Brno, insolvenční správkyně společnosti FAU s. r. o., v konkursu, sídlem Pekařská 1639/79a, Opava, zastoupená JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2017, č. j. 41871/17/ 5300–22442–711492, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2022, č. j. 29 Af 92/2017–201, takto:I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Specializovaný finanční úřad (dále také „správce daně“) dodatečnými platebními výměry ze dne 7. 2. 2017 doměřil daňovému subjektu FAU s. r. o. (dále jen „FAU“) daň z přidané hodnoty za zdaňovací období květen až říjen 2013 v celkové výši 217 986 786 Kč. Správce daně zároveň společnosti FAU sdělil, že jí vznikla povinnost uhradit penále v celkové výši 43 597 356 Kč. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání podaná žalobkyní a potvrdil dodatečné platební výměry. [2] Správce daně neuznal odpočty daně uplatněné společností FAU z přijatých zdanitelných plnění od společností VERAMI International Company s.r.o. (dále jen „Verami“) a LUIGI AK s.r.o. (dále jen „Luigi“) spočívajících v dodávkách pohonných hmot (benzinu a motorové nafty). Podle správce daně se společnost FAU přijetím plnění od výše uvedených dodavatelů stala součástí podvodu na DPH. Ze všech objektivních okolností přitom vyplývá, že o podvodu na DPH věděla nebo přinejmenším vědět mohla. Kontrolní mechanismy přijaté spol

III. ÚS 3082/23 Interpretace správních soudů týkající se nároku na úrok z úroku z neoprávněného jednání správce daně Nepřiznají-li správní soudy stěžovateli v rozporu s dřívější judikaturou Nejvyššího správního soudu nárok na úrok z úroku z neoprávněného jednání správce daně, poruší základní práva stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Tomáše Lichovníka a Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky QANTO, s. r. o., sídlem Na Slatince 3279/3, Praha 10 - Záběhlice, zastoupené JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Pankráci 449/11, Praha 4 - Nusle, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2023, č. j. 2 Afs 307/2022-43, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 12. 2022, č. j. 52 Af 14/2022-53, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, jako vedlejšího účastníka, takto: I. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 2 Afs 307/2022-43, a Krajský soud v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. 12. 2022, č. j. 52 Af 14/2022-53, porušily základní právo stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tyto rozsudky se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 1. V nyní posuzované věci jde - zjednodušeně řečeno - o nárok stěžovatelky na úrok z úroku z neop

10 Afs 52/2023 – 54 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: UNIPROGRAM PRAHA s. r. o., v likvidaci, U průhonu 32, Praha 7, zastoupené advokátkou Mgr. Dominikou Havelkovou, Běchovická 26, Praha 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí ze dne 30. 8. 2019, čj. 35428/19/5300–21441–711676, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2023, čj. 9 Af 46/2019–74, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2023, čj. 9 Af 46/2019–74, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 8. 2019, čj. 35428/19/5300–21441–711676, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 30 809 Kč do rukou její advokátky Mgr. Dominiky Havelkové ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] V této věci jde především o odpočet DPH ze zálohových plateb. Daňový subjekt žádal o odpočet DPH (také) na základě plateb za plnění, která se teprve měla uskutečnit. Odpočet mu byl odepřen, protože neprokázal faktické přijetí plnění. To ale nejde. Nárok na odpočet DPH z plateb předcházejících uskutečnění plnění lze odepřít pro nesplnění hmotněprávních podmínek. Rozhodující však není faktické přijetí plnění, ale to, zda daňový subjekt věděl nebo nemohl rozumně nevědět o tom, že plnění v budoucnu fakticky nepřijme, případně nevyužije při své ekonomické činnosti. 1. Popis věci [2] Žalobkyní je obchodní společnost zapsaná do rejstříku v roce 1995. V obdobích, o která jde, žalobkyně za svou hlavní ekonomickou činnost v daňových přiznáních označila činnosti v oblasti informačních technologií. [3] Správce daně (Finanční úřad pro hlavní město Prahu) zjistil, že žalobkyně v červenci a sr

8 Afs 45/2024–57 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudkyň Jiřiny Chmelové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., se sídlem Flemingovo nám. 542/2, Praha 6, zastoupený Mgr. Janem Dudákem, advokátem se sídlem Radlická 3185/1c, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícím v uvědomění o nevydání žalobcem požadovaného potvrzení o původu finančních prostředků ze zdrojů Evropské unie, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, čj. 6 A 75/2023–71, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, čj. 6 A 75/2023–71, se v rozsahu výroků II. a III. ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabývá posouzením otázky, jaký žalobní typ měl být použit, pokud se žalobce v žalobě domáhal toho, aby mu bylo vydáno potvrzení podle § 81 odst. 4 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále „zákon o DPH“). [2] Žalobce podal dne 5. 1. 2023 u žalovaného žádost o vydání potvrzení o původu finančních prostředků z programu EXCELES, který je financován z Národního plánu obnovy, podle § 81 odst. 4 písm. c) o DPH. Potvrzení žalobce požadoval za účelem následného podání žádosti o vrácení DPH na příslušný finanční úřad. Jejím podkladem je podle tohoto zákona právě i potvrzení o původu finančních prostředků. Uvědoměním ze dne 28. 2. 2023, čj. MSMT–6164/2023–3 (dále „uvědomění“), žalovaný žalobci podle § 155 odst. 3 správního řádu sdělil, že požadované potvrzení nelze vydat. Podle žalovaného nebyla splněna podmínka pro vznik nároku na vrácení DPH, protože v rámci Národního plánu obnovy jsou na opatření poskytovány finanční prostředky ze státního rozpočtu ČR. Nejde tedy o ne

8 Afs 157/2022–38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Indra–Šebesta v.o.s., se sídlem Čechyňská 16, Brno, insolvenční správkyně společnosti FRIGOPRIMA spol. s r.o., se sídlem K Vápence 602, Mikulov, zastoupená Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem Jana Palacha 8, Břeclav, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 4. 2020, čj. 1437496/20/3008–00030–711289, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 6. 2022, čj. 62 Af 28/2020–98, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Houžvičky, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] V červenci 2015 byly vydány vůči společnosti FRIGOPRIMA spol. s r.o. (dále jen „dlužnice“) zajišťovací příkazy na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2012 až červenec 2014. Na základě těchto příkazů byla provedena exekuce, kterou byla vymožena částka 1 139 875,58 Kč. Krajský soud v Brně dne 21. 10. 2015 rozhodl o úpadku dlužnice a ustanovil jí insolvenční správkyni – žalobkyni. Měsíc poté byly vůči dlužnici vydány dodatečné platební výměry na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2012 až červenec 2014. V lednu 2016 proběhlo přezkumné jednání v rámci insolvenčního řízení a téhož dne nabyly dodatečné platební výměry právní moci. O více než rok později Krajský soud v Brně zajišťovací příkazy zrušil. [2] Žalobkyně podala dne 10. 3. 2020 námitku proti úkonu správce daně při placení daní. Argumentovala, že vzhledem k tomu, že zajišťovací příkazy byly zrušeny, byla nezákonná i exekuce, která na jejich základě proběhla. Vymožené částky tedy tvoří p

3 Afs 415/2021 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Václava Štencla v právní věci žalobkyně: GERBEX s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem Svat. Čecha 115, Uherský Brod, zastoupená advokátem Mgr. Martinem Kornelem, Ph.D., se sídlem Zámecká 488/20, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Af 55/2020 – 84, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 29 Af 55/2020 – 84, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Zlínský kraj zamítl návrh žalobkyně na obnovu části exekučního řízení vedeného Celním úřadem Brno (nyní Celní úřad pro Jihomoravský kraj) pod sp. zn. 28288041/0011/32599/2012. V tomto exekučním řízení vydal jihomoravský celní úřad dražební vyhlášku ze dne 3. 10. 2012, č. j. 32599–242/2012–016200–021, a rozhodnutí o příklepu ze dne 24. 10. 2012, č. j. 35299–282/2012–016200–021, na jejichž základě prodal deset kusů cisternových třínápravových návěsů typu LAG 0–3–39T/3–Axle Fuel Tank o obsahu 36 000 l za cenu nejnižšího podání, jehož výše jen mírně převyšovala jednu třetinu ceny zjištěné znaleckým posudkem. Výše nejnižšího podání byla pro každý cisternový návěs stanovena v rozporu s § 211 odst. 5 daňového řádu ve spojení s § 222 odst. 1 téhož zákona, podle nichž činí výše nejnižšího podání dvě třetiny ceny zjištěné znaleckým posudkem, za což byly příslušné úřední osoby rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2018, č. j. 90 T 133/2016–1646, odsouzeny za přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 odst. 1 a 2 písm. c) trestního zákoníku. Odvolání, které žalobkyně podala proti rozhodnutí zlínského celního úřadu, žalovaný zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím. Jeho rozhod

5 Afs 47/2022 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Libs Glass, kom. spol. v likvidaci, se sídlem Rokycanova 368, Libochovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 16 Af 9/2019–49, takto:Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2022, č. j. 16 Af 9/2019–49, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobci byly platebními výměry Finančního úřadu pro Ústecký kraj ze dne 14. 3. 2019, č. j. 577245/19/2506–50523–507797, č. j. 577293/19/2506–50523–507797 a č. j. 577364/19/2506–50523–507797, dle § 250 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), vyměřeny pokuty za nepodání daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2015, 2016 a 2017, vždy ve výši 500 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2019, č. j. 25918/19/5200–11431–712433, dílčím způsobem změnil výroky uvedených platebních výměrů tak, že zejména podrobněji popsal jednání žalobce, pokuty však ponechal ve stejné výši. [2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou, v níž uvedl, že je podnikatelem pouze z důvodu svého zápisu v obchodním rejstříku, nemá žádný majetek ani nevykazuje žádnou činnost a není držitelem živnostenského oprávnění. Od 20. 10. 2003, kdy mu byl jmenován nový likvidátor, vždy ve lhůtě pro podání daňového přiznání oznámil uvedené skutečnosti správci daně. V přechozích letech odkazoval na § 136 odst. 5 daňového řádu. Správce daně však tato oznámení opakovaně ignoruje a vyzývá žalobce k podání daňového přiznání v náhradní lhůtě. Na tyto výzvy již žalobce nereaguje a správce daně mu ukládá pokuty za nepodá

5 Afs 67/2023 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: MONZAS, spol. s r. o., se sídlem Blahoslavova 937/62, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 3. 2023, č. j. 16 Af 39/2021–44, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. 29224/21/5300–22444–704601 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebním výměrům vydaným Finančním úřadem pro Ústecký kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 2. 2020, č. j. 250154/20/2501–50523–507966, kterým správce daně stěžovatelce doměřil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období leden 2016 ve výši 420 000 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250273/20/2501–50523–507966, kterým správce daně stěžovatelce doměřil DPH za zdaňovací období únor 2016 ve výši 420 000 Kč a současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250288/20/2501–50523–507966, kterým správce daně doměřil DPH za zdaňovací období březen 2016 ve výši 420 000 Kč a současně stěžovatelce uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250299/20/2501–50523–507966, kterým správce daně doměřil DPH za zdaňovací období duben 2016 ve výši 420 000 Kč a současně uložil povinnost uhradit penále ve výši 84 000 Kč, č. j. 250304/20/25

1 Afs 37/2023 – 30 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: L. B., zastoupen Mgr. Ivetou Kubica Magnuskovou, advokátkou se sídlem Ó. Lysohorského 702, Frýdek–Místek, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2021, č. j. 28576/21/5200–10421–712995, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 2. 2023, č. j. 25 Af 38/2021–37, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil dodatečné platební výměry ze dne 8. 6. 2020, kterými Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj (dále jen „správce daně“) doměřil žalobci daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období – kalendářní roky 2016 a 2017 ve výši 46 800 Kč a 42 540 Kč a současně žalobci uložil povinnost uhradit penále ve výši 9 360 Kč a 8 508 Kč. Žalovaný totiž neuznal jako uplatnitelné výdaje na dosažení příjmu z prodeje členského podílu v bytovém družstvu náklady na rekonstrukci bytu, neboť jediným uplatnitelným výdajem ve smyslu § 10 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „ZDP“), je podle odst. 6 téhož ustanovení nabývací cena podílu. [2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Při výpočtu základu daně u příjmů podle § 10 odst. 1 písm. c) ZDP lze jako výdaj započíst pouze nabývací cenu podílu. Odst. 6 téhož ustanovení představuje lex specialis vůči odst. 4. „Jako výdaje vynaložené na dosažení příjmu z převodu podílu podle § 10 odst. 1 p

7 Afs 94/2022 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Krupičkové a soudců Davida Hipšra a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: PORRUM, s. r. o., se sídlem Zelené náměstí 1291, Uherské Hradiště, zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2022, č. j. 30 Af 19/2020–51, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce uplatnil v přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období prosinec 2016 nárok na odpočet daně v celkové výši 1 458 240 Kč. Odpočet si nárokoval z plnění přijatých od dodavatelů MEDICAL PLUS, s. r. o. (založení žalobce) a DOMOV CZ s. r. o. (pozemek se souborem movitých věcí). Finanční úřad pro Zlínský kraj (dále též „správce daně“) uplatňovaný odpočet po proběhlém postupu k odstranění pochybností neuznal. Žalobce podle něj neprokázal využití přijatých zdanitelných plnění pro uskutečňování ekonomické činnosti. Správce daně tak vyměřil platebním výměrem ze dne 23. 5. 2017 DPH ve výši 0 Kč. [2] Žalobce podal proti platebnímu výměru odvolání, kterému žalovaný částečně vyhověl. Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci vyměřil nadměrný odpočet ve výši 2 520 Kč (odpočet daně z plnění přijatého od MEDICAL PLUS, s. r. o.). Žalovaný po doplnění dokazování konstatoval, že žalobce prokázal použití přijatých plnění k uskutečňování své ekonomické činnosti, tato však spočívá v nájmu nemovitostí, který obecně nezakládá nárok na odpočet daně. Žalobce přitom neprokázal, že by mělo dojít k pronájmu subjektům, u kterých se uplatní výjimka z tohoto obecného pravidla podle § 56a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnot

Daň z příjmů právnických osob: definice jinak spojených osob; cena plnění jako skutečnost svědčící o vztahu jinak spojených osob k § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (v textu jen „ZDP“) Jinak spojenými osobami dle § 23 odst. 7 písm. b) bodu 5 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, jsou osoby, které vytvořily právní vztah, jehož účelem je převážně snížení základu daně či zvýšení daňové ztráty, tj. úprava základu daně o (v podstatě umělé) plnění, které pro daňového poplatníka nemá ekonomickou hodnotu primárně z hlediska rozvíjení jeho podnikání, nýbrž snížení jeho daňové zátěže. Definice jinak spojených osob je úzce provázána s cenou plnění vstupujícího do základu daně. Zjištění ceny plnění (a její významné odchylky od ceny běžné) proto může být rovněž jednou ze skutečností svědčících o existenci vztahu jinak spojených osob, jakkoliv samo o sobě k naplnění definice jinak spojených osob nepostačuje. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 1. 2024, čj. 7 Afs 207/2020-53) Věc: SOT INVENT, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalobkyně. Finanční úřad pro Karlovarský kraj (správce daně) doměřil žalobkyni třemi dodatečnými platebními výměry ze dne 3. 1. 2018 a 22. 1. 2018 daň z příjmů právnických osob za roky 2013 až 2015 a uložil jí povinnost uhradit související penále. Doměření daně bylo výsledkem daňových kontrol zaměřených na náklady na obstarání reklam v rámci vysílání České televize společnostmi Praha Production Servis, s. r. o., Program media, s. r. o., a Ambrerouge, s. r. o. Jednalo se o náklady ve výši třikrát 1 500 000 Kč v roce 2013, třikrát 1 000 000 Kč v roce 2014, dvakrát 1 000 000 Kč a jednou 1 500 000 Kč v roce 2015. Správce daně dospěl k závěru, že žalobkyně byla v souvislosti s těmito plněními zapojena do řetězce obchodních transakcí směřujících ke snížení základu daně. Cena sjednaná mezi žalobkyní a jejími dodav

18 Af 7/2023– 60 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYMěstský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Martina Bobáka a Mgr. Jana Ferfeckého v právní věci žalobkyně: ADR projekt s.r.o., IČO: 28982924 sídlem Libínská 1, 150 00 Praha 5 zastoupené společností UNTAX, s.r.o., IČO: 25260537 sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2023, č. j. 12452/23/5300–21442–713254, takto:I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 26. 6. 2023 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2023, č. j. 12452/23/5300–21442–713254 (dále též „Napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 21. 4. 2021 na daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2020, č. j. 3246940/21/2005–52523–111419 (dále též jen „Dodatečný platební výměr“ či „Prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správce daně doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za uvedené zdaňovací období podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v rozhodném znění (dále jen „ZDPH“), a podle § 147 a § 139 odst. 1 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), ve výši 39 467 Kč. 3. Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a Prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Rozhodnutí žalovaného (Napadené rozhodnutí) 4. Žalovaný v odůvodnění Napadeného rozhodnutí stručně rekapituloval skutkový stav a předchozí průběh daňového řízení (odst. 1 – 7 Napadeného rozhodnutí), sumarizoval podstatu odvolacích námitek žalobkyně (odst. 8 – 16 Napadeného rozhodnutí) a popsal právní základ

5 Afs 43/2021 – 91 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: EDHESSA, s. r. o., se sídlem Biskoupky 33, zast. JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 486/57, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2021, č. j. 25 Af 96/2020–48, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2020, č. j. 20990/20/5300–21442–712895. Tímto rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 24. 5. 2016, č. j. 2143571/16/3203–50524–802037, ohledně důvodu pro zastavení řízení o dodatečném daňovém přiznání žalobce k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2007. Správce daně toto daňové řízení zastavil podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen „daňový řád“), zatímco žalovaný toto rozhodnutí změnil tak, že řízení bylo zastaveno podle § 106 odst. 1 písm. d) daňového řádu. [2] Z daňového spisu vyplývá, že žalobce dne 20. 4. 2009 podal u Finančního úřadu Brno III (původní správce daně) dodatečné daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za 2. čtvrtletí roku 2007, v němž nárokoval nadměrný odpočet ve výši 24 846 572 Kč. Původní správce daně dospěl daně po provedeném vytýkacím řízení podle § 43 tehdejšího zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní“), k závěru, že žalobce neprokázal oprávněnost nároku na odpočet, proto dodatečným

10 Afs 27/2023 – 76 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: České aerolinie a. s., K letišti 1068/30, Praha 6 – Ruzyně, zast. advokátkou Mgr. Zuzanou Kalincovou, Pujmanové 1753/10a, Praha 4 – Nusle, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2021, čj. 7752/21/5200–11431–711360, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, čj. 11 Af 25/2021–57, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci se NSS zabývá výkladem mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Jádrem sporu je otázka, zda podle dřívější smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Korejskou republikou (publikována pod č. 124/1995 Sb.) se příjmy z pronájmu nevybaveného letadla korejskou společností mají danit pouze v Koreji, nebo zda je lze danit i v Česku, kde má příjem z pronájmu zdroj. I. Popis věci [2] Žalobkyně (v řízení před NSS vystupuje jako stěžovatelka) je česká letecká společnost. Za účelem letecké přepravy osob si v dubnu 2013 pronajala od jihokorejské letecké společnosti Korean Air Lines Co., Ltd., jedno nevybavené letadlo bez posádky typu Airbus A330, později si pronajala i motor do tohoto letadla. Pronajaté letadlo bylo od května 2013 zapsáno v leteckém rejstříku tak, že jeho vlastnicí je Korean Air Lines a provozovatelkou stěžovatelka. V článku 19 nájemní smlouvy si stěžovatelka s vlastnicí letadla sjednaly, že nájemné je očištěno od všech daňových povinností v Česku a stěžovatelka musí hradit všechny ostatní daně v souvislosti s pronájmem letadla, vyjma daňové povinnosti vlastnice letadla. [3] V nynější věci jde o zdaňovací období roku 2018. Stěžovatelka zaslala Specializovanému finančnímu

6 Afs 200/2023 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: R. F., zastoupený Mgr. Markem Nemethem, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. března 2023 č. j. 1710636/23/2000–11452–105418, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2023 č. j. 17 Af 10/2023–23 takto:I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Předmětem sporu je otázka, zda je rozhodnutí o námitkách dle § 159 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, směřujících proti výkazu daňových nedoplatků rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), proti němuž je přípustná žaloba, či zda se lze proti výkazu nedoplatků bránit ve správním soudnictví jinak. [2] Žalovaný vydal dne 25. října 2022 výkaz nedoplatků č. j. 8270300/22/2001–80543–109497. Žalobce se proti výkazu nedoplatků bránil námitkou dle § 159 daňového řádu. Žalovaný v návětí uvedeným rozhodnutím shledal námitku částečně důvodnou, neboť napadený výkaz nedoplatků obsahoval chybná čísla jednací a data vydání rozhodnutí, z nichž nedoplatky plynuly. V tomto směru žalovaný výkaz nedoplatků změnil, v ostatních částech zůstal beze změny. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v návětí označeným usnesením odmítl. Městský soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Afs 128/2022–37, který se týkal vyrozumění o výši nedoplatků, uvedl, že výkaz nedoplatků není rozho

2 Afs 323/2021 – 56 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Grandi Stazioni Česká republika, s. r. o., se sídlem Žitná 1578/52, Praha 2, zastoupená JUDr. Zbyškem Kordačem, LL.M., advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2021, č. j. 3 Af 48/2018–92 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 10. 2018, č. j. 46554/18/5300–22441–701848 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) ze dne 15. 8. 2017, č. j. 6499404/17/2002–52521–109829 (dále jen „platební výměr“), jímž byla stěžovatelce vyměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období říjen 2016 ve výši 134 701 492 Kč. [2] Daňové orgány dospěly k závěru, že na plnění spočívající v přenechání technického zhodnocení stěžovatelkou jako nájemcem za náhradu pronajímateli při ukončení nájmu se neuplatní režim přenesení daňové povinnosti dle § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném ke dni 16. 10. 2016 (dále jen „zákon o DPH“). [3] Právní předchůdkyně stěžovatelky, GRANDI ST